Ekosystém: Složení živé a neživé přírody a jeho charakteristika

Příroda sestává ze živých i neživých složek. Mezi živé složky přírody patří organismy: rostliny, živočichové, houby, mikroorganismy aj. Mezi neživé složky přírody náleží např. vzduch, voda či horniny a minerály (nerosty).

Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Ekosystémy lze rozdělovat např. na suchozemské (les, louka) a vodní (rybník, jezero).

Ekologie a Neživá Příroda

Neživá příroda ovlivňuje živé organismy. Abiotické podmínky (faktory) prostředí souvisejí s neživou přírodou.

Viditelné světlo je zdrojem energie pro fotosyntézu, ale též obecně slouží k orientaci či komunikaci organismů. Světlo organismy vnímají světločivnými buňkami či zrakem. To u živočichů souvisí např. s přítomností určitého zbarvení (mj. výstražného či maskovacího), rostliny na své pestře zbarvené části mohou lákat např.

Změny intenzity světla vedou u živočichů k ovlivňování biorytmů, které souvisejí např. s rozmnožováním či migrací. Životní cyklus rostlin je ovlivněn délkou dne.

Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka

Organismy mají různé nároky na světlo: živočichové se nedostatku světla (to je spojeno např. s noční aktivitou či životem v podzemí) přizpůsobili např. Organismy se UV záření či nadbytku viditelného světla mohou bránit pomocí pigmentů (např. melanin u živočichů, karotenoidy u rostlin).

Teplo ze Slunce na Zemi přichází hlavně ve formě viditelného světla a infračerveného záření. Teplota je dána počasím a klimatem místa, v němž organismy žijí.

Suchozemské rostliny udržují teplotu svých těl pomocí odevzdávání a vypařování vody (transpirace). Živočichové mohou být ektotermní (jejich teplota je závislá na teplotě prostředí) či endotermní (udržují si stálou tělesnou teplotu). Stálá tělesná teplota je typická pro ptáky a savce.

Živé organismy ovlivňuje chemické složení vzduchu (což je svázáno se zásadními biochemickými procesy: fotosyntézou a buněčným dýcháním), ale také jeho teplota, tlak či proudění. Rostliny vzduch využívají např. k přenosu pylu či diaspor (plodů, semen). Někteří živočichové mohou vzduchem aktivně létat, živočichové či jiné organismy se mohou nechat pasivně přenášet (tzv.

Voda je součástí životního prostředí, je obsažena také v organismech samotných. Ve vodě bývají rozpuštěné minerální látky (obsah solí se označuje jako salinita) či plyny. Povrchové napětí vody někteří bezobratlí živočichové využívají k pohybu po hladině.

Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty

Rostliny mohou mít různé nároky na vodu, u těch žijících v suchém prostředí mnohdy bývá vyvinuta sukulence (tvoří si zásoby vody ve ztlustlých orgánech, zabraňují ztrátám vody pomocí CAM fotosyntézy). Živočichové se dostupnosti vody přizpůsobují např. určitým množstvím potních žláz či průběhem vylučování.

Geologické Děje a Procesy

Geologie zkoumá neživé procesy v rámci vesmírných těles, zejména na Zemi. Geologické děje souvisejí s postupnými proměnami vesmírných těles, bezprostředně se s nimi lze setkat na Zemi.

Vlivem vnějších geologických činitelů dochází ke zvětrávání. Zvětrávání spojené s odnosem materiálu se označuje jako eroze. Zvětrávání může být mechanické (např. mrazové zvětrávání, působení živých organismů) či chemické (působení \mathrm{O_2}, \mathrm{CO_2}, \mathrm{H_2O}…). Zvětrávání souvisí jak s rušivou činností (dochází např. Vnitřní geologické děje jsou vyvolané vnitřní energií Země, vyznačují se pohybem tepla a hmoty.

Většinou jsou dlouhodobé (např. vznik pohoří, pohyb litosférických desek), mohou ovšem být i krátkodobé (např. výbuchy sopek, zemětřesení, tsunami).

Horniny a Minerály

Minerály a horniny (které se skládají z minerálů) tvoří vesmírná tělesa včetně Země. Horniny jsou přírodniny složené z jednoho či více druhů minerálů. Např. žula je tvořena více minerály: křemenem, plagioklasem, draselným živcem a biotitem. Horniny tvoří geologická tělesa, sestává z nich litosféra.

Čtěte také: Zahrady v Láhvi

• Magmatické (vyvřelé) - Vznikají tuhnutím magmatu (např. žula, čedič).
• Sedimentární (usazené) - Vznikají usazováním úlomků hornin (např. písek, vápenec).
• Metamorfované (přeměněné) - Vznikají přeměnou magmatických, sedimentárních i metamorfovaných hornin za působení teploty a tlaku, např. svor, mramor.

Geologie Jeseníků

Širší oblast Jeseníků je v odborné geologické literatuře často uváděn jako geologicky velmi složitý a různorodý. Rozmanitost hornin, jejich výskyt a jejich uspořádání v terénu, jsou výsledkem složitých geologických procesů vývoje, který trval stamiliony let.

Jesenická oblast se dělí na několik hlavních geologických jednotek, které mají charakter kleneb. Jádra kleneb jsou ze starých předdevonských hornin (vznikly před 400 miliony let), obaly kleneb tvoří horniny vývojově mladší.

Hlavní hřebeny Hrubého Jeseníku jsou budovány klenbou desenskou na východě a keprnickou na západě. Horniny obalů hlavních kleneb oblasti vznikly většinou v devonu, tj. asi před 360-410 miliony let. V té době bylo území dnešních Jeseníků zaplaveno prvohorním mořem, na jehož dně se usazovaly štěrky, písky, jíly, vápnité kaly i sopečný popel.

Z těchto mořských sedimentů vznikly později horotvornými pochody za vysokých tlaků a teplot tzv. přeměněné horniny jako např. metakvarcity, fylity, břidlice, mramory a metatufy.

Sopečnou činností se v devonském moři vytvořil pestrý sled diabasů, spilitů a keratofyrů: v závislosti na vulkanismu vznikaly v těchto horninách také polohy železných rud, barevných kovů i ložiska zlata.

Během vrásnění na konci prvohor (v karbonu - tj. asi před 300 miliony let) ustoupilo moře k východu. Z jeho usazenin pak vznikly dnešní mocné polohy drob, pískovců, slepenců, prachovců a břidlic Nízkého Jeseníku, jejichž soubor se označuje jako kulm (spodní karbon).

Ke konci horotvorných pochodů v karbonu se pohoří rozlámalo na mohutné kry, které se různě posouvaly. Ve čtvrtohorách až k úpatí Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor zasáhl severský pevninský ledovec, který výrazně ovlivnil modelaci krajiny a přinesl s sebou kromě štěrkopísků i různě velké úlomky skandinávských hornin - tzv. bludné balvany.

Vrcholy hor pokrýval horský ledovec, jehož pozůstatkem je ledovcový kar a moréna ve Velké kotlině. Periglaciální útvary dodnes tvoří podstatnou součást jesenické krajiny.

Biologie

Biologie se zabývá vztahem v přírodě, respektive vztahy mezi organismy navzájem/organismy a prostředím.

1. Neživá příroda - rozlišujeme nerosty (sůl kamenná, křemen, zlato..)- horniny (žula, čedič, pískovec..)- řada neživých systémů se vyznačuje některými charakteristikami, typickými pro živé organismy, nikdy však všemi dohromady (např.
2. Živé soustavy - Obecné vlastnosti organismů: - (společné vlastnosti ž.s.)- jde o vlastnosti společné všem živým organismům → tím se odlišují od neživé přírody- vysoká organizovanost ž.s. je podmínkou pro průběh všech životních dějů, které se v organismech uskutečňují- udržet tuto uspořádanost vyžaduje nepřetržitou výměnu látek, energií a informací mezi živou přírodou a okolím- z fyzikálně chem. hlediska jsou tyto soustavy otevřené soustavy dále nerovnovážné a dynamické- od neživých soustav se liší organismy svým aktivním vztahem ke svému okolí : přijímají z prostředí jen látky a energii, kterou mohou využít- do prostředí naopak vylučují látky a energii, kterou již nepotřebují- ž.s.

živé systémy se vyznačují vysokým stupněm vnitřní složitosti a funkčního uspořádání - lze rozlišit různé úrovně : buněčná, orgánová- živé organismy se brání nárůstu neuspořádanosti tím, že ze svého okolí přijímají energii a různé látky (např. metabolismus přeměna látek a energií (= látkový a energetický)- je soubor chemických dějů katalyzovaných enzymy (přeměna chemických sloučenin na prvkypoužity ke stavbě svého těla, k vývinu, růstu) k těmto přeměnám potřebují energii : energie chem.vazeb, energie světelná..- nevyužitou energii předávají do okolí v podobě tepla, energii chemickou navázanou ve zplodinách metabolismu- živé organismy si tak mohou vytvořit z přijatých látek látky vhodné pro stavbu svého těla nebo je využít jako zdroj energie→ anabolismus (z jednodušších látek na složitější; energie se spotřebovává) fotosyntéza→ katabolismus (ze složitějších l.

dráždivost a pohyb - představuje schopnost živých organismů přijímat a následně reagovat na podněty z vnějšího prostředí, tedy podněty, které by mohli narušit homeostázu- díky dráždivosti se dokáží organismy přizpůsobit vnějším podmínkám adaptabilita organismů- dráždivost nevyvolávají jen nežádoucí podněty, ale také podněty biologicky prospěšné, nezbytné pro život (světlo, potrava, t prostředí)- některým podnětům se mohou organismy částečně přizpůsobit změnou a úpravou životních dějů, na jiné reagují pohybem, popř.

růst a vývoj - všechny živé organismy mají v delším časovém úseku schopnost vývoje, během něhož si druhy osvojují nové, efektivnější způsoby získávání a využívání dostupných zdrojů látek i energií- každý org. prochází během života mnoha kvantitativními a kvalitativními změnami = růst a vývoj, jsou navzájem neoddělitelné- růstem rozumíme zvětšování buněk rozvojem organel a jejich následné rozmnožování- ž.s.

tags: #ekosystem #složení #živé #a #neživé #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Umístění koše na baterie
• Kompletní seznam pro dobrodružství
• Model CNRM: Charakteristika
• Problém odpadu v oceánech
• Současnost hasičů v Bílém Podolí