Při spalování paliv v teplovodních kotlích pro vytápění domácností dochází k emitování znečišťujících látek, proto jsou postupně v jednotlivých zemích EU přijímány zpřísňující požadavky (emise a účinnost), které musí tato zařízení splnit. Požadavky jsou cíleny jak na výrobce či dovozce spalovacího zařízení, tak také na jejich provozovatele. Cílem tohoto článku je přinést přehled platných a plánovaných požadavků a také provést jejich srovnání.
S příchodem topné sezóny dochází na většině území ČR ke zhoršení kvality ovzduší. Poslední studie ukazují, že vliv malých spalovacích zařízení není malý a v některých případech může být až dominantní. Spalování tuhých paliv je vždy doprovázeno produkcí znečišťujících látek a obecným cílem by mělo být snížení jejich množství na přijatelnou úroveň.
Jedním z nástrojů ke snížení množství vypouštěných znečišťujících látek mohou být legislativní požadavky, které jsou uplatňovány při „zkoušce typu“, případně při jejich provozu. Cílem těchto požadavků je zvýšení kvality spalovacích zařízení. Tento nástroj není všelék a má samozřejmě svá omezení. Pokud jsou reálné provozní podmínky výrazně odlišné od těch, které byly na zkušebně (hlavně u prohořívacích a odhořívacích kotlů), budou také reálné parametry (emise a účinnost) výrazně odlišné.
Dalším nástrojem jsou různé dobrovolné ekologické programy, které kladou na spalovací zařízení vyšší nároky než obecně platná legislativa a podporují pořízení modernějších technologií. Zatímco u nás se dotační titul vyhlásí a funguje tak dlouho, než se vyčerpají alokované prostředky, v sousedním Německu se dotační politika upravuje dynamicky v návaznosti na zájem o tyto prostředky.
Článek se zabývá platnými emisními limity a požadavky na minimální účinnost, které jsou legislativně vyžadovány jak v celé EU (EN 303-5:2012), tak přísnějšími limity, které platí v Německu (14 mil. malých spalovacích zařízení) a Rakousku. Tyto země představují evropské leadery v této oblasti. Zásadní rozdíl je v přístupu jednotlivých zemí ke kontrole plnění jednotlivých limitů.
Čtěte také: Vše o emisních normách
První jednotný přístup je založen na povinnosti prokázání splnění požadavků při „zkoušce typu“ (certifikace) - většina zemí EU. Druhý přístup (Německo, Rakousko) navíc k prvnímu vyžaduje pravidelnou kontrolu plnění emisních limitů (CO a prach) přímo u provozovatele (např. v kotelně rodinného domu).
Požadavky na kotle na tuhá paliva
V současné době pro teplovodní kotle na tuhá paliva je nutné provést „Zkoušku typu“, v Evropské unii platí EN 303-5:2012 (kotle do výkonu 500 kW). V normě jsou popsány způsoby zkoušení kotlů, požadavky na konstrukční materiály a bezpečnost. Dále jsou zde uvedeny základní emisní limity, které musí kotle plnit při jmenovitém i sníženém výkonu (až 30 % Pjm).
Kotel je při „zkoušce typu“ podroben testování a dle výsledků spalovacích zkoušek je mu přiřazena třída (norma nezná pojem emisní třída). Znamená to tedy, že pokud by bylo vše optimální (podmínky na zkušebně), hodnoty emisí by byly menší než emisní limit dané třídy. Znamená to, že je v možnostech daného kotle tyto parametry dosáhnout, ale nic to neříká o tom, jaké budou skutečné emise u konkrétního provozovatele (vliv kvality paliva, obsluhy, instalace a údržby). Proto některé státy vyžadují pravidelné prokazování splnění limitu také v reálném provozu - což se autorům jeví jako velmi smysluplné.
Minimální účinnost kotlů je definovaná normou v závislosti na jmenovitém výkonu a třídě kotle. Pro představu o zpřísnění požadavků jsou v grafu znázorněny i nyní již zrušené třídy 1. a 2. a také zpřísňující rakouské požadavky (požadavky na účinnost musí spalovací zařízení v Rakousku splnit jak při jmenovitém výkonu, tak také při výkonu sníženém - u automatických kotlů jde o 30 % Pjm, u kotlů s ručním přikládáním o 50 % Pjm).
Prokazování splnění požadavků na minimální účinnost probíhá pouze při „zkoušce typu“. Dle výsledku zkoušek je kotli přiřazena třída. Výsledná třída kotle uváděná na štítku kotle je potom nejnižší dosažená třída jak z hlediska emisí, tak i z hlediska účinnosti. Tyto požadavky musí být splněny pro preferenční palivo i pro jakékoli jiné vhodné palivo pro kotel na tuhá paliva. Hodnoty sezónních energetických účinností jsou vztaženy ke spalnému teplu zkušebního paliva a korigovány „provozními koeficienty“.
Čtěte také: Více o pamětních emisích
Zákon č. 201/2012 Sb. - o ochraně ovzduší stanovuje emisní limity pro kotle, které musí výrobce (nebo dovozce) splnit při „Zkoušce typu“. Od ledna 2014 je možné v ČR prodávat pouze kotle, které splní požadavky uvedené v tab. Od ledna 2018 dojde k dalšímu zpřísnění a bude možné prodávat pouze kotle, které splní požadavky uvedené v tab. ČSN EN 303-5:2013 kategorizuje zdroj dle jeho výkonu, zatímco zákon č. 201/2012 Sb.
Zákon č. 201/2012 Sb. zavádí povinnosti pro provozovatele spalovacích zařízení. Pro stacionární spalovací zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně (v podstatě všechny dnes provozované teplovodní kotle), který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, je provozovatel povinen dle § 17 odst. 1 h) provádět jednou za dva kalendářní roky kontrolu technického stavu a provozu spalovacího zařízení prostřednictvím osoby, proškolené výrobcem zařízení a oprávněné k jeho instalaci (odborně způsobilá osoba - seznam těchto osob naleznete např. zde: [15], [16]).
Doklad o provedení výše zmíněné kontroly má provozovatel povinnost předložit na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Pokud provozovatel nepředloží na vyžádání obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doklad o provedení kontroly, hrozí mu pokuta až 20 000 Kč dle § 23, odst. 2 b). Tato kontrola nepočítá s realizací jakéhokoliv měření (tak jak je tomu například v Německu), což dle našeho názoru velmi omezuje její přínos.
Od září 2022 (dle § 41, odst. 16) bude možné provozovat pouze taková zařízení (nejen kotle, ale i kamna a vložky s teplovodním výměníkem o celkovém příkonu od 10 do 300 kW), která splňují požadavek dle přílohy č. 11 (hodnoty jsou shodné s tab. č. 4), zjednodušeně řečeno, která splňují třídu 3.
Novela zákona o ovzduší z 19. 10. 2016 nově docílila „prolomení“ domovní svobody a soukromí. Toto ustanovení tedy umožňuje v případě opakovaných problémů s nadměrnou produkcí „kouře“ vynutit si přístup do domácnosti - kotelny. Samostatnou otázkou zůstává, jaká bude náplň vynucené kontroly.
Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení
Emisní limity v Německu a Rakousku
Základní požadavky stanovuje norma EN 303-5:2012. Vyhláška 1. BImSchV (2010) zpřísňuje limity pro koncentraci CO a prachu (TZL). V Německu nejsou rozlišovány kotle s ručním podáváním paliva a kotle s automatickým podáváním paliva. V německé 1. BImSchV není řešena otázka účinnosti zdroje. Přestože jsou hodnoty minimální účinnosti a OGC v Německu posuzovány dle normy EN 303-5:2012 v rámci certifikace, existují dotační programy, které již nyní požadují vyšší minimální účinnosti kotlů.
Provozovatel musí jednou za dva roky prokázat splnění limitních hodnot pro CO a prach (TZL) viz tab. č. 6 (tedy stejné hodnoty, které jsou požadovány při uvedení na trh) v reálném provozu (měří kominické firmy, pracuje se 40% chybou měření).
Základní požadavky stanovuje norma EN 303-5:2012. Zpřísňující požadavky jsou stanoveny v dohodě 15art. B-VG viz tab. č. 7 a tab. č. 8. Emisní limity musí spalovací zařízení splnit jak při jmenovitém výkonu, tak i při sníženém výkonu (u automatických kotlů při 30 % Pjm, u kotlů s ručním přikládáním při 50 % Pjm).
Limity pro účinnosti jsou uvedeny v tab. Provozovatel spalující uhlí nebo standardizovaná biogenní paliva v kotli do 50 kW musí každé dva roky prokázat splnění limitní hodnoty pro CO a komínovou ztrátu (viz tab. Provozovatel spalující nestandardizovaná biogenní paliva v kotli musí prokázat splnění limitní hodnoty pro CO a komínovou ztrátu jednou za rok.
Pro možnost porovnávání emisních limitů platných v různých zemích je důležité mít tyto hodnoty vyjádřeny ve stejných veličinách (koncentrace mg/m3N nebo emisní faktor mg/MJ) a také vztaženy na stejné srovnávací podmínky - referenční obsah kyslíku, suché spaliny při normálních podmínkách. V Rakousku jsou limity uváděny jako emisní faktor vztažený na energii v palivu, na rozdíl od ČR a Německa, kde jsou limity uváděny jako koncentrace vztažené na objem spalin. Srovnání limitů je tedy nutno provádět přepočtem přes výhřevnost paliva a množství spalin vzniklých spálením 1 kg paliva (Rakousko).
Srovnání limitů ukazuje, že nejpřísnější limity pro CO, OGC a prach má Německo, které ale nesleduje koncentrace NOX. Limity pro všechny uvedené látky má v legislativě jen Rakousko.
Emisní třídy kotlů
Každý kotel na tuhá paliva spadá do jedné z emisních tříd. Ta říká, kolik škodlivých látek daný kotel vypouští a jak moc je při práci účinný. Emisních tříd je celkem pět. Emisní třídy byly zavedeny v roce 2000 a detailněji je definuje norma ČSN EN 303-5. Ta rozděluje kotle na tuhá paliva do pěti emisních tříd - podle toho, jakou mají účinnost a kolik škodlivých látek produkují. Měření probíhá při plném (100%) a při sníženém (obvykle 30%) výkonu a sledují se emise oxidu uhelnatého (CO), organicky vázaného uhlíku (OGC) a prachu. Kotel nesmí emisní limity překročit v plném ani sníženém výkonu.
Rozdíly mezi jednotlivými emisními třídami v produkci škodlivých látek jsou obrovské. To je také důvod, proč se v zákoně o ochraně ovzduší v roce 2012 rozhodlo, že nejstarší kotle první a druhé emisní třídy (případně bez emisní třídy) bude nutné zakázat. Původní termín byl rok 2022, nakonec se kvůli energetické krizi zákaz posunul září 2024. Kotle první a druhé emisní třídy jsou nejčastěji kotle na uhlí vyrobené před rokem 2012. Od ledna roku 2014 se nesmějí vyrábět, legislativa jen umožnila obchodníkům doprodat skladové zásoby.
Tyto kotle mají nízkou účinnost pohybující se kolem 60-70 %. Množství emisí oxidu uhelnatého při výkonu kotle do 50 kW může být až 25 000 mg/m3 (15 000 při samočinném plnění). Od 1. září 2024 jsou kotle první a druhé emisní třídy zakázané a nesmějí se používat. Emisní třídu svého kotle vyčtete z výrobního štítku na zadní straně přístroje, případně z produktové dokumentace. Pokud štítek nemůžete najít, kontaktujte výrobce kotle.
Emisní třída 3 byla v roce 2000 při zavádění tříd tou nejčistší a nejvíce ekologickou. Technologie však od té doby výrazně pokročily a dnes už je „trojka“ naopak poslední přípustnou variantou. Účinnost těchto kotlů je kolem 75-80 %. Množství emisí oxidu uhelnatého při výkonu kotle do 50 kW může být maximálně 5 000 mg/m3 (3 000 při samočinném plnění). Kotle emisní třídy 3 se od ledna 2018 nesmějí vyrábět (prodejci opět mohli jen doprodat skladové zásoby), ale navzdory četným spekulacím se jejich úplný zákaz nechystá.
Nejnovější emisní třídy 4 a 5 byly zavedeny novelizací normy ČSN EN 303-5 v roce 2013. Kromě nízkých emisí mají také vyšší účinnost, která se pohybuje v rozmezí 82-90 %, moderní kotle mívají dokonce účinnost i 95 %. Přípustné množství emisí oxidu uhelnatého při výkonu kotle do 50 kW je u čtvrté třídy 1 200 mg/m3 (1 000 při samočinném plnění). Rychlé porovnání kotlů první a páté emisní třídy: zatímco nejméně ekologický (a od září 2024 zakázaný) kotel s výkonem do 50 kW mohl vypouštět až 25 000 mg/m3 oxidu uhelnatého, kotel páté emisní třídy má toto maximum stanoveno na 700 mg/m3.
V souvislosti s emisními třídami kotlů jde ruku v ruce také Ekodesign. Jde o nařízení Evropské komise 2015/1189, které stanovuje požadavky na fungování kotlů na tuhá paliva. Na rozdíl od emisních tříd se kromě emisí hodnotí i sezónní a celoroční účinnost kotle. Nařízení o Ekodesignu je platné od 1. ledna 2020.
Zákaz kotlů a dotace
Od září 2024 bude zakázáno používat kotle na tuhá paliva 1. a 2. emisní třídy, kotle vyrobené před rokem 2000 a nestandardní kotle. Lidé, kteří mají takový kotel, mohou do 31. 8. 2024 čerpat dotace na výměnu.
Emisní třída by měla být uvedena na výrobním štítku nebo v dokumentaci kotle. Výměna kotlů za tepelné čerpadlo je ekologičtější a efektivnější volbou. Zákaz využívání kotlů první a druhé emisní třídy začne platit od 1. září 2024. Mnoho občanů již využilo podporu z kotlíkových dotací i z programu Nová zelená úsporám.
Ministerstvo životního prostředí také představilo změny v dotační podpoře. Od září 2024 bude také možné žádat o podporu na výměnu kotlů na tuhá paliva bez ohledu na emisní třídu za jiné druhy ekologičtějšího vytápění - například tepelná čerpadla, kotle na biomasu či kamna. „Bude zahájena motivační finanční podpora výměn všech uhelných kotlů - jen ve 3. emisní třídě jich je v provozu asi 60 tisíc - s cílem do 10 let odejít od spalování uhlí v lokálních zdrojích vytápění,“ oznámil také ministr životního prostředí Petr Hladík.
Podle zákona o ochraně ovzduší spadají přestupky fyzických osob pod obecní úřad obce s rozšířenou působností. Ten má také povinnost dohlížet nad dodržováním povinností provozovatelů kotlů v domácnostech, například pravidelnou kontrolou technického stavu a provozu kotle, která se musí provádět každé tři roky. MŽP připravilo metodiku, kterou se budou moci úředníci řídit. Cílem není občany pokutovat, ale docílit co nejrychlejší nápravy.
tags: #emise #plynoveho #kotle #normy
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]