Charakteristika Rybničního Ekosystému v České Republice

Naše krajina je rybníky obdařena velmi bohatě. Přestože zlatý věk zakládání rybníků spadá do 16. století (Josef Štěpánek Netolický a Jakub Krčín), existují i rybníky mnohem starší. Rybníky jsou pevnou součástí české krajiny. Představit si rozmanitou českou krajinu bez rybníků a rybničních soustav není možné.

Základní definice říká, že rybník je uměle vybudovaná vypustitelná vodní nádrž sloužící k chovu ryb. Chov ryb a produkce rybího masa, tedy hodnotné potraviny určené k lidské spotřebě byl a je základní cíl výstavby většiny rybníků. Okrajově vznikají rybníky čistě z protipovodňových, environmentálních či estetických aspektů, ke sportovnímu využití nebo k dočišťování odpadních vod z výrobních podniků.

Nutné je si uvědomit, že rybník je vodní dílo - stavba, která každoročně spotřebuje nemalé finanční prostředky na údržbu a provoz. Rybářství patří k nejstarším zdrojům lidské obživy a rovněž mezi nejstarší zaměstnání člověka. Ve světě je pojem rybářství chápan velice široce a zahrnuje především rybářství mořské. Sladkovodní rybářství přestože tvoří výrazně menší část světové produkce ryb je však neméně významné, neboť produkuje dlouhodobě stabilní výnosy vodních organismů (ryb, měkkýšů apod.) cílevědomě a trvale udržitelně.

V lidské výživě má rybí maso nenahraditelnou roli a jeho dostatečná konzumace se velmi pozitivně projevuje na našem zdravotním stavu. Řada světových národů zná a plně využívá výhody konzumace rybího masa.

Funkce Rybníků v Krajině

Významnou celospolečenskou funkcí rybníků je jejich význam v územní protipovodňové ochraně. Rybníky, které jsou napouštěny v jarním období, zachytí obrovské množství vody z tajícího sněhu. Stejnou funkci pak rybníky a jejich soustavy plní v průběhu celého roku v obdobích přívalových dešťů, kdy je k tlumení zvýšených průtoků využíván jejich značný tzv. Z těchto důvodu je třeba rybníky udržovat v řádném technickém stavu.

Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka

Voda je základní a nezbytnou složkou pro existenci a bohatství života na Zemi. Rybníky zadržují a akumulují tekoucí povrchové vody a vytvářejí tak zásobu vody v krajině, sloužící všem živým organismům. Rybniční vody se podstatnou měrou účastní malého vodního koloběhu a pozitivně tak ovlivňují mikroklima dané lokality. Velký rozmach rybníkářství za dob Karla IV. je spojen právě s nadčasovým uvědoměním významu rybníků, kdy panovník zaváděl stavby rybníků ze státních prostředků a nařizoval je stavět i městům, feudálům a církvi, aby, jak se uvádí ve starých zakládacích listinách „království naše rybami a vodními parami oplývalo“.

K výstavbám rybníků byly v minulosti využívány především méněhodnotné půdní plochy, často podmáčené, neobdělávatelné, těžko dostupné a degradované. Z hlediska ekologického tak došlo k výraznému zpestření místních životních podmínek, vznikly tak nové specifické biotopy - volná vodní plocha, litorální zóna, ostrůvky, mokřadní břehy a vodou dostatečně zásobené okolní plochy.

Ekosystém Rybníka

Rybniční ekosystém řadíme mezi stojaté vody. Ve většině stojatých vod je uzavřený oběh živin a výměna látek z okolím je méně významná. Voda se v nich pohybuje pomaleji, různými směry a v různých cirkulacích. Ekosystémy stojatých vod mají zpravidla zřetelné hranice. Ve vodním prostředí rybníků rozlišujeme tyto základní biotopy - oblast volné vody (pelagiál) a dno nádrže (bentál) a jim odpovídající společenstva volné vody (pelagos) a společenstvo dna (bentos).

K běžným zástupcům rybničních vyšších rosltin patří rákos, orobinec, rdesno obojživelné, lakušník, stulík žlutý, kosatec žlutý, blatouch bahenní, šípatka vodní, rdest, skřípinec jezerní, celá řada ostřic či zblochan vodní. Rybniční fauna je velmi pestrá. Na hladině se vyskytují vodní ploštice - bruslařky, vodoměrky či vodní brouci - vírník nebo potápník. Ve vodním sloupci vnášející se zooplankton - perloočky, buchanky, vířníci, vznášivky. Ponořené spatříme pijavky - chobotnatku, hltanovou či plže - plovatku, okružáka. Na dně rybníků se především vyskytují larvy pakomárů, jepice, vážky, raci nebo mlži - škeble.

Připomeňme nejvýznamnější zástupce ichtyofauny - kapr, lín, štika, candát, sumec, amur, tolstolobik, cejn, plotice, síh a řada dalších. K rybníkům neodmyslitelně patří užovky. Z ptáků běžně spatříme racky a rybáky, kachny, lysky, labutě, poláky, potápku roháče, rákosníka či volavku popelavou. Při troše štěstí narazíme na chřástala, bukače, ledňáčka nebo motáka pochopa či orlovce říčního.

Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty

Rybníky slouží i k cílenému odchovu ohrožených živočichů, například zvláště chráněných druhů ryb jako mník jednovousý, jelec jesen, střevle potoční nebo kriticky ohrožených druhů raků - rak říční, rak kamenáč.

Hospodaření na Rybnících a Vlivy na Ekosystém

Hlavní princip chovu kapra v rybnících je již po staletí neměnný. Zdrojem potravy k tvorbě přírůstku je přirozená potrava (plankton, bentos) za současného přikrmování krmivy rostlinného původu - obilovinami, které slouží jako zdroj energie. K odchovu dnes nejsou využívány hnojiva anorganického charakteru, podpůrné přípravky nebo antibiotika. Chov ryb v rybnících rovněž pomáhá k udržení rybích společenstev (ichtyofauny) řek a vodních toků.

Akumulovaná voda v rybníku a její okolí představuje ustálené prostředí, ve kterém vzniká specifický řetězec biochemických pochodů. Současně zde probíhají skladné a rozkladné procesy, přeměna živin a látek, ustanovují se potravní řetězce a vzájemné vztahy v hierarchii zde žijících organismů.

Zásadní problém ohrožující jakost povrchových vod i veškeré vodní ekosystémy jsou však nadměrné přísuny živin a látek z jiných oblastí lidské činnosti způsobující tzv. eutrofizaci povrchových vod. Jako nejvýznamnější znečišťovatel se projevuje oblast vypouštění komunálních odpadních vod bez dostatečného čištění, dále odpadní vody z průmyslu a výrobních podniků, splachy ze zemědělsky obdělávaných polí a staré ekologické zátěže. Tyto zdroje znečištění jsou známy a popsány.

Zachycením a přeměnou živin putujících ve vodních tocích v rybnících dochází k částečnému dočišťování povrchových vod. Speciálním případem jsou tzv. biologické či stabilizační rybníky, kterou jsou vystavěny pouze za účelem dočišťování povrchových vod bez ohledu na rybochovnou, protipovodňovou či ekologickou funkci a hodnotu. Takovéto rybníky nejčastěji nalézáme u výrobních zemědělských a potravinářských podniků (např. mlékáren, cukrovarů apod.) nebo pod malými obcemi.

Čtěte také: Zahrady v Láhvi

Ochrana Rybníků a Udržitelný Rozvoj

Mezi významné krajinné prvky podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon explicitně řadí také rybník. Pojem „rybník“ ve smyslu významného krajinného prvku není zákonem o ochraně přírody a krajiny samostatně definován.

Rybníkem se podle zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství) rozumí „vodní dílo, které je vodní nádrží určenou především k chovu ryb, ve kterém lze regulovat vodní hladinu, včetně možnosti jeho vypouštění a slovení; rybník je tvořen hrází, nádrží a dalšími technickými zařízeními.“ Tato definice popisuje pouze funkčně technické vlastnosti rybníků jako specifických vodních děl, nikoliv jeho ekologické či hydrologické funkce, resp. rybniční ekosystém, proto je pro potřeby ochrany rybníků jako významných krajinných prvků ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny nevyhovující.

Charakter, složení a dynamika rybničního ekosystému, od něhož jsou odvozeny ekologicko-stabilizační funkce rybníka jako významného krajinného prvku závisí na mnoha faktorech; k těm podstatným patří zdroj vody (nejčastěji vodní tok, zřídka i dešťová voda nebo pramen), pozice rybníka ve vztahu k vodnímu toku, proporční parametry rybníka (plocha, tvar, hloubka, svažitost břehů a dna) a charakter rybničního hospodaření (druhové složení rybí obsádky, intenzita a technologie chovu).

Pod pojem rybník ve smyslu významného krajinného prvku je třeba vedle nádrží splňujících definici dle zákona o rybářství navíc zahrnovat také malé vodní nádrže, které plní ekologicko-stabilizační funkce rybníku v krajině (např. Význam a management dřevní hmoty v tocíchDřevní hmota je nedílnou součástí říčních systémů v zalesněných povodích, kde v korytech a nivách vodních toků ovlivňuje celou řadu biologických i abiotických procesů.

tags: #ekosystem #rybnik #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Vlastnosti a použití sochařské hlíny
• Plán MPO pro snižování emisí
• Recyklace kávové sedliny
• Jak se zbavit odpadu efektivně
• Tipy pro pobyt v Karlově pod Pradědem