Národní park Banyas a příroda v Izraeli

Během své cesty po Izraeli jsem navštívil mnoho zajímavých míst, včetně národního parku Banyas a Mrtvého moře. Kromě toho jsem strávil čas v Jeruzalémě, kde jsem prozkoumal jeho památky a nasál atmosféru.

Národní park Banyas

Národní park Banyas je malá oáza uprostřed pouště. Několik pramenů zde vytváří potok a na něm pak několik vodopádů a malá jezírka, kde se dá koupat. Těsně kolem vody je plno rákosí a stromů, ale hned pár metrů od ní je zas suchá poušť. Žije tu i spousta zvířat, kteří už si zvykli na přítomnost lidí a nechají se v klidu pozorovat.

Koupáním a procházením parku jsme přetáhli otevírací hodiny parku asi tak o půl hodiny. Správci parku se tedy trochu divili, jak to, že nás nikde neviděli, ale naštěstí moc nevyzvídali (toulali jsme se samozřejmě daleko za ceduli Vstup zakázán).

Mrtvé moře

To, co se slavně nazývá pláž, je asi 100m kamenitého pobřeží, kde se dá sotva posadit na nějaký z větších šutrů. Ac bylo už pozdě odpoledne, byla pláž přesto plna lidí. Jak mě Petr varoval, voda pěkně štípala do všech drobných odřenin, co jsem přes den v parku nasbíral. A to jsem ještě netušil, jake peklo je, když se dostane do očí nebo do nosu. Pekne jsem si pobrecel. Jinak se ale more tvari jako jakekoliv jine jezero. Jen voda v nem se teteli, jako kdyz se nalije stava do sklenice s vodou. Ani neni moc horka, akorat na koupani. Jen, jakmile clovek do ni vleze, zjisti, ze je neco spatne. Ponorit se proste neda. Je to stejne, jako kdyz chcete ponorit pod hladinu micek a ten je jen kutali na hladine, ale ponorit se nechce. A protoze se neda poradne ponorit, neda se poradne ani plavat. Jeste mnohem hur to slo i muslimskym damam koupajicim se v kompletnim obleceni. Hustota vody vynasela jejich tela na hladinu s prilepenymi saty, za coz se samozrejme stydely a snazili se ponorit, coz samozrejme neslo. Byl to legracni pohled.

Necekane jsem si uzil i bahenni kury, protoze nekdo objevil lozisko cerneho blata o kus dal na pobrezi, za dvema povalenymi dratenymi ploty. Skoda, ze jsem se nevidel, proze ostatnim lidem to opravdu obzvlast sluselo :o)

Čtěte také: Fungování Nálezové databáze

Jeruzalém

Můj první dojem z Jeruzaléma (resp. starého města) je takový, že je to jeden velký arabský bazar. Pro člověka, který se v podobném bazaru, ve spletitých uličkách plných obchůdků se vším možným zbožím, kde se tlačenici lidí prodírá ještě malý kluk s vozíkem plným ovoce, ocitne poprvé to je asi velký zazitek. Mne to uz bohuzel tolik exoticke neprislo. Tenhle bazar ma ale tu vyhodu, ze je zpestreny vselijakymi kostelu a posvatnymi misty. To hlavni a uzasne na tomhle miste je asi to, ze se tu na docela malem prostoru misi islam, krestanstvi a judaismus. Takze potkate rabina, za nim pravoslavneho popa a araba v saudskem satku, ktery se je snazi zatahnout do sveho obchudku damskymi pradlem. A hlavne tohle centrum mesta neni zdaleka jenom nabozenske. Porad tu ziji arabske rodiny a klidnejsich ulickach si hraji male deti.

Moje cesta vedla pres Jaffa Gate hned do prvniho hostelu. Kdyz jsem neuspel s prosbou o uskladneni baglu, zaplatil jsem si rovnou na dnesni noc ubytovani na strese hostelu. Pak uz uschovani batoziny nebyl problem. Vyrazil jsem primou cestou z hostelu a razem jsem stal uz Zdi narku, ani jsem nevedel, jak jsem se tam dostal (samozrejme az po pruchodu pres rentgen). Cekal jsem, ze to bude maly koutek uzavreny v huste zastavbe. Jak jsem se ale docetl v pruvodci, hned po ziskani Jeruzalema nechali Izraelci prilehle arabske domy srovnat se zemi a ziskali tak prostornou "Western Hall Plaza".

Zajimave pro zminku mi prislo take to, proc se vlastne zide modli jen u zdi chramove hory a lkaji na ztratou sveho prvniho chramu na jejim okraji misto toho, aby fnukali primo tam, kde chram stal, tj. na hore. Tak je to pry proto, ze se nevi presne, kde chram stal. A jelikoz je nezname misto chramu puda nejposvatnejsi z posvatnych, zakazali radsi vrchni rabini vsem vericim zidum na chramovou horu vstup. Tim nejposvatnejsim mistem tak zustala jen zed chramove hory.

Velky naval ortodoxnich zidu asi byva hlavne v patek pri vitani sabesu. Ja jsem to stesti nemel a tak jsem videl spis naval turistu, kterych tu byla urcite vetsi polovina zucastnenych.

Posilen horkou pitou z pekarny jsem propletl k Herodove brane stareho mesta a dal se placal po silnici plne autobusu se stejnym cilem - Zahrady Behtsemanske a Kostel vsech narodu. Tesne u kostela je jeste udajna hrobka Panny Marie, kterou jsem navstivil jako prvni. Je to kobka asi deset metru pod zemi, ktera zustala zachovana ve verzi, jakou vybudovali krizaci. Dnes patri recke ortodoxni cirkvi a jako ostatni kostely recke a ruske cirkve, ktere jsem mel zatim moznost videt, to tu vypada, jako by krizaci byli i posledni, kdo naposled utirel prach a nabilil steny. Uvnitr je samotna hrobka, oltarova stena plna ikon a pop, ktery za vetsinou dolarove bankovky prodava svicky. Ja mu dal jeden sekel (tj. asi 5,50) :o)

Čtěte také: Integrovaný plán pro klima a energetiku

Hned vedle stojici bazilka vsech narodu, to je uz neco uplne jineho. Je to relativne nova stavba (asi 100let stara), ale vybudovana ve stylu starych bazilik. Takze ma v sobe vsechnu uctyhodnost starych svatostanku, ale pritom i trochu moderni smrnc. Vyzdobena je nadhernymi mozaikami ve stylu byzantskych mozaik a okny z alabastru. Pod oltarem je ponechany kus skaly, na kterem (jestli jsem to z mozaik dobre pochopil) na sebe Kristus vzal utrpeni celeho sveta. Mala zahradka na nadvori kostela hosti prastare olivovniky, z nich nektere jeste pamatuji ziveho Jezise. Kolem pobihaji Arabove, kteri cile prodavaji suvenyry. Za verejne zachody chteji nehorazne 2 sekely a taxikari chodi curat na zed vedle zachodku.

Vystup na Olivovou (nebo taky Oliveckou) horu dal zabrat. Zato jsem si ale mohl zadarmo prohlednout rusky pravoslavny klaster, kde me nepustili ani do kostela ani do kurniku, takze mi zbyl jen vyhled na druhou stranu Hory a osklivou sedivou zed oddelujici Jeruzalem od Betlema a zbytku palestinskeho Zapadniho brehu. V dalsi pamatce vedle - male mesite - jsem zaplatil tri sekely za to, abych nevidel uz vubec nic (resp. kus skaly, kde pry mel byt otisk Kristovy nohy, ale to uz bych za podobnou pamatku mohl prohlasit uplne cokoliv. I kdyz, kdo vi, treba to bylo jedine opravdove misto a ja ho takhle pohanil).

Nasleduje sestup z Olivove hory a vystup na horu Sion. Tam je to, o cem si zidove mysli, ze je to hrobka krale Davida, a o patro vys na ni zas misto, o kterem si krestane mysli, ze zde probihala Kristova posledni vecere.

Tolik prozatim Jeruzalemske pamatky (a to je jen maly zlomek toho, co vsechno v Jeruzalemu laka turistu). Byl cas opustit mesto. To se trochu protahlo diky nejakemu podezrelemu zavazadlu na autobusaku, diky kteremu bylo asi na hodinu uzavrene cele treti, odjezdove patro. Dalsi aspon pulhodinu trvalo, nez se nalodili cestujici a jelo se. Sedadlo na me nevyzbylo, tak jsem se po vzoru mistnich usadil v ulicce a skoro okamzite usnul.

Čtěte také: Národní úprava odpadového hospodářství

tags: #národní #park #banyas #a #příroda

Oblíbené příspěvky:

• Česká republika a klima
• Znečištění ovzduší a zdraví
• Usnesení o klimatické spravedlnosti
• Přeprava odpadu v Itálii: Legislativní rámec
• Sklolaminátové bazény