Environmentální hodnocení emisí: Metodika a faktory

Při posuzování a hodnocení spotřeby energie a opatření vedoucích k jejímu snížení je nutné vždy vyjadřovat vliv této činnosti na životní prostředí, kromě jiného přepočtem na produkci CO2. Tento přepočet se provádí s emisními faktory uvedenými v Příloze 8 vyhlášky MPO č. 425/2004 Sb. ze dne 29.6.2004.

Zde je kromě jiného pro hnědé uhlí uvedena hodnota 0,36 t CO2/MWh výhřevnosti paliva, pro zemní plyn 0,20 t CO2/MWh výhřevnosti paliva a pro elektřinu 1,17 t CO2/MWh elektřiny. Domnívám se, že u elektřiny tato hodnota neodpovídá skutečnosti a při jejím používání jsou poškozována opatření vedoucí k významným úsporám tepelné energie vyžadující určité navýšení spotřeby elektrické energie.

Je tedy zapotřebí vysvětlit, jak byla stanovena výše uvedená hodnota emisního faktoru CO2 pro spotřebu elektrické energie a dle mého názoru je zapotřebí její hodnotu uvést do souladu se skutečností.

Analýza emisních faktorů a výroby elektřiny

Ve vyhlášce č. 425/2004 Sb. Ze Statistické ročenky ČR 2005 vyplývá, že v roce 2004 bylo v ČR vyrobeno 84 333 GWh elektřiny, z toho v parních elektrárnách na fosilní paliva 55 422 GWh (65,72 %), v jaderných elektrárnách 26 325 GWh (31,22 %), ve vodních a větrných elektrárnách 2573 GWh (3,05 %), spalovacími motory a plynovými turbinami 13 GWh.

Vezmeme-li v úvahu tyto hodnoty, odběratel získal 72 835 GWh elektřiny a při emisním faktoru pro hnědé uhlí 0,36 t CO2/MWh výhřevnosti paliva bylo vyprodukováno 54 402 tis. tun CO2.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Z výroční zprávy Skupiny ČEZ a.s. za rok 2005 vyplývá, že tato společnost v roce 2005 vyrobila 60 016 GWh elektrické energie, z toho z jádra 24 728 GWh (41,2 %), uhlí 33 099 GWh (55,2 %) a OZE 2 189 GWh (3,6 %). Kromě elektrické energie společnost v roce 2005 vyprodukovala 13 535 TJ tepelné energie, z níž odběratelům dodala 11 924 TJ. Při této činnosti (elektřina a teplo) vyprodukovala 3 3321 440 t CO2.

Pokud bychom tuto celkovou produkci CO2 vztáhli pouze na výrobu elektrické energie, byl by emisní faktor pro elektřinu 0,555 t/MWhe. Pokud od výroby odečteme vlastní spotřebu a ztráty v rozvodné síti, vychází emisní faktor 0,635 t/MWhe. S požadavkem na růst výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů bude hodnota jejího emisního faktoru trvale klesat.

Je třeba si uvědomit, že u elektrické energie jako jediné jsou zahrnuty i ztráty při výrobě a rozvodu.

Dopady na hodnocení projektů a dotace

Při žádostech o dotace na realizaci opatření vedoucích k úsporám energie s tepelnými čerpadly jsou žadatelé neprávem znevýhodňováni. Např. směrnice "Metodika hodnocení energetických projektů v rámci OPPP" (Česká energetická agentura, vydáno 18. 3. 2005 s platností od 1. 4. 2005 do 31.12.2006) při bodovém hodnocení projektu, na němž závisí i výše dotace, je zde snížení emisí CO2 významným kriteriem vyčíslení ekologického přínosu. K výpočtu je předepsáno použít emisní faktory uvedené ve vyhlášce č. 425/2004 Sb. Problematická situace nastává i u mnohých žádostí o podporu z EU (nyní např. tzv. 3.

Hodnoty emisních faktorů uvedené ve vyhlášce č. 425/2004 Sb. zpochybňují ve velké řadě případů použití tepelných čerpadel. Je-li např. použito tepelné čerpadlo s topným faktorem 3, při spotřebě 1 kWh elektrické energie dodá 3 kWh energie tepelné. Protože toto teplo by bylo pravděpodobně získáno ze zemního plynu (0,20 t CO2/MWh), použití tepelného čerpadla by podle vyhlášky č. 425/2004 Sb.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

V certifikátu energetické náročnosti budovy budou prováděny přepočty na energii primární a na emise CO2. V případě veřejné budovy s podlahovou plochou nad 1000 m2 musí být v souladu s Evropskou směrnicí 2002/91/ES certifikát vyvěšen na "nápadném místě dobře viditelném veřejností".

Srovnání s Evropskou unií

Uvedená hodnota emisního faktoru nereprezentuje Českou republiku příliš příznivě na poli Evropské unie. Jestliže např. Německo v roce 1997 uvádělo u elektřiny 0,691 t CO2 na MWh elektřiny a Velká Britanie 0,616 (pro rok 1995), naše hodnota 1,17 nás neprávem staví do role mimořádných znečišťovatelů životního prostředí. A to neuvádím Francii, která díky rozsáhlému využití jaderné energetiky uváděla v roce 1997 hodnotu 0,076 t CO2/MWh elektřiny.

V odborném článku ze Slovenska z července 2006 je tamní výroba elektrické energie hodnocena tak, že ji doprovází produkce přibližně 0,18 kg CO2/kWhe.

Vyjádření doc. Brože

Tento limit, uvedený v příloze 8 vyhl. č. 425/2004 Sb., vypracované MPO, je platný pro elektrárny, kde je palivem naše hnědé uhlí. Například mostecké uhlí má průměrný obsah uhlíku 45,1 %, jeho průměrná výhřevnost je 16,5 MJ/kg (tj. 4,58 kWh/kg). Celková účinnost našich odsířených uhelných elektráren, vztažená na výstup do sítě (tedy se zahrnutím vlastní spotřeby) je 31 %. To znamená, že z 1 kg uhlí se do sítě dodá 1,42 kWh elektřiny. Stechiometrickým spálením (ovšem za potřebného přebytku vzduchu) 0,451 kg uhlíku v 1 kg paliva vznikne 1,66 kg CO2, což přepočteno odpovídá produkci 1,66 : 1,42 = 1,17 kg CO2/kWhe.

Základní zatížení naší elektrické sítě kryjí jaderné elektrárny. Uhelné elektrárny pak pokrývají časové úseky zvýšeného a špičkového odběru. Podíl jaderných elektráren kolísá v jednotlivých letech podle tvaru odběrového diagramu.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Lokální hodnocení emisí v místě instalace tepelného čerpadla proti jinému v úvahu připadajícímu palivu (například zmíněnému dováženému zemnímu plynu spalovanému v kotli) nepovažuji za správné, protože elektřina se v místě zpravidla nevyrábí ani v uhelném, ani v jaderném zdroji.

U elektrické energie jsou ztráty při výrobě, včetně vlastní spotřeby zahrnuty do emisního faktoru oprávněně, protože se hodnotí energie dodávaná do sítě ke spotřebě. Ztráty v rozvodné síti v emisním faktoru zahrnuty nejsou. Každý zdroj má své ztráty a určitou vlastní spotřebu. Stejný přístup jako u elektráren je uplatněn i v emisních faktorech ostatních citovaných zdrojů (kotle na hnědé uhlí 0,36 t CO2/ MWht, na zemní plyn 0,2 t CO2/MWht), protože jsou vztaženy na energii obsaženou v palivu. Spotřeba paliva je měřena a vzniklé emise se stanoví správně, ať má zdroj jakoukoliv vlastní spotřebu a účinnost.

Pokud by v případné novele vyhlášky č. 425/2004 Sb. bylo rozhodnuto, že emisní vlivy tepelných čerpadel budou hodnoceny na celkovou strukturu výroby elektřiny, pak by pro ČR například v roce 2005, kdy se v uhelných elektrárnách vyrobilo téměř 60% celkové výroby elektřiny, vyšel tento smíšený emisní faktor 0,6 . 1,17 = 0,7 t CO2/MWhe.

Srovnání smíšených ročních emisních faktorů v ostatníchn zemích napovídá o struktuře zdrojů elektřiny a nemůže dle mého názoru být kopírováno v ČR pro hodnocení vlivu tepelných čerpadel na životní prostředí (například Německo - téměř 0,7 t CO2/MWhe má téměř stejnou strukturu zdrojů jako ČR, Spojené království 0,616 - větší podíl jaderných elektráren než ČR, Francie 0,076 - téměř všechno kryjí jaderné zdroje, Norsko - téměř 0, má 99 % elektřiny z vodních elektráren).

Alternativní pohled

V článku prof. Petráka je správně poukázáno na skutečné hodnoty produkce CO2 při výrobě elektrické energie v České republice. Jde o to, že elektrická energie není vyráběna pouze z hnědého uhlí, jak by vyplývalo z emisního faktoru uvedeného v Příloze 8, vyhlášky MPO č. 425/2004 Sb. Tento emisní faktor nevyjadřuje skutečnost, že v současné době cca 40 % výroby elektrické energie pochází z jaderných elektráren. Ve svém vyjádření doc. Brož tento fakt nezpochybňuje. Obhajuje však uvedený emisní faktor ve výše zmíněné vyhlášce z důvodů, že úspora elektrické energie, ke které dojde instalací tepelného čerpadla, se projeví hlavně v úspoře výroby elektrické energie, hnědým uhlím. Jaderné elektrárny svým charakterem provozu, který vyžaduje minimalizaci krátkodobých změn výkonu, vytvářejí stabilní nekolísající zdroj.

Můj návrh na řešení tohoto problému spočívá v zachování ve vyhlášce uvedeného emisního faktoru s uvedením faktu, že platí pro výrobu elektrické energie z hnědého uhlí. Není možné, aby ve vyhlášce byla zavedena proměnná hodnota emisního faktoru v závislosti na podílech jednotlivých zdrojů elektrické energie. Naproti tomu nesouhlasím s tím, aby tento emisní faktor byl používán pro hodnocení energetické náročnosti budov, neboť v tomto případě jde o výrazně nadhodnocený údaj.

Emise skleníkových plynů v zemědělství

Zemědělství a lesnictví jsou podle dat z let 2010-2019 zodpovědné za 21 % celosvětových antropogenních emisí skleníkových plynů. V Česku tvoří zemědělství včetně lesnictví přibližně 7 % celkových emisí, přičemž jedním z hlavních zdrojů je metan produkovaný během trávení hospodářských zvířat. Enterický metan tvoří 44 % emisí ze zemědělství. Z těchto „tvrdých dat“ lze odvodit, že chov hospodářských zvířat (zejména přežvýkavců) v České republice se podílí na celkové produkci emisí skleníkových plynů o málo více než 3 %.

Česká republika spolu s dalšími zeměmi, které přijaly Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu, je povinna poskytovat roční národní inventury emisí skleníkových plynů. Úmluva a následný Kjótský protokol a Pařížská dohoda jsou právním podkladem pro aktivity vedoucí ke snížení emisí skleníkových plynů na úroveň, která by nebyla z hlediska vzájemné interakce s klimatickým systémem Země pro další vývoj planety nebezpečná. Hlavní skleníkové plyny v zemědělství zahrnují oxid uhličitý (CO2), metan (CH4) a oxid dusný (N2O).

Metan, zejména z enterické fermentace přežvýkavců, tvoří klíčový podíl emisí. V Česku je metan zodpovědný za 44 % emisí v zemědělství.

Pro odhad emisí skleníkových plynů se využívají metodické pokyny Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Tyto pokyny definují tříúrovňový přístup, přičemž základní úroveň (Tier 1) používá obecné emisní faktory, zatímco vyšší úrovně (Tier 2 a 3) pracují s podrobnějšími daty specifickými pro jednotlivé regiony a země.

Dalším nástrojem pro hodnocení emisí a jejich dopadů je analýza životního cyklu (LCA), která hodnotí environmentální dopady během celého životního cyklu produktu, od získávání surovin po likvidaci odpadu. LCA umožňuje odhadnout celkovou uhlíkovou stopu farmy nebo konkrétního produktu. Uhlíková stopa slouží jako měřítko pro porovnání environmentálních dopadů různých procesů a činností.

Hodnocení emisí skleníkových plynů a uhlíkové stopy umožňuje identifikovat udržitelné zemědělské postupy, které mohou výrazně snížit negativní dopady zemědělské produkce na životní prostředí.

Více informací lze najít v časopise Náš chov č. 9/2024, str. 54, v článku Nástroje a techniky pro kvantifikaci emisí skleníkových plynů v chovech autorky M. Štolcové.

tags: #environmentalni #hodnoceni #emise #metodika

Oblíbené příspěvky:

• Komunální odpad - analýza
• Čeleď padlí v ČR
• Průvodce buildem TFT Sila Prirody
• Obnovitelná energie v ČR
• Kombi WC s bočním přívodem