Na území ČR výrazně převládá výskyt porostů s jednoduchou strukturou. Porosty s bohatou strukturou se nacházejí především v přirozených lesních ekosystémech a porostech s výběrným způsobem hospodaření, jejichž výskyt na našem území je velmi řídký. Ve větší míře se u nás vyskytují porosty, které se svojí prostorovou a věkovou skladbou porostům s bohatou strukturou pouze blíží, a to především ve fázi obnovy, případně jde o porosty spontánně vznikající na dříve nelesních pozemcích (sukcese).
Lesní Hospodaření a Těžba
V rámci lesního hospodaření se vedle úmyslné těžby plánované lesními hospodářskými plány nebo lesními hospodářskými osnovami provádí také těžba nahodilá. K nahodilé těžbě se přistupuje nejčastěji v případě kalamitních situací způsobených celou řadou abiotických a biotických faktorů, často vyvolaných probíhající změnou klimatu (např. větrná, hmyzová, mokrý sníh, ledovka nebo sucho). Objem nahodilé těžby je důležitým ukazatelem ekologické stability lesních ekosystémů, jejíž míra z velké části závisí na zdravotním stavu a na vhodné druhové i věkové skladbě porostu.
Holiny jsou běžnou součástí obhospodařování lesů, proto by měl být v rámci pěstebních postupů kladen důraz na snižování jejich negativního dopadu na lesní ekosystémy. Malé holiny otevírají při vhodně zvolených pěstebních postupech prostor pro přirozené zmlazení, ale i umělou obnovu a umožňují tak vlastníkům lesa rychlou a efektivní přeměnu druhové skladby dřevin. Naopak velkoplošné holiny, vzniklé např. po vytěžení kůrovcového dřeva, způsobují náhlou změnu vlastností lesní půdy a výrazně tak znesnadňují následné zalesnění.
Druhová Skladba Lesů a Přírodě Blízké Hospodaření
Cílené přibližování se vhodné druhové skladbě lesů je klíčovým aspektem přírodě blízkého hospodaření v lesích. Současná druhová skladba lesů je od rekonstruované přirozené i doporučené skladby výrazně odlišná, a to zejména v důsledku plošného vysazování smrkových a borových monokultur v minulosti. Stejnověké monokultury jehličnanů, často nevhodného ekotypu, snižují biodiverzitu a jsou výrazně náchylnější na poškození v důsledku biotických i abiotických faktorů.
Významné hospodářské využití lesů má za následek odklonění od přírodních podmínek, což na mnoha místech vede ke snížení jejich odolnosti. Zvyšování odolnosti lesů a zlepšování jejich produkčních i mimoprodukčních funkcí lze dosáhnout využíváním přírodě blízkých způsobů hospodaření a udržováním rozmanité struktury lesů.
Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka
Využívání přirozené obnovy v porostech s vhodnou druhovou skladbou je jedním z principů přírodě blízkých způsobů hospodaření. Větší využívání přirozené obnovy a vhodných způsobů hospodaření by mohlo výrazně snížit náklady a potřebu sadebního materiálu a lidských zdrojů, kterých je v době kalamity nedostatek, a zároveň dosáhnout vyšší hodnotové produkce lesa.
Mapování Půd a Lesů v ČR
Mapy zobrazují půdní pokryv České republiky. Vyjadřují typologickou příslušnost půdy v Taxonomickém klasifikačním systému půd ČR (Němeček a kol., 2011) nebo verzi pro lesní půdy (Vokoun a kol., 2002), tj. půdní typ, subtyp, půdní varietu, ev. subvarietu. Tato půdní mapa v měřítku 1 : 50 000 je zatím nejpodrobnější půdní mapou, která v plošném rozsahu celého (výhled) území ČR mapuje společně jak zemědělskou tak lesní půdu, a to ve shodném a aktuálním klasifikačním systému půd.
Lesy jsou podle své převažující funkce zařazovány do kategorií lesů hospodářských, ochranných, nebo lesů zvláštního určení. Kategorizace lesů je definována zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích.
Na mapě je na první pohled patrná velká fragmentárnost lesů v ČR a až na několik výjimek v horských oblastech zde prakticky nemáme souvislé velké lesní plochy. To představuje pro lesní ekosystémy, které jsou často v těsném sousedství sídel či obklopeny velkými lány agrární krajiny, zásadní výzvu - vyšší míru znečištění, hluku a světelného smogu, používání hnojiv či pesticidů, které zamořují půdu a přispívají k její degradaci, ale také nedostatek úkrytů pro zvěř, méně tůněk a dalších drobných zdrojů vody.
Vědci Botanického ústavu AV ČR ve spolupráci s odborníky z Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (ÚHÚL) vytvořili obsáhlý soubor elektronických map, který vypovídá o historii a stavu českých lesů. Mapy zachycují vliv lidské činnosti od roku 5 500 př. n. l. do současnosti a mohou být cennou pomůckou pro lesnictví i ochranu přírody.
Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty
Ochrana Biologické Rozmanitosti
Vláda schválila dlouhodobou strategii pro posílení ochrany a udržitelné biologické rozmanitosti České republiky - konkrétně Strategii ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2026 - 2050 a navazující Akční plán pro období 2026-2030. Cílem je, aby do roku 2050 nedocházelo k úbytku biodiverzity na žádné úrovni a aby byly vytvořeny podmínky pro její dlouhodobé posilování. Strategie klade důraz na propojení ochrany přírody s dalšími sektory, zejména se zemědělstvím, lesnictvím, vodním hospodářstvím a územním plánováním, a na posílení meziresortní spolupráce.
Chráněné Krajinné Oblasti (CHKO)
Chráněné krajinné oblasti jsou územně členěny do zón odstupňované ochrany přírody. Většinou se vymezují čtyři takovéto zóny. Rozdělení vyplývá z potřeby zajistit ochranu přírody a krajiny různým způsobem, protože možnost negativního ovlivnění všech částí území je rozdílná. V jednotlivých zónách tak platí v různé míře základní a bližší ochranné podmínky chráněné krajinné oblasti.
- I. zóna: Přírodě blízké nebo člověkem málo pozměněné ekosystémy udržované v žádoucím stavu vhodným managementem nebo ponechané přirozenému vývoji.
- II. zóna: Člověkem pozměněné ekosystémy, zejména lesní porosty s pozměněnou druhovou skladbou i prostorovou a věkovou strukturou, ale s uchovanou mozaikou přírodě blízkých lesních společenstev.
- III. zóna: Člověkem silně pozměněné ekosystémy, běžně hospodářsky využívané, zejména lesy se zcela pozměněnou druhovou skladbou, věkově a prostorově málo strukturované, druhově chudší intenzivně obhospodařované louky a pastviny, orná půda a ostatní zemědělské pozemky rozčleněné do menších částí s bohatým zastoupením dřevin mimo les, s rozptýlenou venkovskou zástavbou.
- IV. zóna: Člověkem zcela pozměněné ekosystémy a části krajiny. Jedná se zejména o souvisle zastavěná území, intenzivně obhospodařované velké celky zemědělských pozemků (s převahou orné půdy), větší dobývací prostory, průmyslové areály a pozemky určené jako územní rezerva pro zástavbu.
Lesní Ekosystémy a Uhlíkový Cyklus
Uhlíkový cyklus lze považovat za jeden z “pilířů” koloběhu látek a s ním spojené výměny energie. Tento přirozený cyklus je v současnosti silně narušován lidskou činností, významným nárůstem oxidu uhličitého do atmosféry díky spalování fosilních paliv a z toho vyplývající změnou klimatu a extrémními projevy počasí. V podmínkách temperátního klimatického pásu, tedy i České republiky je značná část uhlíku v lesních i zemědělských ekosystémech uložena v půdě.
Čtěte také: Zahrady v Láhvi
tags: #ekosystém #rozdělení #mapa #Česká #republika
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]