Emise CO2 v Evropě: Žebříček a trendy

V minulém článku jsme vás informovali o nepříliš příznivých trendech v globálních emisích CO2, který vyplývaly z nejnovější odborné zprávy na toto téma. Pro účely tohoto článku byly použity data o národních CO2 emisích za období 1960 až 2017 a data o počtu obyvatel zemí ve stejné periodě v ročním kroku (některé údaje jsou dopočteny, například emise pro ČR z období před rokem 1990 jsou dopočítány pro území dnešní ČR z emisí pro ČSR).

Zároveň je hned na úvod důležité říci, že CO2 jako takový není považován za znečišťující látku a v rámci imisního monitoringu ČHMÚ nejsou koncentrace tohoto plynu sledovány, ani pro ně v legislativě nejsou stanoveny imisní limity.

Emise CO2 v České Republice

Začneme „doma“, konkrétně tedy u emisí CO2 Českou republikou. Jak vidíme na grafu, na rozdíl od grafů vývoje koncentrací a emisí znečišťujících látek, není zde žádný výrazný rozdíl mezi rokem 1960 (99 Mt) a 2017 (108 Mt). Jistý trend zde však patrný je - nejhorší situace byla přibližně mezi roky 1975 a 1990. Od roku 1990 došlo ke zlepšení, v posledních letech je trend spíše stagnující.

Globální srovnání emisí CO2

Jak vypadala globálně situace před více než 50 lety v roce 1960? Jednoznačně nejvyšší emise CO2 tehdy produkovaly Spojené státy americké - přibližně 2890 Mt. S velkým odstupem pak na nelichotivém druhém místě bylo Rusko (oblast Ruska tehdejšího Sovětského svazu) s 890 Mt. Třetím největším producentem CO2 pak bylo Německo (814 Mt) a na čtvrtém místě Čína (780 Mt).

Tento graf je totiž od výše uvedeného grafu absolutních hodnot odlišný. Nejhůře dopadlo Lucembursko, kde v roce 1960 vycházelo na jednoho obyvatele přibližně 36,6 t CO2 ročně. Druhá nejhorší situace byla v Kuwajtu (28,9 t) a až na třetím místě USA (16 t), které tehdy dominovaly, co se týče absolutních hodnot.

Čtěte také: Vše o emisních normách

O 57 let později je situace po stránce ročních emisí CO2 jednotlivých států odlišná. Nelichotivému žebříčku opět dominuje jedna země - tentokrát už to nejsou Spojené státy americké, ale vcelku očekávaně Čína (9840 Mt). USA se sice posunuly na druhé místo, celkové množství CO2 emisí USA je však téměř dvojnásobné v porovnání s rokem 1960.

Situace v Číně po stránce emisí CO2 , ale i celkového znečištění ovzduší je špatná. Na druhou stranu je nutné vzít v potaz i fakt, že se jedná o nejlidnatější zemi světa. Pokud se podíváme na přepočet emisí CO2 na obyvatele, je na tom Čína s přibližně 7,1 t lépe i než Česká republika (10,2 t). V přepočtu na obyvatele měl loni ze zemí s dostupnými daty nejvyšší emise CO2 Katar (49,2 t), dále Kuvajt (25,2 t) a Spojené arabské emiráty (24,7 t).

Trendy ve vývoji emisí

Pro srovnání se podívejme ještě na několik grafů. V grafu vidíme jasný trend - u Číny vystřídalo období výrazného růstu období mírného růstu či stagnace a u Indie dochází k růstu neustále, zatímco například u Německa je trend obdobný jako u ČR - po roce 1960 nárůst, do roku přibližně 1990, u Německa trochu dříve a pak postupný pokles a stagnace. U USA byl nárůst pozorován až do roku 2007, nyní jsou USA ve stadiu mírného poklesu.

Na grafu výše opět vidíme nárůst v Číně, výraznější v období 2000 až 2010, v současné době, ale spíše stagnující trend. V Indii jsou emise přepočtené na osobu výrazně nižší, ale trend je zde neustále stoupající, podobně jako v absolutních hodnotách. Černou čarou je v grafu vyznačen průběh emisí CO2 na osobu pro Českou republiku. Je vidět, že na začátku a na konci sledovaného období 1960 a 2017 jsou hodnoty téměř totožné se sousedním Německem.

Nejnižší emise CO2 na osobu připadají na málo vyspělé země v Africe, jako je Angola, Čad, Somálsko, Burundi nebo Demokratická republika Kongo. U Angoly je to pouze přibližně 0,02 t/osobu/rok.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Od roku 1960 došlo k významným změnám v absolutních hodnotách emisí CO2 pro jednotlivé státy. Nejvíce CO2 v současnosti produkuje Čína, následovaná USA a Indií. Ač jsou však v Číně a Indii celkové emise vysoké, pokud vezmeme v potaz i počet obyvatel těchto států, jsou naopak relativně nízké. Z grafu trendů je už vidět snaha Číny redukovat emise CO2. To stejné však nelze říct například o Indii, kde dochází k neustálému nárůstu.

Česká republika si dnes co do množství CO2 na osobu stojí v žebříčku zemí výrazně lépe - v roce 1960 patřilo území ČR k zemím s nejvyšší hodnotou. Mezi země s vysokou hodnotou emisí CO2 na osobu patří kromě zemí arabského poloostrova například také USA, Kanada či Austrálie. Nelze proto říci, že je situace v těchto vyspělých zemích dobrá a problémem jsou pouze rychle se rozvíjející a lidnaté země Asie.

Celkové emise CO2 za rok jsou zde jen přibližně 1,1 Mt. Lesy Bhútánu však ročně vstřebají téměř 6 Mt CO2 a Bhútán tak není jen neutrální, co se týče bilance CO2 , ale je naopak negativní. Významná je zde i výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů. Většina elektřiny generované z vodních elektráren je pak exportována do Indie.

Skeptici ale oponují, že je tato situace možná jen díky tomu, že se jedná o zemi s velmi málo rozvinutým průmyslem a specifickým typem krajiny a právě tomu vděčí za takto příznivou bilanci.

Kvalita životního prostředí v České republice

Česku se stále nedaří zlepšit své životní prostředí, jeho stav totiž v současnosti odpovídá 6. nejhorší pozici v rámci unijní sedmadvacítky. Podobnou příčku přitom obsadilo i ve dvou předchozích ročnících, a to navzdory skutečnosti, že má v přepočtu na obyvatele nízkou spotřebu vody a investuje do životního prostředí jeden z nejvyšších podílů HDP v EU, konkrétně 3 %. K jeho stavu totiž neblaze přispívají vysoké emise jak z průmyslu, tak i z domácností, jejichž podstatná část zůstává stále nedostatečně zateplená.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Podle posledních dat zemře kvůli znečištěnému ovzduší ročně v přepočtu 81 ze 100 tisíc Čechů, jedná se tak o 8. nejvyšší hodnotu v EU. Česko zaujímá šestou nejhorší pozici v EU z hlediska kvality životního prostředí, vyplývá to z analýzy Indexu prosperity a finančního zdraví. „Celkově úroveň tuzemského životního prostředí odpovídá 22. příčce v unijní sedmadvacítce. Stále totiž produkuje velké množství emisí skleníkových plynů i odpadu, který se navíc nedaří recyklovat. Naopak ale investujeme do životního prostředí jeden z nejvyšších podílů HDP v EU - 3. nejvyšší - a současně máme 5.

Obecně bychom našli horší životní prostředí na Balkáně a ve střední Evropě s výjimkou Rakouska, které mimo jiné intenzivně využívá obnovitelné zdroje energie.

Recyklace odpadu

V Česku se povede recyklovat jen 38,3 % komunálního odpadu, česká vláda přitom schválila v roce 2019 plán, dle kterého bychom měli třídit do konce současné dekády 60 % z něj. „Podíl 38,3 % zrecyklovaného komunálního odpadu není dostatečný. Důležité je se podívat, co se děje s tím zbylým komunálním odpadem - téměř polovina komunálních odpadů (necelé 3 miliony tun ročně) stále končí na skládkách a jen něco okolo 12 % energeticky využíváme.

Výsledek je to špatný hned z několika důvodů. Budeme tak těžko plnit stanovené cíle do roku 2030 recyklovat 60 % a do roku 2035 minimálně 65 % komunálních odpadů. Česku se tedy naplnění plánu rychle vzdaluje, přičemž podíl na tom má i výnosnost podnikání ve skládkování. „Aby bylo možné splnit zmíněné cíle, musíme zlepšit třídění - především bioodpadů, plastů a papíru a vystavět dodatečnou kapacitu recyklačních linek.

Nic z toho se neděje v míře, která je potřebná, a pomalu ale jistě se blížíme k tomu, že naše cíle - opět - nesplníme. Hlavní překážkou lepšího stavu odpadového hospodářství je silná rezistence ke změnám v odpadovém sektoru, který chce zachovat současný stav, jak dlouho to jen půjde. Především skládkování odpadu je pro odpadové firmy velmi výnosné a jakékoliv odklonění odpadů ze skládek znamená ztrátu tržeb.

Pokud porovnáme státy EU na základě dostupných dat, která uvádí Eurostat, zjistíme, že český podíl recyklovaného komunálního odpadu je 12. nejvyšší v EU. Nízký podíl recyklovaného materiálu postihuje i celkově využité materiály, z nichž se povede znovu do oběhu vrátit 12 %. To odpovídá 9. největšímu podílu v EU.

Je ale potřeba dodat, že i tak se jedná z dlouhodobého hlediska o zlepšení a Česko v tomto směru ušlo velký kus cesty (ačkoli celková recyklace stále není dostatečná). Ještě v roce 2010 se u nás totiž znovu využilo jen 5 % materiálů. Pokud jde o recyklaci, výrazně jsme si polepšili i v otázce obalových materiálů. V roce 2003 jich bylo recyklováno 51 %, přičemž do roku 2022 tento podíl stoupl na 72 %. Dlužno dodat, že toto zlepšení se netýká všech materiálů rovnoměrně.

Emise a vytápění domácností

Česku patří 8. Zatímco ještě v nedávné době jsme registrovali pokles počtu vyprodukovaných emisí na obyvatele, podle posledních dat se tento trend prakticky zastavil. V roce 2022 připadalo na jednoho obyvatele ČR 10,16 tun CO2e, což je stejná hodnota jako v roce 2021. V současnosti tak máme 6. Šesté nejvyšší emise máme i z vytápění domácností.

Majitelé starších domů mají totiž především vyměněná okna s tepelněizolačním zasklením, která sice sníží spotřebu energií na vytápění, ale nevyřeší veškeré tepelné úniky. „Pokud budeme mít 4člennou domácnost v nezatepleném rodinném domě s rozlohou 150 m2, který nebude vůbec zateplený a bude vytápěný pomocí plynu, jeho spotřeba energií na vytápění může dosahovat až 40 MWh. Zateplením ji lze nicméně snížit až o 70 %, tedy na 12 MWh.

„Emise skleníkových plynů z vytápění domácností jsou v Česku v přepočtu na obyvatele šesté nejvyšší z EU, za rok 2022 to bylo 836 kg/ob. Vysoké emise se promítají i do počtu úmrtí souvisejících se znečištěným ovzduším (resp. vyšší koncentrací částic PM2,5). V Ćesku v přepočtu na obyvatele souvisí s vysokou koncentrací těchto částic v ovzduší 8. nejvyšší počet úmrtí v EU. V roce 2021 se jednalo o 81 zemřelých na 100 tisíc obyvatel, pro srovnání v roce 2005 tato hodnota byla o přibližně 60 % vyšší.

Investice do životního prostředí

Na ochranu životního prostředí dáváme 3. Česku se naopak dlouhodobě daří v porovnání s ostatními eurounijními státy investovat poměrně vysoký díl HDP do ochrany přírody, a to konkrétně 3 %. Tato hodnota přitom zhruba platí i pro dva předchozí roky a v současnosti odpovídá 3. Dále si Česko dlouhodobě produkuje relativně málo emisí z dopravy, které máme 5. nejnižší v EU.

Další oblastí, v níž ČR ostatní členské státy překonává, je spotřeba vody. Na jednoho obyvatele u nás ročně připadá 127 556 m3 vody, což z nás dělá zemi s 5. Díky tomu již v tomto indikátoru nejsme zemí s nejhoršími výsledky v EU. Na druhou stranu Česko i nadále zaostává v produkci energie z obnovitelných zdrojů a stagnuje ve výstavbě větrných elektráren.

Aktuální stav a vývoj

Stav životního prostředí v České republice se zlepšuje, ukazuje to další srovnání Indexu prosperity a finančního zdraví. Zatímco v letech 2023 i 2024 obsadilo Česko v tomto pilíři 22. příčku, letos se v unijním srovnání posunulo na 19. místo. Navzdory tomuto pozitivnímu vývoji zůstáváme v rámci EU pod průměrem. Nejlepší stav životního prostředí, stejně jako v předchozích ročnících, vykazuje Švédsko.

Ačkoli podle dat Eurostatu celkové emise skleníkových plynů na obyvatele v Česku v průběhu let klesají, stále jde o jeden z indikátorů, ve kterém si země vede nejhůře. Česko zůstává šestým největším producentem skleníkových plynů na obyvatele v EU, a to i přesto, že hodnota meziročně klesla z 10,16 tun ekvivalentu CO₂ na 9,25.

Výraznějšího zlepšení dosáhlo Česko podle údajů Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) v oblasti emisí z lesů a půdy vznikajících vlivem lidské činnosti během jejich obhospodařování (tzv. LULUCF). Zatímco ve všech předchozích ročnících jsme v tomto ukazateli dopadli nejhůře z celé EU, letos jsme si polepšili na 22. místo.

„Hodnota mezi lety 2021 a 2022 klesla z 8 358 na 3 378 tisíce tun ekvivalentu CO2 vyprodukovaných emisí. V konkrétních sektorech, kde emise vznikají, si Česko vede dobře zejména v dopravě a skladování. Podle Eurostatu dosahuje s hodnotou téměř 1 287 kilogramů emisí na osobu třetí nejlepší pozice v EU. Méně skleníkových plynů na obyvatele produkují pouze Rumunsko a Slovensko.

Naopak negativní trend přetrvává v oblasti emisí z průmyslu. Stejně jako v minulém ročníku zůstávají pro Česko problematické také emise z vytápění domácností. Přestože meziročně klesly z 836 na necelých 744 kilogramů skleníkových plynů na osobu, v rámci EU produkuje při vytápění méně emisí jednadvacet členských států.

Dobrou zprávou je, že v Česku klesá počet úmrtí způsobených znečištěným ovzduším. Zatímco v roce 2021 zemřelo v důsledku špatné kvality ovzduší 81 osob na 100 tisíc obyvatel, v roce 2022 tento počet klesl na 65. Díky tomu si Česko polepšilo v unijním srovnání z 20. na 18. místo.

„Dlouhodobé zlepšení potvrzují také data OECD o socioekonomických nákladech, které souvisejí se znečištěným ovzduším. Zatímco v roce 1999 tyto náklady v Česku přesahovaly 13 % HDP, dle posledních dostupných dat činily necelých 6 % HDP. I přes toto zlepšení se stále řadíme k zemím, kde jsou náklady spojené se znečištěným ovzduším nejvyšší.

Podíl suché půdy na území Česka byl v roce 2023 11. nejlepší v EU. Podle EEA se sucho dotýkalo jen 0,27 % půdy. Pozitivní trend z roku 2023 však neznamená výhru nad suchem v dlouhodobém měřítku. V Česku pochází podle dat Eurostatu z obnovitelných zdrojů (OZE) méně než pětina vyrobené energie.

Meziročně se tento podíl zvýšil o necelé půl procento na 18,59 %, což nám v unijním srovnání vyneslo podprůměrnou 19. příčku. Česko v produkci elektřiny z OZE dlouhodobě zaostává, jak uvádí článek na portálu Evropa v datech. Zatímco solární elektrárny zažívají v posledních letech poměrně dynamický rozvoj, výstavba větrných elektráren v předchozí dekádě stagnovala.

V roce 2015 byl instalovaný výkon větrných turbín 0,28 gigawattu, a do roku 2024 se zvýšil jen mírně - na 0,35 gigawattu. Naproti tomu v rámci celé EU došlo v roce 2023 k rekordnímu nárůstu instalovaného výkonu větrných elektráren.

„Česko se v době energetické krize v roce 2022 probudilo a viděli jsme strmý nárůst počtu instalací solárních panelů, a to i v řádu stovek procent. Dlouhodobě ale zaostáváme v instalaci větrných elektráren. V některých letech dokonce nebyla instalována ani jedna nová turbína,“ uvádí analytička Evropy v datech a šéfredaktorka webu CSRD.cz Kateřina Novotná.

Česko je v porovnání s ostatními státy Evropské unii z hlediska stavu životního prostředí až v druhé polovině žebříčku. Ukazuje to Index prosperity a finančního zdraví, který sestavuje analytický portál Evropa v datech s Českou spořitelnou. Tuzemsko se v něm umístilo na 22. místě z 27 unijních států. Úroveň životního prostředí v Česku se meziročně mírně zlepšila.

Jedná se ale o změnu minimální. V loňském ročníku jsme se totiž umístili na 23. příčce. „Česku se například daří mírně zvyšovat podíl recyklovaného odpadu. Nejlepším životním prostředím se stejně jako vloni může pochlubit Švédsko. Situace se naopak podstatně zhoršila v Dánsku, které se propadlo o osm příček.

S vysokými emisemi skleníkových plynů se potýká i Česko. Například tuzemský průmysl jich ročně vyprodukuje 1932 kilogramů na obyvatele, což odpovídá meziročnímu nárůstu o zhruba 11 procent. Vloni tak Česku v tomto indikátoru náleželo 17. místo, zatímco letos se už jedná o místo 19. Český průmysl vypustí v přepočtu na obyvatele do atmosféry 9.

Jednou z příčin nadprůměrných emisí je podle Davida Navrátila, ekonoma České spořitelny, skutečnost, že česká ekonomika patří mezi energeticky nejnáročnější ekonomiky v EU. „Na jednotku HDP spotřebujeme o 50 procent více energie než Německo, které je také průmyslové jako my,“ uvádí.

Jednou z možností, jak snížit emise, a tak i zlepšit kvalitu ovzduší, by mohla být energetická přeměna. Vhodnou náhradou by přitom mohla být kombinace obnovitelných zdrojů a jaderné energetiky. Takové řešení by totiž podle analýzy podstatně snížilo znečištění vzduchu a současně i zvýšilo energetickou bezpečnost a soběstačnost Česka.

V případě domácností data ukazují, že Češi spotřebovávají o 16 procent více energie, především na vytápění a ohřev vody než Švédsko. „Nejen firmy, ale i domácnosti mohou výrazně snížit náklady na energie investicemi do energetické soběstačnosti. Například v roce 2021 jen 10 procent domácností mělo tepelné čerpadlo, 5 procent solární termický systém a 2 procent fotovoltaiku.

Meziroční růst emisního ukazatele není podle analytiků dlouhodobým trendem, ale vrácení na úroveň před covidem. „Hlavní příčinou zvýšení emisí v průmyslu je obecně řečeno návrat na úroveň průmyslové výroby před covidovou pandemií. Za velkou částí emisí, které se v Česku ročně vyprodukují, pak stojí uhlí.

Podle Ješátkové je spalování uhlí zodpovědné přibližně za 40 procent emisí skleníkových plynů v Česku. Rychlá dekarbonizace, tedy ukončení využívání uhlí v sektoru energetiky do roku 2033, představuje podle mluvčí největší příležitost pro snižování emisí v Česku.

Vysoké emise se odráží i ve statistice úmrtí, za kterými stojí špatné ovzduší. Podle mezinárodního Institutu pro zdravotní metriky a evaluaci (Institute for Health Metrics and Evaluation) kvůli němu v Česku ročně zemře přes 3200 lidí. V přepočtu na obyvatele se jedná o 21. nejvyšší hodnotu ze 27 unijních zemí.

I když se jedná o vysoké číslo, situace v některých evropských zemích je podstatně horší. Špatná ovzduší však trápí většinu státu. Upozornila na to například letošní rozsáhlá australská studie, podle které pouze na 0,18 procenta rozlohy zemské pevniny lze celoročně dýchat vzduch, který můžeme označit za zcela bezpečný. V těchto oblastech žije přibližně 80 000 jedinců z celkové osmimiliardové světové populace.

Kde se naopak daří situaci v Česku zlepšovat, jsou odpady. Meziročně u nás totiž vzrostl podíl odpadů, který se povede znovu využít o tři procentní body, a to na 43 procent. Česká republika si tak v tomto indikátoru polepšila o šest příček a v současnosti se tak u nás recykluje 13.

Za tímto posunem stojí pravděpodobně efektivnější vybírání bioodpadu. Hlavní složkou směsného odpadu tak stále zůstává odpad, který by šel recyklovat. „Z našich analýz vyplývá, že ve směsném komunálním odpadu stále končí přibližně 70 až 80 procent odpadu, který by v něm končit neměl a měl by být vytříděn k recyklaci.

Ne všechen odpad však lze znovu využít a samotný proces, kdy se z odpadu vyrábí „nový“ materiál, může být náročný na zdroje i energii.

tags: #emise #nejhorší #v #evropě #žebříček

Oblíbené příspěvky:

• Vzdělávací materiály o katastrofách
• Řeka Ploučnice a životní prostředí
• Příroda a Bůh u Spinozy
• Rizika pro životní prostředí v elektroprůmyslu
• Životní prostředí 2010