Energetický kompost: Složení a návod pro efektivní kompostování

I v betonové zástavbě panelových domů lze najít cestu k přírodě. Kompostování v bytě nabízí možnost proměnit kuchyňský bioodpad v cenné hnojivo pro vaše pokojové rostliny či balkonovou zeleň. Kompostování je přirozený proces rozkladu organických materiálů za pomoci mikroorganismů, hub a dalších živých organismů, při kterém vzniká humus - tmavá, drobivá látka bohatá na živiny.

Co patří do kompostu?

Asi není potřeba vysvětlovat, že některé věci do kompostu nepatří. Můžete kompostovat prakticky veškerý odpad rostlinného původu, tedy slupky, většinu ovoce i zeleniny, nať, ohryzky apod., dále také papírové čajové sáčky, kávovou sedlinu, uvadlé květiny, staré pečivo, skořápky vajíček i ořechů. Zbytky pečiva, papírové ubrousky či zvadlé květiny by měly tvořit malou část kompostu, mohou totiž začít plesnivět.

Vermikompostování - kompostování se žížalami

Vermikompostování je metoda kompostování za pomoci žížal, nejčastěji pomocí druhů Eisenia fetida, Dendrobaena veneta a oblíbené jsou i tzv. kalifornské žížaly. Vermikompostér pak funguje jako nádoba se dvěma komorami - v horní jsou umístěné žížaly, do spodní stéká tekutina, která je výsledkem kompostování. Tato tekutina se označuje jako žížalí čaj, který je po zředění výborným hnojivem.

Pořízení vermikompostéru

Speciální nádoba určená pro vermikompostování může být umístěna v kuchyni, na balkoně či v komoře. Důležité je zajistit ideálně stálou teplotu mezi 15-25 °C a chránit žížaly před přímým slunečním zářením i mrazem.

Příprava prostředí pro žížaly

Než dáte žížaly do vermikompostéru, musíte jim připravit vhodné prostředí - na dno nádoby nasypejte rašelinu, na ni dejte natrhaný karton nebo plata od vajíček, případně hobliny a podestýlku zvlhčete, aby se do ní žížaly snadno zavrtaly. Ideální vlhkost poznáte tak, že při stisku podestýlky vymáčknete pár kapek vody.

Čtěte také: Inovace v energetice a ekologii

Výběr vhodného materiálu pro vermikompostér

Do vermikompostéru lze přidávat zbytky ovoce a zeleniny, kávovou sedlinu, čajové sáčky, rozdrcené skořápky z vajec či papírové ubrousky. Naopak se vyhněte masu, mléčným výrobkům, tukům, citrusovým plodům a kořeněným zbytkům, které žížalám nevyhovují.

Údržba kompostéru

Pravidelně přidávejte bioodpad a dbejte na správný poměr mezi zeleným (dusíkatým) a hnědým (uhlíkatým) materiálem. Mezi zelené (dusíkaté) složky patří například čerstvě posekaná tráva, zbytky zeleniny či rostlin apod. Za hnědé (uhlíkaté) složky považujeme čajový sáček, kávovou sedlinu, dřevěný popel, piliny, seno, listí, slámu, drcené větve apod.

Problémy a řešení při kompostování

• Zápach: Nesprávné složení nebo přemíra určitého typu odpadu může způsobit zápach.
• Octomilky: Překrytí čerstvého odpadu vrstvou suchého materiálu, jako je papír či suché listí, může pomoci předejít výskytu octomilek.
• Únik žížal: Pokud jsou podmínky v kompostéru nevhodné (např. přílišná vlhkost či nedostatek potravy), mohou se žížaly snažit uniknout.

Další možnosti kompostování

• Elektrický kompostér: Urychluje proces rozkladu bioodpadu bez potřeby živočišných pomocníků.
• Kompostéry na balkon či terasu: Jedná se o obdobu klasického zahradního kompostéru.

Kompostování - jak na to?

Kompostování je biologická metoda využívání bioodpadu (BRO), kterou se za kontrolovaných podmínek aerobních procesů (tj. za přístupu vzduchu) a činností mikroorganismů přeměňuje bioodpad (BRO) na kompost.

Jak ho založit?

Důležitou roli při kompostování hraje surovinová skladba, především poměr uhlíku a dusíku v kompostovaném bioodpadu. Zatímco měkký a vlhký zelený odpad (například tráva, zbytky ovoce a zeleniny, ) je bohatý na dusík (N), suchý hnědý odpad (nadrobno nasekané nebo nadrcené větve z prořezávky stromů a keřů, dřevní štěpka, hobliny, dřevnaté stonky květin apod.) obsahuje hodně uhlíku (C). Dospodu kompostu patří hrubší a vzdušný materiál, který umožní provzdušnění kompostu a odtok přebytečné vody. Pak přidáme vlhký zelený odpad a vrstvy dále střídáme. Nejvhodnější je použít co nejpestřejší složení kompostovaného materiálu a materiály navzájem promíchat. Vlhký zelený se suchým, porézní s méně propustným, starší hnědý dřevnatý materiál s čerstvým zeleným. Nelze kompostovat pouze jednu složku materiálu - např. jen větve nebo jen samotnou trávu. Tím zamezíme i hnilobě a zápachu.

Co patří na kompost?

• Zbytky ovoce a zeleniny (včetně citrusových plodů)
• Kávové a čajové zbytky
• Zbytky pečiva
• Skořápky z vajíček a ořechů
• Lepenka, papírové kapesníky, ubrousky, na malé kousky rozstříhané kartonové krabice - jedná se o skvělý suchý hnědý odpad bohatý na uhlík
• Podestýlka domácích býložravých zvířat
• Posekaná tráva, listí, větvičky
• Plevel, zbytky zeleniny
• Piliny, hobliny, kůra
• Popel ze dřeva
• Trus býložravých hospodářských zvířat
• Peří, chlupy, vlasy

Tipy a vychytávky

Před kompostováním listů je vhodné projet je na podzim sekačkou bez zásobníku. Takto posekané listí nechte přes zimu pod sněhem a na jaře ho můžete postupně začít přidávat do kompostu. Dobré je namíchat listy s dusíkatými materiály (tráva, kuchyňský bioodpad, hnůj). Abychom zamezili klíčivosti plevelů, necháme je před kompostováním zkvasit v nádobě s vodou. Skvělým tipem je zavést si v kuchyni koš na bioodpad s kompostovatelnými sáčky. Po naplnění je pouze přenesete na kompost. K rychlejšímu nastartování tlení můžeme přimíchat zralý kompost, případně chlévský hnůj. Kusy odpadu přidávané na kompost by neměly být větší než dlaň - čím jemnější odpad budeme kompostovat, tím rychleji se bude přeměňovat na humus. Přidáním zeminy se organická hmota naváže na jílovité materiály.

Čtěte také: Český energetický průmysl a nakládání s odpady

Jak se o kompost starat?

Přibližně jednou za měsíc se vyplatí kompost kvůli provzdušnění promíchat. Pravidelně kontrolujeme správnou vlhkost. To zjistíme tak, že vezmeme hrst kompostu do ruky. Pokud z materiálu vytiskneme pouze několik kapek - je vše v pořádku. Pokud je příliš vlhký, přidáme do něj vrstvu uhlíkatých látek.

Kompost a zásyp

Zásyp také tvoří důležité hledisko komfortu tím, že pohlcuje pachy (biofitr). Asi poslední důležitý úkol zásypu je doplnit uhlík do výkalů, které jsou tvořeny převážně z dusíku. Tak může začít kompostovací proces. Ne vždy je potřeba tohoto poměru dosáhnout hned v záchodu. Reálně ale bývá spotřeba zásypu ještě menší. Zřejmě nebudete celý den jen u vašeho kompostovacího záchodu. Pánové vyjdou častěji na malou ven do přírody. Při samotném kompostování výkalů je nutné výkaly doplnit buďto o uhlík nebo o dusík dle potřeby. Uhlíkatý materiál je vše suché, často hnědé dřevnaté.

Poměr uhlíku a dusíku

Čím blíže je poměr C/N poměru 30/1, tím lépe je zajištěna podmínka pro jeho kompostovatelnost. Materiály v tomto poměru C/N se pak nedají skladovat, protože začínají samovolně kompostovat, a tak mění své vlastnosti. Naproti tomu rozdílnější poměr C/N u materiálů, třeba 120/1 nebo 5/1, není možné kompostovat do chvíle, než se poměr C/N přiblíží blíže k 30/1. Příkladně: piliny obsahující C/N 120/1 smíchané s výkaly s přirozeným obsahem C/N cca 1/15 v správném množství, vytvoří poměr C/N blíže k 30/1.

Vlastnosti zásypu

• Savost: Retence kapalin je různá u různých materiálů.
• Absorpce pachů: Nejvíce souvisí s velikostí povrchu materiálu.
• Kompostovatelnost: Snadnost kompostování určitého materiálu je závislá na podmínkách, které vznikají na daném kompostu.

Materiály pro zásyp

Piliny: Výhoda vlhkého pilinového zásypu je, že méně práší než suché piliny. Vlhký zásyp je připravený rychleji sát moč.

Biouhel: Má podobně prospěšné vlastnosti jako kompost. Vyrábí se pálením biomasy za omezeného přístupu vzduchu (pyrolýza). Nejčastěji se spaluje odpadní dřevo, které by jinak shnilo. Z toho vyplývá, že biouhel může být skvělým doplňkem pro váš zásyp. Je třeba ho jen smíchat s jiným uhlíkatým zásypem. Samotný biouhel je nevhodný, protože pomalu sákne moč nehledě na to, že je po jeho výrobě již z velké části nasáklý vodou.

Čtěte také: Využití Energetického Kompostu

Sláma: Problém obilné i jiné slámy je v její struktuře. Desikovaná sláma obsahuje zbytky chemických látek, a navíc je zprvu extrémně vysušená. Díky úžasným schopnostem kompostu není až takový problém přidat tuto slámu do kompostu, protože kompostováním se tyto chemické látky rozloží.

Rašelina: Použití rašeliny pro zasypávání výkalů je jistě velmi funkční možnost. Není to ale dlouhodobě udržitelný způsob vzhledem k tomu, že rašelina je extrémně pomalu se obnovující zdroj.

Hobliny: Hobliny jsou odpadem z hoblování dřeva, které aby šlo dobře hoblovat, musí být suché. Proto jsou hobliny příliš suché i do záchodu. Nevhodné jsou také pro svou velikost, která zapříčiňuje delší rozklad a špatnou kryvost vůči pachům i hmyzu.

Štěpka: Rozemleté dřevo, jako je štěpka, je zpravidla velmi hrubé, a proto se dlouho rozkládá. Jako zásyp je tedy nevhodné i pro špatnou kryvost a eliminaci pachů. Pro kompostovaní je štěpka vhodná pouze za předpokladu dobrých kompostovacích podmínek.

Zpracování materiálů

Poctiví zahradníci materiál pro kompostování často sekají nebo stříhají ručně. Pak nastává otázka, zda si jako pomocníka nepořídit štěpkovač, drtič či řezačku píce. Každý stroj však dokáže zpracovat trochu jiné suroviny s jiným výsledkem.

Alternativy kompostování

Bokashi: Jedná se o anaerobní fermentaci organických zbytků. Efektivní mikroorganismy ve směsi Bokashi se aktivují, když navlhnou. Následně pak fermentují organický odpad. V praxi to znamená, že organické zbytky prokládáme vrstvou směsi Bokashi, kterou vždy v nádobě stlačíme pomocí pěchovadla, aby se vyhnal vzduch a byly tak připraveny vhodné podmínky pro anaerobní fermentaci. Jakmile je nádoba naplněna, necháme ji 2 týdny stát/dozrát bez povšimnutí.

Aktivátory kompostu

Kompostování je přirozený proces, který lidé pozorují a využívají už po staletí. Přesto se v posledních letech na trhu objevuje stále více „kompostovacích aktivátorů“ - směsí, které slibují rychlejší rozklad, odstranění zápachu nebo vyšší kvalitu výsledného kompostu. Jsou ale tyto přípravky skutečně nezbytné, nebo si příroda vystačí sama?

Co jsou aktivátory kompostu

Aktivátor kompostu bývá směs mikroorganismů, enzymů, případně přídavku živin (cukrů), která má urychlit počátek rozkladu organické hmoty. Obvykle se prodává jako prášek nebo granulát, který se rozmíchá ve vodě a aplikuje přímo do kompostu.

Kdy může mít aktivátor smysl

Existují situace, kdy může aktivátor skutečně pomoci:

• Při zakládání kompostu v chladném období, kdy jsou přirozené mikrobiální procesy zpomalené.
• U sterilních materiálů, jako je přesušená tráva, piliny nebo listí bez půdního podílu - tam může chybět dostatečná mikrobiální startovací kultura.
• V městských kompostérech nebo elektrických zařízeních (např. typ Rocket), kde je proces více řízený a přídavek bakterií může pomoct nastartovat kompostování.

Pokud ale máte na zahradě běžný kompost, kde se střídá kuchyňský a zahradní odpad, mikroorganismy si do něj cestu najdou samy! Stačí přidat trochu zeminy nebo hotového kompostu a mikrobiální život se rozjede přirozeně.

Co kompost potřebuje víc než aktivátor

Kvalita a rychlost kompostování nesouvisí ani tak s přídavkem bakterií, jako spíš s vyvážením základních faktorů:

• Poměr „zeleného“ a „hnědého“ materiálu: Ideálně 1 : 3. Dusíkaté složky (kuchyňské zbytky, čerstvá tráva) potřebují doplnit uhlíkatým materiálem (větvičky, štěpka, sláma, karton), aby se předešlo zápachu a nadměrné vlhkosti.
• Dostatek vzduchu: Rozklad probíhá aerobně. Kompost je třeba občas provzdušnit nebo promíchat.
• Optimální vlhkost: Materiál by měl být vlhký jako vyždímaná houba. Příliš suchý kompost se nerozkládá, příliš mokrý zahnívá.
• Dostatek času a trpělivosti: Mikrobiální aktivita se vyvíjí postupně. Dá se však urychlit rovnoměrným promísením materiálu.

Pokud tyto podmínky dodržíte, bude kompost zrát přirozeně bez nutnosti chemických nebo biologických aktivátorů.

tags: #energeticky #kompost #slozeni #navod

Oblíbené příspěvky:

• Jak řešit ucpané odpady v panelovém domě
• Včely v přírodě
• Přehled stavebních a řemeslných firem
• Přednášky a skripta z ekologie živočichů
• Přírodní koupání v Hradeckém kraji