Ekosystém Potok Řeka Charakteristika

Povrchovými vodami jsou vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu, v kapalném i pevném skupenství. Zejména se jedná o vody ve vodních tocích, včetně vod ve vodních tocích uměle vzdutých pomocí jezů, přehrad a vod v rybnících, vody odtékající po zemském povrchu vzniklé z dešťových srážek. Povrchovými vodami jsou i vody, které přechodně protékají zakrytými úseky, tunely nebo v nadzemních vedeních. K povrchovým vodám patří i vody vyskytující se v jezerech, tzv. nebeských rybnících, resp.

Vodní Útvary

Vodní útvar (VÚ) znamená samostatný a významný prvek povrchových vod jako je jezero, vodní nádrž, potok, řeka nebo kanál, případně jejich části. Jednotlivé útvary povrchových vod s podobnými hydromorfologickými podmínkami a s podobnou mírou a typem antropogenních vlivů mohou být slučovány do skupin. Dále je vodní útvar základní jednotkou pro reportování o současném stavu a postupu plnění environmentálních cílů, čili také pro monitoring ekologického a chemického stavu, pro plánování, veřejné projednávání, atd. V zásadě se vymezují dva systémy vodních útvarů - pro povrchové a podzemí vody.

Vodní útvary povrchových a podzemních vod jsou definovány jako podjednotky v oblasti povodí, resp. její národní části, pro které se v rámci odpovědnosti členských států stanovují a plní environmentální cíle, reportuje se o postupu plánů povodí, atd. Základním podkladem pro vymezování vodních útvarů je metodický směrný dokument Společné implementační strategie č. 2 "Vymezování vodních útvarů". Každý vodní útvar musí být vymezen na základě „samostatnosti/vymezitelnosti a významu“ v kontextu účelu, cílů a opatření Rámcové směrnice. Pro vodní útvar jako samostatný prvek platí, že se nesmí překrývat s jiným vodním útvarem a skládat se z (dalších) prvků, které spolu nesousedí/nejsou v dotyku. Až takto vymezené "samostatné" vodní útvary pak lze k různým účelům agregovat do skupin. Pro vodní útvary povrchových vod se stanovuje ekologický stav, resp. potenciál, a podmínky pro jeho stanovení zásadně ovlivňují přístup k jejich vymezení.

Základní princip vymezení vodních útvarů je dán postupem založeným na geografických a hydromorfologických charakteristikách - určení kategorie (řeka/jezero), určení typu a určení nebo vymezení vodního útvaru jako hydromorfologického/geografického celku. Při vymezování byl zatím do systému založeného na obecně geografických principech (tj. strukturovaný model říční sítě, hydrogeologické rajóny) přidán prvek nádrží (byly vloženy jako prvky „přerušující" původní říční síť). Další rozvoj systémů, čili průběžná aktualizace vymezení vodních útvarů jako taková, je součástí implementace Rámcové směrnice a bude uzavřena teprve zpracováním plánů oblastí povodí.

Vymezení Vodních Útvarů v ČR

V rámci implementace Rámcové směrnice bylo v roce 2004 Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka, veřejnou výzkumnou institucí (VÚV T.G.M., v.v.i.), zpracováno vymezení vodních útvarů ČR. Útvary povrchových vod byly vymezeny nad Digitální základní vodohospodářskou mapou 1:50 000. Základem postupu při vymezování vodních útvarů je Guidance č. 2.

Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka

Zásadou je, že vodní útvar povrchové vody musí představovat oddělený prvek povrchových vod zahrnující pouze sousedící dílčí prvky a nepřekrývající se s dalšími vodními útvary, který musí být charakterizován v jedné kategorii a v jednom typu (vysvětlení „kategorie“ a „typu“ viz dále). Základním podkladem pro vymezování jsou geografické a hydromorfologické charakteristiky, např. soutok řek, je důvodem pro vymezení hranice vodního útvaru. Dalším důvodem po tomto kroku jsou obecně možnosti stanovení environmentálních cílů pro vodní útvar, které mohou v první řadě souviset s působením antropogenních vlivů. Analýza vlivů může vést k určení vodního útvaru jako silně ovlivněného, nebo k jeho rozdělení na části s významně odlišným stavem, s odlišnými vlivy („tlaky“), v souvislosti s hranicemi chráněných území, apod. V České republice se mohou vyskytovat vodní útvary povrchových vod kategorie "řeka" nebo "jezero", nebo útvary identifikované jako vodní útvary povrchových vod umělé nebo silně ovlivněné (Příloha II, 1.1 Rámcové směrnice, dále jen Příloha II).

Vzhledem k tomu, že charakterizace vodních útvarů umělých a silně ovlivněných byla provedena podle popisných charakteristik té kategorie povrchových vod, která je nejblíže příslušnému umělému nebo silně ovlivněnému vodnímu útvaru, je začlenění kteréhokoliv vodního útvaru povrchových vod do kategorie řeka nebo jezero zásadní. Všechny vyhlášené vodní útvary kategorie "jezero", splňující obsah článku 2(5) Směrnice, jsou antropogenního původu a budou identifikovány jako silně ovlivněné vodní útvary, případně umělé (pokud nevznikly modifikací úseku toku).

Kategorie "Řeka" a "Jezero"

Vymezení kategorie „řeka“, čili vodních útvarů povrchových tekoucích vod na území ČR bylo připravováno současně se základní pracovní typologií podle Přílohy II a vychází z členění hydrografické sítě toků na řády podle Strahlera, tj. hierarchického systému se stoupající číselnou hodnotou "charakteristiky" od pramene po ústí do moře. Princip členění hydrografické sítě podle Strahlera vychází z předpokladu, že řád toků se začne počítat od pramene jako řád 1 a bude se zvyšovat vždy při soutoku s tokem stejného řádu.

Není tedy důležité, který tok (řád) se vlévá do moře, ale v tocích stejného řádu můžeme ve stejných (antropogenně neovlivněných) geografických, klimatických a geologických podmínkách nalézt srovnatelná společenstva vodních organismů, stejné fyzikální podmínky nebo stejné případně velmi podobné pozaďové (neovlivněné) koncentrace chemických látek. Řád toku podle Strahlera je v ekologické literatuře používán jako základní souhrnná typologická charakteristika. Obecné korelace s řádem toku jsou pro vzdálenost od pramene, sklon, průtok atd.

Pro vymezení vodních útvarů bylo nutné zvolit vhodnou podrobnost, která zajistí na jedné straně přiměřenou homogenitu (či heterogenitu) vodního útvaru s možností hodnotit ekologický a chemický stav útvaru jako celku, a na straně druhé zajistí dostatečnou přehlednost a možnost zpracování výsledků na úrovni celé oblasti povodí, zejména pro účely plánů oblastí povodí. Nejmenší samostatnou jednotkou je tok řádu 4. podle Strahlera a jemu odpovídající povodí. Z toho vyplývá, že toky řádu 1-3 budou zahrnuty v povodí toku 4. řádu a nebudou vymezeny jako samostatné vodní útvary.

Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty

Vodní útvary toků 4. řádu podle Strahlera označujeme jako „horní“, protože výše už neleží žádný samostatný vodní útvar a jejich rozvodnice tvoří hranici s jinými povodími toků 4. nebo vyššího řádu. Toky vyšších řádů (5 - 8) jsou považovány za samostatné („průtočné“) vodní útvary včetně jejich mezipovodí. Do celkové plochy povodí těchto útvarů musí být započítány i plochy povodí útvarů ležících výše. Na rozdíl od vodních útvarů „horních“ mohou být „průtočné“ vodní útvary dále děleny. Samozřejmým důvodem je změna řádu toku, dále soutok s významným přítokem nižšího řádu. Dalším důvodem mohou být významné změny přirozeného charakteru toku (např. významné morfologické změny - rozdělení na úsek přirozený a silně modifikovaný).

U toků vyšších řádů (> 6) byla uvážena oprávněnost či účelnost zahrnutí menších přítoků (řád < 4) do vodního útvaru, vzhledem k přirozeně rozdílným environmentálním cílům. "Jezero" čili vodní útvar stojaté vody je vymezen pro stojaté vody, které mají plochu hladiny větší než 0,5 km2 a průměrnou dobu zdržení > 5 dní a leží na úsecích toků 4. - 8. řádu. Tyto útvary stojatých vod jsou vymezeny jako silně ovlivněný vodní útvar. Vodní útvary splňující tyto podmínky, které leží mimo říční síť, resp. na tocích řádu < 4, jsou identifikovány jako umělý vodní útvar.

1. Dílčí povodí, resp. mezipovodí útvaru je definováno prostřednictvím uzávěrných profilů, ve kterých dochází k dále uvedené změně řádu toku podle Strahlera.
2. Na konci úseků toků 4.
3. Na konci úseku toků 6.
4. Na konci úseku toků 8.

Vymezení dalších vodních útvarů tekoucích vod nad a pod určenými vodními útvary povrchových vod stojatých ("jezery") v předchozím kroku, tedy bez omezení změny řádu toku.

Aktualizace Vymezení Vodních Útvarů

Na základě zkušeností se zpracováním charakteristik oblastí povodí navrhli správci povodí v roce 2005 některé změny ve vymezení vodních útvarů, které VÚV T.G.M., v.v.i., zapracoval do aktualizovaného seznamu útvarů. Zároveň byla v roce 2005 dokončena nová Hydrogeologická rajonizace a zpracovány vrstvy toků a rozvodnic v měřítku 1:10 000.

Aktualizace vymezení vodních útvarů v roce 2006 zahrnovala zejména převod jejich geografické identifikace z Digitální základní vodohospodářské mapy 1:50 000 (případně vymezení nově upravených nebo nově navržených útvarů) na příslušné geografické vrstvy DIBAVOD (Digitální báze vodohospodářských dat). Aktualizovaná verze 2006 pracuje s celkovým počtem 1 141 vodních útvarů v České republice (z nichž bylo 13 určeno jako plně spravované jinými státy - 2 Polskem, 5 Slovenskou republikou a 6 Německem), 1 070 je zařazeno do kategorie "řeka" (tekoucí vody), 71 kategorie "jezero" (stojaté vody).

Čtěte také: Zahrady v Láhvi

V oblasti povodí Dyje bylo vymezeno 130 vodních útvarů povrchových vod, jež jsou spravované v ČR (126 je plně spravovaných ČR, 4 ve spolupráci s Rakouskem). Vodní útvary povrchových vod byly opatřeny slovním označením, ve kterém je obsažen název páteřního toku a uzávěrný profil vodního útvaru, dále jednoznačným identifikátorem, vycházejícím z datového modelu databáze DIBAVOD. Pro vodní útvary v kategorii tekoucích vod byl použit kód posledního segmentu říční sítě ve vodním útvaru (UTOKH_ID), který má formu osmimístného kódu. Vodní útvary v kategorii stojatých vod mají identifikátor dvanáctimístný, tento kód odpovídá identifikátoru nádrže ve výše zmíněné databázi.

Pro jednoduší orientaci doplnil zpracovatel označení vodních útvarů pracovními čísly, jedná se o pořadová čísla vodních útvarů dle hydrologckého pořadí. Seznam vodních útvarů v oblasti povodí Dyje je obsažen v tabulce TA 2.1a. Hodnoty průtoků Q100 ve vybraných profilech v oblasti povodí Dyje jsou graficky znázorněny v mapě MA 2.1b. Vodní útvary povrchových vod byly zařazeny do dvou kategorií - "řeky" a "jezera" podle článku 2(4) a 2(5), resp. kapitoly 1.1. Přílohy II, "jezera" jsou silně ovlivněné vodní útvary, výjimečně umělé vodní útvary.

Typologie Vodních Útvarů

Pro každou kategorii povrchových vod musí být odpovídající vodní útvary v oblasti povodí rozděleny na typy. Systém A dle Přílohy II. - útvary povrchových vod se v oblasti povodí nejprve rozdělí do odpovídajících ekoregionů. Systém B dle Přílohy II. Zpracování pracovní typologie vodních útvarů probíhalo současně s jejich vymezováním. Pracovní typologie vodních útvarů v České republice byla zvolena podle systému B, používá však popisné charakteristiky a meze podle systému A s přidáním jediné doplňující charakteristiky - řádu toku v uzávěrném profilu vodního útvaru pro "řeky".

Podle tohoto členění byly pro jednotlivé vodní útvary zpracovány popisné charakteristiky a útvary byly zařazeny do příslušných typů určených číselným kódem podle hodnot jednotlivých popisných deskriptorů (viz tabulka A.2.2 pro útvary v kategorii řeka a tabulka A.2.3. Specifické rozdělení bylo použito v případě „teoretické doby zdržení“ vytvořením kategorií 5 - 10 dnů, 10 - 365 dnů a více než 365 dnů. První kategorie reprezentuje nádrže s vysokou obměnou vody, kde se až na výjimky nevytváří stabilní teplotní zvrstvení. Druhá kategorie reprezentuje nádrže s průměrnou a delší dobou zdržení do jednoho roku a tvorbou stabilní teplotní stratifikace.

Pro vodní útvary tekoucích vod vychází z mechanického pojetí pracovní typologie cca 70 typů. Podstatnou část ovšem tvoří typy "vzácné", tj. zahrnující méně než 5 vodních útvarů, což nemá význam pro stanovení typově referenčních podmínek atd. Byla proto provedena agregace vzácných typů, respektující geografickou a typovou blízkost dotčených vodních útvarů. V oblasti povodí Dyje je vymezeno 26 typů vodních útvarů tekoucích vod a 8 typů vodních útvarů stojatých vod. Rozdělení je patrné z tabulky A.2.4. Každý typ je reprezentován pětimístným (tekoucí vody), resp.

Pro každý typ útvaru povrchové vody musí být stanoveny typově specifické hydromorfologické a fyzikálně chemické podmínky, jež představují hodnoty hydromorfologických a fyzikálně chemických kvalitativních složek specifikované pro daný typ útvaru povrchové vody pro velmi dobrý ekologický stav. Pro 1. plánovací cyklus byly referenční podmínky odvozeny expertním odhadem. Referenční podmínky pro umělé nebo silně ovlivněné útvary povrchové vody, představuje tzv. maximální ekologický potenciál, který musí být odvozen z referenčních podmínek pro nejbližší (nejvíce podobný) typ vodního útvaru.

Podzemní Vody

Podzemními vodami se v souladu s definicí v Rámcové směrnici rozumějí vody vyskytující se pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami, ve kterém se voda pohybuje účinkem gravitačních sil. Tuto povahu neztrácejí, protékají-li přechodně drenážemi. Vody ve studních, vrtech apod.

Vymezení útvarů podzemních vod vyplývá z textu Rámcové směrnice a z navazujících Guidance dokumentů. Toto vymezení bylo iterativním procesem. První krok tohoto vymezení vychází z přírodních podmínek podzemních vod, jako je systém proudění a hranice hydrogeologických struktur. Základním podkladem pro vymezování útvarů podzemních vod v ČR je využití hydrogeologické rajonizace.

V útvarech podzemních vod se většinou vyskytuje tzv. souvislé zvodnění, které se v případě pánevních struktur realizuje nezávisle na nejbližší erozní bázi (tj. nikoliv do nejbližšího toku) a prakticky to znamená, že hydrogeologická rozvodnice má jiný průběh než hydrologická. Naproti tomu jiné skupiny útvarů mají pouze lokální zvodnění, tj. jejich kolektory jsou zpravidla odvodněny do nejbližší erozní báze - do nejbližšího, většinou drobného toku.

Hranice útvarů se souvislým zvodněním jsou převážně generalizované hranice významných kolektorů (tj. Za útvar podzemní vody není považován každý existující kolektor, ale každý takovýto útvar se skládá z jednoho nebo více významných kolektorů (hranice kolektorů jsou pro zjednodušení totožné s hranicí celého útvaru). Významnost kolektoru, tedy jeho zařazení pro potřeby Rámcové směrnice, se určovalo podle využívání podzemní vody. Na základě analýzy byly zpracovány hranice útvarů podzemních vod. Aktualizace vymezení vodních útvarů podzemních vod vycházela, oproti povrchovým vodám, z významnější změny podkladů. V etapě charakterizace oblastí povodí v ČR, která byla ukončena v roce 2004, bylo VÚV T.G.M., v.v.i., provedeno vymezení útvarů podzemních vod ve dvou krocích - nejprve na základě přírodních podmínek a dále, na základě analýzy vlivů a dopadů, bylo vymezení upraveno podle antropogenní činnosti. Jako základ vymezení byly využity hydrogeologické rajony.

Správa Toků - Oblast Povodí Odry

Povodí Odry se rozkládá na území krajů Moravskoslezského a Olomouckého. Zasahují do něj tři velkoplošná chráněná území: CHKO Jeseníky, CHKO Poodří a CHKO Beskydy. Samotná Odra pramení v Oderských vrších pod Fidlovým kopcem ve výšce 633 m n. m. Upravený pramen je přístupný pouze o víkendech a státních svátcích, neboť se nachází na území Vojenského újezdu Libavá. Řeka Odra má délku od pramene po ústí 854 km, protéká Českou republikou, Polskem a Německem a vlévá se do Baltského moře u polského města Štětín (Szczecin).

Správa toků - oblast povodí Odry má dvě pracoviště: sídelní ve Frýdku-Místku a pracoviště v Krnově. Na základě rozhodnutí o určení do správy, vydaných Ministerstvem zemědělství České republiky, vykonává správu na více než 4 600 km drobných vodních toků. Jedná se zejména o bystřiny a horní úseky vodních toků, které jsou charakteristické velkým podélným spádem, rozkolísaností průtoků během roku a neustáleným splaveninovým režimem. Jejich správa je historicky spjatá s obhospodařováním lesních porostů.

Hlavní činností správy je péče o určené vodní toky dle platných právních předpisů. Koryta vodních toků spolu s břehovými a doprovodnými porosty jsou udržována ve stavu zabezpečujícím dostatečnou průtočnost při odvádění vody z území s přihlédnutím k přírodním podmínkám a k významu vodního ekosystému v krajině. Jsou prováděny pravidelné prohlídky vodních toků a vodních děl, vysazovány nové břehové a doprovodné porosty přírodě blízké druhové a prostorové skladby a je pečováno o stávající porosty. Jsou také obnovovány starší vodní nádrže i stavěny nové a vytvářeny drobné vodní prvky v lesích - průtočné i neprůtočné tůně a soustavy tůní.

V rámci úprav vodních toků, sloužících k zabezpečení funkcí vodotečí a také k ochraně před povodněmi, i v rámci budování a oprav malých vodních nádrží je zajišťována projektová příprava staveb, prováděn technický dozor při jejich realizaci, majetkoprávně se vypořádávají dotčené pozemky a je vedena evidence vytvořeného majetku. Správa toků spolupracuje také při zneškodňování havárií na vodních tocích a vytváří podmínky umožňující oprávněné nakládání s vodami.

Pracoviště ve Frýdku-Místku vykonává správu vodních toků ve východní části povodí (Moravskoslezské Beskydy, část Nízkého Jeseníku, Moravská brána) o celkové délce téměř 2 500 km, z nichž některé protékají územím Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Významnými toky z hlediska velikosti povodí jsou Jičínka, Lubina, Ropičanka, Ráztoka, Hluchová, Kopytná, Frýdlantská Ondřejnice, Čeladenka a Kozlovická Ondřejnice. Pracoviště v Krnově spravuje vodní toky v západní polovině povodí. Jejich délka dosahuje téměř 2 100 km, z nichž některé protékají Chráněnou krajinnou oblastí Jeseníky. Významnými toky z hlediska velikosti povodí jsou Střední, Černá a Bílá Opava, Opavice, Podolský potok, Vražedný potok, Vrchovištní potok a Javornický potok.

Řeka Morava

Řeka s prvky nížinného a podhorského toku. Přirozeně meandrující hlavní tok řeky Moravy a jeho dvou ramen (Mlýnský potok a Bahenka) uprostřed rozsáhlého komplexu zaplavovaných lužních lesů. Ramena řeky Moravy. Kód AOPK ČR: 1188. Hlavní tok Moravy s četnými přítoky,mrtvými rameny, břehovými porosty a lužními lesy. Předmětem ochrany je ekosystém přirozeně meandrující nížinné řeky a dynamicky se vyvíjejícími meandry, ostrůvky, říčními náplavy a bočními rameny, na které navazují porosty lužního lesa. Průtoky v řece jsou ovlivněny vodohospodářskými zájmy. Byly provedeny dílčí úpravy manipulačních řádů ve prospěch ochrany přírody.

Šafář J. a kol.(2003): Olomoucko. In: Mackovčin P., Sedláček M.(eds): Chráněná území ČR, Svazek VI. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno,str. Databáze významných geologických lokalit: 1604 [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998.

tags: #ekosystem #potok #reka #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Jak dlouho trvají emise?
• Životní prostředí – zkratky
• Tipy pro podzimní relaxaci
• Škola v přírodě: Co nezapomenout v lékárničce?
• Počasí v Panamě