Ekologie a bezpečnost konzumace tuňáka v konzervě

Zdravá strava tvoří základ prevence chronických onemocnění a celkové pohody organismu. V nepřeberném množství různých potravin má jen málokterá výsadnější postavení než ryba, a to hlavně ta mořská. Většina diet a zdravých jídelníčků obsahuje známé doporučení: "Konzumujte tučné rybí maso, obsahuje omega‑3 mastné kyseliny, má vysoký obsah kvalitních bílkovin a spousty dalších zdraví prospěšných látek." Poučka praví, že ryby se mají konzumovat alespoň jednou týdně. I takový konzervovaný tuňák může dané pravidlo splnit. Jak je to ale s obávanou rtutí?

Tuňák si získal popularitu díky své všestrannosti, dostupnosti a oblíbenosti v rodinách po celém světě. Konzervovaný tuňák je často vnímaný jako zdravější alternativa masa nebo jako rychlé řešení pro večeři na poslední chvíli. Málokdo ale ví, co přesně se skrývá pod víčkem. Jaké jsou rozdíly mezi drceným a celým masem? A je na místě obávat se rtuti? Co všechno byste měli vědět, než konzervu tuňáka vložíte do nákupního košíku?

Druhy tuňáka a obsah rtuti

Na trhu najdete několik druhů konzervovaného tuňáka, přičemž nejznámější jsou modroploutvý tuňák a tuňák skipjack. Znalost rozdílů mezi druhy konzervovaného tuňáka není akademickou záležitostí. Saháte v obchodě po konzervě tuňáka a ani netušíte, že mezi „tuňákem" a „tuňákem světlým" může být propastný rozdíl? Renomovaná nutricionistka Blanca García-Orea právě odhalila, že nesprávný výběr může znamenat až trojnásobně vyšší příjem rtuti a dalších těžkých kovů. A přitom stačí věnovat pět vteřin čtení etikety.

Situace se ale poněkud komplikuje vzhledem k tomu, že jak sladkovodní ryby, tak mořské ryby a plody jsou velmi náchylné k ukládání znečišťujících látek a těžkých kovů. Škodlivé látky se do rybího masa dostávají nejčastěji ze znečištěné vody a potravy ryb. Dochází tomu kvůli průmyslové výrobě a emisím. Jsou to organické i anorganické sloučeniny i elementární prvky. Mezi těžké kovy řadíme třeba rtuť, olovo či kadmium. V mase je obsaženo většinou pouze stopové množství těchto prvků, takže nedojde k akutní otravě, nicméně kovy se ukládají v organismu, a může tak dojít k chronické otravě. Je‑li náš organismus vystaven vlivům rtuti dlouhodobě, objevují se poruchy chování, zvýšená dráždivost, ztráta paměti či poruchy spánku a další zdravotní problémy.

Klíčové je, že tyto vlastnosti přímo ovlivňují množství nahromaděné rtuti - větší a dlouhověkější druhy obsahují výrazně více tohoto toxického kovu. Velikost ryby rozhoduje. Čím větší ryba, tím více rtuti obsahuje. Je to jako s tím, že velký šéf má větší odpovědnost - akorát tady jde o odpovědnost za hromadění těžkých kovů. Tuňák totiž není jen jeden druh. Ve skutečnosti existuje celá rodina těchto mořských dravců a každý z nich se chová k rtuti jinak.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Představte si, že malý tuňák pruhovaný (ten, co váží kolem 35 kg) je takový teenager v oceánu - mladý, lehký, bez zátěže. Naproti tomu tuňák žlutoploutvý, který se prodává jako „tuňák světlý" nebo „atún claro", dorůstá váhy až 200 kg a žije mnohem déle. A právě během těch let si do svého masa ukládá rtuť jako pokladničku plnou nebezpečných mincí. Výzkumy ukazují, že bílý tuňák (albacore) obsahuje v průměru 0,407 ppm rtuti, zatímco lehčí varianty pouze 0,118 ppm - to je téměř trojnásobný rozdíl!

Jak vybírat tuňáka v konzervě

Při výběru kvalitního konzervovaného tuňáka se zaměřte na název produktu na etiketě. Nejbezpečnější volbou je konzervovaný tuňák s jednoduchým označením „tuňák“ bez doplňků jako „světlý“ nebo „bílý“. Díky menší velikosti a kratší životnosti skipjack kumuluje podstatně méně rtuti, což z něj činí ideální volbu pro pravidelnou konzumaci. Další vysoce doporučovaná varianta. Tento typ konzervovaného tuňáka je perfektní pro osoby dodržující nízkokalorickou stravu, snažící se kontrolovat hladinu cholesterolu nebo jednoduše preferující lehčí alternativu. Na opačné straně spektra stojí tuňák albacore - obvykle větší druh s delší životností, což vede k výraznému hromadění rtuti v jeho tkáních.

Na co si dát pozor při nákupu:

• Hledejte označení „tuňák" bez přívlastků - jednoduché „tuňák" obvykle znamená menší druh s nižším obsahem kovů
• Vyhýbejte se „tuňáku světlému" nebo „atún claro" - za tímto názvem se často skrývá velký tuňák žlutoploutvý
• Kontrolujte latinský název na etiketě - Katsuwonus pelamis (tuňák pruhovaný) je bezpečnější volba
• Preferujte konzervy ve skle - skleněný obal nepřidává další kovy z procesu enlatování
• Omezte konzumaci na 1-2 konzervy týdně - i ten nejlepší tuňák obsahuje určité množství rtuti

Nutricionistka Blanca García-Orea varuje, že rizikové skupiny - zejména těhotné ženy, kojící matky a malé děti - by měly konzumaci velkých tuňáků omezit na jednu porci týdně nebo méně. Rtuť totiž může ovlivnit vývoj nervové soustavy, paměť i kognitivní funkce.

Kvalita masa v konzervě

Na trhu jsou běžně dostupné tři typy konzerv podle kvality masa: drcený tuňák, kousky a celé kusy. Nejnižší kvalitu představuje drcená forma, která bývá méně výrazná v chuti i méně příjemná na pohled. Vyšší standard nabízí kousky masa, a nejlepší zážitek přináší celé kusy ryby. Jak ale upozornil nezávislý dTest, ne vždy odpovídá obsah konzervy slibům na obalu.

„Tuňákové konzervy mají několik tříd kvality. Nejméně hodnotné je maso v drcené formě. Výš stojí tuňák v podobě kusů masa a na vrcholu nabídky najdeme tuňáka celého,“ vysvětluje redaktor dTestu Jan Maryška.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Testovaly se i možné zdravotní hrozby, jako je přítomnost těžkých kovů či histaminu. Dobrou zprávou je, že všechny konzervy prošly bez problémů. Rtuť i ostatní látky se držely hluboko pod limity, a ani histamin, který vzniká při zkažení rybího masa, v žádném z testovaných vzorků nebyl nalezen v nebezpečném množství.

Tuňák a ekologie

Na etiketách konzerv se často objevuje logo Dolphin Safe. To značí, že při lovu byla zohledněna i ochrana delfínů, kteří často doprovázejí hejna tuňáků a mohou být při nešetrném rybolovu ohroženi. Pokud vám záleží na udržitelném rybolovu a ochraně mořských ekosystémů, vyhledávejte právě tuto certifikaci.

Jeden z nejhorších způsobů lovu je lov do kruhových zátahových sítí, kam se ryby přilákají pomocí speciálního zařízení. Kvůli tomu rybáři z moře vyloví i spoustu ryb a savců, které lovit nechtěli, a kteří tento výlov zpravidla nepřežijí. Tento způsob lovu je i hodně náročný pro samotné populace tuňáků. Naopak šetrný je lov na prut a vlasec, protože nechtěné úlovky jsou minimální. Jestli chcete mít z koupeného tuňáka opravdu radost, kupujte ryby lovené takto.

Marks and Spencer deklaruje, že jím prodávané ryby jsou loveny na prut a vlasec (Pole and Line). Jde o nejšetrnější metodu lovu tuňáků, protože každý tuňák je uloven zvlášť. Podle hodnocení Greenpeace má obchod také výborně zmapovaný dodavatelský řetězec, což je důležité pro kontrolu toho, zda má daný produkt skutečně inzerované kvality.

Omega-3 mastné kyseliny

Většina diet a zdravých jídelníčků obsahuje známé doporučení: "Konzumujte tučné rybí maso, obsahuje omega‑3 mastné kyseliny, má vysoký obsah kvalitních bílkovin a spousty dalších zdraví prospěšných látek." DHA, kyselina dokosahexaenová, ALA, kyselina alfa linolenová) pozitivně ovlivňují široké spektrum procesů v lidském těle. Pozitivně působí na stav cév, srdce i hladinu triacylglycerolů v krvi a mohou snižovat krevní tlak. Tím snižují riziko vzniku chorob srdce a cév. Pozitivně ovlivňují imunitní systém. Mohou napomoci snížit bolestivost, nevolnost a jiné problémy spojené s menstruací (tzv. premenstruační syndrom).

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Tuňák sám o sobě je dobrým zdrojem omega-3 MK a má i žádoucí poměr zmíněných kyselin. Rostlinný olej v konzervě, pokud jste zvyklí ho konzumovat, může optimální poměr MK i změnit.

Konzumace rybího masa, a to převážně mořského, je zdravá. Informovaná volba je nejlepší investicí do dlouhodobého zdraví.

tags: #ekologie #tunák #v #konzervě

Oblíbené příspěvky:

• Přírodní dětské hřiště
• Stanovení ekologických norem
• Drtiče kuchyňského odpadu: Recenze
• Definice identity a přírody
• Ekologický aktivismus Nicolase Hulota