Vědec obětí provokace Greenpeace

10.04.2026

Mění se klima a měnilo se i bez vlivu člověka. Před 300 miliony let byly naše kopečky na rovníku a bylo asi o 10 °C tepleji. A ještě máme černé uhlí staré 300 milionů let, takže spalováním uhlí jakoby vracíme přírodě to, co uložila. Život na Zemi přežil jiné věci, ale civilizace problémy mít bude a má je už teď.

Tak se nám oteplilo, rok 2015 byl spolu s 2014 nejteplejší za dobu měření v Klementinu, listopad a prosinec byly nejteplejší z listopadů a prosinců za dobu měření. No a co? Klementinum se ohřálo tím, jak se postavila vltavská kaskáda, která pouští teplejší vodu spodem (viz teplotní anomálie vody). Do té doby Vltava prakticky každoročně (i v periodách teplejších, než je současný stav počasí) zamrzala, což umožnilo plnit lednice a uchovávat přes léto potraviny ve slušném stavu.

A, mimochodem, současné teploty jsou +- na úrovni začátku měření v Klementinu, a to už v té době byl začátek "malé doby ledové". Delší středoanglická řada má pík vysokých teplot asi 50 let před začátkem měření v Klementinu, a to v té době u nás muselo být ještě tepleji, protože neležíme u moře, které by nás v létě chladilo a v zimě ohřívalo, jako tu Anglii. Nepřímé důkazy typu úrody, struktury plodin, kterým se tu dařilo, doby sněhové pokrývky apod.

Samozřejmě, můžete si to spočítat kolik tepelné energie se akto dá do vody uložit, naproti tomu zase v létě se okolí ochlazuje, ale to může být v případě Prahy kompenzováno tepelným ostrovem a současnou betonizací. všech měst. Přestože neznám historickou mapu Prahy z let 1848-1900, jsem si jistý že stejně jako v případě Brna lze vysledovat trend redukce zahrad a nárůsto zastavěných ploch. Tyto dvě události vedou k ohřátí stanice v Klementinu.

Díky anomálii vody budou spodní výpustě, případěn turbíny, to záleží na aktuání situcai v nádrži, vypouštět vždy vodu teploty zhruba 4°C, ta nemá pak již šanci se při průchodu přes VD Štěchovice a Vrané ochladit. Doporučuji se zaměřit na jev, kdy voda mrzne od hladiny a nikoli ode dna. Je to tak? Z kontextu článku vyplývá, že jde o zamrzání Vltavy v Praze.

Čtěte také: Klimatické změny a voda: Podrobná analýza

Otelilo se i na jiných stanicích v Česku včetně horských. Voda z přehrad v zimě topí, v létě se vypouští studená spodní voda, prostě akumulace tepla ve vodě a pak odevzdání jinde. Podobně vliv moře, pokud je blízko vyrovnává teploty během roku. Objem Vltavské kaskády je asi 1 km3 vody. Při rozdílu 10°C to dělá asi 4E+16 J. Energie vzniklá spalováním fosilních paliv ČR při asi 140 Mt ekvival. CO2/rok dělá asi 4E+18 J.

Ono to není tak úplně pravda, protože na některých meteostanicích se naopak objevuje (nebo ještě nedávno objevovalo) ochlazení (na těch, co jsou v oblastech s minimem lidských vlivů, např. Klementinum se otepluje i vlivem nárůstu pražské zástavby coby tepelného ostrova, skok byl s výstavbou nových sídlišť v 70. a 80. letech. Svoje udělalo i vyklučení zeleně kolem Vltavy.

Navíc neexistuje definice "globální teploty", takže globální oteplisté se ocitají na stejné lodi třeba s teology. Nevím jestli existuje definice globální teploty, ale se statisticky podloženou pravděpodobností vypočtená hodnota globální teploty existuje. Nehledě na to, že se bavíme zde o průměrné teplotě ČR. Průměrná výšky občanů ČR ( kupodivu patříme do první pětky v Evropě) se taky neměří u každého člověka. průměr 2002-2015 je 10,78 °C. Klimatologických stanic, které měří většinu důležitých meteorologických prvků, je v Česku přes 150.

Říci, že v 70-80 rostly teploty kvůli zástavbě a trávě je hodně odvážné. I krátká tráva je zelená a má odpovídající albedo. Zástavba roste pořád, není podstatným faktorem nárůstu teplot a teploty mohou i mocně klesat.

Jestliže sami oteplisté (a to i zástupci toho mála odborníků, co mezi nimi je) přiznávají, že globální teplotu nemají definovanou, tak ji asi definovanou nemají.
Máme metodu výběru reprezentativního vzorku populace (třeba na měření té tělesné výšky a také hmotnosti u populačního průměru), máme i postupy, jak korigovat data z méně reprezentativních vzorků směrem k reprezentativnosti (např. jak korigovat na "stav u běžné populace" antropometrii, která se naměřila na účastnících Spartakiády).
Podobná metoda pro meteostanice jednoduše neexistuje, přitom pokrývají naše území značně nerovnoměrně, takže nějaké korekce, průměrování o různé váze jednotlivých jednotek atd.

K tomu růstu města: K rušení hradeb Prahy došlo v roce 1875, takže druhý pokles, co uvádíte, je irelevantní. K zástavbě s velkými asfaltovými a betonovými plochami došlo až za normalizace. A ještě jednu věc: Loňský rok vychází v měřeních jako "šíleně teplý", přitom je to první rok, co pamatuji, kdy byly u nás na chalupě mrazy ještě po "zmrzlých", takže mi zmrzly po jejich odeznění vysázené okurky.

Čtěte také: Attenborough a jeho poselství o planetě

Zavedl jste problém se sečením trávy v Ruzyni a odpověděl na trávu u Klementina, o níž řeč nebyla. Znovu opakuji že projekt B.E.S.T. Data z Klementina jsou v knize Svoboda: Velká kniha klimatu Zemí koruny české (2003)na papíře, takže údajné falšování starých teplot Klementina po přesunu kontrolního bodu mezinárodního bodu do Ruzyně je klimaskeptická sci-fi. Diskuze o korekci teplot mezi Klementinum a Ruzyně byla před několika lety a byla dokladována klimatology, kteří s tím pravdu pracují.

Pokud se řada dat z Klementina a následně v posledních cce 2 desetiletích data z Ruzyně označí jako "Praha", tak z toho prostě vyleze "pražské oteplení", protože v Ruzyni je tepleji. Což se stalo, a z takového datového odpadu se potom dělají "varovné statistiky". Korekce teplot meteorologové přitom neumějí, nehledě k tomu, že takové korekce, jsou-li správně udělány, musejí počítat s dost velkou chybou, ovlivňující průkaznost měření.
Projekt Berkley na tepelné ostrovy je naprostý blábol, četl jsem, díval jsem se i na originální data (je, nebo bylo to na webu, vim to umí otevřít). Po metodické stránce je ta studie naprosto nesmyslná a zjevně je ta metodika nastavená tak, aby se nic nedokázalo.
Psal jsem o Klementinu a zeleni mezi ním Vltavou, která byla někdy v 70. až 80 letech vyklučena, což nutně muselo mít vliv na v této instituci měřené teploty.
Ty zmrzlé okurky prostě ukazují, že existuje i nepoměr mezi oficiální metodikou měření a tím, co se reálně v přírodě děje.

Těžko. Korekce teplot na nadmořskou výšku v dané oblasti je zásadní. Ruzyně ( asi 390 m.n.m.)je asi o 200 m nadmořských výše jak Klementinum ( asi 190 m.n.m.), takže Ruzyně má teploty nižší. Praha Klementinum. Že si někdo v Americe plete ČR a bývalé Československo ( Žilina) neznamená, že falšuje teploty.

Všichni extrémisté jsou stejní a jedno jakou pozici zastávají. Ve jménu své "víry" neváhají používat podpásovky. Ne, je to horší, pokud jsou věřící a třeba i extremisté, tak je alespoň "omlouvá" to že to dělají pro posmrtný ráj. Tyto organizce to dělají jen pro své peněžní zisky. Ale máte pravdu že to připomíná trochu středověkou inkvizici. Myslím že jim nikdy nešlo o to být o seriózního partnera v diskusi, ale jen o prosazování svých politických záměrů.

V roce 2003 se v USA zrodil nový fenomén - Igor Vamos alias Michael „Mike“ Bonanno a Jacques Servin řečený Andy Bichlbaum vyrazili v přestrojení za představitele Světové obchodní organizace přednášet zástupcům textilních korporací o možnosti ovládat zaměstnance v zemích třetího světa pomocí speciálního obleku, který umí na dálku dát líným dělníkům elektrošok a probrat je tak k vyšším výkonům. Při další mystifikační akci rozdali na začátku přednášky posluchačům hamburgery, aby je v následné powerpointové prezentaci postupně zasvěcovali do tajů geniálního vynálezu, reburgeru, recyklovaného hamburgeru vyráběného na Západě z lidských exkrementů určeného pro chudé obyvatele rozvojového světa.

Celosvětový ohlas si vysloužili akcí, při níž v přestrojení za mluvčí americké chemické korporace Dow Chemical Company ohlásili v přímém přenosu BBC, že se firma konečně rozhodla odškodnit oběti bhópálské havárie - největší světové průmyslové katastrofy všech dob.

Čtěte také: Příspěvky českých vědců

Jak to všechno začalo? Vyrostl jsem jako dítě uprchlíků z Maďarska, lidí, kteří přežili holokaust. To mě myslím do aktivismu vlastně hodilo. Přesvědčení, že svět potřebuje změnu, má u mě počátky už v dětství. Pamatuju si na jeden moment, kdy přišla na návštěvu babička. Ve sklepě jsme s bráchou hráli takovou hru, jak se na sebe díváte a prohraje, kdo se první zasměje. Té hře jsme říkali koncentrační tábor a otec nám přikázal s ní okamžitě přestat, protože přišla babička. Byl jsem malé dítě, ale na ten pocit si vzpomínám. Už na střední jsme s kamarádem vymýšleli různé mystifikace. Vyrůstal jsem na typickém americkém předměstí, kde není nic pro děti, kde se nedá nic dělat.

Nemůžeš ještě pít, ale docela brzo můžeš řídit. Takže jsme trávili čas tak, že jsme dělali různé lumpárny a provokace, řekněme intervence, v obchoďácích nebo fastfoodech. Tenkrát jsme to nechápali jako něco politického, ale s odstupem let to vidím jako politické akce. A pak na střední nebo na začátku vysoké mi došlo, že tohle uličnictví jde otočit nějakým pozitivním, progresivním směrem. Začalo to všechno velkou senzací, kdy se vám podařilo vydávat se na několika konferencích za delegáty WTO , Světové obchodní organizace.

Celé to vlastně začalo náhodou. Založili jsme satirickou webovou stránku, která vypadala skoro jako web WTO. Chtěli jsme vtipnou formou poukázat na to, jak se organizace, která se tváří, že se snaží pomáhat rozvojovým zemím, v první řadě podílí na vykořisťování a ekonomickém útlaku chudých lidí ve prospěch korporací. To začala být už docela legrace. No a potom přišla pozvání vystupovat na konferencích. Na začátku jsme byli opravdu v šoku, že lidé v publiku znovu a znovu nepoznávali, že si z nich střílíme. Nepoznávali to proto, že jsme jim byli představeni jakožto zástupci Světové obchodní organizace.

Oni si opravdu mysleli, že jsme ti nejdůležitější lidé v místnosti, a respektovali naši autoritu do té míry, že jsme mohli říkat naprosto skandální věci a oni je přijímali a potom si s námi stále chtěli potřást pravicí nebo společně poobědvat. Byla to velká lekce a týká se širšího problému, na který se snažíme upozorňovat. Jsme nastaveni přijímat vyjádření autorit, když jsme ve skupině, nevybočovat, nevyjadřovat se, když všichni ostatní mlčí. Vezměte si třeba globální změnu klimatu. Dnes jsem v deníku The Guardian četl o tom, že do roku 2020 přijdeme o 67 % všech divokých zvířat v porovnání s rokem 1970. Říkal jsem si, počkat počkat, to jsou jen tři zatracený roky ode dneška! A přesně to vědci už dlouho předpovídali.

Taky varovali, že zmizí korálové útesy. A vypadá to, že si nedělali srandu. A my dál jedeme jakoby nic. To je součást naší psychologické krajiny, která nám dovoluje dál poslouchat sračky, nic nedělat, nevstat a nebouřit se proti tomu všemu. Místo toho věříme falešným nebezpečím. Teď jsou nebezpeční uprchlíci. Můžeme se stát obětí teroristického útoku? Ano, tyhle problémy existují. Ale opravdu jsou pro nás teď tím největším nebezpečím? Ne, a taky to jsou krátkodobé hrozby.

Co způsobuje, že se lidé hromadně nebouří, když vidí zprávu o hrozbách, které změna klimatu přináší? Myslím, že hodně lidí cítí strašný stres. Stres z peněz, z nedostatku času. Je to vlastně divné, když si to uvědomíte, já se třeba považuju za hodně úspěšného ve své profesi, a stejně musím makat jako blázen, abych poplatil účty. Když se rozhlédnu kolem sebe, asi vydělávám víc než většina mých přátel, a stejně mám na konci měsíce co dělat, abych vyšel. Učím na univerzitě a vlastním barák, kde mi lidi platí nájem, a pořád je to s prachama nahnutý.

Samozřejmě, že za to trochu může tady ten můj zlozvyk provozovat aktivismus a točit filmy, ale stejně je divné, že to nejde snadněji. Jo, to je průšvih. Kdy konečně přestaneme uctívat tenhle jedině možný směr? Ale i my, skupina The Yes Men, jsme narazili. Mysleli jsme si dost dlouho, že to je jediný možný úspěšný vývoj. Růst, vyvíjet nové platformy, školit nové aktivisty, dokonce jsme začali vyvíjet novou sociální síť, takový fejsbuk pro aktivisty… Nakonec jsme zjistili, že ani my sami bychom takovou věc při plánování akcí nepoužili, a najednou jsme si říkali, do prdele, jak se nám to stalo, jak jsme do týhle pasti růstu spadli? To je fakt nebezpečný. Najednou nemáš tu svobodu jen tak chvíli přemýšlet a nic nedělat nebo čekat, až k tobě nějaká inspirace dorazí.

Jak to funguje prakticky? V různých obdobích různě. Dlouho jsme se soustředili na kritiku WTO a potom nás oslovili aktivisté Greenpeace a požádali nás, abychom zkusili vymyslet něco okolo katastrofy v Bhópálu, posvítit si v médiích na tu šílenou nespravedlnost, která se děje obětem úniku jedovatého plynu firmy Dow Chemical. Každou svou akci se snažíme dobře zdokumentovat, natočit, a tak vznikly už tři filmy. Na každou akci pohlížíme jako na jednotlivou kampaň, jednotlivý problém.

Kolik času příprava takového jednoho žertíku zabere? No, moc ne. Je to šíleně náročné na pracovní sílu. Není to vidět na první pohled. Ale představ si, že bychom teď potřebovali udělat něco k Trumpovi. Musíme postavit Trumpovu webovou stránku, potřebujeme několik telefonů, na kterých bude někdo od nás „správným“ způsobem odpovídat, musíme si pronajmout nějaký prostor, natočit video, musíme připravit a uspořádat nějakou akci, sestavit adresář novinářů, rozeslat tiskovou zprávu nebo dvě… A k tomu všemu musíme mít štáb, který to všechno bude natáčet.

Je za vašimi akcemi nějaká jednotná ideologie? Já myslím, že jsme dospěli do postideologického momentu. Máme tolik problémů, že už si nemůžeme dovolit hádat se o ideologiích. Například problém s klimatickými změnami je v tuhle chvíli tak extrémní a naléhavý, že musíme použít všechno, co může fungovat, abychom se to alespoň pokusili zpomalit. Zastavit už se to nedá. A proto v některých případech musíme použít kapitalistické modely, někdy zase regulace a pak je tu možná nějaká oblast, kde potřebujeme anarchistický přístup.

V ideálním světě, ve vakuu, bych si opravdu přál vidět anarchistickou společnost vycházející zdola. Svět, ve kterém bychom měli všechnu autonomii, kterou potřebujeme, dělili bychom se s ostatními a všichni se podíleli na společném vládnutí. Já taky ne. Tak dobře, co můžeme dělat pragmaticky, krátkodobě, teď, je udělat cokoliv, co bude fungovat. Považovat to za cvičení v řešení největšího problému v dějinách lidstva.

A jak se pozná, že to funguje? Stačí sledovat, jak to ovlivnilo životy konkrétních obyčejných lidí a komunit, těch v tuto chvíli nejohroženějších. Indikátory jsou jasné: Jsou lidé zbavováni možnosti volby? Zvyšují se rozdíly v příjmech? Vymírají další druhy zvířat? Otepluje se dál planeta? Vezměme si například fosilní paliva, mně to opravdu připadá zatraceně jednoduché. Přestaňme to prostě tahat z podzemí! Nemyslím tím dnes nebo zítra, to bychom si zavařili na další průšvih. Ale postupně přestávejme těžit jako blázni.

A aspoň ta fosilní paliva pojďme zdanit, pořádně zdanit, a začnou se vybírat peníze na to, abychom je postupně potřebovali míň a míň a mohli začít stavět zelenou energetickou infrastrukturu. A pokaždé, když někdo říká, že je to strašně komplikované, prostě lže. Nejkomplikovanější to bude, když promrháme další čas a každým dnem exponenciálně poroste ten průser, kterej si tu nicneděláním vytváříme.

Kritizujete také média? Ani ne! My milujeme média. Ne, vážně. Máme novináře rádi, moc, soucítíme s nimi, mají to dnes těžké. Pryč jsou doby, kdy měli na sepsání článku týden času, dnes mají takové články vytvořit denně dva. Může to vypadat tak, že se je snažíme za každou cenu napálit, ale to nikdy nebylo cílem našich akcí. Ten fejk, podvod, žert, je vždy jen metodou, jak média upozornit na problém, který si zaslouží mnohem větší pozornost, než jakou dostal.

Společnosti Dow Chemical, která provozovala továrnu v Bhópálu, prý po vaší akci prudce klesla cena akcií. Asi pro vaši mystifikaci neměla velké pochopení. Nemáte někdy strach ze žalob? Problém spočívá v tom, že právníci v USA jsou školeni k tomu, aby u svých klientů eliminovali rizika žaloby. Při žádné z našich příprav k akci nám právníci nedali požehnání. Žaloba není to nejhorší, co se vám jako aktivistovi může stát. Možná spíš naopak. Pokud jste protistraně natolik zavařili, že vás tahá k soudu, znamená to, že medializace tématu, které jste chtěli vytáhnout na světlo, pokračuje. Vzpomínám si jen na jeden případ. Chtěli jsme infiltrovat vládní konferenci o vnitřní bezpečnosti ve Washingtonu v převleku za armádního generála, ale za to hrozí ve Státech několik let vězení, to jsme se trochu vylekali.

Když jste jménem Dow Chemical Company do světa vzkázali, že odškodníte oběti katastrofy a vyčistíte místo kolem továrny, a po chvíli se ukázalo, že to byla mystifikace, sesypala se na vás kritika. Prý jste ty nebohé lidi nechali uvěřit, že něco dostanou, byl to nevkusný žert, vytvoření falešné naděje. Ne, nebyli, opravdu nebyli. Mluvili jsme s mnoha lidmi v Bhópálu a ukázalo se, že samotná idea falešné naděje je taková blahosklonná, protože předpokládá, že tito lidé, oběti chemické katastrofy, se mohou stát znovu oběťmi - hoaxu - a že to pro ně může být velká emocionální zátěž.

Je to taky možná součást našeho rasismu, paternalismu, že k nim přistupujeme jako k dětem, které nesmíme rozplakat, které by nemusely pochopit náš vtip, nemusely by mít smysl pro humor, jako máme my… Jak můžeme předjímat něčí reakci na vtip? Lidé v Bhópálu nebyli uražení. Dokonce ani ti, kteří našemu hoaxu uvěřili.