Emise řepkových olejů: Studie a dopady na životní prostředí

Již od ropných krizí v sedmdesátých letech usilují evropské státy o snížení dovozní závislosti u paliv využívaných v dopravě, tedy především benzínu, nafty a kerosinu. Součástí tohoto úsilí se v Evropské unii stala podpora využívání kapalných biopaliv, která byla poprvé upravena směrnicí 2003/30/ES a zpřesněna v rámci energeticko-klimatického balíčku pro rok 2020 aktualizovanou směrnicí z roku 2009. Ta určuje vnitřní indikativní cíl, podle něhož mají členské státy do roku 2020 nahradit 10 procent ropných paliv využívaných v dopravě obnovitelnými zdroji.

V návaznosti na nový klimaticko-energetický balíček, který byl schválen v roce 2014, probíhá v současné době mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou EU debata o úpravě podpory motorových biopaliv. Evropské instituce by měly výslednou podobu legislativy schválit během jara 2015.

Souběžně s pravidly pro podporu biopaliv v EU je aktualizována i česká legislativa, která bude mít tuzemský trh s biopalivy bezprostřední dopad. V České republice jsou rozhodujícími kapalnými biopalivy metylester řepkového oleje přimíchávaný do nafty (vstupní plodinou je řepka olejka) a bioetanol přimíchávaný do benzínu (vstupními plodinami jsou pšenice a cukrová řepa) [2].

V případě bioetanolu zatím převažuje česká produkce nad spotřebou (v roce 2013 bylo vyvezeno 17 % produkce), u metylesterů mastných kyselin naopak ČR 20 % dováží [3]. Pro naplnění desetiprocentního cíle by bylo třeba aktuální spotřebu kapalných biopaliv, která byla v roce 2013 na úrovni 11,4 PJ [5], významně zvýšit až na hodnotu 28,5 PJ [6] v roce 2020.

Podpora motorových biopaliv ohrožuje orangutany a zbytečně plýtvá půdou v Česku. Hnutí DUHA navrhuje dále nerozšiřovat neefektivní a kontroverzní přeměnu rostlin na biopaliva.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Negativní dopady biopaliv

Za prvé a především: zejména produkce biopaliv v zemích třetího světa vede k devastaci vzácných pralesů a mizení kriticky ohrožených druhů zvířat. Konkrétně pěstování plantáží palmy olejné je hlavní příčinou mýcení pralesů v Malajsii a Indonésii. Nejzávažnější environmentální dopady evropské spotřeby biopaliv má tedy poněkud paradoxně dovoz palmového oleje z jihovýchodní Asie, kde ohrožuje poslední zbytky populace orangutanů. Nejde přitom o žádnou drobnost - palmový olej pokrývá pětinu evropské spotřeby motorových biopaliv v EU.

Za druhé: také v případě zemí jako je Česká republika, které jsou schopné pokrýt rozhodující část požadované spotřeby motorových biopaliv vlastní zemědělskou produkcí, je třeba dbát na optimální využití půdy nejen k potravinářským, ale také energetickým účelům. Česko má nyní zhruba 1 milion hektarů zemědělské půdy, které nepotřebuje pro produkci potravin. Pěstování energetických plodin (bylin či rychlerostoucích dřevin) za účelem výroby tepla a elektřiny dává ovšem výrazně lepší výsledky než použití půdy k výrobě automobilových biopaliv [9].

Zatímco z jednoho hektaru zemědělské půdy lze při pěstování řepky získat 41 GJ energie využitelné při spálení MEŘO v dieselovém motoru, můžeme ze stejné plochy osázené vrbou pro výmladkové hospodaření v ročním průměru vytěžit 167 GJ paliva k výrobě tepla či elektřiny. dokonce 225 GJ. Také čtyři sta tisíc hektarů zemědělské půdy, která bývá v současnosti vyčleněna na pěstování řepky olejky v České republice [11], by bylo možné využít účelněji.

Alternativy k biopalivům první generace

Biopaliva první generace, která v současné době pokrývají většinu trhu, je proto třeba postupně nahrazovat efektivnějšími alternativami. Těmi mohou být například: elektromobily poháněné elektřinou z obnovitelných zdrojů, vozidla poháněná biometanem vyráběným v bioplynových stanicích, nebo motorová biopaliva vyrobená z biologicky rozložitelných odpadů (biopaliva druhé generace).

Ekologická omezení pro biopaliva, která vylučují jejich pěstování na plantážích, při jejichž založení došlo k mýcení lesů či vysoušení mokřadů. Toto opatření je důležité, ale nikoli dostačující. Regulovat je třeba také takzvanou nepřímou změnu využití území (ILUC) při výrobě biopaliv: standardy se musí rozšířit tak, aby postihovaly i případy, kdy pěstování energetických plodin nenahrazuje přírodní biotopy přímo, nicméně vytlačí ze zemědělské půdy původní farmáře, kterým potom nezbývá než odejít do pralesa a vykácet si tam nové plochy pro pole.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

• Zavést strop pro biopaliva 1. generace - podíl biopaliv první generace na naplnění desetiprocentního závazku by měl být limitován tak, aby došlo ke stimulaci rozvoje ekologicky příznivějších technologií pro náhradu fosilních motorových paliv (elektromobilita využívající obnovitelné zdroje, využití bioplynu ve spalovacích motorech). maximálně na 6 procentních bodů z 10.
• Navýšit minimální limit pro biopaliva 2. zásadní výhodu. K jejich výrobě se využije celá rostlina, nikoli pouze například semeno řepky. K produkci biopaliv druhé generace tak bude třeba podstatně menší plocha zemědělské půdy. Evropská unie se shodla na nezávazném cíli, podle kterého by dvacetina závazku pro rok 2020 připadala na biopaliva druhé generace.
• Vyhodnotit potenciál výroby kapalných biopaliv z biologické složky komunálního odpadu - k technologiím, které představují alternativu biopalivům první generace, se řadí využití kapalného paliva z biologicky rozložitelné složky komunálního odpadu. 16 % potřeb silniční dopravy v EU do roku 2030 [12]. Výroba biopaliv druhé generace však musí respektovat hierarchii nakládání s odpady.
• Stanovit tempo snižování spotřeby fosilních paliv včetně kapalných - Hnutí DUHA prosazuje zákon, který by určil tempo snižování závislosti na fosilních palivech, včetně těch využívaných v dopravě.

Biopaliva získávaná ze zemědělských plodin mohou vytvářet více emisí skleníkových plynů v porovnání se standardními ropnými palivy jako benzín a nafta. Analýza, kterou EK k nelibosti pozorovatelů odstřihla od prosincové souhrnné zprávy o biopalivech a neuveřejnila, zjišťuje, že kvůli bionaftě z evropské řepky se nepřímo uvolňuje do ovzduší 150,3 kilogramu CO2 na jeden gigajoule a u bioetanolu z evropské cukrové řepy je to 100,3 kg. To je zřetelně více než emise 85 kg z běžné nafty nebo benzínu.

Největší nepříznivý dopad má podle studie bionafta produkovaná z americké sóje, kde nepřímé emise v důsledku změn využití krajiny a dalších faktorů činí 339,9 kg CO2 na gigajoule, tedy čtyřnásobně více než u benzínu či nafty. Jen mírně nižší proti ropným palivům jsou emise v důsledku produkce bioetanolu z cukrové třtiny v Latinské Americe a palmového oleje v jihovýchodní Asii.

Získávání nové zemědělské půdy pro pěstování plodin na biopaliva často jde na úkor lesů a mokřin, což ruší veškeré přínosy používání biopaliv v automobilech. „Vypalování lesů, které ustupují plochám na pěstování plodin pro biopaliva, uvolňuje obrovské množství CO2,” uvádí se ve zprávě.

Na snahu Bruselu utajit kritická zjištění stále více upozorňují ekologičtí aktivisté, kteří původně biopaliva prosazovali, nyní se však od nich odvrátili. Minulý měsíc EK zveřejnila zprávu, podle níž více než 5,6 % podílu biosložky v pohonných hmotách by kvůli změnám krajiny mohlo poškodit životní prostředí a podkopat ekologickou schůdnost biopaliv.

Biopaliva se stala terčem silné kritiky již v roce 2008, krátce po začátku povinného zavádění v USA a Evropě. Tehdy je kritici v čele se Světovou bankou označili za hlavní příčinu prudkého růstu cen obilnin a potravinové krize v chudých zemích světa. Výzkumy také začaly ukazovat, že biopaliva v celkovějším pohledu nepřispívají k omezení emisí skleníkových plynů, což měl být jejich prvořadý cíl.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Doporučení a opatření

• Regulovat je třeba také takzvanou nepřímou změnu využití území (ILUC) při výrobě biopaliv.
• Zavést strop pro biopaliva 1. generace.
• Navýšit minimální limit pro biopaliva 2. generace.
• Vyhodnotit potenciál výroby kapalných biopaliv z biologické složky komunálního odpadu.
• Stanovit tempo snižování spotřeby fosilních paliv včetně kapalných.

Česká republika a biopaliva

Senát ve středu umožnil navýšení podílu biosložek v pohonných hmotách. U benzínu od 1. června vzroste na 4,1 %, u nafty na 6 %. Vládní předloha nyní poputuje k podpisu prezidenta.

Původně vláda navrhovala, aby se do benzínu přimíchávalo 4,5 % biosložky a do nafty 6,3 %. Ministryně životního prostředí Rut Bízková včera řekla, že schválený podíl je výsledkem jednání mezi zainteresovanými stranami. Navrhovaný zákon má podle ministryně tři cíle: podpora českého zemědělství, posílení energetické soběstačnosti ČR i EU a ochrana životního prostředí prostřednictvím snižování emisí skleníkových plynů.

Senátoři však až na výjimky návrh kritizovali. Argumenty ministryně odmítl například Petr Pakosta (ODS). Podle něj objem emisí neklesne a motory vozidel se budou pouze víc opotřebovávat. Posílení energetické soběstačnosti je podle něj stejnou utopií, protože daleko hospodárnější je dovážet biolíh z Brazílie. Další senátoři poukazovali na riziko alergií na řepkový pyl i na nebezpečí vyčerpávání zemědělské půdy nadměrným pěstováním řepky.

Známým rizikem nafty s přídavkem bioložky na bázi MEŘO (metylester řepkového oleje) je oxidační nestabilita. Pro zvýšení oxidační stálosti proto kvalitní nafty obsahují zvláštní aktivaci, s níž vydrží v nádrži odstaveného vozidla přes půl roku. Nekvalitní nafta může oxidovat už po dvou měsících. Vůbec největší jistotou pro takový případ je nafta bez MEŘO - na našem trhu Eurooil Optimal Diesel, OMV Maxx Motion a Shell V-Power Diesel.

V roce 2010 agentura Reuters odhalila, že se Evropská komise pokusila ututlat výzkum společnosti Fraunhofer. Ukázalo se totiž, že zatímco normální benzin či nafta má uhlíkovou stopu jen zhruba 85 kg na gigajoule, biopaliva z evropské řepky mají celkovou uhlíkovou stopu 150 kg CO2 na gigajoule. Biopaliva z asijského palmového oleje mají stopu asi stejnou jako fosilní paliva. Emise skleníkových plynů se tím tedy nesníží. Proto také EU upouští od původního cíle, aby biopaliva tvořila 10 % paliv v dopravě.

Na mnoha místech světa kvůli pěstování energeticky využitelných rostlin mizí původní vegetace. Nejvýraznější je to asi na Borneu, kde žijí poslední orangutáni. Firmy masově kácejí tamní deštné pralesy a konvertují je na plantáže biopaliv. EU se k problému stavěla dlouho jako pštros, který strká hlavu do písku.

Jedinou zemí, která dokázala nahradit ropu rostlinnými palivy, byla v 70. a 80. letech Brazílie. Drahý dovoz nahradila masivním pěstováním cukrové třtiny, vybudovala závody na zpracování etanolu, automobily byly upraveny na odlišné spalování.

tags: #emise #repkových #olejů #studie

Oblíbené příspěvky:

• Zlepšení veřejného prostranství v Ústí
• Práva kupujícího u novostavby
• Třídění komunálního odpadu v ČR
• Složení a Použití Krtka
• Krásy zimní krajiny