Radejov: Stupeň ochrany přírody a spory o oboru

Obora Radějov leží v jihozápadní části CHKO Bílé Karpaty u obce Radějov. Byla zřízena v roce 1989 k chovu daňčí zvěře a její výměra činí 1 565 ha. Součástí obory je i Přírodní rezervace (PR) Kútky, která byla vyhlášena v roce 1987.

Důvodem zřízení tohoto chráněného území je ochrana společenstva bělokarpatských luk s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů. Lesní porosty v oboře zabírají cca 90 % její rozlohy. Tvoří je především karpatské dubohabřiny a květnaté bučiny. Vzácně se zde nacházejí i zbytky teplomilných doubrav. Pro své přírodovědné hodnoty bylo celé území obory nařízením vlády zařazeno do soustavy Natura 2000, respektive mezi evropsky významná území (EVL Čertoryje).

Vlastníkem a uživatelem Obory Radějov byly do roku 2003 Lesy ČR, s.p., a v této době nebylo ovlivnění spárkatou zvěří v Oboře nikterak výrazné. V roce 2003 došlo ke změně uživatele Obory a s ním i změně způsobu mysliveckého hospodaření, což se velmi záhy začalo projevovat řadou průvodních jevů, a to jak na území PR Kútky (eutrofizace, zamezení vykvetení bylin, rozdupání mokřadů, vyšlapání stezek, sešlap aj.), tak i v ostatních lesních porostech na území Obory (snížení pokryvnosti i výšky bylinného patra, ústup ostřice chlupaté ve prospěch pryšce mandloňovitého a kyčelnice cibulkonosné, šíření nitrofilních a ruderálních druhů jako kopřiva dvoudomá či rulík zlomocný, znemožnění přirozené obnovy lesa).

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, regionální pracoviště Správa Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty (dále jen „agentura“) v rozhodnutí ze dne 18. 6. 2021, č. j. 00199/BK/21, dospěla k závěru, že žalobkyně prováděla cílevědomý chov spárkaté zvěře a nezamezila přístupu této zvěře na území PR Kútky a na vybrané pozemky ochranného pásma PR Kútky. Tím porušila rozhodnutí Správy CHKO Bílé Karpaty, č. j. 485/BK/roz/2008 (vv) ze dne 16. 6. 2008 ve znění rozhodnutí Ministerstva životního prostředí č. j. 570/2291/08/09-Do ze dne 24. 2. 2009 (dále jen „rozhodnutí o omezení chovu spárkaté zvěře“).

V důsledku intenzivního oborního chovu spárkaté zvěře žalobkyní pak došlo k rozšlapání mokřadů, sešlapání vegetace, eutrofizaci půdy, změnám v horizontální struktuře lučních porostů a změnám druhové skladby porostů v důsledku vypásání. Tímto jednáním žalobkyně spáchala tři přestupky podle § 88 odst. 1 písm. a), § 88 odst. 2 písm. n) a j) zákona č. 114/1192 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „ZOPK“).

Čtěte také: Ochrana přírody Radějov

K odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 4. 2022 č. j. MZP/2022/570/203 (dále jen „napadené rozhodnutí“) změnil část výroku rozhodnutí agentury, a nově skutkově i právně vymezil jednotlivé přestupky.

Ve včas podané žalobě žalobkyně namítla, že napadeným rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí agentury, aniž by jí byla poskytnuta možnost seznámit se s novými podklady a novými argumenty žalovaného ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Nové podklady představují výnos Ministerstva kultury ČSR ze dne 17. 6. 1987 (dále jen „zřizovací akt“), rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2011, č. j. 10 Ca 140/2009 a rozhodnutí ČIŽP, č. j. ČIŽP/47/OOL/SR01/1001090.022/10/BAD ze dne 25. 6. 2010 (dále jen „rozhodnutí ČIŽP“).

Současně žalovaný vymezil skutkovou podstatu přestupků šířeji v porovnání s prvostupňovým rozhodnutím. Podle žalobkyně v předmětné věci dochází ke střetu mezi soukromým právem vlastníka pozemku a veřejným zájmem projevujícím se mocenským zřízením přírodní rezervace. Rezervace byla zřízena výnosem Ministerstva kultury ČSR v době socialistického režimu, kdy stát nemusel řešit kompenzaci omezení vlastnických práva jiných osob. Ve standardních právních systémech však platí, že dochází-li k omezení vlastnictví ve prospěch veřejného zájmu, děje se tak za současné kompenzace této újmy.

V daném případě si lze představit, že se stát bude podílet na vybudování oplocení kolem přírodní rezervace, případně vlastníka podpoří formou dotací, aby jej motivoval pozitivně a nejen represivně. Stát však v tomto případě požaduje po žalobkyni omezení bez kompenzace. Dalším problémem je právní a faktická koexistence obory a přírodní rezervace, které byly oboje zřízeny rozhodnutím správního orgánu. Žalobkyně již dříve upozorňovala ministerstvo životního prostředí na masivní pronikání dančí zvěře do obory ze Slovenska.

Dvanácti kilometrový oborní plot podél hranice se Slovenskem je povinnou součástí obory, nicméně jeho účelem je bránit úniku zvěře do volné přírody. Není v zájmu majitele, aby se do obory dostávalo větší množství zvěře zvenčí, která narušuje genofond chované zvěře a mění podmínky chovu. Avšak pro žalobkyni je objektivně nesplnitelné permanentně celý plot kontrolovat, aby okamžitě napravil narušení plotu pádem zetlelého nebo v bouřce zlomeného stromu nebo vpádem černé zvěře. Podle § 4 ZOPK je vytváření ekologické stability veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Stát však v případě obory Radějov po dobu dvanácti let nereagoval na přemnožení zvěře migrující ze Slovenska, neudržoval v řádném stavu oplocení a neposkytl majiteli žádnou kompenzaci za omezení jeho vlastnických práv.

Čtěte také: Definice znečištění

Agentura vybudovala oplocení v roce 2008 kolem vybraných částí uvnitř rezervace, což lze považovat za minimální podíl státu. Agentura na opravu oplocení dále rezignovala, a to přestalo plnit svoji funkci a následně umožnilo vstup zvěře. Správní orgány nijak nedefinovaly použitý pojem „cílevědomý chov zvěře“, který je obsažen pouze ve vyhlášce č. 553/2004 Sb., o podmínkách, vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě. Vyhláška se vztahuje na veškeré honitby, nejen na honitbu v oboře. Z textu vyhlášky je zřejmé, že se jedná o součást plánu mysliveckého hospodaření bez ohledu na to, jaké množství zvěře se v honitbě nachází. Cílevědomý chov je tak zcela legitimní činnost žalobkyně. Rovněž žalovaný nevysvětlil pojem „intenzivní technologie“ podle § 34 odst. 1 písm.

Žalobkyně nepopírá vliv dančí zvěře na vegetaci, avšak na utváření krajiny se podílí řada dalších faktorů; v projednávané věci je to zejména dlouhodobé sucho a zvýšený sluneční osvit. Žalovaný si přitom z dokumentu „Stav vegetace v přírodní rezervaci Kútky v oboře Radějov v roce 2019“ (dále jen „zpráva 2019“) vybírá jen ty faktory, které se mu hodí, a jiné nezohledňuje. Co se týče poškození mokřadů, zpráva 2019 obsahuje jedinou konkrétní zmínku o sešlapání z roku 2009. Žalobkyně naproti tomu zajistila vybudování cca 80 nových mokřadů. O sešlapu vegetace se zpráva 2019 zmiňuje dle žalobkyně jen okrajově bez kvantifikace, doložení výskytu a specifikace konkrétního dopadu.

Sešlapání a vypásání vegetace je navíc přirozené chování zvěře - je-li v obvyklé míře, nemůže být důvodem k ukládání trestu. Koncentraci výkalů zvěře rovněž nelze charakterizovat jako určitě škodlivou. Změny v horizontální struktuře vegetace a změny v druhové skladbě porostů nemusí být zapříčiněny pouze vypásáním, ale i jinými přírodními vlivy. Žalobkyně navrhla ke všem jednotlivým druhům poškození vypracovat znalecký posudek za účelem zhodnocení skutečného stavu. Žalobkyně závěrem navrhla ve smyslu § 78 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), snížení pokuty na částku 50 000 Kč. Pokuta udělená žalovaným by bezdůvodně zatížila hospodaření žalobkyně, která podniká v lesním hospodářství.

To bylo těžce zasaženo kůrovcovou kalamitou, zvýšením cen energií, pohonných hmot a dalších materiálových vstupů. Výše pokuty proto může mít pro žalobkyni až likvidační charakter. Žalobkyně je totiž samostatnou právnickou osobou a co se týče plnění závazků, nelze ji spojovat s Ing.

Žalovaný konstatoval, že žalobkyni byl k dispozici správní spis u správního orgánu prvního stupně. Podle § 39 odst. 1 správního řádu, jí byla stanovena usnesením lhůta k uplatnění práv ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, přičemž k tomu byl přiložen seznam všech podkladů ke dni 29. 1. 2021. Po tomto datu nebyl správní spis nijak doplňován, ani v odvolacím řízení. Žalobkyní zmiňované nové podklady jí musely být známy, a nebylo proto nutné ji s nimi seznamovat. Žalovaný pouze využil své „moderační oprávnění“ a zpřesnil závěry agentury (viz rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012-47, body 29 a 31).

Čtěte také: Jak se stát učitelem přírodopisu?

Tvrzení žalobkyně o narušení proporcionality práv, spočívající v omezování vlastníka bez kompenzace, se nezakládají na pravdě. Žalovaný k tomu navrhl vyžádat od příslušných státních orgánů listiny případně vyslechnout pracovníky, kteří administrují dotační tituly a příspěvky poskytnuté v této souvislosti od roku 2010 žalobkyni. O právním statutu obory Radějov existují pochybnosti (viz rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2018, č. j. 2 As 112/2017-43), což žalovaný nemohl nezmínit. Námitky žalobkyně týkající se pronikání dančí zvěře ze Slovenska a podílu státu na vytváření systému ekologické stability označil žalovaný za irelevantní. Pojem „cílevědomý chov“ je právně srozumitelný ve vztahu k jakékoliv honitbě, a byl také použit v rozhodnutí o omezení chovu spárkaté zvěře. V tomto rozhodnutí byl také žalobkyní uplatňovaný cílevědomý chov spárkaté zvěře označen za intenzivní technologii. Uvedení termínu „mimo zastavěná území obcí“ pak nelze považovat za odklon od lokalizace přestupku.

Vývoj ekosystémů bělokarpatských luk ovlivňují do určité míry i výkyvy klimatu, avšak dlouhodobé nedodržování rozhodnutí o omezení spárkatého chovu zvěře ze strany žalobkyně vedlo k jejich úplnému zániku. Žalobkyní uváděné citace ze zprávy 2019 jsou vytrženy z kontextu. Správa chráněné krajinné oblasti se v minulosti pokoušela projednat patřičnou ochranu přírodní rezervace, nicméně bez úspěchu. Bylo tak třeba postupovat sankčně. Jelikož ze strany žalobkyně k naplnění rozhodnutí o omezení chovu spárkaté zvěře nedošlo, instalovala oplocení alespoň ve třech menších částech správa chráněné krajinné oblasti v průběhu roku 2009.

Dle žalovaného nelze zájem na ochranu přírodní rezervace zajistit jinak, než instalací funkčního oplocení a v případě průniku zvěře jejím vyhnáním či odstřelem. Nové mokřady byly žalobkyní zbudovány především pro potřeby mysliveckého hospodaření a lze pochybovat o tom, že by mohly nahradit již zničená přirozená mokřadní společenstva. Dopad na rostlinná společenstva dokládá provedený monitoring a srovnání stavu vegetace v období 2007 až 2020. Zhoršený stav rezervace je zcela zjevně zapříčiněný škodlivým působením spárkaté zvěře. Změna klimatu představuje minimální intenzitu ovlivnění, kdežto působení zvěře je naprosto fatální. Výši uložené pokuty považoval žalovaný za adekvátní; námitku likvidační výše pokuty uplatnila žalobkyně až v podané žalobě. K tomu odkázal na vzrůst ceny dřeva, zisky v lesnictví, vyšší částku základního kapitálu a výkaz zisku a ztráty.

Žalobkyně vyjádřila v replice přesvědčení, že žalovaný změnil odvoláním napadené rozhodnutí na základě nového hodnocení a nového výkladu podkladů, přičemž žalobkyně neměla možnost na tuto změnu v rámci správního řízení reagovat. Žalobkyně některé dotace ze strany správy chráněné krajinné oblasti obdržela, nicméně je nepovažuje za kompenzaci za omezení svých vlastnických práv. Po žalobkyni se v rozhodnutí o omezení chovu spárkaté zvěře zcela vážně požaduje, aby zajistila, že se do odbory nedostane žádná zvěř, ačkoliv oborní plot měří 12 km. Takovou povinnost nelze splnit.

Žalobkyně na problém migrující zvěře ze Slovenska upozorňovala žalovaného již v roce 2010; ten jej však neřešil. Cílevědomý chov je legitimní součást hospodářského plánování v lese podle vyhlášky č. 553/2004 Sb. a jeho význam nelze měnit interpretací. Vliv klimatu na stav vegetace žalovaný bagatelizuje. Mokřady pak žalobkyně zřizovala ve spolupráci se Správou Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty.

Žalovaný reagoval tím, že pouze „v rámci svého moderačního oprávnění precizoval prvostupňové rozhodnutí“; přitom skutková podstata přestupků nebyla měněna. V napadeném rozhodnutí nelze spatřovat žádnou překvapivost, neboť žalobkyni řadu let zastupuje tentýž advokát, přičemž právě pro nedodržování zákonných povinností dle ZOPK muselo být v minulosti vydáno rozhodnutí o omezení chovu spárkaté zvěře. Oborní oplocení není součástí PR Kútky ani jejího ochranného pásma; zabezpečením jeho funkčnosti tedy nelze přímo docílit splnění povinností obsažených v rozhodnutí o omezení chovu spárkaté zvěře. Toto rozhodnutí rovněž vycházelo z definice pojmu cílevědomý chov v prováděcí vyhlášce č. 553/2004 Sb.

Ze shromážděných odborných materiálů nevyplývá, že by k postupnému zničení přírodních fenoménů došlo změnou klimatických podmínek. Ze strany žalobkyně nejsou již dávno dodržovány normované stavy spárkaté zvěře. Pro uchování ochraňovaných přírodních fenoménů v PR Kútky a vybraných částí jejího ochranného pásma neexistuje jiné uspokojivé řešení, než sem spárkaté zvěři účinně zamezit ve vstupu.

Podle § 26 odst. 3 písm. Podle § 34 odst. 1 písm. a) ZOPK je na celém území přírodních rezervací zakázáno hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystému anebo nevratně poškozovat půdní povrch. Dle písm. f) téhož ustanovení je dále zakázáno měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany přírodní rezervace. Podle § 34 odst. Podle § 43 odst. 1 ZOPK výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích podle § 16, § 16a odst. 1, § 16a odst. 2, § 17 odst. 2, § 26, § 29, § 34, § 35 odst. 2 a § 36 odst. Podle § 66 odst.

Pro posouzení věci je zcela určující rozhodnutí o omezení chovu spárkaté zvěře, které nabylo právní moci dne 17. 3. Účastníku Lesy České republiky, s. p., jakožto držiteli obory Radějov, a žalobkyni (tehdy pod firmou Hamé, a. s.), jakožto uživatelce honitby obora Radějov se podle § 34 odst. s účinností od 1. 5. 2009 na území PR Kútky (vymezení viz Příloha č. Účastníku Lesy České republiky, s. s účinností od 1. 8. 2008 na vybraných pozemcích ochranného pásma PR Kútky (vymezení viz Příloha č. s účinností od 1. 8. 2008 držitel a uživatel honitby zamezí přístupu spárkaté zvěře na území PR Kútky a na vybrané pozemky jejího ochranného pásma (vymezení viz Příloha č.

Platnost omezení či podmínek v rozhodnutí stanovených pro myslivecké užívání dotčené části honitby skončí, pokud dotčené pozemky přírodní rezervace a vymezené části ochranného pásma přestanou být pozemky zahrnutými do obory, nejdříve však 31. Z citované části je zjevné, že výrok A. zakazuje cílevědomý chov spárkaté zvěře na území PR Kútky dle § 34 odst. 2 ZOPK. Výrok B. pak již podle obecného § 66 ZOPK jednak zakazuje totéž na některých pozemcích ochranného pásma PR Kútky, jednak přikazuje žalobkyni zamezit přístupu spárkaté zvěře na obě tato území. Rozhodnutí je založeno na tom, že současný způsob intenzivního chovu spárkaté zvěře v oboře Radějov naplňuje zákonný pojem „hospodaření způsobem vyžadujícím intenzivní technologie“, který je na daném území zakázán dle § 26 odst. 3 písm. a) a dle § 34 odst. 1 písm. a) ZOPK.

Rozhodnutím je tedy tento obecný zákaz konkretizován právě ve vztahu k chovu spárkaté zvěře na konkrétně vymezeném zvláště chráněném území a přímo vůči žalobkyni. Lesy České republiky, s. p., proti tomuto rozhodnutí podaly žalobu, kterou zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 9. 2011, č. j. 10 Ca 140/2009-67. 1) přestupku dle § 88 odst. 2 písm. n) ZOPK dlouhodobým prováděním cílevědomého chovu spárkaté zvěře na území PR Kútky v rozporu s výrokem A. rozhodnutí o omezení chovu spárkaté zvěře [ustanovení § 88 odst. 2 písm. n) ZOPK bylo zjevně použito proto, že výrok A. rozhodnutí o omezení chov...

Správa CHKO Bílé Karpaty dne 11. 6. 2009 dala podnět ve smyslu zák. č. V září 2008 se v Radějově konala odborná konference, jejímž účelem bylo informovat o ukončených i probíhajících výzkumech a možnostech hledání přijatelného kompromisu mezi ochranou přírody a mysliveckým využitím území. Přednášky byly publikovány ve sborníku z této konference (Vliv oborního chovu spárkaté zvěře na PR Kútky, Sborník referátů z konference konané 30.

Mimo odbornou rovinu přistoupila Správa CHKO Bílé Karpaty k řešení problému jako orgán ochrany přírody, který v daném území vykonává státní správu, a v roce 2006 zahájila řízení o omezení činnosti podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v honitbě Obora Radějov v PR Kútky a jejím ochranném pásmu a omezení výkonu práva myslivosti v PR Kútky. Po administrativní stránce bylo řízení velmi náročné. Týkalo se několika set účastníků a vydaná rozhodnutí byla podvakrát napadena odvoláním ze strany LČR, s.p., a Hamé, a.s. Správní rozhodnutí je v části výroku omezení činnosti účinné od 1. 8. 2008, v ostatních částech od 1. 5. Pro ochranu ostatního území obory před zničujícím působením spárkaté zvěře zvolila Správa CHKO Bílé Karpaty postup využívající zákonem stanovené součinnosti s orgánem státní správy myslivosti, zodpovědným mj. za stav honiteb a dodržování pravidel v oblasti myslivosti.

Aby se předešlo dalšímu možnému neetickému odlovu, podobnému tomu, který následoval po odhalení trojnásobného překročení povolených stavů zvěře v lednu 2009, požadovala Správa CHKO Bílé Karpaty postupné snižování počtu daňků a jelenů. Konkrétně mělo jít o snížení počtů na úroveň povolených jarních kmenových stavů do konce roku 2009 a na úroveň stanovených minimálních stavů do konce roku 2010. Požadavek pro rok 2009 byl akceptován a příslušné snížení bylo zapracováno a schváleno do plánu chovu a lovu pro rok 2009.

V zájmu zajištění náležitého hospodaření na pozemcích ve vlastnictví státu v souladu s podmínkami ochrany EVL Čertoryje, které je celá Obora Radějov součástí, požádala v červnu Správa CHKO Bílé Karpaty o převod práva hospodaření na státním majetku v Oboře (cca 1 300 ha) z LČR, s.p., na AOPK ČR, organizační složku státu, zřízenou Ministerstvem životního prostředí, jejímž hlavním posláním je péče o přírodu a krajinu na území České republiky. Žádosti na převod nebylo LČR, s.p., bez udání opodstatněného důvodu vyhověno. Vzhledem k tomuto odmítnutí spolupráce a pokračujícímu negativnímu vývoji lesa bylo nutno přijmout dostupná opatření k zachování alespoň kostry ekologické stability na území obory.

Správa tedy dne 7. 1. 2010 přistoupila v souladu se zákonem o ochraně přírody a krajiny k obligatornímu převodu práva hospodařit k vybraným pozemkům v oboře, na nichž je v platné územně plánovací dokumentaci vymezen ÚSES. Skladebné prvky ÚSES v Oboře Radějov jsou v současné době vlivem vysokých stavů zvěře nefunkční a musí být znovu založeny, což vyžaduje významnou změnu přístupu k hospodaření na dotčených pozemcích.

O Radějovské oboře se v poslední době hovoří nejen mezi odbornou veřejností, ale také je velice často propírána v různých médiích. Proto jsem požádal o odpověď na několik otázek Leoše Novotného, nájemce obory. V roce 2003 jsem získal ve výběrovém řízení do nájmu jednu z největších obor v ČR, oboru Radějov. Po poradě s odborníky v oblasti chovu daňčí zvěře, např. s profesorem Hromasem, panem Klusákem, Višňákem, Ziegrosserem, docentem Koubkem a dalšími jsem přistoupil k opatřením, která měla a mají směřovat k produkci kvalitní trofejové zvěře. Prvním důležitým momentem je přikrmování zvěře, výživa je v každém chovu, zvláště oborním, alfou a omegou úspěchu. Zvěř v oboře byla do té doby přikrmována v objemech velmi nízkých, alespoň v posledních letech před mým nástupem, neboť bývalý nájemce - firma CE WOOD, neinvestoval příliš mnoho peněz v oboře nejen v této oblasti. Druhým neodkladným úkolem byla úprava poměru pohlaví. V roce 2003 byl velmi špatný poměr pohlaví asi 1:10, což bylo potřeba velmi rychle napravit.

Od roku 2006 správa CHKO Bílé Karpaty se mnou zahájila správní řízení, ve kterém tvrdí, že spárkatá zvěř v oboře ničí předmět ochrany v Přírodní rezervaci Kútky, která se nachází v oboře, má rozlohu 66 ha. Pro své tvrzení o úbytku vzácných vstavačů nemá ale správa CHKO žádný relevantní důkaz v podobě porovnání kolik vstavačů tam bylo před pěti, deseti, dvaceti či více lety. Prostě neexistuje nějaká řada relevantních a hodnověrných výzkumů, sčítání či pozorování, vše jsou to jen subjektivní dojmy.

V letech 2002 až 2006 nebyly téměř žádné problémy se Správou chráněné krajinné oblasti ani s Inspekcí životního prostředí. Sčítání probíhala standardním způsobem, běžně za účasti 60 až 80 sčítačů, z toho bylo asi 40 sčítačů z řad pracovníků LČR s.p., zúčastnili se i zástupci příslušného odboru státní správy myslivosti a také jeden až tři zástupci Správy CHKO. Sčítání probíhalo tak, jak ukládá zákon, s tím že normované jarní kmenové stavy nebyly překročeny až do roku 2008. Bohužel plot obory je již více než 20 let starý a „látáme ho“ jak se dá, a přestože jsem pronajímatele opakovaně upomínal o nezbytnou rozsáhlou opravu oborního plotu, tak se tak nestalo. Plot je poslední dobou silně narušován nejen migrující černou zvěří, ale při své délce 19,9 km je často porušován pádem stromů, podemlet vodou apod. a v neposlední řadě také rozplétán vandaly, kteří také ničí brány.

Při leteckém sčítání bylo v sousední honitbě na Slovensku o rozloze asi 4000 ha pozorováno více než 2000 ks zvěře. Stejně se tak děje v okolních honitbách v ČR, kde je pozorována migrace zvěře ze Slovenska. Jen v letošním roce bylo v sedmi okolních příhraničních honitbách uloveno 199 ks daňčí zvěře, přestože je tam zvěř normována pouze na 82 ks NJKS.

Od roku 2003 jsem do obory investoval asi 50 mil. Kč s jediným cílem, vytvořit podmínky pro špičkový chov zvěře, který by byl nejen dobrou vizitkou pro českou myslivost, ale také trofejově konkurenceschopným chovem v rámci střední Evropy. Když jsem do obory přišel, tak trofejová zvěř byla prakticky vystřílena a v oboře říjeli vařečkáři. Sčítání proběhlo za účasti 103 lidí a probíhalo v podobě postupující rojnice. Nebyl jsem u tohoto sčítání fyzicky přítomen, a tak jsem málem spadl ze židle, když mi oborník Arnošt Buček volal že výsledek je dvouapůlnásobné překročení stavů zvěře. Bylo mi jasné, že do doby dalšího řádného sčítání musíme přistoupit k razantnímu snížení stavu.

tags: #Radejov #stupeň #ochrany #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Odpadové hospodářství v Křivoklátě
• Extra Publishing a speciály
• Ohrožené vydry a řešení
• Domovní odpad Liberec
• Efektivní údržba kanalizace