Ekologie v zastavěné oblasti: Problémy a řešení

Ekologie jako biologická vědní disciplína se zabývá vztahy mezi organismy navzájem a mezi organismy a jejich prostředím. Z hlediska vědy, jakou je ekologie, není vůbec jasné, zda je, či pomalu přichází ekologická krize.

Ekologie se v posledních třiceti letech velice rychle vyvíjela a měnila, její vývoj byl však v jistém ohledu opačný než u mnoha jiných věd. V šedesátých letech se ekologie snažila vědecky zdůvodnit, proč je ničení přírody špatné a proč je ochrana přirozených celků nutná a dobrá. Diskuse na toto téma plnila stránky odborných časopisů a později vedla k radikálnímu přehodnocení výchozích předpokladů.

V současnosti se hovoří o ochraně biodiverzity. Biodiverzita je považována za hodnotu samu o sobě, kterou je potřeba chránit z mnoha důvodů, od čistě utilitárních až po čistě etické. Problém je asi ještě hlubší. Pojem biodiverzity vznikl z čistě lidské potřeby zdůraznit význam každé jednotlivosti, každého konkrétního organizmu, společenstva, jevu, ale zároveň z čistě vědecké potřeby zobecňovat.

Dnes se poměrně často setkáváme s názorem, že problémy současného světa nevyřeší věda, ale pouze změna hodnotové orientace člověka, která je dána náboženstvím a kulturou. Věda bude mít tedy význam jen tehdy, stane-li se imanentní součástí kultury. Díky rezignaci na obecnost a zdůrazňování konkrétních jevů a situací by ovšem mohla mít právě věda (byť už trochu jiná než dříve) v rámci kultury důležitou roli, která by spočívala nikoli v hlásání pouček a návodů založených na apriorních hodnotících kritériích, ale v poukazování ke konkrétním (možná lze říci dokonce hmotným) skutečnostem v bezprostředním vztahu ke konkrétním jevům přirozeného světa.

Zkušenosti z nedávné historie ukazují, že podstatná nejsou nějaká obecná řešení, ale hluboký a odpovědný vztah jedince ke každému konkrétnímu organizmu, ke každému konkrétnímu jevu, ke každé jednotlivosti. Věda zde má nezastupitelnou roli, protože na tyto jednotlivosti ukazuje.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

V oblasti životního prostředí a klimatu zaznamenává Evropa významná pozitiva, zlepšuje se životní prostředí i kvalita života a zároveň se stimuluje růst, inovace a vytvářejí se pracovní místa. Na druhou stranu se stále potýkáme s celou řadou přetrvávajících a narůstajících problémů v oblasti životního prostředí. Jejich řešení vyžaduje zásadní změny v systémech výroby a spotřeby, které stojí za těmito problémy, zaznívá ze zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA).

Politiky EU snížily znečištění a výrazně zlepšily kvalitu ovzduší a vody v Evropě. Pokračující degradace ekosystémů však ohrožuje hospodářskou produkci a kvalitu života v Evropě. Nadále dochází k úbytku biologické rozmanitosti. Velké znepokojení vzbuzuje biologická rozmanitost mořských a pobřežních oblastí. V dlouhodobém výhledu se očekává, že dopady změny klimatu budou sílit a hlavní příčiny snižující se biologické rozmanitosti budou přetrvávat.

V posledních letech se zlepšilo nakládání s odpady a byl zaznamenán pokles v celkové produkci odpadu i množství odpadu, který končí na skládkách. Emise skleníkových plynů se od roku 1990, i přes 45% nárůst hospodářské produkce, snížily o 19 %. Využívání fosilních paliv pokleslo, stejně jako emise některých znečišťujících látek z dopravy a průmyslu.

Znečištění ovzduší a hluk mají nadále vážné dopady na lidské zdraví v městských oblastech. Rostoucí využívání chemických látek, zejména ve spotřebním zboží, souvisí s nárůstem endokrinních onemocnění a poruch u lidí.

Mezi nejpalčivější environmentální problémy ČR označují ekologové sucho, boj s jednorázovými plasty či stav českého průmyslového zemědělství. Mezi hlavní globální problémy se jednoznačně řadí klimatické změny. Za to může podle většiny vědců vypouštění skleníkových plynů (především oxidu uhličitého neboli CO2) do atmosféry. Mezi další palčivé globální environmentální problémy se řadí odlesňování a degradace půdy.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Vlivem vysoké inflace v ČR a výraznému zvýšení cen energií, začali Češi více šetřit plynem a elektřinou. V neposlední řadě ekologové varují před přemírou plastů (a mikroplastů), hlavně těch jednorázových, nerecyklovatelných.

U všech výše zmíněných environmentálních problémů platí, že by pomohlo prosazení účinných řešení, jako je snížení fosilních paliv a systémová změna, která by vedla k šetrnějšímu hospodaření v lesích a zemědělství, zákazu pesticidů či dbání na znovuvyužití obalů. V neposlední řadě se ale musíme chovat zodpovědně vůči životnímu prostředí především my sami. Třídit a minimalizovat odpad, zodpovědně zahradničit, nahradit jednorázové obaly za ty znovuvyužitelné či méně jezdit auty se spalovacími motory.

Pozemkovými úpravami se prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, pozemky se scelují nebo dělí a zabezpečuje se přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako závazný podklad pro územní plánování.

Dle SKLENIČKY (2003, s. 220-221) jsou pozemkové úpravy jedním z nejúčinnějších prostředků postupného zvyšování rozmanitosti struktury krajiny, čímž mimo jiné přispívají i k zvyšování její ekologické stability. Mezi krajinotvorná opatření, která lze v rámci PÚ navrhovat jsou změny kultur, revitalizace vodních toků, zakládání prvků rozptýlené zeleně, výstavba polních cest, vodních nádrží apod. Nástrojem vhodného kompromisu se stává územní plánování.

Správné rozmístění kultur v územním reliéfu je v zásadě určováno stanovištními poměry a požadavkem, aby půda nebyla poškozována zejména erozní činností vody a větru. Poloha se totiž uplatňuje s nadmořskou výškou, členitostí terénu a sluneční i větrnou expozicí. Podnebí se různí teplotou, množstvím a výskytem srážek vzdušných srážek, silou a směrem větrů aj.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Zemědělský půdní fond (ZPF) je dle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně ZPF základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí.

DUMBROVSKÝ a kol. (2004, s. 118) uvádí, že při prostorové a funkční optimalizaci trvalých druhů pozemků v krajině jde především o stanovení optimální funkce ekosystému. Při hodnocení lokality se přihlíží k možnému využití z hlediska půdních vlastností (obsah humusu, hloubka půdního profilu, struktura, skeletovitost, geologické vlastnosti aj.), vodních poměrů (výška hladiny podzemní vody, lokalita trpící suchem, výsušná poloha), konfigurace terénu (sklon, členitost), poloha k světovým stranám, vhodnosti pěstování speciálních plodin (sady, vinice, chmelnice).

Delimitace kultur se chápe jako prostorová a funkční optimalizace pozemku sloužící k pěstování jednotlivých kultur. V rámci této optimalizace je nutno především vymezit funkční zaměření, které je v lokalitách ohrožených erozí protierozní a vodoochranné.

Polní cesty jsou účelové pozemní komunikace. DUMBROVSKÝ a kol. (2004, s. 143) podotýká, že návrh cestní sítě musí respektovat kritéria dopravní, ekologická, půdoochranná, vodohospodářská, estetická a ekonomická.

Rozptýlená zeleň (TRNKA, 2001) byla v krajině likvidována jako překážka pohybu těžké mechanizace anebo redukována a poškozována, případně zatlačována na extrémní stanoviště. Dle TRNKY (2007) se rozptýlená zeleň různého původu a vzhledu nachází ve všech typech krajin, přičemž v každém krajinném typu existují rozdílné požadavky na její optimální zastoupení.

Význam forem RZ byl z pohledu ekologické stability agrocenóz podceněn v domnění, že ve zjednodušených agroekosystémech lze nahradit přirozené autoregulační mechanismy chemizací, především v oblasti ochrany rostlin. Drobné zvěři poskytuje maloplošná zeleň příznivější podmínky ve srovnání s okolní otevřenou krajinou a chrání ji před extrémními povětrnostními vlivy, ptactvu nabízí četné možnosti k hnízdění. Návrat hodnotné RZ do krajiny je nutným předpokladem pro zastavení procesu destabilizace agrární krajiny, ochuzování přirozené biodiverzity na straně jedné a obnovy rozmanitosti krajiny a života v ní na straně druhé.

TRNKA (2006, s. 196, upraveno) konstatuje, že z historických map, dobových fotografií a leteckých snímků, charakterizovala venkovskou krajinu drobnozrnná mozaika plošek polí, luk, pastvin, doplněná menšími ostrovy lesů a vesnickými sídly v okolí komunikací a vodních toků. Tento stav krajiny trval až do nástupu socialistické kolektivizace počátkem 50. let 20. století. Venkovská krajina ČR tak byla unifikována. Tato unifikace má environmentálně nepříznivý dopad.

TRNKA (2006, s. 195-198) ji definuje jako heterogenní množinu maloplošných prvků, zejména forem rozptýlené zeleně (např. ekotonové lemy lesního pláště, dále pak kamenice, polní cesty, pěšiny, historické hraniční znaky, drobné sakrální stavby, ale i negativně působící krajinné prvky jako malé lomy, deponie, polní hnojiště apod.). V důsledku scelování orné půdy do obrovských lánů, rozorávání mezí, luk, hnojení, využívání chemických ochranných prostředků a neuvážených celoplošných meliorací prováděných zejména v 50. a 70. letech se ztrácí bohatost a různorodost plošek v krajině. Původně mozaikovitě uspořádaná krajina se stala jednotvárným, chemikáliemi prosyceným útvarem. Zmizely z ní křepelky, koroptve a motýly. Narušené zbytky přírodních krajinných prvků neplní ekostabilizační funkci. Trpí estetika krajiny.

Kolektivizace vedla k zničení osobního vlastnictví, proslavila se oráním mezí v padesátých letech, odstartovala intenzivní erozní procesy v krajině, zhoršila vodohospodářské poměry v krajině a zpřetrhala citové vazby populace k venkovské krajině. Negativem bylo i slučování podniků do velkých celků zahrnující více katastrů a chemizace rostlinné výroby. Schopnost efektivně chemicky eliminovat plevely a libovolně hnojit vedla k zanedbávání osevních postupů.

Moderní technická civilizace řeší ekologické problémy výzkumem a zaváděním do praxe moderních, vůči přírodě ohleduplnějších technologií, legislativními úpravami, ekologickými daněmi, dotacemi a půjčkami atd... Řeší tyto problémy tedy především technickými, technologickými nástroji a postupy. Toto omezování a zastavení a přetransformování a přesměrování našich potřeb neboli kritické ohodnocení a ocenění našich současných návyků a zvyků, našeho současného stavu vědomí a poukázání na jiné hodnoty a na jiné způsoby života je a musí být jistě záležitostí především velmi chytrých a moudrých a nejmoudřejších lidí.

Panel OSN svou zprávou apeluje na politiky i firmy, aby významně upravili svůj přístup k pojetí ekonomiky. Změnit své chování, které přispívá k oteplování, by měli samozřejmě i jednotlivci.

Globální oteplování a související klimatické jevy ovlivňují stále výrazněji podobu a fungování planetárních ekosystémů, což má také zásadní dopady na každodenní životy lidí. Řešení klimatické krize vyžaduje zásadní změny v nastavení systému společenské správy a vládnutí, které je úzce propojeno se změnami v chování jednotlivců a společenských skupin.

tags: #ekologie #v #zastavěné #oblasti #problémy #a

Oblíbené příspěvky:

• Vzor smlouvy na odvoz odpadu
• Československá PVO
• Nebezpečný odpad a legislativa v ČR
• Překryv zemědělství a ekologie
• Informace o sběrném dvoře Teplice