Disparity jako fenomén jsou velmi frekventovaným pojmem posledního desetiletí. Spolu s vývojem objektů a jejich částí dochází k vývoji jejich disparit. Podle slovníku cizích slov jde o nerovnost či rozdílnost, nerovnoměrnost vývoje.
Musíme říci, podle jaké jednotky míry či podle jakého ukazatele rovnost posuzovat. O jakou rovnost se bude jednat? Disparity existují a vyplývají z různých příčin. Regionální disparity jsou vzdálenosti mezi regiony v abstraktním metrickém prostoru. Disparita je rozdílnost, resp. nerovnoměrnost vývoje. Regionální disparity dle K. Vorauera (1997) jsou rozdíly v hospodářských rozvojových možnostech.
Nedostatek koheze (soudržnosti) je měřen velikostí disparit. Koheze se zlepšuje při snížení disparit. Tomu se obecně říká konvergence. Zlepšila se koheze nebo zhoršila? Tehdy, když disparity narůstají. Územní disparity jsou analyzovány a vyhodnocovány, např. pro tvorbu regionálních strategií a programů.
Převažuje názor na disparity převážně jako negativní jev a je zaměřen na snižování regionálních disparit. Jiný přístup je založen na zvyšování tzv. difuzi pozitivních efektů jako hlavní nástroj zmírňování regionálních disparit. To má za následek zcela jiné pojetí měření regionálních disparit.
Je analyzováno několik hledisek pro identifikaci, hodnocení, resp. analyzováno několik hledisek pro identifikaci, hodnocení, resp. dopady regionálních disparit, která jsou považována za základní atributy disparit. Je nutný multidimenziální přístup k jeho zkoumání a celostní pohled na vývoj společenských objektů.
Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy
V regionálním rozvoji je důležitý prostorový kontext a hierarchické vazby. Zkoumání se zaměřuje na politicky určeným regionům v daném státě anebo v rámci kohezní politiky EU. Důležité je budoucí využití výsledků měření regionálních disparit v regionálním managementu.
Příspěvek se zabývá měnícím se významem tzv. měkkých a tvrdých (lokalizačních) faktorů v rozvoji regionálních ekonomik. Klasické tvrdé lokalizační faktory, jako např. kvalitní dopravní infrastruktura nebo nabídka dobře vzdělaných pracovních sil, se stávají stále více ubikvitními. Na relativním významu naopak nabývají tzv. měkké faktory.
Měkké faktory regionálního rozvoje dosud reflektovány málo. To souvisí s přechodem některých regionálních ekonomik od tzv. statického přístupu a důrazu na optimalizaci transakčních nákladů (např. zemědělství) a sekundérem (průmyslová výroba) k aktivitám s vysokým podílem terciérních a kvartérních aktivit. Důležitá je jejich schopnost kreativně generovat inovace a nabídka vysoce kvalitních parametrů měkkých faktorů. Patří sem odpovídající kvalitu životního prostředí, bydlení, kultury, sportu, vzdělávání aj.
Význam měkkých faktorů se zvýraznila s nástupem ,,nových" kreativních odvětví, jako např. informačních technologií, médií, kultury, vědy a výzkumu, které jsou založené na vysoce kreativních pracovních silách. S tím souvisí vzestup významu tzv. kreativní ekonomiky, ve které hrají měkké faktory klíčovou roli. Lokalizační faktory jsou vzájemně komplementární.
Tvrdé lokalizační faktory mají měřitelný (,,invisible impact") dopad na ekonomické výstupy tj. aktivity podniků, zdroji v regionu. První skupinou jsou měkké faktory, jejichž důležitost je vnímána jako vysoká.
Čtěte také: Starbucks a udržitelnost
Nejobsáhlejší studie na téma měkkých lokalizačních faktorů zkoumala rozhodování cca 2000 firem na území celého Německa. Zohledňovaly se faktory v kontextu kvality života ve městech či regionech. Studie dělala diferencovaný přístup podle funkce podniku (např. centrála vs. pobočka) a velikosti města.
U základních skupin tj. zejména průmyslovými podniky, byl hodnocen přístup ke kulturní nabídce jako spíše druhořadý. Důležitá byla blízkost k letišti, dálnici a železnici. Atraktivita regionu obecně neměla v lokalizačním rozhodování velký význam. U podniků působících v lokalitě relativně krátce hraje roli image města a kulturní nabídka. Spokojenost byla v úzkém vztahu s faktorem volnočasových aktivit a kvalitou životního prostředí.
Podniky, které jsou krátce v lokalitě, připisují nadprůměrný význam regionálním kvalitám, jako je kultura/umění/sport (hudební a umělecká scéna, kina, restaurace, events). V percepci respondentů se na vysoké úrovni umístila atmosféra místa. Měkké faktory představují zásadní element udržitelné konkurenceschopnosti regionu.
Konkurenceschopnost je schopnost ekonomických subjektů obstát v konkurenčním prostředí trhu. Regionální konkurenceschopnost je schopnost regionů a obcí obstát v konkurenčním prostředí. Důležitá je moderní struktura ekonomiky.
Klíčové jsou faktory rozvoje, tj. výzkum, vývoj a inovace. Důležitý je rozvoj regionů, který je úzce spjat s kvalitou života. Pro rozvoj regionů má zásadní význam vzdělanost obyvatelstva.
Čtěte také: Ochrana životního prostředí
Tabulka č. 1 ukazuje výkonnost regionů. V roce 2005 byla výkonnost Prahy ve srovnání s ČR téměř dvojnásobná. Výkonnost Prahy by měla pokračovat i v dalším období. Regiony v okolí Prahy profitují z dynamiky Prahy. HDP Středočeského kraje je v těsném závěsu za Prahou. Dynamika většiny ostatních regionů úzce koreluje s ČR. Nejnižší a dlouhodobě se zhoršující dynamiku vykazují kraje Karlovarský a Ústecký. Zahraniční investice jsou v sledovaném období, které je v případě Ústecka a Karlovarska záporné.
V Ústeckém kraji je restrukturalizace hospodářství doprovázeným negativními trendy v oblasti zaměstnanosti. Nezaměstnanost v Ústeckém kraji vysoce překračuje celorepublikový průměr. Tabulka č. 2 ukazuje míru nezaměstnanosti v jednotlivých krajích oproti celorepublikovému průměru. Změny postavení některých krajů jsou důsledkem vývoje na republikové úrovni. Jedná se o regiony, jejichž výkonnostní schopnost se dlouhodobě zlepšuje.
| Region | Výkonnost (2005) | Dynamika |
|---|---|---|
| Praha | Vysoká | Rostoucí |
| Středočeský kraj | V těsném závěsu za Prahou | Stabilní |
| Ostatní regiony | - | Koreluje s ČR |
| Karlovarský kraj | - | Zhoršující se |
| Ústecký kraj | - | Zhoršující se |
tags: #environmentalni #ekonomie #ekf #primat