Ministerstvo dopravy čelí kritice ohledně výkladu legislativy týkající se emisí u starších vozidel. Podle některých názorů dalo ministerstvo "vexlákům s ojetinami" zelenou, což vyvolává obavy o kvalitu ovzduší.
Objevují se spekulace, že ze zahraničí se mohou dovážet vozidla bez katalyzátorů i filtrů, protože česká legislativa umožňuje získat vyhovující STK i s netěsným nebo dokonce vybouraným filtrem částic. Nicméně, pokud má vozidlo filtr částic, jeho emise částic by se neměly zhoršovat ani s opotřebením motoru, ani s rostoucím počtem najetých kilometrů. Pokud je DPF těsný, emise by měly být nulové po neomezenou dobu.
Problémem je, že buď metodice nikdo nerozumí, nebo o ní rozhodují lidé, kteří nerozumí technice. Použili-li by úředníci Ministerstva dopravy pro vozidla s DPF nesprávné posuzování, jaké se používalo pro stanovení limitu tvorby sazí u vozidel bez filtru, tedy hodnotu na štítku, ignorovali by zásadní konstrukční rozdíl mezi vozidly se surovými a zpracovanými emisemi. Prakticky by Ministerstvo dopravy schválilo nulovou účinnost filtru oproti původní 98%-tní.
Podle 30 let starého předpisu (ten neznal filtry částic) by umožnili ministerští úředníci přičíst rezervu +0,5 [1/m]. I ta jednou přičtená je však o neuvěřitelných 3000% vyšší než běžná hodnota kouřivosti dosahovaná u vozidel se zpracováním sazí ve výfuku (s DPF), a to i s najetými 250.000 km!
V sousedním Rakousku se vozidla u technické kontroly posuzují "podobně jako čelní sklo". Šéf pobočky ÖAMTC v Grazu přirovnává filtr částic k čelnímu sklu: "Filtr částic zabraňuje sazím unikat do ovzduší stejně jako čelní sklo chrání posádku před větrem a deštěm po celou životnost vozidla bez ohledu na počet najetých kilometrů! Je-li však netěsné nebo poškozené, neprojde kontrolou a to i když chrání posádku před deštěm a větrem, ale neprojde z důvodu, že je poškozené a pro své okolí nebezpečné! V tom se od sebe filtr částic s čelním sklem neliší."
Čtěte také: Snižování emisí aut v Česku
Šéf pobočky ÖAMTC pokračuje: "Někde se u vás stala chyba v posuzování zcela rozdílných systémů, kdy se zaměnila metoda posuzování zpracovaných emisí sazí za metodu posuzování surových emisí nezpracovaných v DPF."
Nicméně, podle Ministerstva dopravy je klíčové zajistit, aby všechna vozidla plnila normy platné v době jejich uvedení na trh. Týká se to nejen emisí, ale i technického stavu.
Ministerstvo dopravy vydává instrukce pro STK a SME ohledně postupu při správné aplikaci související s hodnocením výsledku technické prohlídky v rámci měření emisí vozidel týkající se shody typu motoru.
U vozidla s filtrem pevných částic je hodnota uvedená na štítku absolutně nepodstatná, důležitá je funkčnost filtru pevných částic. Je nutné přestat "vyhazovat" vozidla ze překročení hodnoty korigovaného součinitele absorpce, ale začít je "vyhazovat" za nefunkční filtr pevných částic.
Podle některých názorů, pokud má vozidlo černou koncovku výfuku a měření ukazuje hodnotu 0,46 m-1, pak je filtr "netěsný".
Čtěte také: Vše o emisních normách
Ctít hodnoty výrobce znamená ctít homologační mezinárodní předpis a normu a ne přičítat rezervu jednou do štítku a ještě jednou do měřícího protokolu podle "našeptávačů" Ministerstva dopravy (pověřených zkušeben), kteří jsou v několikanásobném střetu zájmů.
Od ledna 2025 čekají majitele starších aut zpřísněné emisní normy, které mohou znamenat vážné komplikace. Zásadní novinkou je měření emisí v reálném provozu. Mobilní technické jednotky budou schopny zastavovat vozidla a provádět kontrolu emisí na místě. Tato nově vzniklá inspekce získá od července 2025 pravomoci k provádění samostatných kontrol bez asistence Policie ČR.
Změny se dotknou především starších dieselových vozidel, která často nemají moderní systémy na snižování emisí, jako jsou filtry pevných částic. Vozy, které byly dříve legálně schváleny, mohou nyní emisní limity překročit a být vyřazeny z provozu.
V případě, že vozidlo nesplní emisní normy, může být odebrán technický průkaz nebo zakázán další provoz. Inspektoři budou mít pravomoc nařídit opravu závad a opětovnou kontrolu na STK.
Česká republika se u emisních limitů řídí regulačními standardy Evropské unie. Tzv. emisní normy Euro určují, kolik škodlivin smí vozidlo vypouštět do ovzduší. Euro normy se zaměřují především na množství:
Čtěte také: Více o pamětních emisích
Euro normy se vztahují jen na nově homologovaná (schválená) a registrovaná vozidla. Starší vozy mohou jezdit podle pravidel, která byla platná v době, kdy byla uváděná na trh. Emisní limity jsou tímto způsobem snižovány postupně bez toho, aniž by majitelé starších vozidel byli nuceni k nákladným úpravám.
Norma Euro 1 byla zavedena v roce 1992. V současné době se automobilky řídí normou Euro 6, která vstoupila v platnost v roce 2015.
Norma Euro 7 by měla být zavedena v roce 2027. Kromě uvedených emisí bude nově sledovat také limity pro emise z pneumatik či brzd. Předpis poprvé klade důraz i na výdrž baterií u elektromobilů.
Emisní normu si snadno ověříte ve velkém technickém průkazu v kategorii Emise v kolonce V9. Pokud velký techničák již nemáte k dispozici, dohledáte si technické údaje o vozidle online na Portálu dopravy, Portálu občana nebo v aplikaci eTechničák. Případně můžete na webu dataovozidlech.cz zadat VIN kód auta a vyhledat položku Stupeň plnění emisní úrovně.
Emisní normu se vám vyplatí vědět třeba při cestě do zahraničí. Některé evropské země (například Německo, Francie, Rakousko) rozlišují tzv. nízkoemisní zóny, do kterých smí vjet pouze vozidla, která splňují určitou emisní normu (v současnosti obvykle Euro 3 či Euro 4). V praxi se jedná hlavně o velká města, kde je problém se znečištěním ovzduší největší.
Pokud dovážíte vozidlo ze zahraničí nebo provádíte první převod vozidla z původního majitele, měli byste emisní normu znát také kvůli případné ekologické dani. Ta se uplatňuje u aut, která nesplňují žádnou ekologickou normu (10 000 Kč) nebo jen třídy Euro 1 (5 000 Kč) či Euro 2 (3 000 Kč).
Kontrola emisí v ČR probíhá na stanicích měření emisí (SME). Ty se obvykle nachází ve stejném areálu jako stanice technické kontroly (STK) - bez emisní kontroly totiž nemůžete absolvovat technickou. Jedná se však o dvě oddělené provozovny.
Interval měření emisí je stejný jako u STK, tedy 4 roky po první registraci vozidla a poté každé 2 roky.
Během technické kontroly emise tedy již nemusí být v souladu s výrobními normami, ale s mírnějšími provozními limity. Ty dodává buď přímo výrobce nebo je stanoví Ministerstvo dopravy.
Hodnoty pro všechna vozidla jsou v databázi ministerstva, která je integrovaná do softwaru stanic měření emisí. Technik při kontrole zadá do systému VIN kód vybraného vozidla a uvidí limity, které má vůz splňovat s ohledem na typ motoru či rok výroby.
Před měřením dochází k vizuální kontrole, která by měla odhalit viditelné poškození výfukového systému nebo nadměrnou kouřivost motoru. V případě netěsnosti výfuku či jiných zjevných závad, které by ovlivnily kontrolu, není vozidlo k měření vůbec připuštěno.
Poté následuje samotná kontrola spalin, při níž je k výfuku připojen analyzátor výfukových plynů (benzínové motory) nebo kouřoměr (dieselové motory). Nedílnou součástí procesu je i diagnostika řídicí jednotky přes OBD zásuvku, která ověřuje funkčnost příslušných elektronických systémů.
Cena za měření emisních limitů se odvíjí od konkrétní SME. Obvykle zaplatíte zhruba 800-1 200 Kč.
Na měření emisí nemusí majitelé veteránů zapsaných v registru historických a sportovních vozidel. Emise se pochopitelně netýkají ani elektromobilů, kde k žádnému spalování nedochází. Automobily s hybridním pohonem již prochází standardním měřením a musí splňovat stejné normy jako vozidla s klasickým spalovacím motorem.
Pokud emisní systémy vykazují poruchu nebo emise překračují stanovené hodnoty, tak kontrolou na SME neprojdete. Nemůžete tedy ani pokračovat na STK. Technik uvede nalezené závady do protokolu. Pokud chcete s vozidlem jezdit, musíte po odstranění závad absolvovat opakovanou kontrolu. Do té doby je vozidlo technicky nezpůsobilé.
Nechcete při měření emisí řešit problémy? Udržujte své vozidlo v dobré kondici. Následující opatření vám pomohou držet emise pod kontrolou.
Evropská komise navrhla zásadní úpravu pravidel týkajících se bezpečnosti silničního provozu a registrace vozidel. Nově by se pravidelné technické kontroly měly vztahovat i na elektromobily, a co víc - auta a dodávky starší deseti let by musely na STK každý rok. K tomu by přibylo digitální osvědčení o registraci a zjednodušení sdílení údajů mezi členskými státy.
Motoristické organizace z několika zemí už bijí na poplach. Tvrdí, že Unie nemá pro takové opatření dostatečné argumenty - spíš to vnímají jako nahrávku pro provozovatele stanic technické kontroly.
Evropští výrobci automobilů, včetně těch českých, označili normu Euro 7 za nepřijatelnou a nerealistickou. Zjednodušeně řečeno, norma Euro 7 má snížit zplodiny oxidu dusíku a pevných částic vypouštěných do ovzduší, přičemž hodnoty navržené touto normou by měla vozidla dodržovat 10 let a 200 tisíc kilometrů.
Česká vláda vystupuje proti normě Euro 7 na evropské úrovni od počátku diskusí. Na její stranu se již přidala skupina zemí - jmenovitě Francie, Itálie, Polsko, Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko a Slovensko. Právě tato skupina podepsala dokument adresovaný Evropské komisi a ostatním členským státům, v němž se vůči aktuální podobě normy vymezila a požádala o její razantní úpravu.
tags: #emise #u #aut #starsich #30 #let