Ekoturistika a ochrana přírody: Definice, principy a dopady

Přestože se pojem ekoturistika objevuje v odborné literatuře i v prospektech cestovních kanceláří již více než dvacet let, doposud neexistuje jednotná definice. Ve většině definic ekoturistiky se objevují sousloví zájem o přírodu, přispívá k ochraně, závislost na parcích a chráněných územích, výhody pro místní obyvatelstvo, dlouhočasové výhody, vzdělávání a studium, nízký dopad a nulová spotřeba.

Program Organizace spojených národů pro životní prostředí, který v současnosti zastřešuje základní pravidla ekoturistiky, ji definuje jako formu udržitelné turistiky, která aktivně přispívá k ochraně přírodního a kulturního dědictví; v plánování, rozvoji a provozu zahrnuje místní a domorodé komunity, přispívá k jejich prosperitě, návštěvníkovi vysvětluje význam přírodního a kulturního bohatství a je vhodná pro nezávislé cestovatele stejně jako pro organizované zájezdy malých skupin.

Kdo jsou ekoturisté?

Ekoturisté sice netvoří žádnou snadno definovatelnou homogenní skupinu, přesto mají několik společných charakteristik. Podle řady výzkumů jsou většinou poněkud starší (čtyřicátníci a padesátníci), vzdělanější a mají nadprůměrné příjmy. Není však na místě automaticky předpokládat, že jde o environmentálně vnímavé typy lidí. Jak píše Rosaleen Duffy ve své knize Trip Too Far, ekoturisté až na výjimky nereflektují dopad své vlastní činnosti na životní prostředí. Mezi ekoturisty se totiž počítají i ti, kteří přijíždějí jen na několik dní, pravděpodobně poprvé a naposledy: „Tento rok Galapágy, příští rok Antarktida“.

Ačkoliv v motivaci ekoturistů hraje důležitou roli příroda, mohou být, stejně jako masoví turisté, motivováni i požitkářstvím. Odříkání si luxusu konvenčního cestování totiž může být motivováno potřebou dokázat si, že si turista umí poradit se strádáním, kterému nemusí čelit ve svém pohodlném životě doma. Podle Rosaleen Duffy se rozhodnutí cestovat utváří pod vlivem sociálního prostředí. Cestování upevňuje sociální status, tak jako dům či druhé auto.

Andrew Holden dělí ekoturisty podle zájmu o životní prostředí do čtyř kategorií:

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

• Lenoch: Se o životní prostředí příliš nezajímá, soustřeďuje se na rekreaci a potěšení, je pro něj charakteristické například slunění a noční život.
• Konzument: Potřebuje speciální prostředí pro své příznačné aktivity - potápění, pozorování divokých živočichů, lyžování.
• Ekovnímavý: Ekoturistu přitahuje vlastní hodnota přírody - příroda tedy nevystupuje jako pouhý prostředek. Zajímá se o environmentální dopady, cizí kultury, vyhledává pokud možno certifikovanou turistickou společnost.
• Speciální: Má například zájem o ochranu přírody, chce ji aktivně chránit, a podle toho si vybírá dovolenou - ochranářskou či třeba zaměřenou na vědecký výzkum.

Čtenáře by také mohlo napadnout, zda z tohoto rámce nevybočuje i „lenoch“ a „konzument“.

Příkladem ekoturistů by mohli být bobos, nová americká elitní třída, o které píše David Brooks (Bobos. Nová americká elita a její styl). Tito bohatí a vzdělaní Američané se pokoušejí skloubit alternativní kulturu s úspěchy v podnikání. Jedním z jejich statusových symbolů je záliba v cestování. Přesně řečeno, jde o sofistikované dovolené, někdy dokonce spojené s obohacujícím trápením. Do pátrání po odlehlých koutech světa, vyhledávání duchovních či citově průlomových okamžiků patří i ekoturistika.

Pozitivní dopady ekoturistiky

Nárůst ekoturistiky může mít celou řadu pozitivních dopadů na životní prostředí. Vlády chrání hodnotné přírodní oblasti (například národní parky) před škodlivými činnostmi způsobenými těžbou nebo intenzivním zemědělstvím, neboť nejvíce ekoturistů přichází právě do nejpřísněji chráněných území. Například Jižní Afriku v roce 1997 navštívilo šest milionů turistů, z toho 60 procent se podívalo do národních parků a rezervací. Řada vědců zmiňuje ekoturistiku jako podporu ochrany biodiverzity. Například pozorování velryb se nyní vyplácí mnohem více než jejich lov.

Negativní dopady ekoturistiky

Druhá strana mince už tak zářivá není. Mezi nejkřiklavější ekologická negativa ekoturistiky bezesporu patří letecká doprava. Špatně provozovaná ekoturistika, zaměřená na pouhé „lovy beze zbraní“, může také přímo ohrožovat divoká zvířata. Vyčkávání s krmením až do odjezdu turistů od hnízdišť může mít pro mláďata tragické následky. I pouhé rušení klidu může způsobovat problémy. Zvířata nucená k neustálé ostražitosti mají zvýšený výdej energie, kterou mohou v jiných situacích postrádat. Kvůli stereotypním představám ekoturistů o karibském ráji s bílým pískem a palmami se v Belize znovuvytváří pobřežní terén: biologicky velmi cenné mangrovy jsou nahrazovány jinými, „atraktivnějšími“ druhy.

Sociokulturní dopady ekoturistiky

Kontakt dvou rozdílných kultur může mít pozitivní dopad. Hostitelská společnost díky tomu poznává unikátnost a hodnotu své kultury, přírodních zdrojů, tradičních znalostí. Roste tak sebeúcta mnoha členů této komunity. Zvyšující se sebedůvěra jednotlivých příslušníků vede k vyhledávání dalšího vzdělávání či možností různých školení. Klíčovými hráči jsou průvodci, kteří mohou napomoci minimalizovat škody, které způsobují návštěvníci. Ekoturismus může udržovat či zvyšovat rovnováhu místní komunity, která se na něm aktivně podílí. Část vydělaných peněz se vrací do rozvoje cílů stanovených komunitou, například výstavby škol či udržování cest.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Dobrým příkladem zapojení místních je nepálská Annapurna Conservation Area. Toto území, na kterém se potkávají zájmy ochranářů, turistů a domorodých obyvatel, zabírá 2600 km2 a v roce 1986 jej za podpory Světového fondu pro přírodu (WWF) vyhlásila organizace Annapurna Conservation Area Project (ACAP). Nejde však o standardní národní park. Oblast kolem Annapurny si velmi oblíbili trekaři a je nejnavštěvovanějším regionem celého Nepálu. Ve spolupráci s místními komunitami bylo toto území rozděleno na zóny s různým stupněm ochrany a využití. ACAP klade důraz na aktivní formy ekoturistiky, stanovuje finanční příspěvek za vstup a odpovídá za vysokou úroveň informovanosti turistů. Mimo jiné pořádá školení majitelů zdejších skromných hotelů. Učí je šetřit palivem, nakládat s odpady a odpadní vodou. ACAP také provozuje informační centra, kde turisté při vstupu do oblasti obdrží informační materiály. Vzdělává místní farmáře a pastevce v přípravě jídla a ochraně turistů.

Tím, že dochází ke kontaktu vysoce rozdílných kultur, však ekoturistika může sociokulturní dopady i zhoršovat. Podle Rosallen Duffy totiž se totiž místní začínají přizpůsobovat ekoturistům. Jako typický příklad uvádí rekonstrukci rituálů a svátků jen za účelem vyšších zisků. Společnost začne zacházet se svou kulturou jako s komoditou, která může být spotřebována. Turisté mohou snížit kulturní tradice až na úroveň nesmyslné turistické atrakce. Místní obyvatelé se také mohou zhlédnout v západním životním stylu a nekriticky přijímat materiální hodnoty turistů.

Návštěvníci někdy vytvářejí v očích hostitelských komunit velmi zkreslený obraz. Jak jsem poznal ve venkovských oblastech Pákistánu a Nepálu, někteří domorodí obyvatelé si myslí, že všichni „západní“ turisté jsou bohatí a úspěšní do té míry, že nemusejí ani pracovat, v lepším případě jim závidí, že se mohou na měsíc či dva sebrat a odjet na druhou stranu světa. Jejich oblečení jim vedle západní gore-texové a fleeceové výbavy připadá ošklivé a nemoderní a touží po novém, lepším. Podle Marka Manna může (eko)turistika zvyšovat žebrotu a vnucování se.

Ekonomické dopady ekoturistiky

Ekoturistika je příležitostí, jak vytvářet ekonomické zisky v doposud relativně nedotčených přírodních oblastech, kde ještě nedošlo k tradičnímu rozvoji. Pro udržení peněz v místní ekonomice jsou významné tzv. „mikropodniky“, které vlastní členové tamních komunit. Jde například o stánky s potravinami, restaurace, průvodcovské služby, půjčovny aut, taxi, rekreační služby (půjčovny koní, lodí, raftů, kol apod.) a výrobny a prodejny řemeslných předmětů. Tyto podniky hrají významnou roli v úspěchu ekoturistického průmyslu a jeho ekonomickém přínosu místním komunitám.

Kladný výsledek se velmi liší v závislosti na destinaci. Například v belizské vesnici San Pedro u rezervace Hol Chan Marine Reserve na ekoturistice vydělává více než 40 % členů místní komunity. Naopak v kostarickém národním parku Totuguero žije z návštěvníků jen deset zdejších domácností. Další negativa vyplývají ze skutečnosti, že ekoturistika je vysoce sezonní, nestálá a zaměstnává špatně placené pracovníky. Sezonnost způsobuje pomalý či omezený návrat investic. Navíc je poptávka snadno ovlivnitelná vnějšími faktory.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Destinace leží převážně v rozvojových zemích, které jsou politicky méně stabilní, což spolu s neobvyklými klimatickými podmínkami může snižovat počty návštěvníků. Nejistota zájmu o destinace vytváří takzvanou „neokoloniální závislost“. (Eko)turistika způsobuje, že místní lidé opouštějí svá tradiční zaměstnání a zdroje obživy a ze zemědělců, rybářů a řemeslníků se stává obsluhující personál, prodavači zmrzlin, tanečnice v barech a hotelích, pronajímatelé pokojů.

Jak se stát zodpovědným turistou

V nejnovějších vydáních některých zahraničních průvodců, například i u nás velmi oblíbeného vydavatelství Lonely Planet, se třeba potenciální návštěvník Indie dočte, jak se stát zodpovědným turistou: udělejte si čas a snažte se pochopit dotyčnou oblast co nejlépe ještě před její návštěvou; přečtěte si materiály o dětské práci; existují památky, které turistika nenávratně poškozuje; splašky z mnoha hotelů znečišťují vody ve vesnických studnách a vrty pro tyto studny snižují hladinu spodních vod; nakupujte v družstvech, která byla vytvořena, aby chránila a podporovala dělníky a rukodělné výrobce nejnižší úrovně; odmítejte kupovat cokoliv v plastových sáčcích, používejte keramické šálky apod.

Zvláštní pozornost je věnována horské turistice, tomu, jak nakládat s odpadky, lidskými výkaly, jak se umývat, jak nezávadně vařit či respektovat místní zvyklosti. Některé rady (eko)turistům jsou však spíše rétorickým cvičením a slouží jen k ospravedlnění cest do nabízených destinací. Výše zmíněný průvodce po Indii například popisuje, že v Udajpuru přispívá velký počet hotelů ke znečištění jezera Pichola a jeho okolí. „Turisté mohou pomoci tuto situaci řešit tím, že budou vedení hotelů vyzývat k tomu, aby s odpadky zacházeli způsobem ohleduplnějším k životnímu prostředí.“

Ekoturistika v praxi vs. marketing

Tento záměr - nalákat zákazníky na dobrou marketingovou značku - potvrzuje i zběžná prohlídka nabídky různých ekoturistických kanceláří a agentur. Například na internetové stránce Costa Rica ecoutourism agentury Greenway Nature Tours se slovo ekoturistika (ecotourism) objevuje pouze v tzv. indexu, pro běžného čtenáře neviditelném, který slouží jen pro různé internetové vyhledávače. Agentura přitom nabízí „soukromé a každému přizpůsobené cesty pro potěšení z toho nejlepšího z Kostariky a z jejích přístavů.“ Z obrázků velkých luxusních lodí je patrné, že o ekoturistiku skutečně nejde.

Podobně internetová stránka Solomon Islands Ecotourism místo nabídky ekoturistických zájezdů nabízí cestování do přírodních oblastí Šalamounových ostrovů s tím, že odmítá luxus typu ubytování v hotelových pokojích s kabelovou televizí. Mezi záplavou nejrůznějších nabídek agentur je zkrátka těžké rozpoznat „opravdovou ekoturistiku“ od pouhých pobytů v atraktivních oblastech, kde návštěvník spíše škodí, než někomu prospívá. Skutečné ekoturistické cestovní kanceláře lákají nejčastěji na nedotčenou přírodu a divoké živočichy. Budoucím klientům tvrdí, že přispějí k ochraně kulturního dědictví, že vesničané žijí v rovnováze s přírodou, ze země a z moře si berou jen tolik, kolik potřebují, že agentura zaměstnává místní lidi, aby poskytla environmentální vzdělání a příjem našim blízkým. „Podívejte se na svět očima jeho původních obyvatel… Objevte deštný prales s domorodými amazonskými kmeny.“ (Tribes Fair Trade Travel)

Villas Ecotucan - malé „letovisko“ s pěti chatami v jižním Mexiku se představuje jako ideální ekoturistické místo: „Chaty jsou vyrobeny z místních materiálů (kámen, guáno)… Villas Ecotucan je stoprocentně napájena solární energií… Instalovali jsme celostátně schválený systém septiků, jenž filtruje vodu, kterou užíváme na zalévání našich ovocných stromů.

Ekoturistika - špatný nápad?

Z toho, jak jsem doposud ekoturistiku popisoval, by mohlo plynout, že jde od počátku o špatnou ideu, která nepřináší nic dobrého, že si slovo ekoturistika vymysleli agenti cestovního průmyslu, aby přitáhli nové zákazníky do nových oblastí. Ekoturistika si neklade žádné nereálné cíle, nechce zásadně měnit svět. Přispívá, i když možná příliš mírně, k takzvanému prokapávacímu efektu, k pozvolnému šíření ekologicky příznivých ctností. Když někdo sdílí na sociálních sítích fotografie z návštěvy ekoturistické destinace, je pak přesvědčivě vnímám jako někdo, komu záleží na udržitelnosti.

Ekoturistika nabízí velmi specifický zážitek z cestování. Cílí na přírodu, vzdělávání, udržitelnost. Návštěva destinací ekocestovního ruchu je často spojena s poznáním významu a příčin ohrožení vzácných druhů, motivuje výletníky k budoucím odpovědnějším volbám, činí je více uvědomělé. To, že si většina z nás pojem ekoturistiky nějak škatulkuje spolu s vyšší udržitelností a ochranou druhů, nemusí nutně odpovídat realitě.

Upozorňují na to výzkumníci z Univerzity v Georgii, kteří fenomén účastníků ekoturistiky podrobili analýze. Povšimli si, že původní význam altruistické vzdělávací a ochranářské atrakce dnes nejspíš přehlušil osobní prospěch účastníků a ve své podstatě další fenomén doby: sociální sítě a sdílení fotografií z dovolené. V krátkosti řečeno, stále větší část návštěvníků ekoturistických destinací se čerta starého zajímá o ochranu přírody, misi záchranné stanice, poslání terénních pracovníků ochrany přírody nebo reálné příčiny pohnutých osudů ohrožených druhů živočichů. Chtějí mít jen hezké fotky a spoustu lajků, být viděni a chváleni za to, že se vydali mimo vyjeté koleje dovolených, za ekoturistikou. „Naše studie háže do stroje ekoturistiky klíč, který zasekává jeho rozjeté soukolí,“ připouští Justin Beall, hlavní autor studie.

Když někdo sdílí na sociálních sítích fotografie z návštěvy ekoturistické destinace, je pak přesvědčivě vnímám jako někdo, komu záleží na lokálních komunitách obyvatel, vzdělání a udržitelnosti. „Tedy vlastně na všech komponentech ekoturistiky,“ dodává Beall. Není to prý zase až tak překvapivé. Lidé proto, aby uměle nadzvedli svůj společenský statut a sociální potenciál, aby ukázali, jak moc jsou cool, udělají ledacos. S masovostí ekoturistiky pochopitelně začala převládat podíl těch, kteří nejsou úplně „eko“.

Komplikace z toho vybývají především pro správu ekoturistických destinací, které ne vždy mají kapacitu pro práci s takto jednostranně zacílenými návštěvníky. „S dobře nastaveným ekoturismem to samozřejmě může fungovat dál, jako dvě oddělené formy, v podání nízko a vysocezájmové ekoturistiky,“ říká Beall. Někomu bude stačit hezké selfie, jiní si budou žádat víc. „Chce to ale pochopit, z jaké motivace vzniká potřeba výletníků k návštěvě ekoturistické destinace.“ Jen tak zůstanou turisté přínosem, který do lokality přináší peníze a přitom nesnižují její environmentální hodnotu.

Principy ekoturistiky

Ekoturistika je především o sbližování přírody, místních společenství a odpovědného cestovního ruchu. Cílem je zajistit rozvoj zaměřen spíše na dlouhodobou udržitelnost než na krátkodobé zisky. S ohledem na tuto misi si odvětví ekoturistiky za posledních několik desetiletí kolektivní vytvořilo několik základních principů. Tyto pokyny poskytují obecný plán odpovědného rozvoje cestovního ruchu.

1. Vzdělávání je klíčovým aspektem iniciativ ekoturistiky. Snaha je zaměřena na zlepšení informovanosti lidí o problémech životního prostředí a povzbuzení k tomu, aby si byli vědomi vlivu na místa, která navštěvují. Člověk by si při cestování neměl pouze užívat exotickou scenérii.
2. Známé anglické environmentální přísloví říká „Take only pictures, leave only footprints“ - „vezměte si pouze fotky, zanechte pouze stopy vašich nohou“. Ekoturistika klade důraz na udržitelnost a zmenšení uhlíkové stopy, kterou cestovní ruch zanechává. V současnosti je však hlavním cílem vytvořit nejen neutrální, ale přímo pozitivní vliv na životní prostředí.
3. Myšlenka využití výnosů z ekoturistiky na financování ochrany přírody a volně žijících živočichů není žádnou novinkou. Při správném řízení může ekoturistika poskytnout alternativu k urbanizaci, odlesňování, neudržitelnému zemědělství a pytláctví.
4. Kritici podobně poukázali na to, že některé iniciativy týkající se ekoturistiky způsobily místním lidem více problémů, než přinesli řešení. Skutečný ekoturistika poskytuje místním lidem finanční výhody bez výjimky. Ať už přímými prostředky (zájezdy, vstupné a dary) nebo nepřímými prostředky (například daně z jízdného nebo ubytování).
5. Tato zásada je pravděpodobně nejproblematičtější a nejspornější. Měly by cestovní kanceláře nebo cestující bojkotovat danou zemi z důvodu porušování lidských práv, nebo nespravedlivého zacházení s jeho domorodým obyvatelstvem?

Stát se odpovědnějším cestovatelům je nejlepším způsobem, jak zajistit, aby byly vaše dobrodružství pro místní obyvatele a planetu pozitivní. Pokud se zaměříte na základní principy ekoturistiky, může stimulovat finanční růst v rozvojových zemích a posilovat globální ekonomiku.

Tipy pro ekoturistiku

• Cestujte s co nejmenší zavazadly - odlehčení nákladu vám ušetří peníze a zvýší efektivitu využití paliva v letadle.
• Šetřete vodu - prožijte kratší čas ve sprše a nenechte pracovníků hotelu, aby prali ručníky po každém použití.
• Šetřete elektrickou energii - když odejdete z hotelového pokoje, zhasněte světla, TV i klimatizaci.
• Snižte množství odpadu, které vyprodukujete - vyberte si znovu použitieľné láhve na vodu, použijte pouze jedno mýdlo na mytí rukou a těla, neberte si jídlo s sebou v jednorázových obalech.
• Odpadky nenechávejte v přírodě - smetí patří do koše bez ohledu na to, co jste doma nebo na cestách.
• Nakupujte lokálně - hledejte místních farmářů, řemeslníků a umělců, kterých můžete podpořit.
• Nakupujte udržitelně - i během dovolené myslete na to, z jakých materiálů jsou vyráběny věci, které si kupujete.
• Neničte přírodu - v divočině se pohybujte pouze po vyznačených chodnících, nepoškozujte přírodu kolem sebe a nerušte zvířata, která tam žijí.
• Važte si lokální tradice - poznávejte kulturu cizích zemí a dodržujte jejich pravidla. Respektujte tradice domácích.
• Přineste něco vy zemi, kterou navštěvujete - cestování vám přinese krásné zážitky a vzpomínky, které s vámi zůstanou navždy.

tags: #ekoturistika #a #ochrana #prirody #definice

Oblíbené příspěvky:

• Zajímavosti a divy Afriky
• Přehled ekologických katastrof
• O KSEV Krkonoše
• Praktické koše Joseph Joseph
• Zvířata v přírodě a v mýtech