Emise Vázané na Spotřebu a na Produkci: Rozdíl a Souvislosti

Sledování produkce emisí oxidu uhličitého je dnes velmi populární, i když jeho limitní množství nestanovuje žádný z evropských emisních standardů. Důvodem je postupné oteplování naší planety, ke kterému značnou měrou tento plyn přispívá. Pokud se v atmosféře nahromadí ve zvýšeném množství, zabraňuje přestupu tepla ze zemského povrchu a atmosféry dále do vesmíru, působí tedy jako jakýsi izolátor planety země od chladného meziplanetárního prostoru. Jedná se o jev známý jako skleníkový efekt.

Oxid uhličitý ale neprodukují pouze věci vyrobené člověkem, ale také sama příroda, a to dokonce ve značném množství. I člověk, který dýchá, vydechuje oxid uhličitý. Stejně tak činí zvířata. Rostliny naopak CO2 přijímají jako potravu, přičemž za působení světla a vody jej v zelených částech, chloroplastech, přeměňují na kyslík. Jedná se o biochemický proces známý jako fotosyntéza, který je základem života na Zemi.

Dle zprávy agentury Next Green Car činila koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře před průmyslovou revolucí méně než 300 ppm (parts per milion - částic na jeden milion). V dubnu letošního roku to bylo ale 410 ppm. Navíc se množství ppm neustále zvyšuje. Rozdíl, který z obou údajů vyplývá, je údajně způsobem činností člověka. Kdysi byla produkce CO2 a jeho spotřeba na naší planetě v rovnováze. Dnes s rozvojem průmyslu jeho produkce nad spotřebou převažuje, čímž se porušuje rovnováha našeho ekosystému.

Emise v Dopravě

V roce 2015 činila průměrná hodnota vypuštěných emisí CO2 u nových aut v EU 119,6 g/km, uváděla to evropská agentura pro životní prostřední EEA. Automobilová produkce CO2 bývá porovnávána s leteckou dopravou. Na rozdíl od aut máte u letadel problém najít, jaké množství oxidu uhličitého produkují. Záleží totiž na celé řadě parametrů - od použitých motorů, přes verzi letounu, až po kapacitu, která je variabilní. To představuje asi 2 procenta CO2 vypouštěných člověkem.

Odborný server czechairliners.net uvádí na trase Praha (letiště Václava Havla) - Paříž (letiště CDG) spotřebu paliva na osobu u Airbusu A319, který používají také ČSA, 27,74 litru. Po silnici jsou obě letiště vzdálené 1015 km, vzdušnou čarou 853 km. To znamená, na sto kilometrů je spotřeba paliva „na hlavu“ 3,25 l (při plné vytíženosti letadla a tedy při obsazení 145 míst). A protože CO2 je vázané na spotřebu paliva, v daném případě by se při porovnání s autem, obsazeným pouze řidičem, jevilo moderní letadlo jako šetrnější vůči životnímu prostředí. Jinak tomu je při porovnání letadla s vlakem.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Dle údajů cestovního vyhledávače GoEuro se při cestě vlakem z Londýna do Paříže (tedy přes Eurotunel) uvolní do atmosféry přibližně o 160 g CO2 méně, než při stejné cestě letadlem. Vzhledem k tomu, že trať mezi Francií a Velkou Británii je elektrifikovaná, to asi není nijak překvapující. Také zůstává otázkou, v jak velké míře uvedený údaj o rozdílu zahrnuje prostředky na výrobu elektrické energie. Pokud by vznikala v jaderných, vodních či větrných elektrárnách, pak by ten vlak byl skutečně o dost lepší. Pokud by se tak dělo v tepelných elektrárnách při spalování uhlí, mohlo by to celé vypadat i jinak.

Všechny uvedené dopravní prostředky jasně vítězí při porovnání s loděmi. Právě ty zatěžují prostředí emisemi oxidu uhličitého asi nejvíce, jak dokazuje studie dánské vládní agentury pro ochranu životního prostředí. Ta tvrdí, že pouhých 15 největších lodí světa zatěžuje životní prostředí více než všechny automobily na světě, kterých v té době bylo asi 760 milionů. A to není řeč o sice menších, ale stále velice „špinavých“ lodí, kterých plují tisíce.

Jen pro srovnání, chodec, který jde rychlostí 5 km/h, vydechne do atmosféry na vzdálenosti dlouhé 10 km asi 122 g/CO2, tedy přibližně desetinu toho, co moderní osobní auto, které vykazuje obdobné číslo na jeden kilometr. Zajímavé jsou údaje o aktivní vulkanické činnosti. Činné sopky uvolní do ovzduší ročně asi 300 milionu tun oxidu uhličitého. Jde o pouhé jedno procento produkce CO2 od lidí. Navíc dle vědců lidská činnost uvolní do atmosféry množství oxidu uhličitého, které odpovídá produkci 8000 velkých sopek. Zajímavé srovnání.

Ano, emise CO2 jsou problém, ovšem zdaleka nepředstavují takovou hrozbu pro lidské zdraví jako oxidy dusíku, pevné částice či emise uhlovodíků.

Uhlíková Stopa v Mlékárenském Průmyslu

Podniky napříč sektory čelí rostoucím nárokům na snižování emisí skleníkových plynů a tlak na udržitelnost se stává novým standardem. V mlékárenském průmyslu se emise rozprostírají napříč všemi třemi rámci uhlíkového účetnictví, přičemž největší část spadá do nepřímých emisí ve třetím rámci. Uhlíková stopa se v posledních letech stala jedním z klíčových environmentálních ukazatelů v mnoha odvětvích, včetně potravinářského průmyslu. Ať už je motivací cokoliv, uhlíkové účetnictví dává podnikům důležitý vhled do toho, kde vznikají emise a co s nimi mohou - nebo nemohou - dělat.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Zejména v mlékárenském průmyslu je hned na začátku zásadní si uvědomit, že většina emisí vzniká mimo samotný podnik. Přes 80 % uhlíkové stopy typického zpracovatele mléka totiž pochází z produkce vstupních surovin, především mléka samotného - tedy z něčeho, co podnik sám přímo neřídí. Právě proto dává smysl uvažovat o uhlíkové stopě v rámci tří Scopes (rámců) odpovědnosti, které popisuje metodika GHG Protocol: první rámec se týká přímých emisí, druhý nepřímých emisí z nakupovaných energií a třetí všech ostatních nepřímých emisí, včetně celého dodavatelského řetězce.

Scope 1: Přímé Emise

V prvním rámci se počítají emise vznikající přímo ve vlastním provozu - například spalováním zemního plynu, který je v mlékárnách běžně využívaný k ohřevu mléka, výrobě páry nebo jeho sušení. Spotřeba zemního plynu při sušení pak závisí na typu produktu (např. složení, podíl vázané a volné vody) a na použitém procesu. Pokud má podnik vlastní čistírnu odpadních vod, může jít také o významný zdroj metanu. Tento plyn s vysokým oteplovacím potenciálem vzniká hlavně při anaerobních procesech. Neodmyslitelným bodem je doprava a logistika, v případě, že mlékárna provozuje vlastní vozový park. Na celkové uhlíkové stopě mlékárny se přesto obvykle doprava a logistika podílejí méně než dvěma procenty.

Scope 2: Nepřímé Emise z Nakupovaných Energií

Druhý rámec se týká nepřímých emisí vzniklých při výrobě elektřiny, tepla nebo páry, kterou mlékárenský podnik nakupuje a využívá k provozu. U elektřiny nezáleží jen na množství, ale především na tom, jakou elektřinu podnik odebírá. Pokud pochází ze standardního energetického mixu, promítají se do uhlíkové stopy emise z elektráren spalujících uhlí a další fosilní zdroje. Funkční energy management je základem pro udržitelnou implementaci jakýchkoliv nových inovací.

Scope 3: Ostatní Nepřímé Emise (Dodavatelský Řetězec)

Nejkomplexnější, ale zároveň nejvýznamnější část uhlíkové stopy mlékárenského průmyslu tvoří ostatní nepřímé emise ve Scope 3, které zahrnují celý dodavatelský řetězec. A v případě mlékárenského průmyslu dominuje jediná položka: produkce mléka. Hlavním faktorem je zde samotný chov dobytka. Krávy jsou přežvýkavci a při trávení produkují metan - plyn, který má přibližně 28krát vyšší skleníkový efekt než oxid uhličitý. Metan společně s dalším významným plynem, oxidem dusným, se ve velkém uvolňuje také při nakládání s chlévskou mrvou.

Dobré řešení může představovat buď přechod na slaměnou podestýlku, díky níž vzniká místo kejdy slaměný hnůj, který je stabilnější a emisně méně náročný, nebo stavba bioplynové stanice, ve které se řízeně podporuje tvorba metanu ze směsi kejdy a rostlinné biomasy. Výběr dodavatelů, nastavení nákupních podmínek a především dlouhodobý dialog o udržitelnosti jsou silné nástroje. Vedle samotného mléka najdeme ve třetím rámci také například obaly. Polyetylen, hliník, papír a další obalové materiály nejenže vyžadují energii na výrobu, ale jejich likvidace může znamenat další environmentální zátěž.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Snižování uhlíkové stopy mlékárenských podniků je komplexní výzva, která zasahuje jak samotný provoz, tak celý dodavatelský řetězec. Dobrý začátek je orientace na to, co má podnik reálně pod kontrolou: kvalitní energy management, efektivní využívání sušicích a chladicích technologií či volba šetrnějších obalových materiálů. Právě v tom spočívá skutečná konkurenceschopnost do budoucna.

tags: #emise #vazane #na #spotrebu #a #na

Oblíbené příspěvky:

• Proces recyklace papíru a kartonů
• Školy v Jablonném a ekologie
• Skládka Popovice – Libec u Jičína: Technická zpráva
• Přírodní věštby a jejich interpretace
• Vývoj odpadového hospodářství v ČR