Environmentální Aspekty Udržitelného Rozvoje: Definice a Norma ISO 14001

V současné době se ochrana životního prostředí stává nejen společenskou a morální povinností, ale i nezbytnou součástí udržitelného rozvoje a úspěšného podnikání. Firmy čelí stále větším požadavkům ze strany legislativy, veřejnosti, zákazníků i investorů, aby své aktivity realizovaly s ohledem na environmentální odpovědnost.

Jedním z nejuznávanějších a nejrozšířenějších standardů v oblasti environmentálního managementu je norma ISO 14001. Tento standard poskytuje organizacím rámec pro systematické řízení environmentálních otázek a zajišťuje, že všechny procesy jsou propojené s odpovědným přístupem k životnímu prostředí.

Klíčový Prvek: Identifikace Environmentálních Aspektů

Klíčovým prvkem systému environmentálního managementu podle ISO 14001 je právě identifikace environmentálních aspektů. Tento krok je základním kamenem celého systému, protože všechny další procesy - hodnocení dopadů, stanovení cílů, monitorování výkonnosti a zavádění nápravných opatření - vycházejí z dobře definovaných aspektů.

Podle normy ISO 14001:2015 je environmentální aspekt část činnosti, produktu nebo služby organizace, která může interagovat s životním prostředím.

Environmentální aspekty zahrnují všechny aktivity, procesy, produkty nebo služby, které mohou mít pozitivní či negativní dopad na životní prostředí. Patří sem například emise do ovzduší, vypouštění odpadních vod, tvorba odpadu, spotřeba energií a surovin, ale také méně zřejmé faktory jako dopad dodavatelských řetězců, doprava, používání výrobků zákazníky či recyklace na konci životního cyklu produktu.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Rozdělení Environmentálních Aspektů

Environmentální aspekty lze rozdělit podle různých kritérií. Přímé environmentální aspekty jsou ty, které organizace může přímo ovlivnit.

ISO 14001:2015 zdůrazňuje potřebu posuzovat environmentální aspekty v celém životním cyklu výrobku či služby. Při určování přímých a nepřímých environmentálních aspektů jejích činností, výrobků a služeb zváží organizace perspektivu životního cyklu a zohlední etapy životního cyklu, které může řídit nebo ovlivňovat.

• Identifikace vstupů a výstupů - stanovení zdrojů a výsledků činností (např.

Význam Správné Identifikace

Správná identifikace environmentálních aspektů je základním kamenem efektivního systému environmentálního managementu podle normy ISO 14001. Nelze ji podceňovat, protože právě od ní závisí schopnost organizace porozumět, řídit a minimalizovat svůj vliv na životní prostředí.

V praxi to znamená nejen detailní zmapování všech činností, produktů a služeb organizace, které mohou ovlivnit životní prostředí, ale i důkladné posouzení jejich významnosti. Tento proces vyžaduje multidisciplinární přístup, zapojení různých oddělení a odborníků s dostatečnými znalostmi o jednotlivých aspektech a jejich možných dopadech.

Navíc, s rostoucími legislativními požadavky a tlakem ze strany zákazníků, investorů či společnosti jako celku, představuje kvalitní identifikace environmentálních aspektů významnou konkurenční výhodu.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Správná identifikace environmentálních aspektů je náročným úkolem, zejména pro velké a diverzifikované organizace nebo pro firmy začínající s implementací EMS. Tento proces vyžaduje multidisciplinární přístup, odborné znalosti, analytické schopnosti a důkladné porozumění procesům v rámci organizace.

Opomenutí nebo nedostatečné zpracování identifikace environmentálních aspektů může mít závažné důsledky - od nesplnění legislativních požadavků, přes neefektivní stanovení environmentálních cílů, až po environmentální havárie či poškození reputace firmy.

Identifikace environmentálních aspektů není jednorázovou činností, ale dynamickým procesem, který je nutné pravidelně aktualizovat a přizpůsobovat měnícím se podmínkám, technologiím a procesům.

Správná identifikace environmentálních aspektů je nástrojem, který umožňuje organizacím převzít odpovědnost za svůj vliv na životní prostředí a aktivně přispívat k jeho ochraně. Proto by měla být tato činnost jednou z priorit každé organizace, která chce implementovat nebo zlepšit svůj systém environmentálního managementu podle ISO 14001.

Systém EMAS

Požadavky na systém environmentálního řízení podle systému EMAS jsou stanoveny v oddíle 4 až 10 normy EN ISO 14001:2015. Organizace používající systém EMAS se musí mimoto zaměřit na řadu dalších otázek, které mají přímou souvislost s řadou prvků uvedených v oddíle 4 normy EN ISO 14001:2015.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Organizace určí externí a interní záležitosti, které jsou relevantní pro její účel a které ovlivňují její schopnost dosahovat zamýšlených výstupů jejího systému environmentálního řízení.

Organizace zajistí řízení nebo ovlivňování procesů zajišťovaných externě.

Audit nebo cyklus auditu, který zahrnuje veškeré činnosti organizace, se provádí podle potřeby v intervalech nejdéle tří, případně čtyř let, pokud se uplatní výjimka stanovená v článku 7.

Činnosti při provádění auditu zahrnují pohovory s pracovníky ohledně vlivu činnosti organizace na životní prostředí, kontrolu provozních podmínek a zařízení a přezkum záznamů, písemných postupů a ostatní příslušné dokumentace.

Tyto činnosti se provádějí s cílem vyhodnotit vliv činnosti organizace na životní prostředí, pro kterou se provádí audit, za účelem zjištění, zda splňuje příslušné normy, předpisy nebo obecné a specifické environmentální cíle.

Informace o životním prostředí se předkládají jasným a logickým způsobem a měly by být pokud možno dostupné v elektronické podobě.

Environmentální prohlášení lze začlenit do jiných dokumentů dané organizace sloužících k podávání informací (např. do zpráv o řízení, udržitelnosti nebo sociální odpovědnosti podniků). V případě začlenění do takových dokumentů je třeba jasně rozlišit schválené informace od neschválených.

V environmentálním prohlášení i aktualizovaném environmentálním prohlášení podávají organizace informace o svých významných přímých a nepřímých environmentálních aspektech s použitím klíčových indikátorů vlivu činnosti organizace na životní prostředí a specifických indikátorů vlivu činnosti organizace na životní prostředí, jak je uvedeno níže.

Podávání zpráv o klíčových indikátorech vlivu činnosti organizace na životní prostředí je povinné. Organizace však mohou zhodnotit relevantnost těchto ukazatelů v kontextu svých významných environmentálních aspektů a dopadů na životní prostředí.

Pokud organizace dospěje k závěru, že jeden či vícero klíčových indikátorů není z hlediska jejích významných environmentálních aspektů a dopadů na životní prostředí relevantní, nemusí o daných klíčových indikátorech podávat zprávy.

Koncepty udržitelného rozvoje

1. koncept - jde o obecně formulovaný koncept udržitelného rozvoje (definice dle komise Brundtlandové z r. 1987), který je definován jako takový rozvoj, který zajistí potřeby současných generací, aniž by bylo ohroženo splnění potřeb generací příštích a aniž by se to dělo na úkor jiných národů.

2. koncept - udržitelný rozvoj je založen na rovnováze tří pilířů - ekonomického, sociálního a environmentálního (definice ze Světového summitu k udržitelnému rozvoji v Johannesburgu v r. 2002). Udržitelnost je chápána jako vyváženost vývoje mezi těmito pilíři, tzn. mezi vývojem ekonomiky, životní úrovní obyvatel a zátěží životního prostředí.

3. koncept - udržitelný rozvoj vychází z ekonomických principů, resp. z potenciálu kapitálových aktiv (kapitálový přístup k udržitelnému rozvoji). Uvažuje se o kapitálu lidském, sociálním, přírodním, produkčním a finančním.

• „Udržitelný rozvoj znamená integraci ekonomických, sociálních a environmentálních cílů, vytvořit takový rozvoj, který je sociálně žádoucí, ekonomicky životaschopný a ekologicky udržitelný.“ (Hens, in B. Nath, L. Hens, and D.
• „Udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.“ (Václav Hála, zákon č.
• „Udržitelný rozvoj je takovým způsobem rozvoje lidské společnosti, který uvádí v soulad hospodářský a společenský pokrok s plnohodnotným zachováním životního prostředí.

Environmentální aspekty (EA)

Článek 4.3.1 - Jsou uvedeny požadavky na postupy k identifikaci a hierarchizaci environmentálních aspektů činností, výrobků a služeb organizace, jejich dokumentování a aktualizaci. Environmentální aspekty (dále též jen „EA“) jsou jedním z nejvýznamnějších prvků EMS. Mohou mít rozhodující vliv na environmentální dopad činností, výrobků nebo služeb organizace a zásadním způsobem určují úroveň ochrany životního prostředí organizací dosahovanou.

Jednoznačné a dostatečně vypovídající vymezení environmentálních aspektů a jejich správná interpretace a řízení prostřednictvím environmentální politiky a environmentálních programů může výrazně ovlivnit kvalitu nově zaváděných i existujících EMS. EA jsou tedy zásadním prvkem plánovací, implementační i provozní fáze EMS.

• EA mohou být přímé - takové, které organizace může přímo řídit, například emise do ovzduší, vypouštění látek do vody a půdy, využívání surovin a energií, produkce odpadů, emitované energie apod. - a nepřímé, na které může mít určitý vliv, například aspekty spojené se zbožím a službami používanými nebo poskytovanými organizací (provádění úklidu externí firmou, projekty, balení a transport výrobků), ale i kapitálové investice či vliv organizace na životní prostředí dodavatelů nebo řízených příspěvkových a obchodních organizací (školy, Technické služby).
• Do procesu identifikace EA je nutno zakomponovat nejen běžné provozní podmínky, ale i provozní podmínky abnormální a předvídatelné situace havarijního ohrožení.

Změny v životním prostředí, ať nepříznivé, či příznivé, které zcela nebo částečně vyplývají z environmentálních aspektů organizace, se nazývají environmentální dopady. Vztah mezi environmentálními aspekty a dopady je vztahem příčiny a následku.

Důležité je zhodnocení významnosti EA z hlediska jejich dopadů na životní prostředí, protože má vliv na navazující kroky, jako je stanovení cílů, programů, atd. Významnost je přitom relativním pojmem - to, co je významné pro jednu organizaci, nemusí být významné pro jinou.

Pro dokumentování a aktualizování informací o identifikovaných EA je účelné udržovat je v podobě seznamu či registru. Norma nepředepisuje pro dokumentování EA v rámci EMS žádné formální uspořádání.

Doporučení: Věnujte dostatečnou pozornost správnému vymezení EA, které může výrazně ovlivnit funkčnost a ekonomiku EMS. Seznamte se s ukázkou nesprávného vymezení a konfrontujte ji s EA zahrnutými do vašeho EMS. Nezapomeňte na EA vyskytující se za havarijních situací (povodně).

Právní ochrana životního prostředí

Právní ochrana životního prostředí je v českých podmínkách značně složitá. Zahrnuje předpisy průřezové (horizontální) - např. zákon o životním prostředí, zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, zákon o územním plánování - a předpisy složkové (vertikální) - zákon o vodách, zákon o ochraně ovzduší, zákon o ochraně přírody a krajiny atd.

V EMS jsou navíc částečně zahrnuty i vlivy vyplývající z jiných než environmentálních předpisů (hluk, zápach, prach, vibrace).

Požadavky právních předpisů, vztahující se k EA, mohou zahrnovat nejen národní právní požadavky, ale i právní požadavky kraje nebo obce.

Rovněž požadavky dané jinými zdroji - například vyhláškami obce, na jejímž území organizace působí, kanalizačními řády, oborovými předpisy apod. - je třeba mít k dispozici.

Doporučení: Určete způsob získávání a aktualizace informací o platné legislativě a připravovaných změnách. Stanovte postup identifikace relevantních právních a jiných požadavků. Vytvořte a pravidelně aktualizujte registr právních a jiných požadavků a zajistěte, aby k němu měli přístup odpovědní pracovníci. Dbejte na to, aby v registru byla zachycena vazba na příslušný EA.

Environmentální cíle a programy

Článek 4.3.3 - Předmětem článku jsou požadavky a povinnosti spojené se zavedením a udržováním environmentálních cílů, cílových hodnot a environmentálních programů.

Environmentální cíle vycházejí z environmentální politiky, právních a jiných požadavků, environmentálních aspektů, ale i ekonomických možností organizace. Cíl může být vyjádřen přímo jako dosažení určité hodnoty nebo může být vyjádřen obecně a poté určen jednou nebo více cílovými hodnotami.

Stanovené cílové hodnoty mají být měřitelné a mohou (ale nemusí) zahrnovat i časový horizont jejich dosažení.

Cíle a cílové hodnoty mohou být použity pro celou organizaci nebo úžeji pouze pro činnosti spojené s daným místem nebo na jednotlivé činnosti. Tak například organizace může mít celkový cíl snížení spotřeby energie, který může být dosažen úspornou činností pouze v jednom určitém oddělení. Avšak v jiných případech mohou všechny části organizace mít potřebu přispět určitým způsobem k dosažení celkového cíle organizace.

Cíle jsou plněny prostřednictvím environmentálních programů, které konkretizují dosažení cílů a cílových hodnot do podoby krátkodobého plánu. Programy stanoví konkrétní kroky, které je třeba provést pro dosažení cílových hodnot například v jednom kalendářním roce.

Doporučení: Cíle směřujte do různých oblastí tak, aby zajistily očekávané přínosy zavedení EMS - ať už ekonomické (úspora surovin a energií), environmentální (snížení emisí) nebo sociální (zlepšení povědomí pracovníků nebo vztahů s veřejností).

Pilíře trvale udržitelného rozvoje

Rozlišují se tři základní pilíře udržitelného rozvoje: environmentální, ekonomický a sociální. Někdy se sociální pilíř dále rozděluje na sociální (společenský, lidský) a kulturní, popř. rovinu politicko-společenskou.

• Ekonomický pilíř sestává ze všech hospodářských aktivit v dané společnosti, interakcí mezi nimi a mezi životním prostředím a společností.
• Environmentální pilíř vychází z faktu, že v omezeném systému není neomezený růst možný. Zasahuje jak do roviny sociální, tak ekonomické. Zásadní premisou environmentálního pilíře je ochrana biodiverzity ve všech jejích formách a podobách.
• Sociální pilíř Aktivy sociálního pilíře spočívají ve vyvažování nerovností mezi jednotlivými společenskými skupinami i jednotlivci. Je v něm obsažena také problematika mezigenerační soudržnosti a sociálního začleňování vyloučených (handicapovaných či seniorů).

Trvale udržitelný rozvoj v České republice

První zákon o životním prostředí, stručný a stále platný, který zaručuje právo člověka na příznivé životní prostředí, byl schválen v prosinci roku 1991. Tento zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, účinný od 16. ledna 1992, definuje v ustanovení § 6 trvale udržitelný rozvoj jako rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.

Rada vlády pro udržitelný rozvoj (RVUR)

Rada vlády pro udržitelný rozvoj je poradním orgánem vlády České republiky ve věcech strategického plánování a udržitelného rozvoje. Vznikla v usnesením vlády ČR v roce 2003. Ve své činnosti: "iniciuje, koncipuje, koordinuje, sleduje, vyhodnocuje a podporuje strategické dimenze v řízení státu".

Udržitelná výstavba

Oblast stavebnictví a užívání staveb V EU zaměstnává stavebnictví více než 25 milionů lidí, výstavba a provoz budov spotřebují 40 % vyrobené energie a stavebnictví produkuje 40 % veškerého odpadu. Proto je v oblasti stavebnictví a užívání staveb při řešení požadavků trvale udržitelného rozvoje věnována patřičná pozornost tzv. udržitelné výstavbě.

Je to taková výstavba, která uvádí v soulad environmentální, sociální a ekonomické aspekty při výstavbě a provozu budov. Optimalizace konstrukcí v celém jejich procesu je šance na podstatné ovlivnění kvality životního prostředí.

tags: #environmentální #aspekty #udržitelného #rozvoje #definice

Oblíbené příspěvky:

• Uzavření jaderných elektráren v Německu
• Přírodní detoxikace těla
• Zpracování bioodpadu
• České environmentální právo
• Ekologické stavby světa