Emise při spalování dřeva v zplynovacích kotlích a platné normy

Spalování tuhých paliv je vždy doprovázeno produkcí znečišťujících látek a obecným cílem by mělo být snížení jejich množství na přijatelnou úroveň. Protože při spalování tuhých paliv v teplovodních kotlích pro vytápění domácností dochází k emitování znečišťujících látek, jsou postupně v jednotlivých zemích EU přijímány různé zpřísňující požadavky (emise a účinnost), které tato zařízení musí splnit. Požadavky jsou cíleny jak na výrobce či dovozce spalovacího zařízení, tak také na jejich provozovatele.

S příchodem topné sezóny dochází na většině území ČR ke zhoršení kvality ovzduší. Poslední studie ukazují, že vliv malých spalovacích zařízení není malý a v některých případech může být až dominantní. Z posledního sčítání lidu z roku 2011 vyplývá, že v České republice jsou různé topné systémy ve více než 3,6 mil. domácností. To znamená, že dle posledního sčítání lidu bylo cca 621 000 domácností vytápěno tuhými palivy.

Ve srovnání s výsledkem sčítání lidu z roku 2001 se jasně ukazuje, že mezi léty 2001 až 2011 vzrostla obliba a podpora spalování paliv na bázi dřeva (nárůst o 88 % ze 152 000 na 285 000 domácností), zatímco ubývá zařízení, která spalují uhlí (pokles o 47 % z 570 000 na 336 000 domácností). Je nutné mít na paměti, že výsledky sčítání lidu jsou poplatné použité metodě a kvalitě odpovědí dotázaných.

Jedním z nástrojů ke snížení množství vypouštěných znečišťujících látek mohou být legislativní požadavky, které jsou uplatňovány při „zkoušce typu“, případně při jejich provozu. Cílem těchto požadavků je zvýšení kvality spalovacích zařízení. Tento nástroj není všelék a má samozřejmě svá omezení.

Dalším nástrojem jsou různé dobrovolné ekologické programy, které kladou na spalovací zařízení vyšší nároky než obecně platná legislativa a podporují pořízení modernějších technologií. Srovnáme-li dotační programy v ČR a například v Německu, je zde patrný jiný systém vyhlašování těchto dotačních programů. Zatímco u nás se dotační titul vyhlásí a funguje tak dlouho, než se vyčerpají alokované prostředky, v sousedním Německu se dotační politika upravuje dynamicky v návaznosti na zájem o tyto prostředky.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Článek se zabývá platnými emisními limity a požadavky na minimální účinnost, které jsou legislativně vyžadovány jak v celé EU (EN 303-5:2012 [6]), tak přísnějšími limity, které platí v Německu (14 mil. malých spalovacích zařízení) a Rakousku. Tyto země představují evropské leadery v této oblasti.

Zásadní rozdíl je v přístupu jednotlivých zemí ke kontrole plnění jednotlivých limitů. První jednotný přístup je založen na povinnosti prokázání splnění požadavků při „zkoušce typu“ (certifikace) - většina zemí EU. Druhý přístup (Německo, Rakousko) navíc k prvnímu vyžaduje pravidelnou kontrolu plnění emisních limitů (CO a prach) přímo u provozovatele (např. v kotelně rodinného domu).

V ČR v současné době existuje povinnost majitelů (provozovatelů) kotlů na tuhá paliva o jmenovitém tepelném příkonu 10-300 kW provádět jednou za dva kalendářní roky revizi kotle.

V současné době pro teplovodní kotle na tuhá paliva je nutné provést „Zkoušku typu“, v Evropské unii platí EN 303-5:2012 (kotle do výkonu 500 kW). V normě jsou popsány způsoby zkoušení kotlů, požadavky na konstrukční materiály a bezpečnost. Dále jsou zde uvedeny základní emisní limity, které musí kotle plnit při jmenovitém i sníženém výkonu (až 30 % Pjm). Kotel je při „zkoušce typu“ podroben výše uvedenému testování a dle výsledků spalovacích zkoušek je mu přiřazena třída (norma nezná pojem emisní třída). Znamená to tedy, že pokud by bylo vše optimální (podmínky na zkušebně), hodnoty emisí by byly menší než emisní limit dané třídy.

Minimální účinnost kotlů je definovaná normou v závislosti na jmenovitém výkonu a třídě kotle. Pro představu o zpřísnění požadavků jsou v grafu znázorněny i nyní již zrušené třídy 1. a 2. a také zpřísňující rakouské požadavky (požadavky na účinnost musí spalovací zařízení v Rakousku splnit jak při jmenovitém výkonu, tak také při výkonu sníženém - u automatických kotlů jde o 30 % Pjm, u kotlů s ručním přikládáním o 50 % Pjm). Dosažení účinnosti větší než 75 % nepředstavuje pro zplyňovací a automatické kotle žádný problém, nutno však poznamenat, že u kotlů s ručním přikládáním toto tvrzení platí pro jejich provoz při jmenovitém výkonu.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Prokazování splnění požadavků na minimální účinnost probíhá pouze při „zkoušce typu“ Dle výsledku zkoušek je kotli přiřazena třída. Výsledná třída kotle uváděná na štítku kotle je potom nejnižší dosažená třída jak z hlediska emisí, tak i z hlediska účinnosti. Tyto požadavky musí být splněny pro preferenční palivo i pro jakékoli jiné vhodné palivo pro kotel na tuhá paliva. Zákon č. 201/2012 Sb. - o ochraně ovzduší stanovuje emisní limity pro kotle, které musí výrobce (nebo dovozce) splnit při „Zkoušce typu“.

Od ledna 2014 je možné v ČR prodávat pouze kotle, které splní požadavky uvedené v tab. Od ledna 2018 dojde k dalšímu zpřísnění a bude možné prodávat pouze kotle, které splní požadavky uvedené v tab. ČSN EN 303-5:2013 kategorizuje zdroj dle jeho výkonu, zatímco zákon č. 201/2012 Sb.

Zákon č. 201/2012 Sb. zavádí povinnosti pro provozovatele spalovacích zařízení. Pro stacionární spalovací zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně (v podstatě všechny dnes provozované teplovodní kotle), který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, je provozovatel povinen dle § 17 odst. 1 h) provádět jednou za dva kalendářní roky kontrolu technického stavu a provozu spalovacího zařízení prostřednictvím osoby, proškolené výrobcem zařízení a oprávněné k jeho instalaci (odborně způsobilá osoba - seznam těchto osob naleznete např. zde: [15], [16]). Doklad o provedení výše zmíněné kontroly má provozovatel povinnost předložit na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

Pokud provozovatel nepředloží na vyžádání obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doklad o provedení kontroly, hrozí mu pokuta až 20 000 Kč dle § 23, odst. 2 b). Tato kontrola nepočítá s realizací jakéhokoliv měření (tak jak je tomu například v Německu), což dle našeho názoru velmi omezuje její přínos. V podstatě odborně způsobilá osoba na místě vizuálně zhodnotí stav kotle, jeho celistvost a těsnost, řídící jednotku, regulační a zabezpečovací prvky, použité palivo (nyní si může již vyžádat i doklad o pořízení paliva) a jeho kvalitu, podávací zařízení a sklad paliva. Jako nejdůležitější zdroj informací o emisích a ostatních parametrech budou hodnoty ze štítku kotle. Tyto hodnoty byly dosaženy jednou při „zkoušce typu“ (certifikaci) a je otázka, jakých parametrů zařízení dosahuje při reálném provozu. Toto ale zákon neřeší. Zákon řeší, že provozovatel musí provozovat takový kotel, který je schopný těchto parametrů dosáhnout.

Od září 2022 (dle § 41, odst. 16) bude možné provozovat pouze taková zařízení (nejen kotle, ale i kamna a vložky s teplovodním výměníkem o celkovém příkonu od 10 do 300 kW), která splňují požadavek dle přílohy č. 11 (hodnoty jsou shodné s tab. č. 4), zjednodušeně řečeno, která splňují třídu 3.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Vyhláška 1. BImSchV (2010) zpřísňuje limity pro koncentraci CO a prachu (TZL). V Německu nejsou rozlišovány kotle s ručním podáváním paliva a kotle s automatickým podáváním paliva.

Provozovatel musí jednou za dva roky prokázat splnění limitních hodnot pro CO a prach (TZL) viz tab. č. 6 (tedy stejné hodnoty, které jsou požadovány při uvedení na trh) v reálném provozu (měří kominické firmy, pracuje se 40% chybou měření). Základní požadavky stanovuje norma EN 303-5:2012 [6].

Zpřísňující požadavky jsou stanoveny v dohodě 15art. B-VG [8] viz tab. č. 7 a tab. č. 8. Emisní limity musí spalovací zařízení splnit jak při jmenovitém výkonu, tak i při sníženém výkonu (u automatických kotlů při 30 % Pjm, u kotlů s ručním přikládáním při 50 % Pjm). V případě kotle s ručním přikládáním s výkonem pod 8 kW nebo kotle s automatickým přikládáním do 10 kW v sestavě s akumulační nádobou stačí splnit emisní limity pouze při jmenovitém výkonu [6].

Provozovatel spalující uhlí nebo standardizovaná biogenní paliva v kotli do 50 kW musí každé dva roky prokázat splnění limitní hodnoty pro CO a komínovou ztrátu (viz tab. Provozovatel spalující nestandardizovaná biogenní paliva v kotli musí prokázat splnění limitní hodnoty pro CO a komínovou ztrátu jednou za rok.

Pro možnost porovnávání emisních limitů platných v různých zemích je důležité mít tyto hodnoty vyjádřeny ve stejných veličinách (koncentrace mg/m3N nebo emisní faktor mg/MJ) a také vztaženy na stejné srovnávací podmínky - referenční obsah kyslíku, suché spaliny při normálních podmínkách. V Rakousku jsou limity uváděny jako emisní faktor vztažený na energii v palivu, na rozdíl od ČR a Německa, kde jsou limity uváděny jako koncentrace vztažené na objem spalin.

Srovnání limitů ukazuje, že nejpřísnější limity pro CO, OGC a prach má Německo, které ale nesleduje koncentrace NOX. Limity pro všechny uvedené látky má v legislativě jen Rakousko.

Emise škodlivin z kotlů podstatnou měrou přispívají k celkovému znečištění ovzduší (míra je závislá na počtu jednotlivých zdrojů znečišťování, jejich hustotě a na lokálních rozptylových podmínkách). Je proto žádoucí, zpřísňovat požadavky kladené na tyto zdroje znečištění nejen z pohledu emisí znečišťujících látek, ale i z pohledu zvyšování účinnosti. V dohledné době by již nemělo být možné prodávat a používat staré prohořívací kotle s ručním podáváním paliva, což je pro stav ovzduší jednoznačně pozitivní skutečnost.

Hodnoty emisí a účinnosti uvedené na výrobním štítku byly dosaženy při spalovacích zkouškách na zkušebně v rámci certifikačních zkoušek. Lépe je pohlížet na tyto hodnoty tak, že pokud by bylo vše ideální (jmenovitý výkon, optimální nastavení spalovacích vzduchů, kvalitní palivo, obsluha i údržba), tak může dané spalovací zařízení dosáhnout těchto parametrů - tzv. STK kotle.

Vliv obsluhy je u automatických kotlů minimalizován, takže při provozu na jmenovitém výkonu by neměl být rozdíl ...

Tabulky s emisními limity a požadavky

Níže jsou uvedeny tabulky s emisními limity a požadavky na minimální účinnost, které jsou legislativně vyžadovány v EU, Německu a Rakousku.

Zplyňovací kotel ATTACK DPX

Zplyňovací kotel DPX, tak jako všechny naše produkty, se vyrábějí s důrazem na výběr kvalitních materiálů a použití správných technologií a postupů. Speciální kotlová ocel s tloušťkou 6 mm, pohyblivé turbulátory, žárobetonové tvarovky odolávající teplotám do 1350 °C. To všechno zaručuje kvalitu vašeho nového kotle.Zplyňování v kotli DPX probíhá přesně řízenou technologií zplyňování. Zlepšuje se tím celková účinnost spalování dřeva a její hodnoty dosahují až do 91%.

• Usnadněné nakládání paliva do kotle.
• Při jejím plném využití Vám bude palivo v kotli nepřetržitě hořet 8 - 12 hodin (platí pouze u stáložárného provozu).
• Kotel DPX má vyvinutou při roztápění a přikládání dřeva automatickou komínovou klapku.
• Klapka se stará o přímý odtah spalin z nakládací komory do komína a slouží i pro jednodušší roztopení.

Zplyňovací kotel DPX je vybavený regulací Standard, nebo Profi. Ovládání kotle je velmi jednoduché, intuitivní, každá regulace má rozdílné vlastnosti. Samozřejmostí je automatické odstavení kotle po vyhoření paliva, automatické čistění, ovládání čerpadel vytápění a nabíjení akumulační nádrže. Pro dosažení vyššího výkonu kotle doporučujeme zakoupit ke kotli akumulační nádrž se směšovacím zařízením ATTACK Oventrop. Chránit životní prostředí je pro nás důležité. Proto naše výrobky vyrábíme tak, aby měly co nejmenší dopad na přírodu. Technologie zplyňování dřeva je oproti spalování v klasickém kotli vysoce ekologická a efektivní, a podstatně méně zatěžuje životní prostředí.

tags: #emise #při #spalování #dřeva #v #zplynovacích

Oblíbené příspěvky:

• Odpad Bílý Potok
• Tipy na dovolenou v přírodě pro rodiny
• Poznejte sílu léčivých rostlin
• Česká republika: klima
• Cíle EV