Energetický průmysl, odpady a recyklace v České republice

Průmysl je nejčastějším zdrojem odpadů. Vznikají v průběhu vlastního procesu příměsi, ze kterých v průběhu vlastního procesu vzniká odpad. V moderních technologiích je prakticky nemožné zamezit vzniku těchto odpadů. I když se zdá nepatrný, lze většinu odpadů z průmyslu zařadit mezi nebezpečné odpady ve velkém množství.

Jako kritéria pro dělení odpadů lze použít různé parametry. Jiným kritériem je místo vzniku odpadů, dělíme je na primární a sekundární. Odpady se dělí podle množství - podle toho je lze dělit na globální a lokální. Dalším kritériem je charakter vzniku odpadů, ty mohou být konstantní (např. odpady z elektráren, oceláren, jiných velkých podniků). Odpady vznikají jako odpady z výrobní sféry a ty je třeba zpracovat týmiž postupy.

Primární odpady vznikají ve výrobním závodu. Sekundární odpady vznikají jako odpady primární a sekundární, jako je čištění, údržba, doprava, příjem surovin, balení apod. Naopak z primárních odpadů lze téměř vždy získat druhotné suroviny. Zpracování směsi těchto látek je obtížné. Vznikající odpady je nutné recyklovat podle zásad seřazených podle klesající priority. Pokud recyklace odpadů nepřichází v úvahu, je nutné je odeslat do specializovaných firem nebo střediskům na odstraňování nebezpečných odpadů.

Druhy průmyslových odpadů

Průmyslové odpady můžeme rozdělit podle fyzikálního stavu na plynné, kapalné a tuhé. Plynné odpady mohou být toxické nebo organoleptické. Kapalné odpady jsou často tvořeny roztocích obsahujících chemikálie. Většina kovonosných odpadů je zařazena mezi nebezpečné odpady vzhledem ke karcinogenitě účelově přidávané.

Mezi typické příklady průmyslových odpadů patří:

Čtěte také: Inovace v energetice a ekologii

• Plynné odpady: amoniak, CO, sulfan a pod.
• Odpadní vody: hydroxid sodný (amalg.), kyselina fosforečná, pigmenty (chrom. žluť, běloba zinková, titanová - TiO2, vznik zel.
• Kovový odpad: Obsahuje kovy v nultém mocenství, často toxické složky a představují riziko pro životní prostředí. Může být hodnotnou druhotnou surovinou. Jsou to např. bimetalické (pocínované a pozinkované plechy) a polykomponentní.

V potravinářském průmyslu prakticky nevznikají nebezpečné odpady. Produkty se často využívají jako krmivo (např. mláto, pivovarské kvasnice) a hnojivo. Hodnotné látky se využívají v bezodpadové technologii.

Zpracování odpadních vod

Odpadní vody se čistí pomocí různých metod, jako jsou dekantace, filtrace. Takto se znovuzískávají běžná rozpouštědla, jako je aceton, cyklohexan, ethylacetát, butylacetát, methanol, ethanol a další.

Využití odpadů z energetiky

Energetický průmysl produkuje specifické druhy odpadů, které mají omezené využití. Odpady z nejaderné energetiky téměř neprodukuje. Hlavní využití popílku je ve stavebnictví. Používá se jako přísada do betonu, pro stabilizaci zemin, k výrobě cementu, dílců apod. Dále se využívá energosádrovec - přísada do cementů, výroba sádry a výrobků z ní.

Odpadní pneumatiky

Pneumatiky na konci životnosti jsou specifickým odpadem. Pneumatika se stává odpadem proto, že je nepoužitelná pro další použití v dopravních prostředcích. Větší část hmotnosti je však zcela využitelná i v současné úrovni poznání. Pneumatiky se využívají jako materiálu pro technické zabezpečení skládky. Vyřazené pláště pneumatik jsou osvobozeny od poplatku za uložení odpadu na skládku. Skládky se realizují v souladu se schváleným projektem a provozním řádem skládky.

Kaly z čistíren odpadních vod

Kaly z městských a průmyslových čistíren odpadních vod obsahují nerozložitelných organických látek. Přítomné organické látky mineralizují nebo přeměňují na nehnilobné (např. huminové), které dalšímu biologickému rozkladu podléhají jen zvolna. Kaly se používají jako hnojivo - levný zdroj esenciálních prvků (dusík a fosfor). Problémem je však zanášení kovů do půdy (nejčastěji zinek, měď, olovo, chrom, nikl) a infekčnost (přítomnost mikroorganismů). Dále se vyskytují železité a hlinité (odpad při koagulaci železitými a hlinitými solemi). V provozech povrchových úprav kovových výrobků a polotovarů vznikají vyčerpané lázně zinkové (zbytek zpracován spalováním).

Čtěte také: Využití Energetického Kompostu

Zemědělství a odpady

Intenzivní zemědělství s sebou nese narušování životního prostředí. V jednotlivých závodech vznikají provozy bezstelivové (zejména u prasat a slepic). Fermentaci byla vždy pro zemědělství cenným hnojivem, recyklaci živin a tedy k bezodpadovému provozu. Vzniká však zcela nový substrát, tzv. kejda - rozšířený způsob. Vzniká však řada problémů provozních a hygienických. Kejda se nesmí aplikovat na půdu zasněženou, zmrzlou a silně propustnou. Často kejda má tak malý obsah sušiny, že její hnojivá účinnost je minimální. Rostlinná výroba má řadu negativních účinků na životní prostředí, jedná se o používání herbicidů.

Mezi další zemědělské odpady patří:

• Silážní šťávy: vznikají při biologické konzervaci šťavnatých hnojiv a způsobují mnoho problémů při dalším využití.
• Chemické prostředky na ochranu rostlin - pesticidy: některé z nich jsou perzistentní, rozpustností v lipidech nebo v pletivech tukových vrstev.
• Odpady z moření osiv: se zbytky mořidel např.

Dřevozpracující průmysl

Při zpracování dřeva vzniká celá řada odpadů v podobě pilin, kůry, kusového odpadu při zpracování řeziva, hoblin, dýhového odpadu atd. Tyto odpady se využívají ke kompostování, v cihlářském průmyslu a při výrobě cementotřískového betonu. Dřevozpracující průmysl produkuje také odpady ve formě odpadních vod, kalů a exhalátů. Důležitá je hospodárnost využití dřevní hmoty. Vznikají chemikálie, např. vanilinu. - vodorozpustné látky obsahující anorganické soli (nejškodlivější slouč. dehtu.

Odpady z těžby ropy

Při těžbě ropných výrobků, vznikají plynné, kapalné a tuhé odpady. Patří sem kontaminovaná zemina z vrtu a jeho okolí. Znečištění se vyskytuje při těžbě, silniční a železniční dopravě (znečištění povrch. Ropa se shromažďuje ropa, která se na moři odčerpává do speciálních cisternových lodí. Odstraňování ropných skvrn se provádí pomocí speciálních plovoucích bariér a norných stěn, doprovodných člunů nebo cisternových lodí. Využívá se hydrofobizovaný perlit - Vapex) s velkým specifickým povrchem. S ropou shluky, které se z hladiny odstraňují sběrnými mechanismy. Adsorpční materiály nelze použít opakovaně. Ropa a směsi ropných látek se zpracovávají suroviny, podle úrovně kontroly. Další organické látky vznikají jako palivo, motorová nafta) nebo jako topné oleje. Spalování ropných produktů přispívá ke zvyšování oxidu uhličitého v atmosféře.

Radioaktivní odpady

Radioaktivní odpady představují specifickou kategorii odpadů, která vyžaduje zvláštní přístup. Nebezpečí tzv. Vzniká s využitím tří možností - vzdáleností, stíněním a omezením doby expozice. Radioaktivní odpady se liší významnými rozdíly. Znamenají veškeré nebezpečné odpady, asi jedním procentem. Radioaktivními látkami kontaminován a pro který se nepředpokládá další využití. Beta a gama (obráceně než u rizika vnějšího ozáření). Odpady s obsahem přirozeně radioaktivních prvků se vyskytují v radioaktivních minerálních vodách. Jsou zdrojem radioaktivních povlaků, jejichž základem je radium. Odpady vznikají v úpravnách radioaktivního odpadu a je ukládán na tzv.kalištích (nebo odkalištích). Pokud vznikají, jsou téměř beze zbytku recyklovány.

Čtěte také: Komunální odpad a energie

Zdroje v odpadech z provozu jaderných elektráren jsou dva. Prvním je kontaminace primárního okruhu a s ním pak i do dalších míst. Druhým zdrojem je aktivace materiálů v této zóně. Pro vyhořelé jaderné palivo není zatím k dispozici racionální využití, zejména nevyužitý štěpný materiál a štěpný materiál sekundární. Zpracování do ÚJV Řež. Vzniklého produktu tohoto zpracování. Dekontaminovat, se musí podobně jako nebezpečné průmyslové odpady solidifikovat. Skladování je dočasnou záležitostí. Konečné ukládání je mimořádně náročnou záležitostí. Cílem je izolaci radioaktivních odpadů od životního prostředí. Používá se systém, kdy je odpad v úložišti chráněn řadou na sobě nezávislých bariér. Doba izolace by měla být desetinásobek poločasu rozpadu nejvýznamnějšího radionuklidu. Rozpadu 137Cs, tedy asi 300 let.

Zařízení pro energetické využití odpadů (ZEVO)

Zatímco běžná spalovna slouží pouze k likvidaci odpadů, v ZEVO dochází jejich termickým využitím k výrobě tepelné a elektrické energie. Na pomyslném žebříčku preferovaných řešení, jak s odpady nakládat, je tedy jejich energetické využití prostřednictvím ZEVO nadřazené pouhému odstranění, ať již spálením nebo uložením na skládku. Pro ZEVO platí velmi přísná evropská a česká legislativa, která povoluje jen minimální hodnoty emisí do životního prostředí. V porovnání s klasickými zdroji (např. uhelné elektrárny) jsou ZEVO k lidskému zdraví a životnímu prostředí mnohem šetrnější.

Energie vyrobená z odpadu navíc šetří neobnovitelné zdroje surovin, jako jsou uhlí či ropa. Využívá smysluplně zbytkový odpad (takový, který nelze jinak zpracovat, např. Zpracovává totiž tzv. zbytkový odpad, tedy ten, který zůstává po oddělení využitelných a nebezpečných složek z komunálních odpadů. Energetické využití odpadů v žádném případě nekonkuruje třídění a recyklaci, naopak je přirozeně doplňuje. V souladu s evropskou legislativou bude nakládání s odpady rozděleno do stupnice (tzv. hierarchie) podle preferovaných řešení.

ZEVO v České republice

V České republice jsou v současnosti v provozu čtyři ZEVO: v Praze, v Brně, v Liberci a v Chotíkově u Plzně. Stávající roční kapacita ZEVO v České republice je přibližně 750 tisíc tun. První moderní zařízení na energetické využívání odpadů bylo vybudováno na konci 80. let minulého století v Brně - Komárov. Jeho stávající kapacita je asi 248 tisíc tun ročně, což znamená pokrytí roční spotřeby tepla pro 40 tisíc domácností a elektřiny pro 20 tisíc domácností. Zařízení v Praze - Malešicích bylo zprovozněno v letech 1996-1998. Vystřídalo původní pražskou spalovnu odpadů z 30. let ve Vysočanech. Vyrábí především teplo, elektřinu až od roku 2010, obojí do zhruba 20 tisíc domácností. Kapacita ZEVO Malešice je 310 tisíc tun odpadů ročně.

Tabulka: ZEVO v České republice

Recyklace plastů

Recyklace má smysl jen tehdy, když se získaný druhotný výrobek a druhotná surovina smysluplně využije, jestliže díky ní nemusíme vyrobit novou. Recyklace nás nikdy nespasí, je to určitě užitečný krok v tom, že omezuje množství plastových obalů, které se jinak dostávají do životního prostředí. Recyklace sama o sobě není nástrojem, kterým dramaticky snížíme uhlíkovou stopu balení jako takového. V tomto směru je třeba jít do prevence vzniku odpadu.

Podstatou recyklace je udržet materiál co nejdéle v oběhu. Můžete dělat lavičky z odpadních plastů. Ano, jsou odolné, fungují, ale zároveň tím vytváříte alibi pro to, aby se vyráběl nadbytek plastů, protože je umíme recyklovat a využít. Chemická recyklace je zajímavá technologie, ale zatím jsem k ní spíše skeptický. Pro určitou část plastových odpadů může být užitečná, pokud se vytvoří dobrý obchodní model a vzniklá surovina bude smysluplně využita.

Druhy recyklace plastů

Existuje několik druhů recyklace plastů:

• Primární recyklace: Technologický odpad se recykluje ve zpracovatelských závodech již od počátků výroby a zpracování polymerů, tedy již od čtyřicátých let.
• Materiálová recyklace: Je založena na dodání tepelné a mechanické energie a aditiv (stabilizátorů, barviv, případně i plniv), nutných pro přetvoření odpadní suroviny na nový materiál s mechanickými i estetickými vlastnostmi blízkými panenskému polymeru.
• Chemická recyklace (Chemolýza): Chemický rozklad polykondenzátů účinkem vybraných nízkomolekulárních látek je souhrnně označován jako chemolýza.

Hlavní překážkou ekonomicky schůdné recyklace uživatelského plastového odpadu je skutečnost, že je to směs plastů, nadto znečištěná. Proto svoz komunálního sběru nejdříve směřuje do třídicích závodů, kde jsou z této směsi jako první vytříděny snadno recyklovatelné složky.

Pro recyklaci PET lahví existuje řada postupů. Jednou cestou jsou postupy materiálové recyklace opět na materiál pro výrobu nápojových lahví označované jako B2B (bottle-to-bottle). Společným problémem všech postupů B2B jsou vysoké nároky na čistotu vstupní suroviny. Přednostně jsou technologiemi B2B zpracovávány čiré bezbarvé lahve. Velké objemy PET lahví jsou zpracovávány na vlákna. Plně postačující formou suroviny pro tento způsob recyklace je vytříděná a dobře vypraná drť odpadního PET. Největší množství odpadního PET se však zpracovává na technické textilie, zvláště pak na ty netkané, a na vláknité výplně nacházejí poměrně široké uplatnění jako čalounický materiál.

Recyklace polymerních směsí prostým míšením jejich taveniny nevede k požadovaným užitným vlastnostem výsledného materiálu. Mechanické a estetické vlastnosti recyklátu směsi plastů významně omezují rozsah jeho aplikací na masivní dílce, které nahrazují dřevo nebo beton a nacházejí uplatnění především v pozemním, dopravním a vodním stavitelství a v zemědělství.

Ekonomika recyklačních provozů závisí na tržní ceně finálního produktu. Největší překážkou výstavby a provozu nových technologických zařízení pro recyklaci plastů je však příslušná legislativa jak na úrovni České republiky, tak na úrovni Evropské unie.

tags: #energetický #průmysl #odpady #recyklace

Oblíbené příspěvky:

• Brain Box pro rodinu
• Ochrana ohrožených stromů
• Použití odhlučněných PVC trubek
• Přírodní krásy Tábora a okolí
• O začlenění MS Ekologie