Emise škodlivých látek: Definice, zdroje a dopady

Znečištění ovzduší je naléhavým problémem s vážnými důsledky na globální úrovni. Ovzduší obsahuje různé škodlivé látky, které mohou negativně ovlivnit lidské zdraví a životní prostředí. Znečištěné ovzduší si může vybrat svou daň v různých podobách od respiračních onemocnění po kardiovaskulární problémy a má vliv i na neurologický vývoj dětí. Účinná opatření k omezení emisí a podpora udržitelných postupů jsou nezbytné pro ochranu našeho zdraví a budoucnosti planety. Znečištění ovzduší představuje hlavní environmentální rizikový problém celého světa.

Zdravotní problémy mohou nastat v důsledku krátkodobého i dlouhodobého vystavení se znečišťujícím látkám v ovzduší. U některých látek přitom stačí pouze velmi malá expozice na to, aby se projevil jejich negativní efekt. Odhady WHO ukazují, že asi 6,7 milionu úmrtí způsobených převážně neinfekčními chorobami lze přičíst společným účinkům znečištění vzduchu v okolním prostředí a v domácnostech.

Přibližně 99 % světové populace dýchá ovzduší, ve kterém alespoň jednou v roce překračuje koncentrace jedné či více znečišťujících látek hodnotu doporučenou pokyny WHO. V infografice můžeme sledovat zdravotní dopady znečišťujících látek na lidský organismus. Znečištění ovzduší je rizikovým faktorem mnoha hlavních příčin úmrtí, včetně např.

Definice a druhy emisí

Označení emise původem vychází z latinského slova “emittere”, což v českém překladu znamená něco jako zářiče nebo znečišťovatelé. Slovo emise se také všeobecně používá pro “vypouštění” a užívá se nejen v souvislosti se znečištěním ovzduší, ale také ve fyzice či finanční sféře.

Emise v ekologii

Emise v ekologii znamená vypouštění látek a plynů, které jsou škodlivé pro životní prostředí. Mohou být přírodního nebo antropogenního (lidského) původu. Lidské, nebo také „antropogenní“ emise jsou škodlivé látky, které do prostředí uvolňuje člověk svou činností skrze továrny, strojírenství, nebo dopravu atp. Nejsilnější koncentraci přitom mají přímo u zdroje, kterým může být například komín nebo výfuk. Koncentrace emisí se poté snižuje, jak se mísí s okolním vzduchem.

Čtěte také: Vše o emisních normách

• Jedná se primárně o tzv. skleníkové plyny, nejvíce CO2, které přispívají ke globálnímu oteplování a změně klimatu.
• Přírodní emise je produkce skleníkových plynů metabolismy živočichů a rozkladem organické hmoty.
• Mezi nejčastější emise patří oxidy dusíku a síry.

Emise vs. Imise

Je důležité rozlišovat pojmy emise a imise:

• Emise: Vypouštění nebo únik příměsí do atmosféry, tj. primární znečišťování ovzduší. Množství škodliviny vystupující ze zdroje znečištění. Množství nežádoucích látek v ovzduší.
• Imise: Množství škodliviny za jednotku času, které se již dostalo do styku s pracovním prostředím. Množství znečišťujících látek v konkrétním místě v konkrétním čase.

Sekundárním znečišťováním ovzduší se naproti tomu rozumí vznik příměsí přímo v atmosféře v důsledku různých chemických a fyzikálních pochodů. Imise tedy mohou pocházet a pocházejí z různých zdrojů, ale neleze přesně identifikovat konkrétní podíly těchto zdrojů. Také jsou ovlivňujícím faktorem sekundární nekontrolované chemické reakce těchto látek v ovzduší.

Emisní limit

Jedná se o limit vyjadřující nejvyšší přípustné množství znečišťujících látek vypouštěných do atmosféry. Množství emisí se udává v jednotkách mg/hod, mg/měsíc nebo mg/rok. Emise je kvůli zdraví přírody třeba monitorovat a limitovat.

Emise a motorová vozidla

Největším tvůrci škodlivých emisí jsou továrny a automobily s benzínovými pohonnými jednotkami. Kvůli rostoucímu znečištění ovzduší se neustále zpřísňují požadavky na čistotu výfukových plynů a spotřebu paliva u motorových vozidel. Při nesplnění podmínek nebude vozidlo homologováno pro běžný silniční provoz nebo výrobci hrozí vysoké pokuty. Již při vývoji a výrobě vozidla tedy výrobci pomoci speciálních zařízení měří množství emisí z výfuku.

Nejvýznamnější Znečišťující Látky:

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Tyto zkratky označují polétavý prach “particulate matter”. Jedná se o částice s nejvýznamnějším rizikem pro zdraví. Částice jsou značeny podle velikosti v mikrometrech (µm) a právě částice menší než 10 µm jsou pro naše zdraví nejškodlivější, protože se nezachytí v horních cestách dýchacích (např. v nose), ale pronikají hluboko do plic a mohou se dostat až do krevního oběhu. Důsledkem jsou respirační dopady a kardiovaskulární a cerebrovaskulární onemocnění: ischemická choroba srdeční a mozková mrtvice. V roce 2013 byly tyto částice zařazeny také jako příčina rakoviny plic. Ve venkovním prostředí jsou hlavními zdroji znečištění vzduchu lokálně specifické zdroje především z dopravy, průmyslu, elektráren, ze stavenišť, spalování odpadů, z požárů nebo z práce na polích. Jedná se o skupinu látek, o polyaromatické uhlovodíky, z nichž řada má toxické, mutagenní či karcinogenní vlastnosti. Mezi jejich hlavní zdroje v Česku patří vytápění domácností tuhými palivy a silniční doprava (nedokonalé spalování). Patří mezi tzv. endokrinní disruptory, látky poškozující funkci žláz s vnitřní sekrecí, tlumí náš imunitní systém a u těhotných žen ovlivňují růst plodu. Prenatální expozice PAU pak může souviset s výrazně nižší porodní hmotností a pravděpodobně také s negativním ovlivněním kognitivního vývoje dětí.

• Oxid dusičitý je agresivní prudce jedovatý plyn, jehož koncentrace nad 200 μg/m3 může způsobovat vážné záněty dýchacích cest a souvisí s výskytem bronchitidy a astmatu u dětí. Vzniká ve spalovacích motorech a v domácnostech v kotlích, krbech, plynových sporácích a troubách. Jeho koncentrace v ovzduší proto kulminuje v dobách dopravní špičky.
• Přízemní ozon je jednou z hlavních složek fotochemického smogu. Vzniká fotochemickou reakcí slunečního svitu a nečistot (např. oxidů dusíku) v ovzduší. Proto je znečištění ozonem nejčastější během slunečných dní. Koncentrace ozonu v ovzduší může způsobovat dýchací problémy, astma, omezovat činnost plic nebo způsobovat plicní choroby.
• Oxid siřičitý vzniká spalováním fosilních paliv nebo zpracováváním minerálních rud obsahujících síru. SO2 ovlivňuje dýchací soustavu a funkci plic a způsobuje podráždění očí. Koncentraci převyšující 500 µg/m3 by např.
• Radon je radioaktivní plyn, který vychází z určitých skalních a půdních útvarů a soustřeďuje se v suterénech nebo v přízemí domů. Radon může být jednou z hlavních příčin rakoviny plic. Studie v Evropě, v Severní Americe a v Číně navíc potvrdily, že zdravotní rizika představuje i nízká koncentrace radonu. Tento plyn, který se běžně vyskytuje v rezidenčních zařízeních, totiž přispívá k výskytu rakoviny plic po celém světě.

Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň SO2, NO2, částic PM10 nebo O3 překročí některou z tzv. informativních prahových hodnot uvedených v Zákoně o ochraně ovzduší. Upozornění se vyhlašuje, když je hodnota 12hodinového průměru těchto škodlivých látek překročena na většině měřicích stanic v dané oblasti a dosahuje hodnoty 100 μg/m3.

Dopady znečištění ovzduší

Krátkodobá i dlouhodobá expozice látkám znečišťujícím ovzduší je spojována s dopady na zdraví. Závažnější dopady postihují lidi, kteří jsou již nemocní. Děti, senioři a chudí lidé jsou náchylnější. Dlouhodobé dopady znečištěného ovzduší podle statistik zkracují lidský život v průměru až o deset měsíců. Zejména v městských oblastech v roce 2020 vedla expozice PM2,5 v koncentraci nad úroveň směrnic WHO (z roku 2021) k 238 000 předčasných úmrtí v EU-27. V roce 2020 poklesla předčasná úmrtí připisovaná expozici PM částicím o 45 % v EU-27 ve srovnání s rokem 2005. Znečištění ovzduší rovněž poškozuje suchozemské a vodní ekosystémy.

Znečištění ovzduší kromě předčasných úmrtí způsobuje nemocnost. Znečištění ovzduší je zdravotní a ekologický problém ve všech zemích světa, ale s velkými rozdíly v závažnosti. Nejvyšší úmrtnost na znečištění ovzduší evidujeme v zemích s nízkými až středními příjmy. Znečištění vzduchu v interiéru je jedním z největších světových ekologických problémů zejména pro nejchudší obyvatelstvo světa, které často nemá přístup k čistým palivům na vaření.

Přibližně 1/3 světové populace vaří na otevřeném ohni nebo na neefektivních kamnech poháněných petrolejem, biomasou (dřevo, zvířecí trus a rostlinný odpad) a uhlím, což způsobuje škodlivé znečištění ovzduší v domácnostech. Ženy a děti, které jsou obvykle odpovědné za domácí práce, jako je vaření a sběr dřeva, nesou největší zdravotní zátěž z používání znečišťujících paliv a technologií v domácnostech. Děti jsou zároveň významnou rizikovou skupinou. Téměř polovina (44 %) všech úmrtí na infekce dolních cest dýchacích u dětí do 5 let je způsobena vdechováním pevných částic (sazí) ze znečištěného ovzduší domácností.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Rozdíl úmrtnosti (počet úmrtí na 100 000 lidí) v důsledku znečištění vnitřního ovzduší je mezi zeměmi i více než 100násobný, např.

Historický Vývoj a Současná Situace v ČR

Vývoj úrovně znečišťování ovzduší je úzce spjat s ekonomickou a společensko-politickou situací i s rozvojem poznání v oblasti životního prostředí. Historicky mělo Česko v období těžkého průmyslu problémy se znečištěním ovzduší, zejména oxidy síry a oxidy dusíku. Po roce 1989 docházelo ke snižování emisí znečišťujících látek díky modernizaci průmyslových zařízení a k přizpůsobení ekonomiky evropským standardům. Významný vliv měla též plynofikace lokálních topných systémů.

V současnosti jsou v Česku hlavním zdrojem znečišťujících látek PM částice, které vznikají při vytápění domácností při spalování dřeva, uhlí nebo odpadů. Následují emise z průmyslu a dopravy. Mezi další znečišťující látky, které vyvolávají velké obavy, patří přízemní ozon (O₃) a polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU).

Normy, které bývají převážně právně závazné, musí zohledňovat technickou proveditelnost, náklady a přínosy jejich dodržování. Evropská unie v minulosti přijala řadu opatření, kterými se se znečištěným ovzduším snaží vypořádat. Z evropských opatření vychází Imisní limity vyhlášené pro ochranu zdraví lidí a maximální počet jejich překročení v Česku, ČHMÚ. Tyto limity sice do značné míry reflektují poznatky a pokyny WHO, i tak ale mnohonásobně Evropské limity převyšují a připouští tak vyšší míru znečištění.

Legislativa a kontrola

Základním zákonem pro ochranu ovzduší v ČR, je Zákon 86/2002 a jeho novela č. a doplňuje první „porevoluční“ zák. č. 309/91. Tento zákon se zaměřuje na předcházení vzniku znečištění ovzduší, omezování jeho následků znečišťování ovzduší a zlepšování kvality ovzduší. Dále určuje úplaty a sankce za znečišťování.

Inspekce m.j. (ČIŽP - česká inspekce) je zřízena jako výkonný odborný a kontrolní orgán.

Snižování imisí pomocí fotokatalýzy

Fotokatalýza dokáže spolehlivě odbourávat, snižovat imise ve vašem okolí a je účinná jak v interiéru, tak exteriéru. Fotokatalýza je čistě přírodní princip založený na energii světla. Funkční nátěry FN NANO® jsou založené na fotokatalytickém principu a používáme je jak v interiérech, tak exteriérech.

tags: #emise #škodlivých #látek #definice

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické zemědělství: Co to znamená?
• Odlučovač odpadu: Jak funguje?
• Modernizace pouličního osvětlení v ČR
• Využití bramborových slupek na zahradě
• Dřevní štěpka Vrchlabí