Emise uhlíku: Jak tomu zabránit? Tipy a strategie

Uhlíková stopa je měřítkem dopadu lidské činnosti na životní prostředí a zejména na klimatické změny. Snižovat emise CO2 je nutné, abychom zastavili oteplování Země. K zastavení klimatické krize je klíčové dosáhnout celosvětově tzv. klimatické neutrality - tedy stavu, kdy lidstvo už svou činností nebude přidávat do atmosféry žádné skleníkové plyny. Nevíte, kde začít? Výpočet vaší uhlíkové stopy je dobrým vodítkem.

Regulace a uhlíkové offsety

Regulace tlačí firmy k tomu, aby měřily svou uhlíkovou stopu a snažily se o její snížení. Mohou k tomu využívat i takzvané offsety spočívající v tom, že si firma od někoho koupí určité množství oxidu uhličitého odstraněného z atmosféry. Podnik třeba zaplatí za vysazení stromů nebo finančně podpoří regenerativní formy zemědělství. Tyto „odpustky“ ale ne vždy fungují tak, jak se jejich prodejci i kupci tváří.

Uhlíková stopa se v rámci firmy počítá jako veškeré množství ekvivalentu oxidu uhličitého (přepočet z různých druhů skleníkových plynů na jednotnou základnu, pozn. aut.), které vzniká při výrobě a provozu firem. Některé firmy se dokonce už zavázaly, že budou do určitého roku uhlíkově neutrální, tedy že z atmosféry odeberou tolik emisí CO2, kolik do ní vypustí. Jak se budou stanovená data „neutrality“ blížit, firmy postupně narazí na hranice toho, co mohou ve své výrobě či distribuci vylepšit. O to více se budou uplatňovat právě uhlíkové offsety.

Problémy s offsety

Ty už nyní ovšem pociťují první vlnu nevole, která se proti nim zvedá. Evropská unie chce proto pro offsety nastavit jasná pravidla. Studie Evropské komise z roku 2017, která zkoumala offsetové projekty v rámci platformy Organizace spojených národů (UN‘s Clean Development Mechanism), ukázala, že 85 procent offsetovaných projektů s velkou pravděpodobností neodstraní žádné emise oxidu uhličitého navíc. Proběhly by totiž i v případě, že by si „odpustky“ nikdo nekoupil.

Offsety by rovněž měly oxid uhličitý dostat z atmosféry nadobro, nebo aspoň na velmi dlouhou dobu, jak upozorňuje síť ekologických organizací Friends of the Earth. Environmentalista a astrofyzik působící v Ústavu pro výzkum globální změny AV ČR Jan Hollan uvádí na pravou míru některý mýty. „Lesy, ve kterých se hospodaří, uhlík nezachycují, nedělejme si iluze. Naopak spíše uhlík přidávají, i když se tam mýtí a opakovaně zalesňuje. Jsou to pouze ty velmi prastaré lesy, jež se nechávají ladem, které naší planetě pomáhají. Objevil se i výzkum, na který upozornil britský server The Guardian, že amazonské pralesy kvůli požárům už více oxidu uhličitého vypouštějí, než zachycují.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Deník The Guardian, německý týdeník Die Zeit a nezisková investigativní organizace SourceMaterial navíc při společném devítiměsíčním pátrání zjistily, že více než 90 procent uhlíkových offsetů v deštných pralesech certifikovaných uznávanou organizací Verra je bezcenných. A někdy dokonce mají potenciál zhoršit globální oteplování. Podle Jany Smolíkové specialistky na offsetové projekty programu Offsetujeme CO2 v organizaci CI2, nejvíce v tuzemsku chybí rozptýlená zeleň. Podle ní by bylo korektní, kdyby firma prezentovala dvě čísla - svoji uhlíkovou stopu a příspěvek na offsetové projekty.

Trh s offsety se rovněž váže na regenerativní zemědělství, které pracuje například s metodou „no till“, kdy se půda neorá. Podle manažerky komunikace a PR v Carbonegu Jitky Volkové na trhu dobrovolných kompenzací uhlíku (Voluntary Carbon Market - VCM) zatím neexistuje jednotná legislativa a mezi offsety jsou značné rozdíly. Dvacet procent všech vygenerovaných uhlíkových kreditů se podle ní nikdy nedostane do prodeje, zůstávají jako trvalá rezerva na nenadálé události spojené s uvolněním uhlíku zpět do atmosféry. Pojistkou ve vztahu se zemědělcem je také „zádržné“ ve výši 20 procent z celkové odměny.

Kritika nicméně míří na offsety ještě z jednoho důvodu - pro firmy jsou nejjednodušší způsobem, jak „snížit“ svoji uhlíkovou stopu. Kompenzace proto podle některých kritiků už svou existencí brzdí státy a firmy od pokroku, kterého by mohly dosáhnout, kdyby musely reálně snížit dopady svého fungování bez „odpustků“.

Snížení emisí metanu

Aby se podařilo zabránit nejhorším důsledkům klimatické krize, k prioritám boje se změnami klimatu musí patřit snížení emisí metanu. Vyplývá to ze zprávy Organizace spojených národů (OSN). Metan patří mezi planetu oteplující skleníkové plyny podobně jako například oxid uhličitý. Na rozdíl od něj se však metan v atmosféře rozkládá mnohem rychleji.

V krátkodobém horizontu dvaceti let dokáže ke zvyšování teplot přispět až osmdesátkrát více než CO2. Co se týče lidských činností, nejčastěji se do ovzduší dostává z fosilního průmyslu, zemědělství a skládek. Zásadní vliv metanu právě na krátkodobé oteplení by nicméně podle zprávy OSN mohl lidstvu paradoxně pomoci dosáhnout klimatických cílů pro rok 2050 i závazků Pařížské dohody.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Pokud by se totiž do deseti let podařilo snížit objem emisí metanu o pětačtyřicet procent, už v roce 2040 by to zabránilo zvýšení globální průměrné teploty zhruba o tři desetiny stupně Celsia. Autoři dokumentu, na němž se kromě Programu OSN pro životní prostředí podílela i organizace Climate and Clean Air Coalition, navrhují, aby se vlády a soukromé společnosti zaměřily na fosilní průmysl.

Co nejdříve bude nutné zejména zamezit únikům metanu z ropné a plynové infrastruktury, neboť právě ty tvoří významný podíl emisí. Méně metanu v ovzduší by prospělo nejen klimatu, ale také lidskému zdraví. Skleníkové plyny se podílejí na vzniku takzvaného přízemního ozónu, jenž přispívá ke vzniku onemocnění srdce a dýchacích cest. Metan, jehož koncentrace v atmosféře jsou v současnosti nejvyšší v historii měření, se totiž od známějšího skleníkového plynu oxidu uhličitého liší nejen vlastnostmi, ale i tím, jak zanedbatelnou pozornost mu klimatické politiky dosud věnovaly.

Změnit by to mohla například strategie, se kterou přišla loni v říjnu Evropská komise. „Z klíčových sektorů energetiky, zemědělství a odpadového hospodářství lze snížení emisí provést nejrychleji a za nejnižší náklady právě v energetice,“ popsala zaměření strategie eurokomisařka pro energetiku Kadri Simsonová.

Že se bude muset Evropská unie k emisím metanu jasně postavit, ukazuje výzkum, který nedávno zveřejnila organizace Global Energy Monitor. Její zástupci vypočítali, že na základě nynějších plánů evropského bloku by mohl import fosilního plynu, významného zdroje metanu, vzrůst až o pětatřicet procent. Podporu fosilnímu plynu navíc nevylučuje ani unijní fond obnovy po koronaviru nebo takzvaná evropské taxonomie.

Tažení proti méně známému skleníkovému plynu pozvolna zahajují i Spojené státy americké. Tamní senátoři minulý týden odhlasovali znovuzavedení Trumpem zrušeného opatření, které stanovuje limity pro vypouštění metanu při těžbě ropy a plynu. Hlasitější výzva ke snížení emisí tohoto plynu zazněla v rámci summitu pouze od ruského prezidenta Vladimira Putina, jenž se přitom obvykle ke klimatickým otázkám příliš nevyjadřuje. Pro důslednější regulaci metanu se nedávno vyslovila i klimatická organizace Climate Action Network.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Ekonomická racionalita investic do klimatu

Odpůrci razantních klimatických opatření argumentují, že dekarbonizace je drahá a brzdí růst. Zastánci naopak tvrdí, že nečinnost by byla mnohem dražší - jen ty náklady nejsou hned vidět, projeví se v budoucích škodách a v současnosti je lze spatřovat především v externalitách. Existují ekonomické studie a modely, které se snaží vyčíslit, kolik bude stát změna klimatu, pokud nic neuděláme, nicméně přesná kvantifikace je prakticky nemožná.

Například známá Sternova zpráva už v roce 2006 odhadla, že nepřijatá opatření mohou svět stát více než 5 % HDP ročně (v pesimistickém případě až 20 % HDP ročně) zatímco náklady na snižování emisí byly odhadovány kolem 1 % HDP ročně. Aktuálnější analýzy využívající makroekonomické modely docházejí k podobným závěrům. Například výzkum University of Cambridge ve spolupráci s BCG (2025) uvádí, že pokud by se oteplení nechalo vystoupat ke zhruba 3 °C do roku 2100, snížilo by to kumulativní globální HDP o 15-34 % (oproti scénáři omezení oteplení). Naopak investice cca 1-2 % HDP do mitigace a adaptace by mohly udržet oteplení kolem 2 °C a omezit ekonomické škody na "pouhé" 2-4 % HDP.

Jinak řečeno, každá včas investovaná koruna se několikanásobně vrátí v odvrácených škodách, ale některým již stejně nepůjde zabránit. Zpráva to shrnuje: čistá “cena nečinnosti” odpovídá ztrátě 11-27 % kumulativního produktu - což je ekvivalent trojnásobku světových výdajů na zdravotnictví nebo osminásobku částky potřebné na vymýcení extrémní chudoby. Podobné závěry má i Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC), který ve své poslední syntézní zprávě zdůrazňuje, že s každým dalším přírůstkem oteplení exponenciálně rostou škody a rizika pro lidskou společnost.

Je pravda, že kvantifikace těchto dopadů je obtížná a zatížená nejistotami - jak vyčíslit lidské životy, ztracenou biodiverzitu nebo ozbrojené konflikty vyvolané stresem z nedostatku zdrojů? Nicméně trend je jasný, a to, že náklady spojené s projevy klimatické krize (povodně, hurikány, sucha, migrace atd.) půjdou do bilionů dolarů ročně, pokud se změna klimatu nevymaní z nejhorších scénářů. Už dnes extrémní počasí způsobuje obrovské ekonomické ztráty - například hurikán Ian (2022) stál USA odhadem 113 miliard dolarů, evropská sucha 2022 snížila výnosy a vyhnala ceny potravin, požáry v Austrálii 2019-20 způsobily škody nejen přímé, ale i na zdraví lidí kvůli znečištěnému ovzduší atd. Do toho se přidávají zdravotní dopady (vlna veder v Evropě 2022 si vyžádala kolem 70 tisíc životů a někteří vědci ji připisují právě klimatické změně.

Souhrnně řečeno, klimatická změna má potenciál významně rozvrátit globální ekonomiku i stabilitu - a investice do prevence (mitigace) i přípravy (adaptace) jsou proto ekonomicky velmi opodstatněné.

Evropský Green Deal

Evropský Green Deal představuje jednu z nejucelenějších strategií, jak čelit klimatické výzvě. Klade důraz na rychlou dekarbonizaci a věří v inovace, které přinesou čistý ekonomický růst. Přesto vyvolává debaty o správném poměru mezi náklady a přínosy, mezi evropským lídrovstvím a nutností globálního kolektivního úsilí. Bude současná cesta stačit? Možná zní kacířsky pochybovat, když věda jasně říká, že emise musíme snižovat co nejrychleji. Ale jde spíše o to klást si otázky, jak nejlépe využít omezené zdroje a čas.

Nepatří sem více tlačit i na mezinárodní diplomacii, aby se přidali ostatní velcí emitenti? Neopomíjí se adaptace, která bude nezbytná bez ohledu na úspěšnost mitigace? A co nové technologie, od fúzní energie přes ukládání uhlíku až po zmíněné geoengineeringové koncepty - dává smysl do nich investovat jako do pojistky?

Jisté je, že z klimatické krize nevede jednoduchá cesta. Budeme muset transformovat minimálně energetiku a průmysl, ale zároveň posílit odolnost měst a krajiny. Green Deal je pouze jedním kusem skládačky, zda to bude stačit k odvrácení nejhorších scénářů, záleží i na mnoha vnějších faktorech. S tím, jak se projevy klimatické změny budou stále více projevovat, poroste i tlak na politickou reprezentaci, která bude muset činit opatření mitigující dopady klimatické změny.

Závazky Kofoly

Skupina Kofola se v rámci naplňování dekarbonizačních cílů zaměřuje hlavně na oblasti úspor energií i materiálu, využívání vratných obalů a zkracování dodavatelského řetězce. Na dnes tak často skloňované uhlíkové offsety, tedy kompenzování vlastní uhlíkové stopy, firma aktuálně nesází a raději emise snižuje vlastními silami.

„Nechceme jít cestou offsetů, kterým bychom nevěřili, protože podle nás nejsou plně transparentní. Nevíme, jak jsou počítané a nejsme schopni se dostat ke konkrétním datům. Jdeme spíše cestou vlastních projektů na obnovu krajiny. I filozoficky dává největší smysl být aktivní v regionu, kde podnikáte,“ říká David Sommer, manažer udržitelnosti ze skupiny Kofola.

Podle Davida Sommera se firma soustředí primárně na energetické úspory a zelenou energii, zejména v rámci Scope 1 a 2 emisí. Snižování uhlíkové stopy v rámci Scope 3 je pro ně mnohem efektivnější například pomocí rPET, nebo odlehčování PET, čili volbou materiálu a surovin. Firma spolupracuje s místními organizacemi v Rajecké dolině a v Krnově se spolu s odborníky a zástupci města zabývá zadržováním vody v krajině.

Kofola začala úzce spolupracovat s dodavateli, nastavila pravidla pro výběr nových dodavatelů a snaží se dodavatelský řetězec co nejvíce zkracovat. Do budoucna budou uhlíkovou stopu u nich sledovat ještě více.

Osobní uhlíková stopa a tipy, jak ji snížit

Zhasnuté světlo je světlem nejvíce eko (a ostatně také nejlevnějším). Což ostatně platí i u energií a spotřebě obecně - každý ušetřený kus energie pocházející z fosilních paliv se počítá. Například ježdění do práce na kole sice nezabrání rabování a pálení fosilních paliv, důležité ale je, že tomu nepříspěje. Navíc zvedne kondici a třeba uvidíte město nebo krajinu docela jinak.

Planeta, na které žijeme, je ze své podstaty konečná a nekonečný růst na ní není možný. Stejně tak ani naše domovy (a životy) nejsou nafukovací. Je to o morálce. O férovém přístupu. O spravedlnosti. Mysleme na to i při příštím nákupu. Kupujme toho méně a kupujme věci, které mají užitečný přesah.

Létání je oblast s ohromným negativním vlivem na klima, kterou ale lze lehce zlepšit. Doprava obecně představuje velkou hrozbu pro životní prostředí. Dejte přednost veřejné dopravě, jezděte na kole a choďte co nejvíce pěšky. Vyhýbejte se autům s vysokou spotřebou (SUV). Pokud můžete, kupte si elektroauto a nabíjejte ho elektřinou z obnovitelných zdrojů. Sdílejte auto s jinými lidmi.

K vaření si vybírejte suroviny s malou uhlíkovou stopou, při jejichž výrobě a přepravě vzniklo co nejméně emisí. Zkuste z jídelníčku vyřadit exotické ovoce a zeleninu, a vařit ze sezónních potravin. Nákup lokálních potravin je volbou jak ekologickou, tak ekonomickou. Co můžete, kupujte zblízka, od regionálních dodavatelů - nepodporujte globální trh, jehož rozvoj ohrožuje jak místní menší chovatele a zemědělce, tak i přírodu.

Pokud chcete snížit uhlíkovou stopu toho, co jíte, je veganství maximální volbou. Pro začátek třeba jako výzvu jednou týdně - není se čeho bát! Zkoušejte nové recepty. Objevujte nové potraviny. Odměnou vám bude, vedle dobrého pocitu, že děláte něco pro zvířata a pro planetu, i vaše zdravější tělo.

Nejvíce eko je energie, kterou nespotřebujete. Máte aspoň trochu šikovnou střechu (na vlastním nebo i bytovém domě), tak uvažujte (a ještě lépe instalujte!) o fotovoltaice. Asi nevyrobíte víc, než spotřebujete, ale každá zelená trocha se počítá.

Vytápění má mnoho environmentálních souvislostí - spotřebu paliv, hlavně těch fosilních, emise skleníkových plynů nebo znečištění ovzduší. V obytných místnostech stačí 18 °C, na spaní o několik stupňů méně, v koupelně o něco více. Nižší teploty - zejména na spaní - jsou výhodné také pro zdraví.

Najděte si stejně smýšlející lidi a vybudujte svoji lokální skupinu, abyste na změny nebyli sami. Bavte se sousedy, rodinou, kýmkoliv. Vysvětlujte, diskutujte, argumentujte. Získávejte průběžně nové spojence pro ochranu klimatu.

Pražské vodovody a kanalizace (PVK)

Praha chce do roku 2030 snížit emise CO2 o 45 procent. V loňském roce nechaly PVK zpracovat audit uhlíkové stopy, který mnohé překvapil. Navzdory předpokladům se ukázalo, že emise z dopravy jsou zcela zanedbatelné ve srovnání s emisemi, které vznikají při čištění odpadních vod nebo v rámci spotřeby energií při technologických procesech. Dle auditu je pro snížení emisí klíčová energetická soběstačnost vodohospodářských provozů.

Nejvýznamnějším z nich je Ústřední čistírna odpadních vod (ÚČOV) v Praze v Bubenči, která k výrobě tepla a elektřiny využívá kogenerační jednotky spalující bioplyn z anaerobní stabilizace kalů. Díky tomu je čistírna stoprocentně tepelně soběstačná a navíc vyrobí zhruba polovinu elektrické energie, kterou potřebuje pro svůj provoz. V rámci areálu čistírny se dále připravuje projekt Energocentra nízkopotenciálního tepla s roční kapacitou 460 tisíc MWh. Toto množství může sloužit k vytápění bytů pro 200 tisíc obyvatel Prahy.

PVK se osvědčil unikátní systém pro řízení a provoz vodohospodářské infrastruktury SWIM, který propojuje vodárenské systémy s pražským centrem krizového řízení a umožňuje tak rychle a efektivně reagovat na klimatické extrémy, jako jsou například povodně. Novinkou je Water Scan Toolbox, který pomocí umělé inteligence předpovídá množství a míru znečištění odpadní vody přitékající do čistírny.

Již více než 20 let PVK podporují také biodiverzitu. Od roku 2011 spolupracují s Českým svazem ochránců přírody, který stál například u zrodu cenné biodiverzitní louky na vodojemu Flora. Každý rok v areálech PVK roste také počet včelstev (aktuálně 25) a pokračuje výsadba dřevin (ročně kolem 30 až 40 stromů).

Příkladem uplatnění cirkulární ekonomiky je využití vyčištěné odpadní vody pro závlahy travnatých porostů. Konkrétně vyčištěná voda z Čistírny odpadních vod Kbely je hygienicky ošetřena pomocí UV lamp a následně využita k závlaze golfového hřiště Vinoř. Vyčištěnou odpadní vodu vodohospodáři používají také pro vlastní provozní účely.

tags: #emise #uhlíku #jak #tomu #zabránit #tipy

Oblíbené příspěvky:

• Emise dieselových motorů Dobronín a okolí
• Srovnání aplikací bojujících s potravinovým odpadem
• Betta splendens chov
• Odpadkový koš pro igelitové pytle
• Okolí Benátek nad Jizerou: Co navštívit