Ekosystém Les: Charakteristika a Význam

Obecná definice říká, že lesem jsou stromy, keře (tzv. lesní porosty) a pozemky na kterých rostou. Les je hlavně zdrojem dřeva určeného k prodeji či spotřebě vlastníka, kde dřevo přestavuje obnovitelnou surovinu. Vedle produkce dřeva (tzv. produkční činnost) plní les i jiné celospolečenské funkce, ze kterých vlastníkovi lesa neplyne žádný příjem (funkce rekreační, protipovodňová, klimatická, pro zachování bilogické různorodosti apod.) - tzv.

V České republice se lesy podle Lesního zákona (289/1995) dělí dle vlastnictví na státní, v majetku obcí, v majetku církví a soukromé (fyzických i právnických osob). Každý, kdo volně vstupuje do lesa, nesmí jej ničit a poškozovat, znečišťovat či narušovat životní prostředí, rušit zvěř, atd. Za oplátku tam každý může sbírat pro vlastní potřebu lesní plody a suchou, na zemi ležící klest. Toto se týká všech lesů, tedy i soukromých. Vstup do lesa je na vlastní nebezpečí.

Plocha lesních pozemků v České republice stále roste. 34 % území státu pokrývají lesy. To je výměra lesní půdy 2 681 764 ha. O 0,06 % se každoročně zvětší procento lesů v ČR.

Obecná charakteristika lesního ekosystému

Les je relativně trvalý dynamický systém souboru organizmů a jejich prostředí (ekotopu) vytvářející určitou stabilitu danou potravními vazbami, resp. prostorové uspořádání složek a funkcí ekosystému (tok energií, látek a informací ) - je dána jeho složením - představuje souhrn znaků, které lze v daném časovém úseku pozorovat.

Struktura lesního ekosystému

Struktura ekosystému se dělí na:

Čtěte také: O ekosystému kolem nás

1. horizontální (jedná se o vylišení a popis částí lesa (souboru porostů, ekosystémů) s výrazně odlišným vzhledem
2. sekundární (vznikají v důsledku vnějších, tj. mimo společenstvo existujících vlivů): jsou vlastně biologickými vlastnostmi společenstva, ale současně také výrazně ovlivňují strukturu vlastního společenstva.

Využití disponibilního prostoru určuje výškovou strukturu lesa (stromy s podobnou růstovou dynamikou dělíme mezi jednotlivé stromové třídy). Systémů podrobnějšího členění nadzemního prostoru lesního ekosystému je celá řada.

Biodiverzita lesa

Rozeznáváme původní (autochtonní) a nepůvodní (alochtonní) druhy a populace (ty mohou být z např. z pohledu ochranářského, pěstebního apod. - je významně redukována určitými lidskými činnostmi (různorodost druhů, včetně diverzity jejich genetických informací, společenstev a ekosystémů, je třeba chránit především na územích, kde se přirozeně vyvíjela a zachovala (in situ). Tam, kde prostředí neskýtá dočasné nebo trvalé podmínky pro udržení biodiverzity, je třeba chránit a udržovat různorodost rostlin, živočichů, mikroorganizmů a jejich genetických informací v lokalitách a zařízeních ekologicky vhodných (ex situ).

Produktivita lesního ekosystému

Obecně tedy můžeme očekávat, že se druhové bohatství zvyšuje s rostoucí produktivitou. Daleko obtížněji lze objasnit pokles druhového bohatství, spojený s dalším růstem produktivity. Jednou z příčin tohoto jevu může být skutečnost, že vyšší produktivita vede k vysokým rychlostem růstu populace a tak se rychle dovrší možné vylučování konkurenčních druhů.

Energetické toky a koloběh látek v lese

Zdrojem veškeré energie na Zemi je Slunce. Energii slunečního záření mohou přijímat pouze zelené rostliny, které ji fixují do rostlinné biomasy. Ta je zdrojem energie pro všechny následné trofické úrovně konzumentů. Při každém přenosu mezi články potravních řetězců uniká značná část energie ve formě tepla (respirační ztráty). Poslední zbytky energie, fixované původně zelenými rostlinami, unikají v dekompozičním řetězci* při humifikaci a konečné mineralizaci odumřelých organických materiálu. Tím se veškerá energie, fixovaná rostlinami, vrací zpět do vesmíru.

Další toky energií, koloběh látek a reprodukce se týkají jednotlivých společenstev, druhů, populací i jedinců ekosystému.

Čtěte také: Test znalostí o ekosystému louka

Trofické úrovně

Přenos látek v potravě od zelených rostlin (primárních producentů) ke konzumentům, kteří tvoří sérii živočichů postupně konzumovaných.

1. konzumenti I.
2. konzumenti II.
3. zoofágové požírající popř.
4. hostitel (je zdrojem potravy) - parazit - a popř. ještě jeho parazit, tj.
5. mezi jednotlivými úrovněmi platí tyto souvislosti: z 1. trofické úrovně může být primárními konzumenty využito 10 - 20%, konzumenty 2. - trofické úrovně (resp.

Homeostatická vyváženost (stabilita), ekosystému je tím větší, čím bohatší a rozmanitější je v něm sít potravních vazeb (trofická struktura). Tento vztah je hlavním regulačním mechanizmem zpětné vazby každého ekosystému. Síť potravních vazeb je tím rozmanitější, čím větší je druhová pestrost (diverzita) biocenózy. Tento princip platí obecně na všech trofických úrovních, včetně producentů.

Typy lesních ekosystémů

Jedná se o nejčastější typ lesního ekosystému v české přírodě. Vzhledem k tomu, že se jedná o umělý ekosystém, je velice náchylný na škůdce a mnohde i k meteorologickým jevům jako jsou vichřice, velké množství sněhu.... Důvodem je především skladba těchto lesů. Jedná se zejména o monokulturní smrčiny.

Tyto lesy ale mají nezanedbatelný význam pro rekreaci a výraznou protierozní funkci. Kulturní i přirozené lesy plní krom rekreační a protierozní funkce i funkci jakési zásobárny vody. Dokáží totiž rychleji pohltit, ale pomaleji vydat srážkovou vodu než volná krajina a zpomalí tak možné povodně.

Kulturní lesy

Více jak polovina lesů u nás jsou kulturní smrčiny. Stejnověké monokultury smrku jsou díky mělkým kořenům velice náchylné k vichřicím, námrazám, návalům sněhu a podobným kalamitám. V těchto lesích je, oproti druhově a věkově rozmanitějším lesům, i méně podrostu, tedy méně možností potravy a úkrytu pro zvířata. V tomto jsou na tom z monokultur nejlépe doubravy.

Čtěte také: Charakteristika ekosystému pole

Množství a druh podrostu závisí mimo jiné i na množství světla, které na zem v lese dopadá. Zajímavé je, že v podmračeném počasí, kdy je světlo rozptýlené, dopadá do lesa více světla než za slunečného počasí, kdy do lesa přímo pronikají sluneční paprsky. Listová zeleň dokáže pohltit nejdelší a nejkratší vnové délky viditelného spektra, které využívá k fotosyntéze. Světlo v lese je tak ochuzené o tyto, pro nás dráždivé, vlnové délky a více se tak projeví uklidňující žluté a zelené části spektra.

Vzhledem k tomu, že zde není hustý křovinatý porost, jsou kulturní lesy velice dobře přístupné lidem, kteří do lesů chodí relaxovat a načerpat nové síly. Velmi významnou roli hrají tyto lesy při ochraně půdy proti erozi. Silné kořeny stromů totiž dokáží tomuto problému zabránit. Kulturní lesy jsou pěstované ve školkách ze semen. Podle stáří lze mladý les rozdělit na mlazinu, tyčkovinu, laťkovinu a kmenovinu. Z počátku se udržuje prořezávku, později probírkou.

Kulturní lesy jsou pěstovány zejména za účelem produkce dřeva. Těžba se zde provádí buď holosečí nebo výběrovou těžbou. Citlivě provedená malá hloseč může pomoci při přirozené obnově lesa ze semen ponechaných stromů. U listnáčů se lze setkat i výhonky vyrostlými z pařezů.

Flóra a fauna kulturních lesů

Již jsem se zmínila o tom, že v kulturních lesích je méně rostlinného podrostu než v přirozených lesích. Především v listnatých lesích můžeme hlavně na jaře najít polšťáře kvetoucích rostlin, které v tomto období mají ještě dostatek světla na svůj růst. Nezastiňují je totiž listy stromů. Můžeme zde najít například kyselý šťavel, v mokřejších oblastech můžeme narazit na typicky jarní sněženky či bledule nebo také silně vonící, svým vzhledem však nenápadnou orchidej vemeník dvoulistý. Ten ale kvete v létě. Typické nejen pro tyto lesy jsou samozřejmě houby.

Díky náchylnosti na škůdce jsou nedílnou součástí lesů feromonové pasti, do kterých se lákají samečci dřevokazných brouků na feromony samiček. Takové kalamitní přemnožení lýkožrouta či podobných brouků může zlikvidovat vyrostlý, mnohahektarový les. Samičky pod kůru kladou vajička. Larvy z nich vylíhlé si pak vykusují do lýkové části chodbyčky, čímž přeruší lýkové pletivo a strom začne usychat. Zdravý strom se dokáže bránit zalitím těchto chodeb pryskyřicí, ale pokud je oslaben, například špatným ovzduším, velice snadno podlehne.

Ke zjištění množství brouků se také mnohde používá poražený zdravý strom, který se nechá ležet a sleduje se za jak dlouho a kolik se na něm objeví škůdců.

V lesích obecně žijí druhově rozmanitá společenstva živočichů. Pro smrkové monokultury to však tolik neplatí. Je to zapřičiněno malou nabídkou potravy a mnohde i úkrytů. Nejvíce života spatříte zejména na okraji lesa a na pasekách. V centrální části lesa pak naleznete většinou jen drobnější živočichy jako jsou pavouci, korýši, hmyz. Z obratlovců jsou nejnápadnější ptáci. Lze zahlédnout veverku.

Význam lesa a jeho ochrana

Les je velmi aktivním hráčem při našem současném boji s klimatickou změnou. Čím více lesů vysadíme, tím lépe si při něm povedeme. Francois René de Chateaubriand řekl, že „lesy předcházejí lidstvo, pouště je následují.“ Aby se tento scénář nestal realitou, musíme za naše lesy bojovat. A pro pralesy to v tomto případě platí dvojnásob. I to je důvodem, proč musíme o lesy pečovat a hýčkat si je. Les čistí ovzduší. Např. Les nasává vodu jako houba a pomalu ji uvolňuje.

Les poskytuje prostor pro život nejrůznějším organismům (živočichům, rostlinám, houbám apod.). Udržuje vodu v krajině, rostliny zde vytvářejí kyslík. Pro člověka může les být místem k trávení volného času (odpočinek, sport), též zde lze houbařit či sbírat lesní plody. V lese je vhodné se chovat ohleduplně.

V září letošního roku uspořádal Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti odbornou konferenci pod názvem „Lesnická hydrologie - věda a praxe 2022“ zaměřenou na přenos poznatků vědy a výzkumu do lesnické praxe. V centru zájmu přítomných odborníků stálo zejména téma velkoplošných holin po kůrovcové kalamitě a jejich vliv na vodní režim, ale také význam lesů v oběhu vody a tvorbě klimatu v regionálním i nadregionálním měřítku a vliv lesa na kvalitu a kvantitu vody v extrémních i běžných hydrometeorologických situacích.

Les a hydrologický režim

Les hraje aktivní roli v distribuci sluneční energie a koloběhu vody a tím má velký vliv na utváření klimatu. Les tak udržuje vlhkost v podrostu a přes koruny stromů komunikuje s atmosférou. Chladící výkon jednotlivých stromů dokládají naměřené hodnoty jejich transpirace, tedy výdeje vody povrchem. O povrchových teplotách rozhoduje výpar vody, nikoli albedo (poměr odraženého slunečního záření ku množství dopadajícího záření).

Úhyn lesních porostů a odvodňování jsou spojeny s posunem distribuce sluneční energie od výparu k produkci zjevného tepla, tedy k nárůstu povrchových teplot. Od přehřátých ploch se ohřívá vzduch, který stoupá rychle vzhůru. Ohřátý vzduch vystoupá příliš vysoko na to, aby se vytvořily mraky a voda se vrátila jako místní srážky. To vede k postupnému vysychání krajiny.

Evapotranspirace lesních porostů nejenom snižuje povrchovou teplotu lesa, ale díky vysokému obsahu vodní páry ve vzduchu nad lesem dochází při její kondenzaci a tím poklesu tlaku vzduchu k dalšímu nasávání vlhkého vzduchu z okolí.

Jehličnaté porosty vykazují v letním i v zimním období vyšší intercepci (záchyt vody na povrchu rostlin) a v mimovegetačním období také vyšší transpiraci. U buku byla transpirace ve vlhkém roce téměř dvojnásobná oproti smrkovému porostu a v suchém období se snížila o více než polovinu. Ve smrkovém porostu byla transpirace v suchém období roku 2021 pouze čtvrtinová.

Rostoucí teploty vzduchu mají za následek vyšší výpar. Jsou i příčinou kratší doby trvání sněhové pokrývky, což znamená vyšší absorpci světelné energie ze slunce (poklesem albeda) a opětné zvýšení teplot. Se vzrůstem teplot a zkrácením trvání sněhové pokrývky také dochází k prodloužení vegetačního období a tím i ke zvýšení evapotranspirace.

Při hodnocení hydricko-vodohospodářských funkcí lesa se klade důraz především na funkční komplex stromová vegetace - půda (a klima). Často je však opomíjen hydrologický význam vodních makrostruktur, jako jsou lesní prameniště, přírodní toky nebo lesní mokřady.

I v hospodářsky využívaných lesích je však možné provádět skutečně funkční hydrologické revitalizace. Vliv změny klimatu a s ním souvisejícího odlesnění na mělké zdroje podzemní vody sloužící pro zásobování obyvatel pitnou vodou je možné dokumentovat na příkladu úpravny vody Heraltice. V letech 2019-2021 došlo v důsledku kůrovcové kalamity k masivní ztrátě lesního porostu na celém území jímacího prameniště, což mělo významný dopad na množství jímané vody.

Závěr

Les je ideálním místem k odpočinku a relaxaci, proto, pokud máte tu možnost, navštěvujte je co nečastěji. Pokud budete patřičně tiší a pozorní, určitě se Vám podaří spatřit nebo uslyšíte nejednoho obyvatele tohoto prostředí a přijdete domů plní nové energie.

tags: #ekosystem #les #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Požadavky na námořníky
• Zdravá zahrada díky kompostu
• Technologie REMAQ pro recyklaci
• Ekologické katastrofy v Asii
• Mendelova univerzita a ekologické zemědělství