Ekosystém sklepních prostor: Charakteristika a význam

Jakékoliv veřejné prostory si zaslouží začlenění zeleně do svého interiérů. Architekti i investoři se navíc při svých realizacích projektů veřejných budov snaží co nejvíce ohlížet na životní prostředí a udržitelnost. Zelená atria nejsou jen prostým estetickým vylepšení interiéru. Atrium s živou zelení funguje jako malý ekosystém.

Aby lidé mohli trávit čas v příjemném prostředí zelené džungle plné rostlin, je potřeba i odvaha architektů a developerů. Výsledkem může být zcela unikátní a originální prostor na pomezí interiérové botanické zahrady. Podle Martina Lachmana, ředitele Jungle Interiors, který se dlouhodobě věnuje navrhování interiérové zeleně, je nutné, aby se atrium navrhovalo už v rané fázi projektu. Jinak budou jeho možnosti omezené.

Jiný koncept se hodí pro kancelářské budovy, jiný pro domy pro seniory. Zelené atrium je možné vytvořit i ve stávajících prostorech, ale neobejde se to bez stavebních úprav. „Po ujasnění celého konceptu vytváříme detailní projekt, ve kterém je zakresleno umístění a typ každé rostliny. V projektech tohoto typu pracuje Jungle Interiors s tisícovkami rostlin, které mají skvělé vlastnosti nejen pro čištění vzduchu a pohlcování hluku, ale také pro duševní i fyzické zdraví.

Absorbují a neutralizují nezdravé částice ve vzduchu a zároveň přeměňují CO2 na kyslík. Na zálivku se používá z 80% dešťová voda, sbíraná ze střechy, která je svedena do podzemních nádrží, ze kterých je samospádem vedena do všech záhonů zapuštěných do země. Díky tomu je zálivka spodní a nedochází ke zbytečnému odparu vody do vzduchu. Výsadba probíhá vždy až v poslední fázi před dokončením nemovitosti, než je připravena k nastěhování.

Zahrada v interiéru se neobejde bez pravidelné péče - od zavlažování, hnojení přes prořezávání až po biologickou ochranu proti škůdcům. Jen díky tomu si udrží vitalitu a estetickou kvalitu. Kdo byl někdy v botanické zahradě, dobře ví, jaký je to krásný pocit plný emocí i klidu zároveň. Právě to může přinést zelené atrium Jungle House. Díky spolupráci se švédskou firmou Palmproject má Jungle Interiors širokou škálu praktických zkušeností i know-how z realizací po celé Evropě.

Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka

Les jako provázaný ekosystém

Les je provázaný ekosystém, který slouží jako útočiště a zdroj potravy pro celou řadu živočišných druhů. Od zrnek půdy až po koruny stromů, les můžeme přirovnat k obytnému domu, který je od sklepa až po půdu obýván nejrůznějšími obyvateli. Pojďme si společně přiblížit nejrozsáhlejší komunitní bydlení na světě, kterým je právě les.

Les je společenstvím mnoha organismů - rostlin a živočichů, které jsou na sobě navzájem závislé a žijí v podmínkách určitého konkrétního přírodního prostředí daných geologickým podložím a klimatem. Staří lesníci hovořili o bytosti lesa, čímž intuitivně vyjadřovali to, že všechny složky lesa společně vytvářejí nedílnou jednotu, že žádná jeho složka nemůže existovat samostatně. Vedle podmínek prostředí je pro lesní společenstvo určující determinantou stromové patro a skladba jeho dřevin.

Pro formování rostlinných společenstev je důležitým faktorem nadmořská výška. Proto je naše republika s jistým zjednodušením vertikálně rozdělena do tzv. lesních vegetačních stupňů. Důležitým indikátorem podmínek přírodního prostředí jednotlivých typů lesů je přízemní patro složené z bylin, travin, kapradin, mechorostů a lišejníků. Rostliny přízemního patra, podobně jako dřeviny, ale mnohem přesněji vyjadřují jak klimatické podmínky, tak i vlastní stanoviště a vlastnosti prostředí. Velmi citlivě reagují na humusové poměry a vlastnosti svrchního půdního horizontu, v němž jsou zakořeněny.

Jejich výskyt indikuje určitou humusovou formu, bohatost živin, vlhkost, světlo a teplo. Po dlouholetých výzkumech vzájemných vztahů mezi rostlinami a prostředím, v němž rostou, byly sestaveny tzv. „Ekologické skupiny rostlin" (ESR), které slouží lesníkům jako pomůcka pro přehlednější třídění rostlin podle ekologických nároků a možností používat je jako indikátory určitých vlastností prostředí lesa.

Půdní (Kořenové) Patro

Začněme od sklepních prostor lesa, které se odborně nazývají kořenové nebo půdní patro. Půdní patro je protkáno kořeny rostlin a stromů a obýváno ohromným množstvím půdních bakterií, které hrají zásadní roli při rozkladu organických látek. Žížaly se prokousávají vrstvou organických látek, které pak vylučují v podobě humusu. Na ploše 100 metrů čtverečních najdeme až čtvrt milionu žížal.

Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty

Také stonožky mají rády vlhkou lesní půdu a stejně jako žížaly produkují čerstvý humus, který obohacuje půdu o živiny. Stonožky se mohou pyšnit velkým počtem nohou, ale málokdy jich mají přesně sto. Existují druhy, které mají pouze 16 končetin, objeven byl však také exemplář s rekordním počtem 680 nohou.

Mechové Patro

Ze suterénu se přesuneme do přízemí, na povrch lesní půdy, který je utvářen mechy, lišejníky, ale také spadaným jehličím a listím. Žije zde velké množství pavouků a hmyzu. Obzvláště významní jsou mravenci, kteří hrají nepostradatelnou roli při šíření semen rostlin. Jejich domovem jsou mraveniště, která jsou díky své dokonalé vnitřní organizaci právem označována za samostatné mravenčí státy.

Povrch Lesní Půdy - Domov Plazů a Obojživelníků

Povrch lesní půdy obývají také plazi a obojživelníci. Nejhojněji zastoupeným obojživelníkem v Česku je ropucha obecná. Svou potravu nacházejí tito živočichové ve svém bezprostředním okolí - živí se pavouky, hmyzem nebo plži. Právě plži obzvláště oceňují vlhké a stinné lesní klima.

Bylinné a keřové patro obývá také srnčí zvěř a prasata divoká. Počty jelenů v českých lesích se stále zvyšují. Jelen je majestátní zvíře, jehož váha dosahuje až 250 kg, z čehož přibližně 8 kg váží jeho paroží. Přítomnost prasat často prozradí rozrytá místa v lesních porostech - prasata rytím v půdě vyhledávají žaludy a bukvice, pochutnají si při tom také na hmyzu a menších obratlovcích.

Stromové Patro

Nakonec nahlédneme do nejvyšších pater našich lesů - pomyslnou střechu představuje stromové patro. Ve volné přírodě se na území Česka vyskytuje až 400 druhů ptáků. Datel patří k nejhlasitějším obyvatelům lesa. Organismy vytvářejí živou složku lesa. Pro nás často tu jedinou viditelnou nebo slyšitelnou. Přesto obrovské množství různých druhů je našim očím a uším skryto. Abychom je našimi smysly zaznamenali, musíme se ztišit a zpozornět.

Čtěte také: Zahrady v Láhvi

Výskyt určitých druhů stromů, květin, mechů, lišejníků, hub a živočichů v lese nám mnohé napoví o jejich vzájemných vztazích i vazbách na přírodní podmínky, jako jsou půda a klima, tedy teplo, vlhkost, světlo.

Les a Produkce Kyslíku

Les je pro nás tedy prospěšný po mnoha stránkách, ale jeden z nejdůležitějších faktorů je produkce kyslíku a vázání prachu. Pokud se na toho téma podíváme trošku matematicky, vzniknou nám velmi zajímavá čísla. Tak například produkce kyslíku: jeden stoletý buk vysoký 25 metrů s korunou o průměru 14 metrů, jež má listovou plochu okolo 1 600 m² a 9 000 listů, za jediný den vyprodukuje až 1,7 kg kyslíku, což je 1 000 litrů. Člověk průměrného vzrůstu vydýchá 350 l kyslíku za den. Jeden statný buk tak „uživí“ tři lidi.

Jeden hektar kvalitního smíšeného dospělého lesa v ČR vyprodukuje za jeden rok 10 tun kyslíku (10 000 kg). Také absorbují oxid uhličitý (CO2). Podle studií průměrný člověk za den vydechne asi 650 gramů CO2, za rok nějakých 240 kg. Avšak statisticky se vším všudy (auta, dobytek atd.) jde až o 2,3 tuny CO2 na hlavu rok co rok. Jediný hektar bukového lesa dokáže navázat až 64 tun prachu, hektar dubů 56 tun, borovic 36 tun.

Dřevo v Lesním Ekosystému

Na povrchu stromu je kůra, která může mít různou podobu, od tenké několikamilimetrové až po rozbrázděnou mnohavrstevnou kůru, která se postupně odlupuje. Takto rozbrázděná kůra se nazývá borka. Pod kůrou se nachází lýko, které je v podstatě jedinou živou částí kmene. Lýkem prochází sítkovice, která rozvádí organické látky po celé rostlině. Největší část kmene je vyplněna dřevem, což je v podstatě mrtvá hmota cév skládající se z celulózy a ligninu.

Tloustnutí se děje tak, že kambium produkuje směrem ven lýko a směrem do centra kmene dřevo. Tato produkce se děje především na jaře (v dřevní části vznikají řidší cévy o větším průměru - světlejší zbarvení), o něco pomaleji pak v létě (hustší cévy o menším průměru - tmavší zbarvení), na podzim a v zimě ustává, čímž se vytváří charakteristické útvary, tzv. letokruhy. Datovaným rekordmanem ve stáří je smrk ztepilý, který se jmenuje Old Tjikko. Se svými 9550 lety je nejstarším žijícím stromem světa. Roste ve švédském národním parku Fulufjället.

Dřevo je významný obnovitelný konstrukční materiál využívaný ve stavebnictví, výrobě nábytku, papírenství a mnoha dalších průmyslových odvětvích. Pokud uvažujeme o dřevu jako o průmyslové surovině, označujeme ho jako dříví. Po zpracování dřeva ho dělíme dle kvality. Nejkvalitnější sortimenty slouží k výrobě nábytku, hudebních nástrojů, sportovního náčiní nebo pro další speciální aplikace. Sortimenty průměrné kvality se používají po dalším zpracování nejčastěji ve stavebnictví. Existuje nepřeberné množství dřevin domácích i exotických.

V našich podmínkách rozdělujeme dřeviny na jehličnaté a listnaté. Nejvýznamnějšími tuzemskými jehličnany jsou smrky, borovice, modříny a jedle. Dřevo obecně tvrdších listnatých dřevin se častěji užívá pro estetické účely, jehličnaté dřeviny slouží obvykle ke konstrukčnímu využití. Dobrou zprávou na závěr je, že lesů v České republice neustále přibývá.

Ochrana netopýrů při stavebních úpravách budov

Řada druhů netopýrů, vyskytujících se v České republice, využívá během svého života nejrůznější úkryty v lidských stavbách, zejména v budovách. Tato stanoviště však v posledních letech prochází vlnou rozsáhlých stavebních úprav, které na jedné straně budovy výrazně zhodnocují (prodlužují jejich životnost a zlevňují provoz), na druhé straně však při nich často dochází k nevratným negativním zásahům do populací některých druhů živočichů, jako jsou netopýři nebo některé druhy ptáků.

Výsledkem stavebních úprav je nejen ztráta jejich úkrytů, ale často také přímá likvidace těchto živočichů. Dalším problémem je skutečnost, že přítomnost netopýrů nemusí být obyvateli domu vždy vítána. Ať už je důvodem strach způsobený zakořeněnými pověrami, obavy o znečišťování budovy či rušení, většinou se lidé snaží dalšímu výskytu netopýrů v budově zamezit. Právě rychlý úbytek vhodných úkrytů je však v současnosti jednou z hlavních příčin ohrožení některých druhů. Zachování každého jednotlivého úkrytu má proto klíčový význam z hlediska jejich ochrany.

Postupy a řešení, jak provést stavební zásahy podle všech kritérií či vyřešit problémové situace ke spokojenosti obyvatel domu a zároveň v souladu s požadavky na ochranu netopýrů, jsou známé a často jsou navíc poměrně jednoduché a finančně nenáročné. Metodická pomůcka shrnuje základní informace o problematice stavebních úprav budov s ohledem na výskyt netopýrů.

Základní informace o netopýrech

První část textu metodické pomůcky obsahuje základní informace o netopýrech, které jsou důležité pro pochopení celé problematiky a od kterých se rovněž odvíjí doporučené postupy při plánování a realizaci stavebních projektů. V další části jsou uvedeny nejdůležitější právní předpisy, které se zabývají ochranou netopýrů a podle kterých je nutné postupovat v případě stavebních úprav budov, kde se netopýři vyskytují. V následujících částech jsou popsány konkrétní postupy a vhodná technická řešení, které lze využít při stavebních úpravách různých typů budov obývaných netopýry, včetně možností řešení nejčastějších problémových situací a příkladů kompenzačních opatření.

Při psaní této pomůcky bylo čerpáno z české i zahraniční literatury, ale také z vlastní činnosti a zkušeností řady našich kolegů. Jak je několikrát zdůrazněno v textu, každý případ má svoje specifika, a proto je třeba, aby jeho řešení vždy posoudil odborník na netopýry. Stejně tak je nutné, aby jakýkoliv zásah probíhal na základě povolení orgánu ochrany přírody.

Specifické vlastnosti netopýrů

• Schopnost letu: Netopýři jsou jediní savci schopní aktivně létat. Dokážou překonávat velké vzdálenosti a zároveň umí obratně manévrovat při lovu potravy i v úzkých prostorách jeskyní.
• Orientace pomocí ultrazvuku: Pro detailní orientaci v prostoru a zejména při lovu potravy využívají netopýři tzv. echolokaci. Vydávají série krátkých ultrazvukových signálů a pomocí sluchu vyhodnocují jejich odraz od okolních předmětů.
• Zimní spánek: Vzhledem k malé tělesné velikosti a náročnému způsobu pohybu je metabolismus netopýrů velmi rychlý. Zimní období doprovázené nízkými teplotami a sníženou dostupností potravy proto netopýři přečkávají ve stavu tělesné strnulosti, tzv. zimního spánku (hibernace).
• Sociální způsob života a tradice: V průběhu celého roku jsou netopýři vysoce společenští. Shromažďují se v různých typech úkrytů jak za účelem rozmnožování, tak i v období zimního spánku. Důležitá je přitom také pevná vazba na konkrétní úkryty, které mohou příslušníci dané populace využívat i po mnoho desetiletí.
• Dlouhověkost: Jak ukázalo kroužkování, může se řada druhů netopýrů dožít věku okolo třiceti let, u dvou jedinců netopýra velkého bylo dokonce zaznamenáno rekordní stáří 37 a 38 let.

Poslední dvě uvedené vlastnosti netopýrů, tj. sociální způsob života a dlouhověkost, mají velký význam z hlediska jejich ochrany. Je důležité si uvědomit, že zánik tradičního úkrytu letní kolonie nebo zničení tradičního zimoviště představuje pro danou populaci netopýrů často značnou katastrofu.

Potrava a roční cyklus netopýrů

Všechny druhy netopýrů vyskytující se v České republice jsou hmyzožravé. Jejich potravu tvoří motýli, brouci, pakomáři a jiný drobný hmyz, případně také další zástupci bezobratlých - pavouci a sekáči. Pro netopýry je charakteristický pravidelný roční cyklus, ve kterém se střídá období aktivity s obdobím zimního odpočinku.

• Jarní přelety (březen až duben): Po probuzení ze zimního spánku netopýři navštěvují různé přechodné úkryty, kde se setkávají jedinci náležející k téže populaci.
• Letní kolonie (duben až srpen): V tomto období se samice shromažďují ve vhodných úkrytech (nejčastěji v budovách a ve stromových dutinách) a vytvářejí tzv. letní neboli mateřské kolonie.
• Podzimní přelety (srpen až říjen): Tato fáze začíná ihned po odstavení mláďat a rozpadu letních kolonií. Tehdy se netopýři, podobně jako na jaře, setkávají v různých přechodných úkrytech a tradičních zimovištích.
• Zimní spánek (listopad až březen): Netopýři vyhledávají úkryty, ve kterých je přes zimu zachována stálá teplota nad bodem mrazu.

Typy úkrytů netopýrů

Původními úkryty netopýrů jsou zejména jeskyně, stromové dutiny nebo prostory pod kůrou a skalní štěrbiny. Kromě toho netopýři poměrně často osídlují i prostory vybudované lidmi, kde nacházejí podmínky podobné přirozeným úkrytům. Důležité je přitom především specifické mikroklima, tj. vhodná kombinace teploty, vlhkosti a proudění vzduchu. Co se týče letních úkrytů, vyhovují nárokům netopýrů zejména budovy.

Kromě letního období se netopýři mohou v budovách objevit i v ostatních fázích svého životního cyklu. Zimující jedince lze poměrně často nalézt ve sklepích, některé druhy však využívají i štěrbinové úkryty v nadzemních částech budov, jako jsou skuliny ve zdech nebo prostory za velkými obrazy (na zámcích, v kostelích apod.). V období přeletů navštěvují netopýři potenciální nové úkryty a mohou náhodně zaletět také do obytných prostor domů, ojediněle (zejména na podzim) může dojít i k tzv. invaznímu výskytu.

Přehled typů úkrytů:

• Jeskyně
• Štoly, šachty a další podzemní důlní díla
• Sklepy
• Vojenské bunkry a pevnosti
• Tunely, kanály, náhony
• Přehradní hráze
• Skalní štěrbiny
• Stromové dutiny
• Ptačí a netopýří budky
• Půdy budov
• Menší obytné domy (včetně chat, chalup, hájoven) a hospodářské budovy (stodolách, chlévech, senících)
• Panelové domy (prostory za ventilačními průduchy, spáry mezi panely, štěrbiny za izolací)
• Mosty
• Myslivecké posedy a jiná myslivecká zařízení (např. seníky)

Některé druhy netopýrů vykazují při výskytu v budovách nápadné chování, takže jejich přítomnost snadno odhalí i laici. V některých případech, zejména při výskytu menšího počtu jedinců nebo v málo obývaných budovách, však může přítomnost netopýrů uniknout pozornosti.

Kromě ultrazvuku, využívaného pro orientaci v prostoru a při lovu potravy, vydávají netopýři i zvuky pro člověka slyšitelné. Prostřednictvím těchto hlasů se netopýři v úkrytech dorozumívají. Nápadná je zejména...

Vliv mulčování na půdní ekosystém v sadech

Obhospodařování půdy v sadech je základním nástrojem jak pro udržování úrodnosti půdy, tak i kontroly plevele a také ovlivnění půdní fauny. V příkmenném pásu ovocných sadů se obvykle udržuje obnažená půda tak, aby se zabránilo konkurenci v oblasti odčerpávání živin a vody pro pěstované stromy. Mulčování organickým materiálem je potencionální alternativa pro obnažené půdy v příkmenném pásu.

Tato metoda potlačuje růst plevelů a zvyšuje úrodnost a zdraví půdy. Tradičně využívané materiály jako sláma a kompost jsou ale náročné na distribuci k jednotlivým stromům. Jako řešení se nabízí výsadba určitých rostlin do meziřadí místo příkmenného pásu. Následně se pomocí upravené sekačky biomasa seče a distribuuje do příkmenného pásu. Tyto metody se nazývají „mow and blow“ nebo „mow and throw“, volně přeloženo „poseč a rozhoď“.

Výsevem bobovitých rostlin, které jsou schopny vázat vzdušný dusík, je možné navíc obohatit půdu o tento prvek, dále zvýšit diverzitu detrivorní fauny, která zvyšuje rychlost rozkladu opadu a snižuje tak riziko napadení patogeny. Organické mulčování je tradiční metoda managementu využívaná v komerčních sadech, která je v současné době z velké části nahrazována používáním syntetických hnojiv a herbicidů.

Vzhledem ke zvyšujícímu se tlaku na ekologizaci výroby si jakožto potencionální zlepšení udržitelnosti ovocných sadů angličtí vědci v rámci tohoto experimentu v jabloňovém sadu odrůdy ‘Gala’ ověřovali hypotézy, zda využitím organického mulčování mohou:

1. zlepšit úrodnost půdy, která povede k lepšímu růstu stromů a docílení vyšších výnosů;
2. podpořit a zlepšit aktivitu půdních organismů, zvýšit počet žížal a zlepšit tak půdní respiraci;
3. zvýšit rychlost rozkladu listového opadu a potencionálně tím tak snížit riziko šíření strupovitosti jablek (Venturia inaequalis) ve výsadbě.

Testovány byly dvě směsi bobovitých rostlin: 1) kombinace Trifolium repens (75 %) a Medicago lupulina (25 %), 2) směs Medicago sativa (72 %), Trifolium pratense (8 %), Dactylis glomerata (12 %) a Phleum pratense (8 %), vysévané do meziřadí.

V porovnání s kontrolou mulčování kompostem zvýšilo signifikantně obsah dusíku a uhlíku v půdě o více než 50 %. Mulčování slámou potlačilo výskyt plevele o 90 % a zvýšilo vlhkost půdy o 5 %. Sečení a následné mulčování bobovitými rostlinami zvýšilo půdní vlhkost 1,7krát a biomasu žížal 1,8krát.

tags: #ekosystem #sklepnich #prostor #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Jak poznat, že bude pršet?
• Ekologicky udržitelné výrobky
• Jak správně chránit odpady
• Připojení pračky na jeden odpad: Průvodce
• Znečišťování ovzduší v ČR