Energetické využití odpadu na skládkách

16.03.2026

Energetické využití odpadu není v protikladu s recyklací, konkurenčním procesem pro obě tato využití je skládkování. V minulých článcích našeho seriálu o odpadech bylo několikrát nastíněno řešení problematické situace v nakládání s komunálními odpady v podobě zvýšení jejich energetického využívání k výrobě tepla a elektřiny. Energetické využití KO v sobě ale také nese možnost úspory fosilních paliv, která se k výrobě elektřiny a tepla používají nyní.

Současná situace v České republice

Česká republika zaostává mezi státy Evropské unie v energetickém zpracování komunálního odpadu. Nejvíce jej totiž ukládáme bez jakéhokoli užitku na skládky, zatímco na energii zpracováváme pouze 12 %. Česko se řadí podle Eurostatu mezi země s největším počtem skládek v Evropě, kde končí téměř polovina komunálního odpadu (45 %) bez jakéhokoli dalšího využití.

Podle Zprávy o životním prostředí za rok 2017 se v České republice zhruba 45 procent komunálního odpadu ukládalo na skládky, 37,5 procenta bylo materiálově a 12 procent energeticky využito.

V Česku jsou čtyři zařízení pro energetické využití odpadů, spalovny v Praze, Liberci, Brně a Plzni. Zařízení na energetické využití odpadu ekologicky zpracovávají komunální odpady, které již nelze dále recyklovat. Pro krajská a okresní města představují technologii, díky níž splní všechny požadavky nové odpadové legislativy (např. ZEVO je navíc důležitou součástí oběhového hospodářství - zužitkovává totiž energii obsaženou v odpadech k výrobě tepla a elektřiny.

Výhody energetického využití odpadu jsou zřejmé na první pohled. Vstupní surovinu by tak či onak bylo potřeba zlikvidovat, což by stálo nějaké prostředky. Organický odpad zároveň vzniká přirozeně lidskou činností a nedá se realisticky předpokládat, že někdy úplně dojde. Navíc pro energetické využití odpadů nejsou potřeba převratné technologie. Jde tak spíš o otázku celkové kapacity a ekonomické efektivity.

Čtěte také: Vliv Energie na Přírodu

Výhřevnost komunálního odpadu

Odhaduje se, že průměrná výhřevnost komunálního odpadu (běžně vytříděného) je 9,1 MJ/kg. Výhřevnost KO je dána především jeho složením. Vyšší výhřevnost KO dodává přítomnost plastů, dřevěného odpadu, ale i papír. Odpad biologického původu výhřevnost snižuje. Pro energetické využití tak připadají v úvahu především směsný KO a objemný odpad, které dnes tvoří podstatnou část KO končícího na skládkách.

Hodnoty výhřevnosti KO se z různých zdrojů liší. Je možné se setkat s čísly od 5,9 do 10,7 MJ/kg. Pro objemný odpad byla spočítána výhřevnost zvlášť, a to 19 MJ/kg. Výhřevnost tohoto odpadu podstatně zvyšuje přítomnost dřeva (nábytek, větve) a plastů (rozměrné obaly, textil, koberce, obuv).

V roce 2010 tak bylo uloženo na skládky více než 3 tis. TJ energie. Obdobně tomu bylo i v letech předešlých. Výhřevnost KO se blíží výhřevnosti hnědého uhlí, část tepla a elektřiny vyrobeného z uhlí by tak mohla být nahrazena právě energií z odpadu. Zmiňované 3 tis. TJ v sobě obsahuje např. více než 200 tis. t hnědého uhlí, 120 tis.

Spalovna v Brně uvádí, že v roce 2006 se díky výrobě tepla z KO podařilo ušetřit více než 24 mil. m3 zemního plynu nebo 31 tis. t černého koksovatelného uhlí a nebo 21 tis. t topného oleje. ZEVO Malešice uvádí údaje o tom, že ročně zpracovaných 210 tis. t KO odpovídá 130 tis. t hnědého uhlí nebo 80 tis. t uhlí černého. Zařízení dodá 1200 TJ tepla 25 tis. Obdobné údaje uvádí též spalovna v Liberci. Zpracováním více než 93 tis. t KO v roce 2005 došlo k úspoře 19 tis. t mazutu nebo 22 mil m3 zemního plynu nebo 28 tis. t černého uhlí.

Výhřevnost KO vzrostla v ČR po r. 1990 s používáním plastů a poté klesla díky třídění plastů, především PET, a papíru. I přes stále se zlepšující třídění KO se ve směsném KO tyto komodity stále objevují. A to ať už z důvodu laxního přístupu ke třídění či v podobě mastného a mokrého papíru nebo jako součást vícesložkových odpadů (např. dětské pleny, tuby od past a šamponů apod.). Určité procento těchto (i jiných tříditelných) materiálů se bude v KO objevovat i v budoucnu.

Čtěte také: Udržitelná Budoucnost

Energetické využití takového odpadu je tak jistě řešením environmentálně příznivějším než je pouhé uložení odpadu na skládku, kam je ročně v Ústeckém kraji uloženo okolo 3 tis. TJ využitelné energie.

Energetické využití skládkového odpadu

V ubranizovaných západních zemích je pak v centru pozornosti využití odpadů ze skládek. Energetické využití skládkového odpadu dává zároveň smysl ekonomicky. Odhaduje se, že organický odpad na skládkách má hodnotu přes 55 miliard dolarů, možnosti jeho využití jsou ale omezené. Jednou z výhod je i relativně jednoduchá technologie. Pro zpracování skládkových odpadů se obvykle využívá metoda anaerobní digesce. To je organický proces, v podstatě fermentace bez přístupu vzduchu.

V ekonomicky vyspělých zemích představuje produkce skládkového plynu asi 5 % celkové spotřeby plynu, řada států by ale ráda rozšířila jeho využití. Například Slovinsko plánuje zvýšení jeho produkce o 25 % do roku 2030.

Potenciál tak mají nové přístupy a technologie v obou směrech. Jednak v samotném využití skládkového odpadu pro energetickou výrobu, tak v nakládání s odpady a v managementu skládek jako takových. Třeba finský start-up Zenrobotic vyvíjí komerčně uplatnitelnou technologii, která umí třídit odpad s vysokou přesností díky zapojení umělé inteligence. Francouzský Trinov zase umělou inteligenci využívá k chytrému sledování oběhu odpadu.

Inovace už pronikají i do firem a domácností. V USA například rozšiřuje svou činnost služba HomeBiogas, která dodává skládkový plyn pro běžné domácí využití. Podobný systém funguje i v některých městech v Izraeli. Z městského odpadu se vytřídí zbytky jídla a využijí se na výrobu plynu pro ohřev vody a topení, z části pak také hnojiva, která se používají na kultivaci městské zeleně.

Čtěte také: Význam obnovitelné energie

Zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO)

K přeměně odpadu, jenž by jinak skončil na skládkách, slouží ZEVO - zařízení na energetické využití odpadu. Naše skupina ENETIQA provozuje ZEVO v Liberci s kapacitou 96 000 tun odpadu ročně. ZEVO dále z odpadu třídí i tuny toxických kovů, které jsou převedeny na stabilní a nerozpustné formy a v podobě stabilizovaného filtračního koláče předány na skládky nebezpečných odpadů. Naše dceřiná společnost TERMIZO každý rok na užitečné energie promění 96 000 tun odpadu. Z něj vyrábí teplo pro více než 13 000 domácností a do veřejné sítě dodává 13 GWh elektřiny, což je roční spotřeba cca 3000 domácností.

ZEVO představuje pojistku, že se vedení města či obce v důsledku případného dalšího zpřísnění odpadové legislativy nedostane do potíží. ZEVO řeší razantní růst nákladů za skládkování odpadu, pokud se městu nepodaří dosáhnout vysokého stupně jeho třídění, jakým nová odpadová legislativa podmiňuje udělení tzv. třídící slevy.

ZEVO je pro odběratele tepla i elektřiny pojistkou stabilních a předvídatelných cen. ZEVO je řešením i pro menší a střední města. Na zařízení ZEVO lze čerpat dotační tituly. V České republice jsou zatím v provozu čtyři podobná zařízení.

Historie a vývoj energetického využití odpadu v ČR

Česká republika během třiceti pěti let vybudovala síť zařízení, která dokládají, že i zbytkový materiál může mít reálnou hodnotu. Zatímco na konci osmdesátých let se spalovalo necelých šedesát tisíc tun odpadu ročně, v roce 2024 už statistiky Ministerstva průmyslu a obchodu uvádějí více než 1,35 milionu tun energeticky využitých odpadů a alternativních paliv.

První kroky této proměny byly učiněny ještě v době, kdy pojem oběhové hospodářství nebyl součástí politických strategií ani veřejné debaty. V 80. letech vznikla v Brně první česká spalovna komunálního odpadu, jejíž kapacita tehdy činila 240 tisíc tun ročně, ale zdaleka nebyla plně využívána. Technologie byla jednoduchá, účinnost nízká a ekologické parametry odpovídaly době, která energetické využití odpadu chápala především jako prostou formu likvidace odpadu. O více než dvacet let později prošlo zařízení zásadní modernizací, která z něj učinila kogenerační zdroj vyrábějící teplo i elektřinu.

Podle aktuálních údajů MPO představují zařízení pro energetické využívání odpadů (ZEVO) největší kategorii v rámci celé bilance. V roce 2024 bylo v těchto zařízeních spáleno přes 830 tisíc tun komunálního odpadu, což odpovídá zhruba 8 milionům gigajoulů energie. Z tohoto množství se vyrobilo 261 tisíc megawatthodin elektřiny a více než čtyři miliony gigajoulů tepla.

Příběh brněnské spalovny se postupně stal inspirací pro další města. V Praze vzniklo zařízení ZEVO Malešice, jehož projekt se začal připravovat již na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Po složitém období výstavby bylo uvedeno do provozu na podzim roku 1998. Od té doby prošlo několika modernizačními etapami, které se zaměřily především na čištění spalin a na zvýšení energetické efektivity. Dnes je ZEVO Malešice považováno za klíčové městské zařízení s kogenerační výrobou.

Třetím důležitým mezníkem bylo uvedení do provozu spalovny Termizo v Liberci, která od roku 2000 zpracovává až 96 tisíc tun odpadu ročně a dodává elektřinu i teplo do místní sítě. V roce 2016 se přidalo zařízení v Chotíkově u Plzně, moderní kogenerační zdroj s výkonem 10,5 MW elektřiny a 31,7 MW tepla.

Dohromady v roce 2024 vyrobila 261 tisíc megawatthodin elektřiny a více než čtyři miliony gigajoulů tepla. Z historických dat je patrné, že objem komunálního odpadu využívaného pro výrobu energie vzrostl mezi lety 1989 a 2024 osmnáctinásobně. Kromě zvyšování kapacit hrálo zásadní roli i zavádění kogenerace - tedy současné výroby elektřiny a tepla.

Významnou roli hrají také průmyslové a nemocniční spalovny, které tvoří samostatný a dlouhodobě stabilní segment. Jejich počet se v posledních letech pohybuje kolem tří desítek, přičemž se nacházejí například v Jihlavě, Kolíně, Kralupech nad Vltavou, Ostravě, Plzni, Trmicích nebo Zlíně.

Zcela mimořádný rozvoj zažily v posledních dvaceti letech cementárny a vápenky. Ty dnes spalují nejen drcené pneumatiky, ale i odpadní oleje, čistírenské kaly, masokostní moučku nebo tzv. TAP - tuhá alternativní paliva vyráběná z vytříděného komunálního odpadu. V roce 2024 cementářský sektor zpracoval 391 tisíc tun těchto paliv a odpadů, což odpovídá zhruba třetině veškerého energeticky využívaného odpadu v České republice.

Dalším milníkem se stala modernizace teplárny v Přerově, která v roce 2023 spustila provoz nových multipalivových kotlů. Ty umožňují spalování TAP i biomasy a představují první krok k hlubšímu propojení teplárenství s oběhovým hospodářstvím. Přerov se tak stal symbolem nového trendu, kdy energetická zařízení začínají chápat odpad jako lokální surovinu s konkrétní energetickou hodnotou.

Celková energie obsažená v odpadech a alternativních palivech využitých v roce 2024 přesáhla 19 milionů gigajoulů. Jinými slovy, množství energie získané z odpadu dnes odpovídá spotřebě středně velkého města během celého roku.

Srovnání s Evropou a trendy

V evropském kontextu se Česká republika postupně přibližuje vyspělým státům, které odpad považují za zdroj energie i suroviny. Zatímco dříve jsme se orientovali na skládkování, dnes je trend opačný - rozšiřují se zařízení ZEVO, cementárny zvyšují podíl alternativních paliv a teplárny testují nové směsi TAP a biomasy.

Energetické využívání odpadů se však v České republice neomezuje jen na městské spalovny. Od roku 1989, kdy v těchto zařízeních vzniklo 180 tisíc gigajoulů tepla, vzrostl jejich energetický výkon více než čtyřnásobně. Tyto provozy dohromady spálí ročně okolo 65-90 tisíc tun odpadu, přičemž přispívají především teplem využívaným pro technologické procesy nebo vytápění průmyslových areálů.

Zatímco v sousedním Německu se k výrobě energie využívá bezmála třetina odpadu (31 %), v Česku je to zatím jen kolem desetiny (12 %).

Členské státy EU mají již platnou (nebo připravují) legislativu v souladu s Evropskou unií, tzn. když Švýcarsko není členem EU, uzavírá s EU dvojstranné smlouvy, které kompatibilitu legislativ zajišťují.