Udržitelná móda, zdravé jídlo a ekologie: Cesta k zodpovědnějšímu životnímu stylu

O nešetrném výrobním modelu fast fashion a jeho dopadu na celosvětový ekologický a společenský vývoj jsme si toho řekli již mnoho. Plýtvání přírodními zdroji na výrobu oblečení, které nevydrží ani do druhé sezóny, nesmyslné plnění skříní levným a nekvalitním, i když vysoce módním oblečením a nepřímé podporování eticky nepřijatelných výrobních postupů v rozvojových zemích zůstává často opomíjeným tématem. Naštěstí se ovšem lidské i tržní hodnoty pomalu otáčejí k přijatelnějším alternativám a naše společnost je stále více přijímá za své.

Certifikace a udržitelnost v textilním průmyslu

Globální regulace výrobních strategií je sice stále pouze vysněným cílem, už dnes ale existuje mnoho organizací, které skrze kontrolní orgány udělují celosvětově uznávané certifikáty jasně stanovených hodnot. Každý certifikát se ovšem specializuje na jiné stránky produkce (etika prodeje a výroby, přírodní materiály, ekologické zpracování apod.), a my si tak před samotným nákupem musíme ujasnit vlastní priority.

Certifikace GOTS (Global Organic Textile Standard)

Mezinárodní standard GOTS představuje pravděpodobně nejkomplexnější textilní certifikaci světového trhu. Tato značka vznikla ze snahy o transparentnost a sjednocení bio textilního trhu, a spojuje tak základní etické zásady správné výroby i distribuce. V biomateriálech nenaleznete pesticidy, herbicidy či těžké kovy a přísné kontrole podléhá i samotné balení jednotlivých produktů. Označení existuje ve dvou variantách (organic nebo made with X % organic materials) odlišujících poměry organických a anorganických příměsí, nicméně v každém případě GOTS označuje nejvyšší možnou záruku při ekologickém nakupování oblečení.

Certifikace ekologie

Ačkoliv ekologie představuje jeden z nejzávažnějších bodů současné textilní výroby, čistě této problematice se věnuje pouze malá část certifikačních organizací. Jednou z nejdůležitějších je například Mezinárodní asociace pro přírodní textilní průmysl udělující certifikaci Naturleder. Jako jediný certifikát označuje zboží vyrobené z tzv.

Certifikace Fair Trade

Snahou fair trade trhu je nastavení přijatelných sociálních podmínek při průmyslové výrobě oblečení, především pak v zemích třetího světa. WFTOWorld Fair Trade Organization by se dala považovat za největší světovou organizaci zabývající se lidskými právy v rámci výroby a obchodu. Vychází z globálních ekonomických krizí, klimatických změn, a především velmi nízké životní úrovně vykořisťovaných pracovníků třetích zemí.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

• EZA: Největším rakouským distributorem a dovozcem fair trade výrobků z Afriky, Asie, Blízkého východu a Latinské Ameriky je společnost EZA. Certifikace přesahuje i do bioprodukce a zpracování bavlny.
• FLOToto označení uděluje organizace Fairtrade International.
• Fair Trade Foundation: Fair Trade Foundation se zaměřuje, stejně jako většina ostatních výše zmíněných značek, na regulaci všech bodů fair trade programu právním systémem Code of Labour Practices implementovaným do vybraných řetězců dodavatelů.

Certifikace bio textilu

Biotextil označuje oblečení vyrobené z velkého procenta především z přírodních materiálů, které pozitivně působí na lidskou pokožku a zdraví. Musíme si však uvědomit, že ne všechny tyto certifikace nutně dodržují i ekologické či etické zásady, v jednotlivých označeních často nacházíme velké rozdíly.

• Oeko-Tex Standard 100: Certifikace Oeko-Tex 100 se stále častěji objevuje i na českém trhu. Ačkoliv jej za pravý bio certifikát z byrokratického hlediska považovat nemůžeme, ze zdravotní stránky nám zaručuje mnohem lepší standard než většina ostatních textilních výrobků. Materiál neobsahuje pesticidy, formaldehyd, konzervační ani jiné chemické látky, a zaručuje tak zdravotní nezávadnost. Na etickou stránku výroby se však tento certifikát neorientuje.
• Organic cotton: Tento certifikát funguje spíše jako osvěta nežli záruka. Americká organizace Textile Exchange tímto způsobem poukazuje na existenci biobavlny, nicméně certifikace se vůbec nevztahuje ke kvalitě výrobku, na kterém je uvedena!
• Ecotton Značka Ecotton holandské společnosti Bo Weevil certifikuje biobavlnu pěstovanou v Turecku a Ugandě.
• Naturtextil Best Certifikát Naturtextil Best uděluje od roku 2000 Mezinárodní asociace pro přírodní textilní průmysl. Nastavuje mnohem vyšší nároky než zákonná norma Evropské unie, je tak pečetí největší kvality a úrovně současné textilní výroby. Kontrolu pojímá komplexně, od ekologických až po etické zásady správného obchodování.

Móda a ekologie: Cesta k zodpovědnému šatníku

Móda a ekologie? To záleží především na tom, jak chápeme módu. Pokud vychází z pravidelně se měnících trendů, moc udržitelná být nemůže. Co to je zodpovědný šatník? Představit si ho můžeme jako pyramidu. Její spodní - největší patro - tvoří věci, které už máme a dokola je používáme. Nad ním je patro oblečení, které si půjčujeme: třeba šaty jednou za rok na ples. Další je patro oblečení, které nakoupíme v second handu nebo vyměňujeme v rámci swapu (akce, na kterou přinesete nepoužívané věci a vyměníte je za věci někoho jiného, které se vám hodí - pozn. red.). Nad tím je patro, které si vytvoříme a ušijeme. V posledním a nejmenším patře pak věci, jež si koupíme. Ideálně od zodpovědné značky. Takovým šatníkem předcházíme tomu, abychom byli my jako zákazníci zavaleni věcmi, které nepotřebujeme. Takový šatník má ale asi jen málokdo.

I nákupy ve fast fashion řetězcích si můžete vytvořit relativně zodpovědný šatník. Jen je nutné si uvědomit, jaké věci opravdu potřebujete, a nenakupovat mohutně ve slevách nebo prostě jen na zlepšení nálady. Také je dobré vybírat kvalitní materiály. Tedy upřednostňovat přírodní vlákna před umělými. Každému se asi někdy stalo, že si koupil něco ve slevě a nikdy už si to nevzal na sebe. Zkuste si v duchu vybraný kousek zkombinovat do tří různých outfitů s kousky, které už máte doma. Když si koupíte oranžový svetr a nic k němu nemáte, bylo by nutné k němu něco dokoupit.

Právě ta nízká cena vám dovolí si toho koupit hodně a opakovaně. Existuje studie, v rámci které se zjišťovalo, proč třeba zákazníci některých levných řetězců nereklamují tričko, které se po dvou vypráních srazí. Lidé říkají, že je pro ně mnohem dražší absolvovat cestu do obchodu než si koupit novou věc. To mi přijde jako úplně šílený systém.

Vezměte si, že košile je v takovém obchodě stejně drahá jako náš oběd, obojí může stát 260 korun, ale rozdíl mezi tím, jak dlouhou cestu oba produkty urazily a kolik lidí se podílelo na jejich výrobě, je diametrálně odlišný. Třeba ten oběd za 260 korun bude například v Praze něco bio eko lokálního ze zahrádky, přicestuje to nejdál ze Středočeského kraje. Oproti tomu bavlna na triko pochází z Číny, utkaná je v Bangladéši nebo v Barmě, pak to putuje k nám. Ve chvíli, kdy to nechceme, tak to vyhodíme a tričko jede směrem na východ do Pákistánu nebo do Indie.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Pro představu by vyhozené oděvy zaplnily každou sekundu jedno nákladní auto plné oblečení; 1,5 mrakodrapu Empire State Building za den či za rok operu v Sydney. Důležitá je pro ně možnost kupovat si pořád nové a nové oblečení. Proč? V současné době vás ovlivňují sociální sítě. Vyfotíte se v něčem a pak už si stejné oblečení nechcete vzít podruhé, protože vás v něm lidé viděli. Podle průzkumu jedna ze tří Britek považuje oblečení, které na sobě měla pouze dvakrát, za staré.

Hodně výrobců se nově pyšní certifikáty, které zaručují třeba používání bio bavlny nebo férově placenou práci zaměstnanců. Často je to klamání, které třeba funguje na principu, že na cedulkách, které udávají místo výroby, je uvedené poslední místo, kde byl přišit poslední komponent. Třeba u džín, že zip byl našitý v Portugalsku. A my najednou získáme pocit, že jsme si koupili téměř lokálně vyrobený produkt. Takovým formám greenwashingu je těžké se vyhnout. Pomůže ale třeba to, když se podíváme, jestli jde o certifikát od nezávislých organizací, nebo o certifikát, který si vymyslel oděvní řetězec.

Greenwashing je termín anglického původu složený z termínů green a whitewash.

Přírodní materiály: Jsou skutečně řešením?

Když se budeme bavit o alpace, merinu, kašmíru, tedy o luxusní vlně, měl by svetr stát třeba pět šest tisíc, to je reálná cena. Není divu, že je tak vzácný - na jeden svetr je potřeba vlna ze tří až pěti koz. I když je kvalitní kašmír stále drahý, stává se čím dál rozšířenějším materiálem a se stoupající poptávkou roste i nabídka. Po Mongolsku se tak prohání stále větší stáda koz, která trávu nejen spásají, ale vytrhávají ji i s kořínky, a přispívají tak k rozšiřování pouště. Právě na cenu je tedy dobré se podívat.

Bavlna v měřítku, ve kterém je dnes pěstována, je velmi neekologickou surovinou s velkou spotřebou vody a pesticidů. Jako odpověď na problémy bavlny se v posledních letech vynořuje takzvaná bio nebo také organická bavlna. Proces pěstování a zpracování není toxický, a stejně tak i výsledný produkt. Ani bio bavlna však není svatý grál textilního průmyslu.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Ve spoustě oblečení je příměs polyesteru, akrylu, nylonu a takové směsi už se nedají recyklovat. Velké množství oblečení se vyrábí ze směsí vláken. Například můžeme mít doma rifle vyrobené z bavlny s příměsí elastanu nebo kabát z vlny s příměsí polyesteru.

Je to tencel, materiál z eukalyptu. Eukalyptus spotřebuje málo vody, je lehce obnovitelný. To je docela problematické vlákno. Rychle roste, potřebuje málo zavlažování, ale jeho zpracování je hodně chemicky náročné. Je rozhodně lepší než konvenční bavlna už proto, že se pěstuje v jiných klimatických pásech. Víc tam prší a nemusíte zavlažovat jenom uměle. Nepoužívají se chemické složky, ale jenom přírodní. Problém s konvenční bavlnou je ten, že se pěstuje v obrovském množství. Potřebujete velkou plochu, spoustu vody, spoustu pesticidů a lidí, co to budou stříkat.

Slow fashion: Změna přístupu k nakupování

Slow fashion není opak fast fashion. Slow fashion je o změně přístupu k nakupování. Mít oblečení rád, opravit, pokud se poničí, pokud už ho nenosím, darovat ho někomu. Pořádně si vše rozmyslet, než si něco koupím. Já si třeba sepisuji wishlisty kousků, které bych daný rok ráda zařadila do šatníku, a ty pak hledám.

Ale změnu můžu udělat, když začnu nakupovat u menších značek, které jsou udržitelné. Podpořím jejich výrobu, jejich myšlenku. Dám jim slovo. Čím víc lidí se přidá, tím snáz budou moci opravovat nastavení podmínek lidí ze zemí třetího světa nebo podmínek, jak se vyrábí.

Roste počet lidí, kteří by byli ochotni si koupit udržitelný produkt. Ale od ochoty ke skutku je ještě dlouhá cesta. Převažuje to, že nevíme, jak a kde ty věci hledat a čemu věřit.

Slow Femme magazín

Byla za tím potřeba mluvit o věcech víc komplexně a do hloubky. Neexistuje tady ucelenější platforma, která by se tématům pomalé módy a udržitelnosti věnovala. A k tomu jsme chtěly udělat hezké místo na internetu.

Karolína Břinková studovala mezinárodní obchod na VŠE. Zabývá se tématem slow fashion a spoluzaložila magazín Slow Femme.

tags: #ekologie #udržitelná #móda #zdravé #jídlo

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro focení přírody
• Civilizace: Ekologický pohled
• Vztahy v Přírodě
• Spor o oboru Radejov
• Neživá příroda a citace