Licenční kout v přírodě: Návod k poznávání a lásce

Velká nekonečná kniha o malých zázracích, které se dějí všude kolem nás. Elektronická kniha o lásce k přírodě, o přírodě samotné, o krajině a jak se dívat na život kolem nás. Budu v ní uveřejňovat drobnější článečky o živočiších, rostlinách, krajinách, lidech, o poznávání světa kolem nás, návody k bádání a přemýšlení proč a jak a co se v přírodě a krajině děje...

Cílem těchto řádek je, aby se lidé zvedli od mihotavých světýlek monitorů a televize a prostě si vyšli do krajiny... jen tak, na procházku, výpravu či exkurzi. Všechny články jsou napsány prožitky, které mi diktovala matka Příroda. Jsou psány autodidaktem, který přírodu a její děti neustále studuje v knihách, i na internetu, ale především v terénu pro své potěšení... a chvilku je zoologem, ornitologem entomologem, pak myslivcem či botanikem nebo dokonce krajinologem, kterého ovlivnil Václav Cílek.

Jsem člověk, který nebojí říci, že premíra vysokých škol či titulů ( bohužel i z biologicých věd ) brání či nezaručuje časté chození do přírody, vnímat její krásy a zákonitosti a porozumění. Pracuji v zoologické zahradě a znám mnoho studentů z různých fakult a tedy moc dobře vím, kolik lidí to se studiem přírodnch věd myslí vážně. Věřte či ne, ale moc jich není.

TAK PŘÁTELÉ PŘÍRODY A VYRÁŽÍME SPOLEČNĚ DO PŘÍRODY, TŘEBA I ZA HUMNA - ZA MĚSTO ČI VESNICI... ANEBO DO POLÍ A LUK A LESŮ. Jsem na světě bez mála 40 let a mnoho se v mém životě změnilo, změnil se postoj ke vnímání přírody a přírodních krás, změnila se krajina hodnot, změnil se náhled na ochranu přírody. Vše má nějaký vývoj. I příroda se nám po staletí změnila v krajinu a ta krajina nás okouzluje... Někoho více a někoho méně. Mohu-li hovořit za sebe, miluji naší vlast, naší otčinu, naší českou zem.

A poslední dobou je mi teskno, co se s naší krajinou děje. Zajisté vím, že člověk přírodu měnil většinou ke svým potřebám, ale do doby vědeckotechnické revoluce ty změny šly pomalým tempem. Než člověk rozoral půlhektarovou louku, dalo mu to dost práce a námahy. Dnes to traktor zvládne za pár minut... Než diluviální člověk nebo naši předci před pěti sty či tisíci lety pokácel strom nebo vysekal kousek lesa, trvalo mu to mnohem déle.

Čtěte také: Jarní inspirace

Tyto změny příroda i kolikrát uvítala. Začaly se šířit nové druhy. Bez přičinění člověka bychom neměli vlčí máky, koukoly, vlaštovky, sysly, křečky, skřivany, chocholouše. Česká krajina bez skřivánka? Kolik je lidové poesie, ve které skřivan zpívá mezi verši svojí líbenou písničku. Vlčí mák? Jak chudičké by to bylo pole nebo polní cesta. Většina jmenovaných druhů je totiž stepního charakteru. A co je pole? Louka? Novodobá step... Obdivujeme Šumavu, její lesy, louky plné květin. Bez člověka by tam louky nebyly. Obdivujeme Brdy? Bez vojenské intervence by tak krásné nebyly. Většina pískoven a lomů a lůmků je dnes chráněna.

Člověk vždy krajinu měnil, o tom není pochyb. Dělal to pomalu a tak příroda rostla do druhové pestrosti. Proč se nám nyní líbí naše krajina? Naše barokně laděná krajina, která na mnoha místech ukrývá rezidua původní přírody. Příroda v krajině.. Příroda jako taková již neexistuje, máme krajinu, ale krajina bez přírodních principů žít nemůže. To by se celé ekosystémy zhroutily. A také se to někdy stává.

Aby mě civilizace nesemlela v děsném chřtánu plném ostrých zubů a páchnoucího jazyka, musím na čerstvý svěží vzduch, nechat oko pokochat krásným scénami na podiu přírody... A co bydlím na Mělníce se mi to daří mnohem lépe, než když jsem bydlel v Praze. S oblibou říkám, že jsem byl vždy jiný Pražák. To je již samo o sobě pojem. Jiný Pražák... Dětství jsem často trávil u babičky a dědy na Radlíku u Jílového, pak na naší chatě na Hradišťku pod Medníkem, víkend co víkend, prázdniny co prázdniny. Stále venku, stále v terénu... i Stodůlky byla vesnice...

To toulání mi zůstalo. Ta láska k přírodě již od dob, kdy jsem se postavil na nohy, rostla... Jinak vnímá přírodu desetiletý chlapec jinak dospělý muž. Ale podstata je stále stejná, láska k přírodě je stejná, jen se mění s nabytými zkušenostmi, vzdělaností a praxí v terénu. Učím se o přírodě, učí mě příroda a jsem učen přírodou. A učební látky má vnadná příroda nepřeberné množství.

Ke studiu přírody se váže mnoho oborů, které se vzájemně doplňují a nelze je vyloučit. Zoologie a botanika a jejich vědní obory, ekologie, která všechny vazby propojí, krajinná ekologie, moderní obor jak nahlížet a chránit krajinu, myslivost, turistika, zeměpis, přírodovědná literatura a beletrie, geologie, historie, medicína, sběr léčivých rostlin, skautství, výtvarné umění zvláště krajinomalba, kresba, hlavně vědecká ilustrace... A těch oborů je mnohem více. Jak to tak bývá, vše je propojené se vším a nic se nedá zanedbat.

Čtěte také: Havaj: Ráj pro milovníky přírody

Knihav VÝPRAVY ZA POZNÁNÍM bude neustále doplňovaná sbírka krátkých příběhů z přírody naší otčiny. Zkuste se zadívat na hejnko mlynaříků, které poskakuje z tenké větvičky a větvičku, ptáčci visí hlavou dolů, chvilenku neposedí, neustále něco hledají. Přelétne-li krahujec nebo poštolka, veselé črrr črr se změní na tenké sríííí sríííí. A řeknete si obyčejné hejnko mlynaříků. Nebo východ či západ slunce v krajině, na jaře první sněženka, bledule, petrklíč, v zimě je jeden den krajina okrová, hnědá, šedá a ráno se probudíte a je vše je panensky čistě bílé a čisté. A navíc si můžete přečíst ze stop, co kolem vás žije. A to vše zapisuje lovec zážitků do svých zápisníků a své dojmy z hieroglyficky napsaného deníku přenese do moderní elektronické webové knížky.

Má hluboká láska k přírodě mi v hloubi duše říká, poděl se s těmi, kteří dosud ještě nevyrazili do přírody, protože nenašli odvahu jít v každém počasí ven, těm, kdo hledají nějakou inspiraci kam na výlet či procházku nebo v ní najdou dobrodružství a poznání. Bude to kniha popisná, snad poučná, místy snová, poetická, kniha psaná o přírodě taková jaká skutečně je. Beru na sebe nenápadné oblečení do terénu, dalekohled, klobouk a batoh, zavírám dveře od bytu a jdu lovit zážitky.

Často píši pojmy příroda a krajina. Co je co? A jak to je? Je v tom velký rozdíl a v následující kapitolce se vám pokusím vysvětlit rozdíl mezi oběma slovy. Stručně by se to dalo vysvětlit, že v recentním světě máme všude krajinu, která je řízena přírodními zákonitostmi a zbytky původní přírody, rezidua, jsou vklíněny a zakomponovány do krajiny. Současný člověk by již neuměl žít v divoké přírodě, není toho již schopen. Žijeme v krajině, v ní se cítíme dobře, obdivujeme jí, hrajeme si v ní od dětí počínaje po dospělé, hrajeme si na dobrodruhy, ale vždy víme,že ať jdeme kamkoli, vždy dojdeme do civilizace.

A naše česká krajina je ještě vskutku nádherná, i když ji dnes velkým tempem, ničíme. Ale i vytváříme. Bohužel, již v menší míře než naši předci. Pluh oproti traktoru, krumpáč proti velkému bagru, povoz oproti velikánskému lomovému nákladnímu vozu... Co by byla krajina bez vesniček i měst, bez kostelíkůi pískoven? A znáte to staré idiánské přísloví... v tom smyslu, až otrávíme všechny vody a zničíme zem, poznáme, že peníze se jíst nedají...

Jsem přesvědčen, že ten nejlepší psycholog je pobyt v přírodě, projít se, jít na výlet nebo jen sedět a koukat. Rybářům nejde tolik o tu chycenou rybu a přesto sedí hodiny a hodiny u vod. A nestojí to ani korunu... Celou přírodu máme na dosah, ale jen proto, aby se nám otevřely oči, musíme ukujit svou touhu po dálkách a pak se vrátit domů.

Čtěte také: Příroda v průběhu roku

Kleť: Hora tajemná a poutnická

Kleť je nejvyšší hora CHKO Blanský les, dosahující výšky 1083 m n. m. (někdy uváděno i 1084,2 m n. m.). Mezi další významné vrcholy patří Bulový (953 m), Buglata (832 m), Vysoká Běta (804 m) a Kluk (741 m). Kleť je hora tajemná, hora poutnická, hora jež přitahuje malíře, poutníky, přírodovědce, turisty a blázny. Takové ty tiché, přírodně a sportovně naložené. Jak si vysvětlíte, že na tuto horu se leze i několikrát za den? Jsou lidé, jež na horu vystoupali 420x za rok. Nějaký pan Roman Hommer. Král Kleti. Je i Královna Kleti, paní Alena Klimešová, která ji pokořila 333x za rok. Klobouk dolů před těmito výkony.

Domnívám se, že to někteří z nás, kdož jsme rádi venku, děláme proto, že jsme právě venku. Že rádi chodíme, trénujeme tělo, poznáváme přírodu a krajinu, fotografujeme, malujeme, bádáme, hledáme historii, umíme se kochat a vnímat to hezké kolem sebe. Jiné vysvětlení asi není. Znám mnoho lidí, kteří říkají, blázni, co z toho mají. To si raději sednu do pohovky, dám si pivo a koukám na telku. Ano, to mohu udělat, když se vyprocházený vrátím domů plný dojmů a zážitků, po sprše si dám něco lehkého k jídlu a dobré vínko. Prohlédnu si fotografie, zapíši vše do deníku a vše prožívám ještě jednou.

Kleť. Staročeské „klět“ ve významu bouda, komůrka, jeskyně. Zřejmě tu byla nějaká skrýš. Kleť. Jedno z nejstarších pojmenování hory u nás. „Mons Nakleti“, první záznam je z roku 1318. Vévoda krumlovský Josef II. ze Schwarzenbergu, který byl vášnivý cestovatel a turista, nahoře, na samém vršku, nechal vybudovat v letech 1822 - 1825 vyhlídkovou věž - rozhlednu. Josefovská věž. Je vysoká 20 m, má 110 schodů a vidíte z ní i Alpy. A roku 1925 tu vyrostla Tereziina chata, horská roubenka. Byla vystavěna na počest patronky a manželky jihočeského mecenáše Jana Nepomuka II. ze Schwarzengergu. Jsou tu i nejvýše exponované sluneční hodiny. A vrcholu dominuje i televizní věž 175 m vysoká (1978), která šíří televizní a rozhlasové vlny a hvězdárna (1957-58), která se zde věnuje výzkumu planetek. A jedna z planetek na obloze se zove Kleť.

Pro ty mladší, kdo neví co je Wartburg, tak to byl velmi dobrý východoněmecký dvoutaktní vůz s náhonem na přední nápravu. Byl často používán lesníky a myslivci, protože dost v lese projel. Naši měli též Wartburga. ACD 66 - 01. Stále pamatuji espézetku. U současného vozu si jí zpaměti nevybavím. Je to zvláštní, ale mně to auto vonělo,i když každý nadával. A také jako ochránce přírody bych ho měl zatracovat, ale není tomu tak. No, každý máme své. Možná proto ho mám rád, že mnoho lidí kdo jej měli, se pohybovali okolo přírody. Projel polní a lesní cesty. A to stačilo.

Četl jsem dost a dost čtu dodnes a mnohé si z dětství pamatuji do současných dnů... Taková je síla literatury... Proto mě Kleť tak lákala. Křivonosky, kulíšci, datlíci a hlavně ořešníci... Ale proč až po letech? Nevím, ale je to tak. Až letos v říjnu jsem se na Kleť poprvé dostal. Jeli jsme od Holubova, z Podluží. Placené parkoviště. Hora vydělává. Snad peníze jdou na ochranu přírody, na úklid, dají práci místním.

tags: #liceni #kout #v #prirode #navod

Oblíbené příspěvky:

• Koloběh vody – zábavný kvíz
• O spirálách v přírodě
• Udržitelné zemědělství
• Proces recyklace solárních panelů
• Druhy ekologických paliv