Při získávání drahých kovů (DK) a obecných kovů (OK) z odpadních elektrických a elektronických zařízení (OEEZ) se dnes používají ty postupy, které jsou zároveň schopny splnit parametry materiálového využití OEEZ dané zákonem č. 7/2005 Sb., o odpadech.
Tato technologicky a investičně relativně nenáročná část celého recyklačního procesu je zcela nezbytnou součástí následných technologických kroků, protože zajišťuje demontáž a následné odstranění látek z OEEZ, jak to vyžaduje zákon o odpadech. Při demontáži musí být ze zařízení vyjmuty např. plošné spoje, kabely a veškeré nebezpečné látky. Nejsou-li tyto nebezpečné látky manuálně odstraněny, způsobí při následné mechanické úpravě kontaminaci celé zpracovávané šarže.
Předúprava tudíž zahrnuje především ruční demontáž a předtřídění OEEZ. Takto předupravený odpad se dále zpracovává na mechanické třídicí lince drcením a mletím s následnou separací na magnetických a Foucaultových separátorech s konečným rozdružením na fluidním vibračním splavu. Tento postup se osvědčil zejména proto, že vedle kovových frakcí umožňuje také recyklaci a materiálové využití plastů, jež tvoří nezanedbatelný hmotnostní podíl OEEZ. Proces recyklace elektroodpadu začíná jeho sběrem a tříděním.
Hlavní předností pyrometalurgických metod je možnost zpracovávat všechny formy OEEZ. Tomuto zpracování nemusí nutně předcházet demontáž součástí obsahujících nebezpečné látky a úprava drcením, protože v procesu tavení v šachtové peci (Varta) a následném zpracování odplynů jsou zneškodněny.
Problematickým jevem při použití této technologie je nutnost vypořádat se s těkavými těžkými kovy, jako je rtuť, kadmium a selen, které jsou součástí většiny zvláště starých OEEZ a které snadno unikají čisticím systémem odplynů. S touto metodou souvisí také problematika tvorby a následné likvidace dioxinů, furanů a furfuralů, které vznikají za katalytického působení mědi, a v neposlední řadě i produkce oxidu uhličitého, jehož geneze v technologických procesech je regulována ratifikovaným Kjótským protokolem.
Čtěte také: Odpad v České republice
Při pyrometalurgickém zpracování OEEZ se drahé kovy obvykle kumulují v měděném regulu (měď je kolektorem drahých kovů). Komplikace ovšem nastávají při zpracování OEEZ v olovářské peci, kde sice drahé kovy přecházejí do olova, ale obecné kovy jako měď a nikl jsou převáděny do sulfidického kaménku a následně ukládány na skládku. Ke speciálním technologiím patří přímé tavení ve válcové peci se speciálním hořákem. Pracovním plynem je technický kyslík. Výtěžnost kovů ze vsádky má dosahovat 98,5 %, u zlata 99 %.
V každém případě není pyrometalurgická část recyklace OEEZ finální koncovkou, ale rafinačním mezistupněm, který většinou předchází elektrolytické rafinaci.
Průmyslově se jako nejefektivnější postup uplatnil proces elektrolytické rafinace mědi. Při tomto procesu jsou maximálně využívány jak DK, tak i OK získané pyrometalurgickým zpracováním v podobě tzv. blistrové měděné anody. Proces spočívá v elektrolytickém rozpouštění směsné anody v kyselině sírové s následnou depozicí čisté mědi na katodě. Takovýmto způsobem se získá měď o ryzosti 99,9 %. Ta je opět vhodná pro použití v elektroprůmyslu jako elektrovodná měď.
V elektrolytu se kumulují zejména nikl, zinek a kobalt. Z uvedených příměsí se kapalinovou extrakcí a následným odparem a krystalizací vyrábějí sírany využitelné v galvanických procesech. Drahé kovy a některé obecné kovy jako selen a bismut se kumulují v anodovém kalu, který je z procesu elektrorafinace periodicky odebírán a zpracováván. Výstupem jsou ryzí stříbro, zlato, palladium a selen.
SAFINA, a. s., se ve středoevropském regionu řadí k největším zpracovatelům odpadů s dlouholetou tradicí v oblasti recyklace odpadů s obsahem drahých kovů. Pro mechanické třídění a předúpravu OEEZ vyvinula a vyprojektovala vlastní třídicí linku, která splňuje požadavky BAT (Best Available Technologies, nejlepší dostupné technologie). Třídicí linka zahrnuje proces předúpravy materiálu s mechanickým zpracováním o kapacitě deset tisíc tun ročně.
Čtěte také: Co je hierarchie zpracování odpadu?
Výstupy z této linky v podobě jednotlivých kovových i nekovových frakcí umožňují splnit legislativní požadavek na minimální materiálové zhodnocení OEEZ ve výši 50 až 75 % přijaté hmotnosti podle dané skupiny elektroodpadu. SAFINA, a. s., dále vyvinula společně s firmami Vitaro a Chemoprojekt technologii na recyklaci a materiálové využití starých baterií NiCd (nikl-kadmium), NiMH (nikl-kov-hydrid), Li-Ion (lithium-iont), jakož i dalších přenosných primárních i sekundárních článků.
Kromě již zmíněných materiálů bude tato technologie schopna zpracovávat rovněž elektrolytické kondenzátory s obsahem PCB (Polychlorinated Biphenyls, polychlorované bifenyly), které pocházejí z ruční demontáže OEEZ, a dále displeje LCD a plazmové obrazovky. SAFINA, a. Uvedená ohodnocení a průběžné kontroly kvality výrobků akreditovanou analytickou laboratoří jsou zárukou standardně vysoké kvality výrobků a technologií, které SAFINA, a. s., nabízí svým zákazníkům. SAFINA, a. s. Zpracování netříděných elektrochemických článků spočívá v procesu RECYTEC.
V rámci Termizo vzniká ročně cca 3000 tun popílků, které jsou extrahované pomocí kyselé vody z prvního stupně mokré pračky. V současné době není potenciál této technologie zcela využit a dochází k náročnému čištění kyselého extraktu za vzniku filtračního koláče, který je skladován jako nebezpečný odpad, dalším výstupem je pak vyčištěná voda s vysokou solností.
Projekt byl zaměřen na vývoj pokročilých elektrochemických metod pro zpracování odpadních vod z energetického využití odpadů (ZEVO) s mokrým čištěním spalin. Aplikace elektrokoagulace umožní pokles produkce nebezpečných odpadů a úsporu použitých chemikálií. Elektrodepozicí může být dosaženo efektivního získání cenných kovů (zejména zinku) z popílků po jejich kyselé extrakci technologickou vodou z čištění spalin.
Řešením společnosti Aepnus Technology byl vývoj nového elektrolyzéru - hromady kovových elektrod oddělených membránami, do nichž se přivádějí vodné suroviny, které se následně pomocí elektřiny přeměňují na požadované chemické produkty. „Tímto způsobem můžeme vzít síran sodný a přeměnit ho zpět na dvě chemická činidla, která jsou základem bateriového průmyslu: kyselinu sírovou a kaustickou sodu,“ vysvětluje Hackl. Pokračuje, že chemické látky vyrobené touto metodou jsou stejně životaschopné jako ekvivalenty z primárních zdrojů.
Čtěte také: Zpracování textilu a ekologie
Namísto uchovávání množství vody pro tento účel budou moci zákazníci ponechat elektrolyzér společnosti Aepnus Technology na místě. „To může v mnoha ohledech urychlit uvedení baterie na trh,“ říká Hackl. „Protože již nevzniká žádný odpad, společnosti nepotřebují povolení k jeho zmírnění; smyčka je uzavřena.“
Společnost Aepnus Technology uvedla svůj systém v pilotním měřítku do provozu na začátku roku 2024, přičemž na jeho palubě se již nachází blíže nespecifikovaný zákazník. Společnost Akuzum uvádí, že počáteční produkce bude malá - dvě tuny ročně, což je kapka v moři, když jeden závod na výrobu baterií produkuje „desítky tisíc tun“ síranu sodného.
Elektrolyzér společnosti Aepnus Technology zvyšuje perspektivu onshoringu a zlepšuje udržitelnost důležitých chemických látek pro zpracování bateriových materiálů. V době psaní tohoto článku společnost Akuzum uvádí, že je na 10 % cesty ke svému konečnému cíli. „Elektrochemie je klíčem k dekarbonizaci průmyslu, který je jinak velmi obtížné zlepšit,“ zdůrazňuje Hackl.
Společnost Kovohutě Příbram s dlouhou tradicí ve výrobě olova a stříbra a později v recyklaci olověných odpadů, se v posledních letech stále aktivněji zajímá i o recyklaci odpadů s obsahem drahých kovů a elektrošrotu. Příbramská technologie zpracování OEEZ (odpadních elektrických a elektronických zařízení) cestou olova, tedy pyrometalurgicky, a následné získávání drahých kovů rafinací je ve světě ojedinělá.
Desky tištěných spojů jsou zpracovávány cestou olova a to tak, že při recyklaci olověných odpadů v šachtové peci ve speciálních kampaních je tento materiál přidáván do běžné vsázky šachtové pece a protože olovo výborně rozpouští drahé kovy, je produktem šachtové pece surové olovo s obsahem stříbra a ostatních drahých kovů.
Vstupem je v podstatě veškerý elektrošrot: malé domácí spotřebiče (mixéry, toastery, kávovary), hnědá technika (hifi věže, videa, DVD, audiopřehrávače, televize bez obrazovkového skla), IT vybavení - počítače, tiskárny, faxy, klávesnice, monitory bez obrazovkového skla), telekomunikace (stacionární i mobilní telefony, ústředny), ruční nářadí (vrtačky, zahradní nářadí), hračky - tzn. v podstatě vše kromě velké bílé domácí techniky (chladniček, mrazniček a jejich kombinací, myček, praček, el. troub, velkých kopírovacích strojů) a zářivek (svítidel s obsahem Hg).
tags: #elektrolyticke #zpracovani #odpadu #technologie