Již několik let zažívají firemní dluhopisy na českém kapitálovém trhu boom. Není se čemu divit, úroky z vkladů v bankách jsou nízké a lidé hledají vyšší zhodnocení. Jenomže vyšší zhodnocení vždy s sebou nese i vyšší riziko, což si mnoho investorů neuvědomuje.
Tito střadatelé, toužící po vyšších úrocích, často investují do firemních dluhopisů, aniž by si byli vědomi rizik, která s nimi souvisejí. Mnoho neseriózních firem navíc u investorů vytváří mylný dojem, že jejich dluhopisy jsou bezpečné, například tím, že se odvolávají na povolení od ČNB nebo nabízejí "garantovaný" výnos. To je ale velmi daleko od reality.
I firemní dluhopisy mohou být dobrou a relativně bezpečnou investicí. Vše záleží na přístupu, okolnostech a výběru vhodné firmy, která dluhopisy vydává. Proto je důležité vědět, na co si dát pozor.
Dle české legislativy je možné veřejně nabízet pouze dluhopisy, které mají schválený prospekt Českou národní bankou (ČNB). Jakýkoliv dluhopis bez schváleného prospektu nemůže být veřejně nabízen. Pokud někdo nabízí dluhopisy bez prospektu schváleného ČNB, je třeba být obezřetný.
Je však důležité si uvědomit, že i schválený prospekt nezaručuje bezpečnost dluhopisu. ČNB schvaluje pouze dluhopisy, které formálně splňují požadavky zákona. Nezkoumá ekonomický smysl projektu, na který jsou prostředky z dluhopisů určeny, ani neprověřuje kredibilitu emitenta. Cílem ČNB je poskytnout investorům maximum informací pro jejich rozhodování.
Čtěte také: Vše o emisních normách
Pro rozhodování o kvalitě dluhopisu je nezbytná důkladná finanční analýza založená na účetních výkazech. Ty je nutné sledovat několik let zpětně, ideálně minimálně tři až pět let. Čím delší historie, tím lépe. Klíčovou roli hraje zadluženost firmy. Dluh je dobrý sluha, ale zlý pán. Je tedy důležité sledovat ukazatele zadluženosti a posoudit, zda je firma schopna z provozního zisku splácet úroky z dluhů.
Dále je nutné analyzovat, jak si firma stojí ve vztahu ke svým krátkodobým závazkům a jak rychle je schopna je splácet. Rentabilita přináší základní obraz o efektivitě podnikání emitenta. Ukazatele rentability nám dokáží říci, zda je efektivnější pracovat s vlastním kapitálem nebo s cizími zdroji.
Prospekt dluhopisu, jehož součástí jsou i emisní podmínky, obsahuje informace ke každému konkrétnímu dluhopisu. Je důležité sledovat postavení dluhopisových věřitelů, protože dluhopisy mohou být seniorní, juniorní, podřízené apod. Existuje určité pořadí při uspokojování věřitelů v případě bankrotu emitenta. Zpravidla jsou nejprve uspokojovány pohledávky státu, zaměstnanců a až následně ostatní věřitelé.
Kovenanty jsou závazky emitenta, že dodrží určité ukazatele z finanční analýzy, většinou se jedná o závazek u ukazatelů zadluženosti. Kovenanty jsou většinou měřeny auditorem. Jedná se určitou pojistku, že daný emitent se nebude více zadlužovat, resp. vydávat nové a nové emise, které by mohly vést k přílišnému zadlužení firmy.
Pokud se s daným dluhopisem po primární emisi následně obchoduje na burze, snižuje se riziko likvidity. Takto obchodovaný dluhopis je možné na burze kdykoliv prodat a finanční prostředky investor získá ještě před dobou splatnosti dluhopisu. Toto platí především u dluhopisů, u nichž je stanoven tzv. tvůrce trhu. Tvůrce trhu je člen burzy, který má povinnost udržovat na daném dluhopisu určitou hladinu likvidity. To znamená, že kdykoliv v obchodních hodinách burzy můžeme daný dluhopis prodat nebo nakoupit od tvůrce trhu.
Čtěte také: Více o pamětních emisích
Drtivá většina českých podnikových dluhopisů pro drobného investora nejsou na burze obchodovatelné, a tudíž jejich následný prodej na trhu je obtížný. Dalším střípkem do rozhodovací mozaiky je i manažer emise, ovšem není to nutnou podmínkou. Stává se (ovšem není to pravidlo), že u kvalitních dluhopisů je upisovacím agentem banka nebo renomovaná investiční společnost. Jedná se poté v drtivé většině o veřejnou nabídku dluhopisů a upisovací agent (např. banka) nabízí tyto dluhopisy svým klientům. Banka si nemůže dovolit reputační riziko nabízet nekvalitní dluhopisy, jedná se tedy o další faktor, který může pomoci eliminovat výběr špatného dluhopisu, resp. emitenta. Jistotu zvyšuje i skutečnost, kdy si část emise (dluhopisů) sama banka koupí.
Emise podlimitních dluhopisů (tzv. výjimka de minimis) jsou v poslední době stále více oblíbené, a to především emise korporátních neboli podnikových dluhopisů. Pojem „podlimitní emise dluhopisů“ označuje takovou emisi dluhopisů, u níž celkový objem veřejně nabízených dluhopisů stejného druhu je nižší než částka 1.000.000 EUR. Emitenti by měli mít na paměti, že se tento limit počítá za období dvanácti měsíců po sobě jdoucích, přičemž je třeba sčítat veškeré veřejné nabídky dluhopisů činěné v rámci Evropské unie. Tuto 12 měsíční lhůtu (na nabídkové lhůtě nezávislou) si lze představit jako lhůtu klouzavou.
Pokud emitent korporátních dluhopisů překročí hranici 1.000.000 EUR, je nutné vypracovat prospekt, který musí následně schválit Česká národní banka. Je nutno upozornit, že výše uvedený limit 1.000.000 EUR se bude po celou dobu veřejné nabídky dluhopisů přepočítávat aktuálním denním kurzem ČNB. S ohledem na možnou změnu kurzu v průběhu nabídky dluhopisů raději doporučujeme nastavit si již na počátku dostatečnou rezervu pro případ, že by koruna posílila vůči euru, jako tomu je např. v současné době. Horní hranici limitu doporučujeme nastavit např.
Od 1. 5. 2020 musí mít každý dluhopis dané emise (včetně podlimitních emisí) přiděleno identifikační označení podle mezinárodního systému číslování pro identifikaci cenných papírů (tzv. ISIN). Tato povinnost platí pro listinné i zaknihované dluhopisy. V České republice zajišťuje přidělení kódu ISIN Centrální depozitář cenných papírů. Za přidělení ISIN se hradí jednorázový poplatek ve výši dle platného ceníku Centrálního depozitáře cenných papírů. Pokud emitent vydává první emisi dluhopisů, musí si před podáním žádosti o přidělení ISIN vyřídit identifikátor LEI (Legal Entity Identifier). Identifikátor LEI je nutné každoročně obnovovat.
Emitent může vydat dluhopisy jen tehdy, pokud byly nejpozději k datu jejich emise investorům zpřístupněny emisní podmínky (např. na webových stránkách emitenta anebo v sídle emitenta ve formě brožury). Emisní podmínky představují soubor podmínek, za kterých se dluhopisy vydávají. Emisní podmínky vymezují především práva a povinnosti vlastníka dluhopisů a emitenta, jakož i podrobnější informace o daném dluhopisu. Na rozdíl od prospektu dluhopisů nemusí být účel emise dluhopisů v emisních podmínkách uveden. Co se týče obsahové stránky, na emisní podmínky jsou kladeny nižší požadavky než na prospekt dluhopisů. Z tohoto důvodu je jejich příprava mnohem rychlejší. Dále je nezbytné podotknout, že emisní podmínky nepodléhají schválení ze strany České národní banky. V případě podlimitních emise nevykonává Česká národní banka dohled nad emisí dluhopisů ani nad jejich emitentem.
Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení
Vedle emisních podmínek je dále nutné vytvořit samotné dluhopisové listiny, které si emitent může vytvořit sám či prostřednictvím tiskárny cenin.
Pokud jde o samotnou nabídku dluhopisů, emitent může dluhopisy nabízet sám nebo prostřednictvím třetích osob. Dluhopisy bez prospektu však nelze nabízet prostřednictvím investičních zprostředkovatelů. Lze však využít obchodníka s cennými papíry (např.
Česká národní banka v roce 2017 vydala desatero zásad, které by měl zohlednit každý, kdo investici do korporátních dluhopisů zvažuje:
Je vidět, že údajů, které je nutno sledovat je velmi mnoho. Ale jak již bylo zmíněno výše, není to nutná podmínka ani postačující.
tags: #emise #podnikových #obligací #podmínky