Environmentální Dopady DNU NATO Studie

Globální zvyšování vojenských výdajů podle vědců představuje hrozbu pro klimatické cíle, protože jenom zbrojení plánované Severoatlantickou aliancí (NATO) by mohlo zvýšit emise skleníkových plynů téměř o dvě stě milionů tun ročně, píše britský deník The Guardian s odvoláním na odbornou studii.

Vzhledem k tomu, že svět zažívá největší počet ozbrojených konfliktů od druhé světové války, se země pustily do vojenských výdajů, které v roce 2023 dohromady dosáhly rekordní výše 2,46 bilionu dolarů (přes 54 bilionů korun), poznamenává The Guardian.

V analýze pro Úřad OSN pro otázky odzbrojení se vědci zabývali možným dopadem zvýšené militarizace na plnění klimatických cílů. Zjistili, že pravděpodobný nárůst emisí způsobený zvýšeným zbrojením zemí NATO by odpovídal emisím oxidu uhličitého v tak velké a lidnaté zemi, jako je Pákistán.

Dopady na Klimatické Cíle a Bezpečnost

Vědci tvrdí, že zvýšení výdajů na obranu po celém světě zhorší klimatickou krizi, která následně způsobí další konflikty. „Je opravdu znepokojivé, jak upřednostňujeme krátkodobou bezpečnost a obětujeme bezpečnost dlouhodobou,“ uvedla výzkumná pracovnice a spoluautorka studie Ellie Kinneyová.

„Kvůli tomuto druhu nedostatečně informovaného přístupu, který zaujímáme, investujeme nyní do zbrojení a vojenské bezpečnosti, zvyšujeme kvůli tomu globální emise a dále zhoršujeme klimatickou krizi,“ dodala.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Samotná změna klimatu je nyní stále více považována za hnací sílu konfliktů, i když zatím jen nepřímo. V súdánském Dárfúru je válka spojená s bojem o omezené zdroje po dlouhotrvajícím suchu a rozšiřování pouští. V Arktidě vede ústup mořského ledu k napětí ohledně toho, kdo by měl kontrolovat nově dostupné zdroje ropy, plynu a nerostných surovin.

Role NATO a Environmentální Bezpečnost

V posledních letech čelí Severoatlantická aliance bezprecedentním výzvám v důsledku eskalující klimatické krize. Report NATO z letošního července odhaluje komplexní dopad změny klimatu na vojenské operace, infrastrukturu a strategické plánování Aliance.

Koncept environmentální bezpečnosti se v posledních dekádách dostal do popředí mezinárodních vztahů a bezpečnostních studií. Zahrnuje širší spektrum hrozeb než tradiční vojenské konflikty - od nedostatku přírodních zdrojů přes přírodní katastrofy až po geopolitické napětí vyvolané klimatickými změnami.

Report z letošního července představuje dosud nejkomplexnější analýzu dopadů klimatické změny na pět operačních domén Aliance. Jedná se o doménu pozemní, námořní, vzdušnou, vesmírnou a kybernetickou.

Dopady na Různé Operační Domény

Klimatické změny významně ovlivňují námořní prostředí, což má přímý dopad na operační schopnosti NATO. Centrum pro námořní výzkum a experimenty (CMRE) Aliance provedlo rozsáhlou studii zaměřenou na změny v šíření zvuku pod vodou. Výsledky ukazují, že oteplování oceánů mění akustické podmínky, což může zásadně ovlivnit schopnost detekce ponorek.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Kromě toho se Aliance musí připravit na nové geopolitické reality v Arktidě. Tání mořského ledu otevírá nové námořní trasy a zpřístupňuje dříve nedostupné přírodní zdroje. To zvyšuje strategický význam regionu a vyžaduje, aby NATO přehodnotilo svou přítomnost a schopnosti v oblasti.

Změna klimatu má významný dopad na pozemní operace a infrastrukturu NATO. Analýza finského výcvikového prostoru Rovajärvi, největšího v západní Evropě, ukazuje, jak klimatické změny ovlivňují tradiční vojenský výcvik. Report také upozorňuje na rostoucí riziko poškození vojenských základen a zařízení v důsledku extrémních povětrnostních jevů.

Klimatické změny představují významné výzvy pro letecké operace NATO. Studie zaměřená na transportní letoun C-17 Globemaster III odhalila, že rostoucí teploty mohou výrazně snížit jeho nosnost. To má přímý dopad na logistické schopnosti Aliance, zejména v horkých klimatických podmínkách.

Ačkoli vesmírné operace nejsou přímo ovlivněny atmosférickými změnami, klimatická změna představuje riziko pro pozemní infrastrukturu podporující vesmírné systémy. V oblasti kybernetické bezpečnosti Report identifikuje nový trend - nárůst dezinformačních kampaní zaměřených na klimatickou změnu. Rusko a Čína byly označeny jako hlavní zdroje šíření nepravdivých informací o klimatu, které mají za cíl podkopat snahy o mitigaci a adaptaci.

Výzvy a Dilemata NATO

Komplexnost klimatických hrozeb vyžaduje, aby NATO zásadně přehodnotilo své tradiční přístupy k bezpečnosti. Aliance musí vyvinout nové schopnosti pro předvídání a reakci na klimatické hrozby. To může zahrnovat vytvoření specializovaných jednotek pro řešení krizí souvisejících s klimatem, které by mohly rychle reagovat na přírodní katastrofy a humanitární krize.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

NATO by také měla investovat do vývoje pokročilých prediktivních modelů, které by umožnily lépe anticipovat a plánovat pro různé klimatické scénáře. Aliance zároveň stojí před nemalým dilematem a to tím, jak vyvážit potřebu udržet vojenskou připravenost se snahou o snížení vlastní uhlíkové stopy. To vyžaduje inovativní přístupy k vojenské logistice, energetice a vývoji nových technologií.

Aliance by měla být lídrem v implementaci udržitelných technologií ve vojenském sektoru, což by mohlo mít významný dopad i na civilní sektor. Důležitým aspektem je také posílení odolnosti kritické infrastruktury vůči klimatickým rizikům. To se netýká pouze vojenských zařízení, ale i civilních systémů, na kterých závisí vojenské operace.

V neposlední řadě musí Aliance přehodnotit svůj přístup k mezinárodní spolupráci v oblasti environmentální bezpečnosti. Klimatická změna je globální výzva, která vyžaduje koordinovanou mezinárodní reakci. NATO tak stojí na prahu nové éry, v níž environmentální bezpečnost hraje ústřední roli. Aliance má jedinečnou příležitost stát se globálním lídrem v oblasti klimatické bezpečnosti a přispět k vytvoření odolnějšího a udržitelnějšího světa.

Klimatická změna se podle ředitele odboru energetické bezpečnosti a klimatu NATO stává významným problémem i pro armády. Ty alianční už musely řešit například rozsáhlé požáry na svých cvičištích i zaplavené námořní základny.

„Pokud si řekneme, že chceme mít raději teplý byt a zapomeneme na Ukrajinu, pak bude trpět Ukrajina, ale dříve, či později budeme trpět všichni,“ říká Michael Rühle.

Americká Armáda a Klimatická Strategie

Ozbrojené síly Spojených států amerických jsou řazeny na první místo v žebříčcích velikosti a síly. Od počátku Globální války proti terorismu v roce 2001 do roku 2019 dle dostupných informací vyprodukovala jejich vojenská činnost 1,2 miliardy metrických tun skleníkových plynů, což představuje roční emise 257 miliónů osobních automobilů - to je více, než je ve Spojených státech registrováno.

Jen v roce 2020 to bylo 51 miliónů, tedy množství srovnatelné s celkovou roční produkcí emisí menších států, jako například Portugalska či Švýcarska. Například profesor David Vine označil americké ministerstvo obrany za největšího institucionálního původce globálního oteplování.

Podle tohoto textu mají ozbrojené síly Spojených států větší roční uhlíkovou stopu než 140 zemí světa svou celkovou - pokud bychom si je přestavili jako stát, byly by čistě na základě spotřeby paliva 47. největší emitent skleníkových plynů světa.

USA přiznává, že je potřeba jisté kroky podniknout. Americké ministerstvo obrany v tomto textu vytyčilo velmi ambiciózní cíle - zabývá se výzvami, které pozemní síly v kontextu se změnou klimatu, a tedy i počasí, očekávají, a zdůrazňuje nutnost odolnosti vůči nově příchozím hrozbám. Co je ale podstatné, zabývá se také budoucí uhlíkovou neutralitou.

Podle tohoto dokumentu bude cílem americké armády do roku 2030 omezit emise skleníkových plynů o 50 % oproti úrovni z roku 2005. Tímto to však nekončí. Stanovuje také cíl být do roku 2050 zcela uhlíkově neutrální. V neposlední řadě pak dosáhnout reakce schopnosti na výzvy spojené s klimatickou změnou, a to zejména ve strategických, plánovacích a akvizičních procesech či dodavatelských řetězcích a koncepčních dokumentech.

Těchto cílů chce dosáhnout ve třech oblastech - armádní instalace po celém světě, akvizice a logistika, trénink. Přelomové je zejména akviziční jednání. Prostřednictvím nové politiky v rámci AMC (Army Materiel Command), která stanovuje, že veškerá nově nakoupená vozidla musí být elektrická a pokud taková nejsou komerčně dostupná, tak hybridní.

Čistě spalovací motory se tak stávají až poslední možností. Do roku 2050 tak chce mít jak bojová, tak nebojová vozidla plně elektrifikovaná a uhlíkově neutrální. Dále také zdůrazňuje potřebu investic do infrastruktury nabíjení a ukazuje, že takové investice pomohou pokroku i v civilní sféře.

Zajímavé nicméně je, že pozornost věnuje také vojenským instalacím. Jelikož mají americké ozbrojené síly po světě okolo 800 takových instalací a na domácí půdě 740 vojenských základen (z toho až 315 pozemních sil), vytváří také metodiku, jak zajistit uhlíkovou neutralitu i v této oblasti. Do roku 2030 chce dosáhnout toho, aby instalace využívaly 100 % čistou elektrickou energii a do roku 2035 umístit na všechny instalace místní elektrickou síť.

V roce 2022 jako součást Klimatického akčního plánu zveřejnilo letectvo strategický dokument Climate Campaign Plan. Tento dokument předkládá ambici zajistit stoprocentní uhlíkovou neutralitu všech zařízení a instalací vzdušných sil do roku 2046. Plánuje také investice do vývoje a testování udržitelnějších paliv a prototypů nových letounů či podporu analýzy dopadů činnosti této instituce na změnu klimatu - a to vše za udržení vojenské dominance v globálním měřítku.

Využití elektrických bezpilotních prostředků (UAV), které jsou sice finančně nákladné, avšak představují i značné operační výhody - například jsou hůře zpozorovatelné a detekovatelné, se do budoucna pro letecké síly počítá s masovým využitím. V neposlední řadě pak americké ministerstvo obrany věnuje pozornost námořnictvu. Zde plánuje investovat a testovat alternativní paliva jako například vodík či e-methanol.

Globální Perspektiva a Zelená Tranzice

Další dva významní vojenští aktéři, kteří považují environmentální odpovědnost ozbrojených sil svých členských států za velmi podstatou a nedílnou součást budoucnosti, jsou Severoatlantická aliance a Evropská unie. Samotný generální tajemník NATO Jens Stoltenberg s podporou EU prohlásil, že jsme se dostali do situace, kdy nelze vybírat mezi silnými a ekologickými ozbrojenými silami - v zájmu přežití totiž potřebujeme oboje.

Obě tyto organizace tak pracují na podrobných analýzách, za jakých okolností je přechod k uhlíkové neutralitě možný. Podstatné je ale to, že považují uhlíkovou neutralitu ozbrojených sil již nyní za proveditelnou a žádoucí - konkrétně v oblasti vojenských cvičení a vojenských instalací a zařízení. Tvrdí také, že hypotetický přechod do takové situace však může přinést i značné výhody v operačním prostředí - a řada členských zemí takové možnosti a scénáře již ve svých koncepcích zkoumá.

Například Mezinárodní institut pro strategická studia (IISS) publikoval výzkumnou práci, která se soustředí přímo na vojenské implikace zelené tranzice a identifikoval možné operační výhody, které z ní vychází. Konkrétně se jedná o zvýšenou taktickou odolnost proti externím přerušením dodávek elektrické energie díky energetické soběstačnosti vojenských instalací.

Velkou výhodou je také potenciálně snížená cena operačního působení (na základě výrazně nižší energetické náročnosti techniky). Zásadní ale je, že potenciálně může odklon od fosilních paliv výrazně zvýšit operační flexibilitu a mobilitu vojenské síly a zároveň tak snížit závislost na komplexním logistickém řetězci (a tak i omezit zranitelnost oslabení operability sil kvůli přerušení logistiky například kvůli akcím protivníka).

V neposlední řadě pak v kontextu klimatické změny zajistí přechod k uhlíkové neutralitě jistotu schopnosti operovat i v hypoteticky značně zhoršených a těžce předvídatelných podmínkách budoucích bojišť.

EU tak plánuje vytvořit EU Climate, Security and Defence Training Platform a Climate and Defence Support Mechanism, který má umožnit členským zemím lépe spolupracovat v oblasti rozvoji udržitelných technologií. NATO obdobně plánuje prostřednictvím NATO’s Climate Change and Security Action Plan nařídit členským ozbrojeným silám hlásit a měřit jimi vyprodukované uhlíkové emise. Nadále pak plánuje podporovat zejména iniciativy na dobrovolné bázi. Důrazně však EU a NATO zmiňují potřebu při této zelené tranzici zachovat stoprocentní akceschopnost a obranyschopnost.

Východní Aktéři a Klimatická Změna

Zájem východních aktérů o udržitelnost armád je podstatně nižší. Čína klimatickou změnu v zásadě neignoruje. Svou pozornost však namísto přechodu k uhlíkové neutralitě svých ozbrojených sil směřuje (podobně jako Spojené státy) k důkladnému výcviku a přípravě na dramatickou změnu operačních podmínek, která se kvůli změně klimatu očekává.

Samotné klima je tedy v čínských bezpečnostních koncepcích plně zahrnuto, ale na jeho řešení se nahlíží z jiné perspektivy než na Západě. Rusko přistupuje ke změně klimatu velmi pasivně. V kontextu ozbrojených sil nepodniká žádné významné kroky, a to ani v oblasti výcviku a strategie. Jelikož se jedná o jednu ze zemí, která ropou a fosilními palivy disponuje nejvíce, neprobíhají zde žádné procesy, které by na zelenou tranzici tlačily.

Přesto si však Kreml velmi dobře uvědomuje rizika, která s klimatickou změnou pro národní bezpečnost vznikají. Preventivní opatření však nepovažuje za žádoucí. Ozbrojené síly tak zcela vynechává a na klimatickou změnu nahlíží spíše jako na ekonomickou příležitost.

Strategické Problémy a Budoucí Výzvy

Přestože lze v posledních letech pozorovat značný posun v mentalitě a nahlížení světových aktérů na dekarbonizaci ozbrojených sil, stále jde o velmi citlivé a značně kontroverzní téma. Západní státy tedy v posledních letech viditelně usilují či usilovat začínají o dekarbonizaci jejich ozbrojených sil a řešení klimatické krize - USA, NATO a EU aktivně vytváří strategie pro úspěšnou zelenou tranzici ozbrojených sil.

Oproti tomu však „konkurenční“ východní velmoci o tuto problematiku nejeví v podstatě žádný větší zájem - Čína pozornost věnuje pouze adaptaci svých ozbrojených sil na boj v budoucím, klimatickou změnou ovlivněném prostředí a Rusko ji do svých bezpečnostních strategiích nezahrnuje.

Z toho důvodu vzniká hypoteticky zásadní strategický problém, kterého se západní státy obávají - možný vznik asymetrie mezi ozbrojenými silami západními a východními, a tedy i potenciální výhoda ozbrojených sil východních, neboť ty západní, odhodlané k zelené tranzici, budou využívat nové technologie a metody, zatímco ty východní budou stále disponovat velmi dobře osvědčenými technologiemi využívající fosilní paliva.

Je zde tedy prostor pro vznik strategické nevýhody západních států. Rozsáhlá investice, která je pro zelenou tranzici ozbrojených sil nutná, může přes všechnu finanční nálož vést k vytvoření technologie, která jednoduše nebude dostatečné spolehlivá či efektivní.

Přesto však hypotetický přechod ozbrojených sil k uhlíkové neutralitě přináší i řadu potenciálních benefitů. Například energetická soběstačnost vojenských instalací může zajistit zvýšenou taktickou odolnost proti přerušení externích dodávek elektrické energie či snížit cenu operačního působení. Obdobně tak může odklon od fosilních paliv zvýšit operační flexibilitu a mobilitu, a to díky omezení závislosti na složitém a křehkém logistickém řetězci.

Dle dostupných studií se ale v případě pokračujícího úsilí zmírnit dopady změny klimatu jedná o do budoucna nevyhnutelný krok. Je zde však mnoho faktorů, které vedou k jeho oddálení. Zelená tranzice ozbrojených sil je velmi časově a finančně náročná.

Stále nejsou dostupné technologie, které by například v operačním prostředí byly schopné konkurovat v komparaci s ekologickými stroji „levným“ fosilním technologiím. Západní státy jsou navíc v současné době v oblasti zelených technologií z velké části závislé například na Číně, a tedy s větším přechodem k těmto technologiím by došlo k prohloubení dependence a zranitelnosti v oblasti dodavatelského řetězce.

Tabulka: Srovnání přístupů k dekarbonizaci ozbrojených sil

tags: #environmentalni #dopady #dnu #nato #studie

Oblíbené příspěvky:

• Výroba baleného asfaltu a odpad
• Recyklace urbánního prostoru: přehled přístupů
• Obnovitelné Zdroje v Suezu
• Hliník a recyklace v ČR
• Ekologické aspekty CETRIS® desek