Enkaustika: Fascinující technika malby voskem

Malba barvami pojenými voskem - tzv. enkaustika - byla velmi oblíbená již za starověku. Enkaustika je fascinující technika malby horkým voskem, která kombinuje barvu, světlo a strukturu. Tato výtvarná metoda sahá až do starověku, kdy se používala k tvorbě portrétů a ikon. Dnes se enkaustika znovu těší oblibě díky své originalitě a jedinečným vizuálním efektům.

Enkaustika - malba pomocí vosku jako pojidla barev má mnoho technických předností, proto již ve starověku byla velmi oblíbena a rozšířena. Nejčastějším pojidlem pigmentů je včelý vosk, využít se dá i parafín. Především - může to být poměrně "rychlá" technika, barva s voskem tuhne ihned po nanasení na podložku, po zaschnutí již není mísitelná (oproti např. tempeře či akvarelu).

Historie a použití enkaustiky

O technice enkaustiky píše již Plinius ve své knize Naturalis Historia - kde popisuje tři různé způsoby malby. Nejstarší dochované enkaustiky pocházejí z římsko-egyptského období a jsou to především malby na dřevěných deskách známé jako ,,Fajjúmské portréty“. Jedná se o mumiové portréty. Jsou dochovány jak malby malované voskem rozpuštěných teplem, tak voskem nanášeným zastudena - rozpuštěným pomocí rozpouštědel.

Enkaustika byla používaná také i v moderním umění. Jasper Johns pomocí voskových barev vytvářel známé obrazy Vlajek. Nebo techniku enkaustiky kombinoval s koláží a roku 1951 vytvořil např.

Techniky a materiály

Prvním je způsob pomocí horké špachtle (tzv. cauteria), kterou se pigmenty smíšené s voskem nanášely na podklad, což je dnešní asi nejznámější způsob malby. Dalším je nanášení barev štětcem.

Čtěte také: Tipy pro kreslení tužkou

Základem jsou enkaustické voskovky vyrobené z včelího vosku a pigmentů, které se roztavují do tekuté formy. Barvy se nanášejí pomocí enkaustické žehličky nebo enkaustického pera na speciální enkaustický papír. Pro jemné detaily a strukturální efekty lze použít škrabky, houbičky či kovové nástroje.

Příprava směsi

Jak na přípravu směsi? Pigment se smíchá do rozehřátého vosku (např. ohřátého ve vodní lázni), cílem je sytá, barevná a hladká hmota. Dále se pomocí horké špachtle (špachtli lze nahřát nad kahanem, nebo pomocí speciálních násad na enkaustiskou žehličku) se barva nanáší na podložku. Zde už je zcela na rukopisu umělce a toho, čeho chce na obraze dosáhnout - barvu lze nanášet hustými pastózními nánosy, tyto "kusy" lze dále rozžehlovat či přebrušovat.

Vlastnosti vosku

Vosk má mimořádné optické vlastnosti, díky nimž propůjčuje pigmentům zcela specifickou hloubku, svítivost a lesk. Index lomu světla je velmi vysoký a díky tomu silně ovlivňuje optické chování barev. Díky vosku jako pojidla je nanášený pigment a tím malba voděodolná.

Tvorba obrazu technikou enkaustiky

Při práci s voskem se využívá jeho schopnost vrstvení a mísení barev. Jednotlivé vrstvy se mohou znovu zahřívat, aby se dosáhlo hloubky a jemných přechodů. Obrazy vytvořené technikou enkaustiky vynikají svou trvanlivostí - vosk vytváří přirozenou ochrannou vrstvu, takže není nutné je lakovat.

Enkaustiská malba je spíše malba technikou "alla prima" - barvy se kladou vedle sebe, samotné vrstvení v pastě nemá moc význam. Lze samozřejmě experimentovat i s lazurami - např. Pro dosažení nejlepších výsledků zahřívejte vosk rovnoměrně a experimentujte s vrstvením barev. Vyzkoušejte kontrast teplých a studených tónů a práci na tmavém podkladu - výsledný efekt vás překvapí svou hloubkou a světelným rozptylem.

Čtěte také: Inspirace pro podsvícené obrazy: Příroda v hlavní roli

Enkaustika nabízí široké možnosti výtvarného vyjádření. Uplatní se při tvorbě abstraktních kompozic, krajin, portrétů i dekorativních motivů. Skvěle se kombinuje s dalšími technikami, například mozaikou nebo decoupage.

Enkaustika v současnosti

Enkaustika, výtvarné využití horkých barevných vosků, je technika s tisíciletou tradicí. Její evropské (moderní) pojetí doznává v posledních několika letech velké obliby zejména díky novým pomůckám, které se objevily na trhu. Enkaustika je oblíbená pro svou jednoduchost, zájemce nemusí mít předchozí výtvarné zkušenosti. Dá se využít pro malování obrázků a přáníček i pro zdobení prostorových objektů (kraslic, krabiček, ozdob…).

Enkaustika je velmi "lidumilná" technika, i naprostí začátečníci si mohou užít experimentování s jednotlivými tahy, nánosy barev a barevnou skladbou obrazu. Hranice kreativity a tvůrčí fantazie se skutečně nekladou.

Pokud se zajímáte o malování a kreslení či né zcela tradiční výtvarné techniky - možná pro Vás bude zajímavá také tato technika - tzv. ceroplastika. Ceroplastika je technika na hranici mezi malbou a plastikou, byla oblíbena na přelomu 18. a 19. století, jedná se o modelované reliéfy z barevných vosků, nebo reliéf s tenkou voskovou polychromií (barevnou závěrečnou vrstvou).

Čtěte také: Panorama přírody na plátně

tags: #enkaustika #obrazy #technika #příroda

Oblíbené příspěvky:

• Bakalářská práce o energetickém zpracování odpadu
• Evropská chudoba
• Udržitelná Budoucnost s EU
• Svoz odpadu Královice - podrobnosti
• Poznávání přírody skrze licenční kout