Znečištění řek na Kalimantanu a úhyn ryb: Příčiny a dopady

10.03.2026

Vliv české spotřeby daleko přesahuje hranice naší země, ba dokonce i kontinentu. A vůbec se nemusí jednat jen o těžbu ropy kvůli benzinu do našich aut. Dalekosáhlé problémy totiž můžou způsobovat i „banality“, skryté očím spotřebitelů. Napadlo by nás u sklenky vína a brambůrků, že právě držíme v ruce příčinu devastace indonéských pralesů? Česká republika každoročně dováží necelých 30 000 tun palmového oleje.

Palmový olej a jeho dopad na Indonésii

Palmový olej je po sójovém druhý nejvýznamnější jedlý olej; na světové spotřebě se podílí 21 %. Používá se v množství potravin i spotřebního zboží, od margarínů, zmrzliny, čokolády, chipsů, instantních polévek, majonéz či sušenek po mýdlo, šampony, kosmetiku, detergenty či zvířecí krmiva; slouží také v průmyslu, například kožedělném, textilním, chemickém či metalurgickém.

Palmový olej se vyrábí z plodů palmy olejné. Strom původně rostl na západoafrickém pobřeží, jeho pěstování se ovšem rozšířilo do tropů celého světa. Vyžaduje vlhké podnebí s teplotou mezi 24 a 32 stupni Celsia. Drtivá většina produkce dnes pochází z jihovýchodní Asie. Asi polovinu světové spotřeby (48 %) zajišťuje Malajsie, dalších 36 % potom Indonésie.

Do České republiky se v posledních letech dováží necelých 30 tisíc tun palmového oleje ročně. Přímý import z jihovýchodní Asie z toho tvoří pouze zhruba polovinu: v roce 2004 to bylo 36 % z Malajsie a 14 % z Indonésie. Zbytek je ovšem zjevně reexport. Ve všech případech jde totiž o evropské státy, kde se palma olejová samozřejmě nepěstuje - naším největším dodavatelem je Německo se 43 %. Ze srovnání se statistikami světové produkce lze tedy dovozovat, že velká většina, ne-li veškerý český dovoz ve skutečnosti pochází z malajských a indonéských plantáží.

Rostoucí spotřeba palmového oleje i dominance asijských zemí je novinkou posledních desetiletí. Zejména v Indonésii zažívá palmový byznys od osmdesátých let bezprecedentní boom. Produkce se zde jen v letech 1997-2001 zvýšila z 6,6 milionu tun na 9,5 milionu. Zatímco v roce 1985 pokrývaly indonéské plantáže 600 tisíc hektarů, o patnáct let později to už byly tři miliony. Na konci devadesátých let se rozvoj poněkud zpomalil v souvislosti s asijskou finanční krizí, kolapsem Suhartovy diktatury a dalšími faktory, nicméně se očekává, že do roku 2020 by mělo přibývat asi 150 tisíc hektarů ročně.

Čtěte také: Kalimantan: Znečištění řek

Dopady pěstování palmy olejné

Obětí palmového byznysu se stávají místní lidé, které pěstitelé vytlačují z půdy. Plantáže běžně vznikají na obecních či soukromých pozemcích bez souhlasu tradičních majitelů. Při jejich zakládání pravidelně dochází k násilnému vyhánění původních vlastníků. Příčinou je právní systém v Indonésii i dalších rozvojových zemích. Asi 40 milionů indonéských zemědělců a obyvatel lesů půdu obhospodařuje po staletí a považuje ji za svůj majetek na základě zvykového práva.

Právě plantáže palmy olejové jsou v Indonésii nejčastější příčinou konfliktů vyvolaných násilným vyháněním z půdy - na případech monitorovaných do roku 2001 se podílely 32 procenty, tedy více než těžba dřeva, přehrady a doly dohromady. Odvětví ovládá korupce a palmové společnosti běžně spolupracují s vojáky, aby potlačily odpor původních majitelů. Součástí teroru je zastrašování, mučení, vraždy i zatýkání. Platilo to zvláště za dob diktatury, která padla v květnu 1998, ale stovky podobných případů pokračují i poté.

Odlesňování a ztráta biodiverzity

Pěstování palmy olejné patří mezi nejdůležitější příčiny rapidního odlesňování v jihovýchodní Asii. Asi polovina plantáží vzniká na úkor lesů. Pouze v Malajsii způsobilo jejich rozšiřování podle statistik FAO ztrátu přinejmenším 700 tisíc hektarů pralesa. Rapidně tak mizí zbývající tropické pralesy na ostrovech Sumatra, Borneo i dalších, které jsou místem mimořádné biologické diverzity.

Tisíce rostlin a živočichů žijí pouze zde a nikde jinde na světě. Indonésie zabírá jen 1,3 % zemské souše, ale vyskytuje se zde 10 % všech známých druhů kvetoucích rostlin, 17 % ptáků, 12 % savců, 16 % plazů a 16 % obojživelníků. Na intenzivně obhospodařované monokultury se mění unikátní prales, domov řady vážně ohrožených zvířat: nosorožce sumaterského, orangutanů, tygra sumaterského, levharta obláčkového, slonů a dalších. Přeměna pralesa na plantáže znamená pro většinu z nich konec. Výzkumy v Malajsii ukázaly, že zatímco v primárním lese má biotop 75 druhů savců, na plantážích jich zůstává jen 13. Vytěžení lesa znamená také ztrátu přírodních zdrojů pro lidi, kteří zde žili. V jihovýchodní Asii na lese ekonomicky závisí miliony lidí.

Vedle přímého odlesňování jsou plantáže palmy olejné navíc důležitou příčinou lesních požárů, které v posledních letech sužují jihovýchodní Asii. Masivní ohně v letech 1997-1998 postihly asi šest procent indonéského území. V Indonésii a Malajsii zničily dohromady skoro 12 milionů hektarů lesů, polí, plantáží a další půdy, tedy území odpovídající bezmála rozloze bývalého Československa. Města v několika zemích po řadu týdnů pokrýval těžký smog. Na rozsahu požárů se podepsalo silné sucho vyvolané klimatickým jevem El Niňo. Kolem 50-80 procent případů - podíly se liší podle provincie - způsobilo v Indonésii vypalování lesa při zakládání plantáží; z toho asi tři čtvrtiny tvořily palmové plantáže. Ze 176 firem, které vláda označila za podezřelé z podílu na požárech, bylo 133 producentů palmového oleje. Ilegální praktiky se staly předmětem desítek soudních procesů.

Čtěte také: Studie o znečištění řek na Kalimantanu

Znečištění a úhyn ryb

Ekologické a sociální škody se neomezují na zábor území a zakládání lesních požárů. Palmový průmysl patří mezi nejhorší znečišťovatele v regionu. Při pěstování se používá 25 různých druhů pesticidů, včetně kontroverzního přípravku paraquat. Při zpracování palmových plodů vzniká tekutý odpad, který se často vypouští do vody a způsobuje silné znečištění. Rybáři tak přicházejí o živobytí a rodiny v sousedních obcích o vodu k vaření, praní a koupání.

Z okolního moře a korálových útesů mizí ryby, na kterých místní lidé ekonomicky závisejí.