Emise plynů dle kraje Česká republika

Stav životního prostředí v České republice je pátý nejhorší v Evropské unii, přestože Česko na jeho ochranu vydává z unijních zemí třetí nejvyšší podíl hrubého domácího produktu. Index prosperity Česka, který je společným projektem České spořitelny (ČS) a iniciativy Evropa v datech, hodnotil stav životního prostředí podle 14 indikátorů. V konečném hodnocení se Česko umístilo na 23. místě, tedy páté od konce. Hůře dopadlo pouze Irsko, Řecko, Lucembursko a Kypr.

Česká republika podle výsledků průzkumu výrazně pokulhává v omezování produkce skleníkových plynů. "Velmi vysoké jsou naše emise z vytápění domácností, kdy na obyvatele připadá 814 kilogramů ročně, což nás řadí až na 20. místo v EU," vysvětluje analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová. Podle ní je to dáno vysokým podílem uhelných zdrojů na výrobě tepla. Lépe si Česko stojí v emisích z dopravy, které jsou pod evropským průměrem.

Problémem Česka přitom nejsou jen vysoké emise skleníkových plynů, ale i dalších látek a pevných částic. Ročně v Česku zemře 31 lidí na 100 000 obyvatel právě kvůli špatné kvalitě vzduchu, uvádí analýza. Podle indexu má Česko nejvyšší podíl půdy postižené suchem v celé evropské sedmadvacítce. "Kůrovcová kalamita u nás způsobila, že naše lesy a orná půda neabsorbují CO2, ale naopak jej produkují. V tomto ukazateli jsme podobně jako v případě sucha na posledním místě v EU," upozorňuje Navrátil.

Ačkoli se Česká republika v jednotlivých indikátorech indexu umisťuje spíše na chvostu, v některých případech naopak stojí v čele unijních zemí. Podle posledních dat evropského statistického úřadu Eurostat Česko dlouhodobě investuje do ochrany životního prostředí třetí nejvyšší podíl hrubého domácího produktu (HDP). Důvod nepoměru mezi stavem životního prostředí a investicemi do něj vidí Navrátil ve struktuře české ekonomiky. "Náš podíl průmyslu je jeden z nejvyšších v Evropě: na HDP se podílí 29 procenty. Struktura naší ekonomiky vyžaduje nadprůměrně výrazně vyšší spotřebu energie," vysvětluje ekonom. Výroba energie v Česku přitom spoléhá na tuhá fosilní paliva výrazně více než v ostatních unijních zemích.

Emise skleníkových plynů v zemích Evropské unie vzrostly v letošním prvním čtvrtletí meziročně o 3,4 % na 900 milionů tun. Růst byl zaznamenán u 20 členských států, zatímco zbývajících 7 členských států zaznamenalo pokles. Eurostat uvedl, že za růstem emisí skleníkových plynů v EU v prvním čtvrtletí roku 2025 stojí dva sektory, a to energetika (meziročně + 13,6 %) a domácnosti (meziročně +5,6 %). Ve třech sektorech naopak došlo k poklesu, a to ve zpracovatelském průmyslu (meziročně -0,2 %), dopravě (meziročně -2,9 %) a zemědělství, lesnictví a rybolovu (meziročně -1,4 %).

Čtěte také: Vše o emisních normách

Celkově došlo k meziročnímu růstu emisí skleníkových plynů ve 20 členských státech, přičemž 6 zemí (Bulharsko, Česká republika, Kypr, Polsko, Maďarsko a Řecko) zaznamenalo více než 5% nárůst. Naopak nejvyšší pokles emisí byl zaznamenán na Maltě (meziročně -6,2 %), ve Finsku (meziročně -4,4 %) a v Dánsku (meziročně -4,3 %).

Za růstem emisí CO2 z výroby elektřiny v Evropě v prvním čtvrtletí letošního roku stála zejména nižší výroba z větrných elektráren. Například ty německé vyrobily v prvním čtvrtletí letošního roku meziročně o čtvrtinu méně elektřiny. Významný pokles produkce byl způsoben nepříznivými povětrnostními podmínkami, zejména neobvykle slabým větrem v únoru a březnu. Zatímco výroba německých onshore turbín klesla o 22 %, na moři to bylo dokonce o 31 %. Celková produkce mohutné německé flotily větrných turbín dosáhla 33,3 TWh, což je o 14 TWh méně než v prvním čtvrtletí roku 2024. Přesto větrné turbíny pokryly 25 % spotřeby elektřiny.

Česká republika vyprodukovala více než 12 tun CO2eq na osobu v roce 2015, zatímco světový průměr byl 6,5 tun CO2eq. Průměrný obyvatel České republiky tedy vypouští téměř dvojnásobné množství skleníkových plynů oproti celosvětovému průměru. Roční objem emisí České republiky je 103,53 mil. tun CO2eq (údaj z roku 2023).

Emise dle sektorů:

• Výroba elektřiny a tepla: 33,72 milionů tun CO2 (32,6 % celkových emisí, 3,11 t CO2eq na obyvatele ročně).
• Průmysl: 25,86 mil. tun CO2 (25,0 % celkových emisí, 2,39 t CO2eq na obyvatele ročně).
• Doprava: 20,94 mil. tun CO2 (20,2 % celkových emisí, 1,93 t CO2eq na obyvatele ročně).
• Budovy: 8,62 mil. tun CO2 (8,3 % celkových emisí, tedy 0,80 t CO2eq na obyvatele ročně).
• Zemědělství: 8,13 mil. tun CO2eq (7,9 % celkových emisí, 0,75 t CO2eq na obyvatele ročně).
• Odpadové hospodářství: 5,58 mil. tun CO2eq ročně (5,4 % celkových emisí, 0,51 t CO2eq na obyvatele ročně).

Emise v energetice pochází především ze spalování hnědého uhlí a zemního plynu v elektrárnách (25,61 milionů tun, resp. 24,7 % celkových ročních emisí) a dále z tepláren (8,10 mil. tun, či 7,8 % celkových emisí ročně). Největším jednotlivým emitentem CO2 jsou elektrárny v Počeradech (pět hnědouhelných bloků a jeden na zemní plyn), které ročně vyprodukují 4,69 mil. tun CO2, což je 4,5 % celkových emisí České republiky. Pět největších českých fosilních elektráren, Počerady, Ledvice, Prunéřov, Tušimice a Chvaletice, vyprodukují ročně téměř tolik emisí CO2 jako veškerá silniční doprava.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

V průmyslu jde o emise ze spalování fosilních paliv v průmyslu (např. koksu ve vysokých pecích nebo zemního plynu v cementárně) a o procesní emise, které vznikají chemickou reakcí při výrobním procesu - například při redukci uhlíku z železné rudy nebo při kalcinaci vápence při výrobě cementu.

Osobní automobilová doprava ročně vyprodukuje 11,40 mil. tun CO2 (11,0 %), zatímco nákladní a autobusová doprava je zodpovědná za 8,07 mil. tun CO2 (7,8 %). Emise z letecké dopravy jsou 1,06 mil. tun tun CO2 (1,0 %, 97,9 kg na obyvatele ročně) a odpovídají emisím vyprodukovaným lety z letišť v ČR. Snížit emise z dopravy je možné přechodem na alternativní druhy pohonu (např. na elektřinu, biometan nebo CNG), zvýšením podílu hromadné dopravy a snížením počtu vozidel na silnicích.

Emise v zemědělství pochází především z chovu hospodářských zvířat (4,35 mil. tun) v podobě emisí metanu a také z obdělávání půdy a s tím spojenými emisemi N2O (2,35 mil. tun). K omezení emisí metanu ze zemědělství by vedlo snížení počtu chovaného dobytka (a s tím související snížení spotřeby hovězího masa a mléčných výrobků), změna nakládání se statkovými hnojivy (například jejich stabilizací v bioplynových stanicích) a méně intenzivní hnojení průmyslovými hnojivy.

Emise z odpadového hospodářství produkují především skládky odpadu, ze kterých do atmosféry uniká metan. Ten vzniká rozkladem biologicky rozložitelného materiálu (papíru, kartonu, textilií a bioodpadu) v tělese skládky.

Právě v Česku jsme v posledních letech byli svědky výrazného výkyvu kvůli masivní těžbě dřeva při kůrovcové kalamitě. Mezi lety 2019 a 2022 byly dokonce emise z tohoto sektoru kladné (nejvíce v roce 2020, kdy dosáhly 10,9 Mt CO2eq), tedy lesnictví bylo v součtu zdrojem emisí skleníkových plynů.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Údaje odpovídají emisím vyprodukovaným v dané zemi, avšak vzhledem k vývozu a dovozu zboží nemusejí odpovídat emisím vzniklých ze spotřeby v dané zemi. ČR například do dalších zemí EU vyváží elektřinu, ocel, automobily apod. a dováží zboží z jiných zemí EU nebo z Číny.

Za největší znečišťovatele lze označit uhelné elektrárny. Mezi největší zdroje znečišťování patří elektrárny Počerady, Chvaletice, Prunéřov, Mělník a Ledvice.

Tabulka: Meziroční vývoj emisí skleníkových plynů a HDP v prvním čtvrtletí 2025 v EU a v jednotlivých členských státech (Zdroj: Eurostat)

tags: #emise #plynu #dle #kraje #Česká #republika

Oblíbené příspěvky:

• Změna pohledu na ekologii v ČR
• Důvody zájmu o ekologii
• Jablonec nad Nisou odpad
• Recyklace papíru v ČR
• Průvodce likvidací nebezpečného odpadu