Emise CO2 v České Republice v Přepočtu na Obyvatele: Historický Kontext a Současná Realita

29.12.2025

Česká republika se dle výzkumu Carbon Dioxide Information Analysis Center (CDIAC) z roku 2014 umístila na 36. místě v produkci CO2 na obyvatele. Toto umístění se může zdát uspokojivé, avšak je důležité vnímat ho v kontextu moderních dějin. Absolutní číslo emisí na osobu je pro většinu populace téměř nic neříkající a fakticky nepřesné, protože oxid uhličitý se v atmosféře kumuluje. Abychom porozuměli skutečné odpovědnosti každé země, je nutné prozkoumat historické emise za poslední tři století.

Historické Emise a Odpovědnost

Pokud sečteme všechny emise jednotlivých zemí v historii, Česká republika se umístí na 15. místě v porovnání s dalšími 200 zeměmi světa (tabulka zahrnuje pouze země s populací větší než 2 miliony). Pro zjednodušení výpočtu, množství oxidu uhličitého vyprodukované Českou republikou zahrnuje i CO2 vyprodukované Slovenskem za doby Československa, což částečně zkresluje údaje v tabulce. Z této tabulky je zřejmé, že pokud počítáme historické emise, a nejen emise za jeden rok, jsme zodpovědní za velkou porci emisí v průběhu dějin.

Pro větší kontext musíme zahrnout i počet obyvatel a vypočítat tak historické emise per capita (na jednoho člověka). Aby data nebyla zavádějící, bude tento článek porovnávat historické emise per capita pouze napříč zeměmi Evropy, protože mají zhruba podobnou demografickou dynamiku (tedy přírůstek a úbytek obyvatel).

Pokud tedy přepočítáme historické emise na historické emise per capita, výrazně se nám změní pořadí jednotlivých zemí. Z koncové analýzy vychází, že Česká republika je evropským číslem jedna v historických emisích na člověka.

Můžeme sice také namítnout, že data jsou zkreslená, protože Česká republika musela například za druhé světové války vyrábět a zbrojit pro Německo nebo protože byla nucena do industrializace za komunismu. Podobné historické kontexty mají i další země (dejme tomu Británie, která také musela mobilizovat průmysl za války). I přes všechny historické komplikace to nic nemění na faktu, že naše emise rozhodně nelze považovat za zanedbatelné.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Vymlouvat se na to, že jsme průmyslovým státem, je čirý alibismus - naopak, právě průmyslová historie a tedy i vyšší podíl na současné klimatické krizi jsou jedním z důvodů, abychom se snažili snižovat emise mnohem více a rychleji.

Srovnání s Rakouskem

Pro hlubší porozumění historických emisí v kontextu České republiky můžeme porovnat Českou republiku a Rakousko od roku 1830 do roku 2000, protože jsou si tyto země demograficky podobné. Jejich analýza poukazuje na fakt, že největší rozdíly nastaly v poválečném období - do roku 1980. V těchto letech Česká ekonomika stavěla zejména na těžkém průmyslu a naplno využívala svých zásob uhlí.

Zajímavé však je, že přestože obě země prošly značně rozdílným historickým vývojem, jejich emise v současnosti dosahují podobných hodnot. Důvodem je, že na emisích se nepodílí jen průmysl, ale také individuální spotřeba občanů a jejich chování na trhu. Bohužel, CO2 emise obou zemí jsou stále téměř dvakrát tak vysoké, než je světový průměr.

Zásadní rozdíl nyní však spočívá v tom, že Rakousko má ambiciozní akční plán k brzkému snižování emisí, zatímco Česká republika ne. Z toho vyplývá, že pokud chceme přispět svou vlastní odpovědností za stav klimatu, nelze se vymlouvat na ostatní země. Žádná země nemá „zanedbatelný podíl“, a už vůbec ne při historickém srovnání. Proto i Česko musí vyvinout úsilí pro zmenšení své uhlíkové stopy a mířit k nulovým emisím.

Současná Situace v České Republice

Roční objem emisí České republiky je 103,53 mil. tun CO2eq (údaj z roku 2023). Největším jednotlivým emitentem CO2 jsou elektrárny v Počeradech, které ročně vyprodukují 4,69 mil. tun CO2, což je 4,5 % celkových emisí České republiky. Pět největších českých fosilních elektráren, Počerady, Ledvice, Prunéřov, Tušimice a Chvaletice, vyprodukují ročně téměř tolik emisí CO2 jako veškerá silniční doprava.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Podle dat Eurostatu činí v současnosti podíl recyklovaného odpadu 43 %. Česko ale stále pokulhává v omezování emisí skleníkových plynů, kde nedosahuje ani na unijní průměr. Například emise z průmyslu meziročně stouply o 11 % a jsou nyní 9. Úroveň životního prostředí v Česku se meziročně mírně zlepšila, dlužno ale dodat, že se jedná o skutečně minimální změnu.

Jednou z příčin nadprůměrných emisí je skutečnost, že česká ekonomika patří mezi energeticky nejnáročnější ekonomiky v EU. Jak vysvětluje David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny: „Na jednotku HDP spotřebujeme o 50 % více energie než Německo, které je také průmyslové jako my. V případě domácností data ukazují, že spotřebováváme o 16 % více energie, především na vytápění a ohřev vody, než Švédsko."

Sektory Produkující Emise

Výroba elektřiny a tepla: 33,72 milionů tun CO2 (32,6 % celkových emisí, 3,11 t CO2eq na obyvatele ročně).
Průmysl: 25,86 mil. tun CO2 (25,0 % celkových emisí, 2,39 t CO2eq na obyvatele ročně).
Doprava: 20,94 mil. tun CO2 (20,2 % celkových emisí, 1,93 t CO2eq na obyvatele ročně).
Budovy: 8,62 mil. tun CO2 (8,3 % celkových emisí, tedy 0,80 t CO2eq na obyvatele ročně).
Zemědělství: 8,13 mil. tun CO2eq (7,9 % celkových emisí, 0,75 t CO2eq na obyvatele ročně).
Odpadové hospodářství: 5,58 mil. tun CO2eq ročně (5,4 % celkových emisí, 0,51 t CO2eq na obyvatele ročně).

Porovnání s EU

Česká republika byla v roce 2019 třetím největším producentem skleníkových plynů v přepočtu na obyvatele v Evropské unii. Kromě toho je nejhorší v emisi oxidu uhličitého. Většina zemí mezi lety 2014 a 2019 své emise celkově snížila, zatímco Česko jich vypouští o desetinu více.

Podíváme-li se na vývoj celkových emisí skleníkových plynů v horizontu od roku 2016 do roku 2021, došlo k poklesu z 130,25 Mt CO2ekv. na 119,04 Mt CO2ekv., což je o cca 9 %. V roce 2023 činila hodnota 7,92 tun CO2ekv. na osobu ročně. To je 1,7x více než světový průměr a 1,4x více než průměr EU.

Možnosti Snížení Emisí

Snížit emise z dopravy je možné přechodem na alternativní druhy pohonu (např. na elektřinu, biometan nebo CNG), zvýšením podílu hromadné dopravy a snížením počtu vozidel na silnicích. K omezení emisí metanu ze zemědělství by vedlo snížení počtu chovaného dobytka, změna nakládání se statkovými hnojivy a méně intenzivní hnojení průmyslovými hnojivy.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Rychlá dekarbonizace sektoru energetiky v souladu s cílem ukončení využívání uhlí do roku 2033 představuje největší příležitost pro snižování emisí v České republice. Odstavením uhelných elektráren a modernizací teplárenství lze ušetřit více než 20 milionů tun CO2 ekv.