Environmentální případ Lopez Ostra: Podrobnosti

Krajský soud v Brně rozhodoval o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy Aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje (dále jen „ZÚR JMK“), vydaného zastupitelstvem Jihomoravského kraje dne 17. 9. 2020 usnesením č. 2835/20/Z33, v částech vymezujících koridory DS40 „I/43 Troubsko (D1) - Kuřim“, DS41 „I/43 Kuřim - Lysice“, DS45 „Kuřim, jižní obchvat“, DS46 „Silnice I/43h Česká - Lipůvka, úprava s odstraněním bodových závad“, dále v částech vymezujících změnu koridoru DS10 „D1 Kývalka - Slatina, zkapacitnění včetně přestavby mimoúrovňových křižovatek a souvisejících staveb“ v rozsahu vymezení odpočívky Troubsko, změny týkající se vymezení koridorů DS02 a DS03 jako silnice I.

Navrhovatelé podali dne 1. 11. 2021 návrh, kterým se domáhají zrušení opatření obecné povahy - Aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje (dále jen „ZÚR JMK“), vydaného zastupitelstvem Jihomoravského kraje dne 17. 9. 2020 usnesením č.

Argumentace navrhovatelů

Podle navrhovatelů bylo vymezení koridoru pro komunikaci 43 jako koridoru pro silnici I. třídy I/43 provedeno v rozporu se zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), po jeho novelizaci zákonem č. 268/2015 Sb. Předmětná novelizace dle navrhovatelů zrušila kategorii „rychlostní silnice“ a nově definovala kategorie „dálnice I. třídy“ a „dálnice II. třídy“.

Současně komunikace, pro které bylo používáno označení „rychlostní silnice“, převedla na základě splnění aspoň jednoho ze dvou v zákoně specifikovaných kritérií mezi „dálnice II. Podle navrhovatelů musí být ZÚR v souladu se zákonem, neboť se jedná o podzákonný akt. To platí také pro politiku územního rozvoje z roku 2015 (dále jen „PÚR“). Výklad PÚR a ZÚR tak musí být v souladu se zákonem o pozemních komunikacích a musí být také eurokonformní. V souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1315/2013 ze dne 11. prosince 2013 o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě a o zrušení rozhodnutí č. 661/2010/EU (dále jen „nařízení TEN-T“) byla komunikace 43 v 1.

Podle navrhovatelů odpůrce pochybil, jestliže vycházel pouze z PÚR, které nerespektovaly účinné znění zákona o pozemních komunikacích. Navrhovatelé namítají, že novelizace zákona o pozemních komunikacích dopadla nejen na již existující provozované rychlostní komunikace. Navrhovatelé se domnívají, že novela se vztahovala také na všechny rychlostní komunikace, na které bylo odkazováno v úředních dokumentech a úřední komunikaci - tedy i na PÚR.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Zákon o pozemních komunikacích je provázaný nejen na provozované komunikace, ale upravuje také postupy dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu („stavební zákon“). Přitom samotný odpůrce v minulosti novelizace zákona o pozemních komunikacích respektoval. Kupříkladu v rámci ZÚR JMK byly koridory i územní rezervy pro komunikaci 43 vymezeny pro dálnici II. Vzhledem k tomu, že pro silnice I. třídy a pro dálnice II. třídy platí odlišné požadavky dle ČSN, nejde o pouhou formalitu, neboť kategorizace pozemní komunikace má přímý dopad na územní plánování.

V nyní posuzované věci má tato kategorizace vliv na odstupy mimoúrovňových křižovatek („MÚK“) přípustné pro dálnice II. třídy a silnice I. třídy. Vzhledem k požadavkům statutárního města Brna na množství blízko umístěných MÚK není realizace dálnice II. třídy přípustná. To, aby komunikace 43 byla vedena jako průtah Brnem, je nutné také k tomu, aby mohl být politicky prosazován jižní obchvat Kuřimi.

Podle navrhovatelů může být jižní obchvat Kuřimi dopravně napojen pouze na Bystrckou/Německou variantu; Optimalizovaná varianta je trasována jinudy a sama tvoří funkční obchvat Kuřimi. Navrhovatelé zdůrazňují, že již ZÚR JMK 2011 odmítly jižní variantu obchvatu Kuřimi. Také pro účely vymezení MÚK v prostoru odbočení jižního obchvatu Kuřimi z koridoru komunikace 43 nejsou splněny podmínky pro dálnici II.

Navrhovatelé namítají, že 2. aktualizace PÚR na pochybení odpůrce nic nezměnila. Také v současnosti je komunikace 43 součástí sítě TEN-T. Je-li komunikace 43 zařazena do sítě TEN-T, pak ve spojení s novelizací zákona o pozemních komunikacích zákonem č. 268/2015 Sb. vyplývá závěr, že i přes změnu označení z R43 na S43 a změnu z označení „rychlostní“ na „kapacitní“ musí být podle PÚR komunikace 43 zařazena mezi dálnice II.

To, že PÚR byla v rozporu s novelizovaným zákonem o pozemních komunikacích, je podle navrhovatelů zřejmé také ze zprávy o uplatňování PÚR a z toho vyplývající úkol stanovený vládním usnesením č. 315 ze dne 6. 5. 2019 „…prověřit v příslušných článcích PÚR ČR v souladu se zákonem, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích potřebu převedení silnic kategorie „R“ na kategorii „D“ s názvem „dálnice“…“.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Účelovost postupu orgánů veřejné moci má ostatně vyplývat také z porušení kompetenčního zákona Ministerstvem dopravy, které na základě podkladů od pořizovatele Aktualizace ZÚR JMK („AZÚR JMK“) vložilo do Elektronické knihovny legislativního procesu („eEKLEP“) návrh na 2. aktualizaci PÚR, byť nebyl projednán s Ministerstvem pro místní rozvoj, které následně v mezirezortním řízení uplatnilo několik zásadních připomínek.

Podle navrhovatelů tak nelze nově přijaté označení S43 v PÚR interpretovat jinak, než jako dálnici II. Nařízení TEN-T stanoví požadavek zmírňování dopadů tranzitní dopravy na městské oblasti včetně zlepšování ochrany před hlukem a emisemi. Je-li komunikaci 43 součástí sítě TEN-T, musí vyhovovat požadavkům na dálnice II. třídy. Odpůrce namísto toho vymezil koridor komunikace 43 přes hustě obydlenou oblast - druhé největší město v České republice.

Podle navrhovatelů tak je vymezení koridoru pro komunikaci 43 jako pro silnici I. třídy I/43 v AZÚR JMK nezákonné. Koridor komunikace 43 by v úseku od dálnice D1 po městys Lysice musel být vymezen v jiné části území kraje či s jinými napojeními na návaznou silniční síť. Dálniční koridor by pak zřejmě nemohl být vymezen v úseku od Svitávky po napojení na dálnici D35, neboť jeho stavbu nelze odůvodnit, jak je patrné také z podkladů centrální (investiční) komise Ministerstva dopravy, podle kterých by měla být zvažována pouze silnice I.

Navrhovatelé namítají, že k vymezení koridoru pro komunikace 43 došlo v rozporu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/96/ES ze dne 19. listopadu 2008 o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury (dále jen „směrnice o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury“). Tato směrnice podle navrhovatelů dopadá na jižní obchvat Kuřimi, protože se má jednat o silnici I. třídy dostupnou z MÚK.

Navrhovatelé poukazují na to, že český zákonodárce tuto směrnici řádně a včas netransponoval. Její ustanovení, včetně těch, která vyžadují hodnocení dopadů na bezpečnost silničního provozu u projektů infrastruktury podle čl. 3, proto mají přímý účinek. V čl. 3 odst. 2 směrnice o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury vyžaduje, aby hodnocení dopadů na bezpečnost silničního provozu u projektů infrastruktury bylo provedeno ve fázi počátečního plánování před schválením projektu infrastruktury.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Toto hodnocení však během pořizování a vydávání aktualizace ZÚR provedeno nebylo. Směrnice v rámci hodnocení dopadů požaduje provést analýzu dopadu alternativ a srovnání alternativ. Porovnání alternativ nové komunikace je nutné provést v souvislostech celé silniční sítě, tedy v širších územních souvislostech, což je také úkolem ZÚR.

Právě při pořizování ZÚR se stanovují zásadní parametry nové komunikace, která je součástí TEN-T, tj. koridory, resp. trasy hlavních silnic a plochy či vzdálenosti křižovatek. Komunikace 43 je přitom součástí transevropské sítě TEN-T. I pro ni proto v souladu se směrnicí o bezpečnosti platí povinnost provést hodnocení dopadů. Obchvat Kuřimi je navrhován jako komunikace přístupná pouze z mimoúrovňových křižovatek. Jedná se o hlavní silnici ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice a proto podléhá hodnocení dopadů.

Z § 18 odst. 1 stavebního zákona navrhovatelé dovozují, že již na úrovni ZÚR musí být prokazována realizovatelnost záměrů dopravní infrastruktury. Protože nelze povolit realizaci staveb nesplňujících požadavky na bezpečnost, v rámci posouzení realizovatelnosti ZÚR je nutné provést hodnocení dopadů na bezpečnost silničního provozu ve smyslu čl.

Navrhovatelé namítají, že nedošlo k posouzení rozumných variant v souladu se zákonem. Před úředním povolením důležitých záměrů s potenciálními významnými vlivy na veřejné zájmy na větším území a do práv většího počtu dotčených osob musí dojít v souladu s principy proporcionality a minimalizace zásahů k prověření možného variantního řešení. V situaci, kdy existuje více než jedna „rozumná“ varianta řešení, je prověření variant nezbytné.

Navrhovatelé odkazují na četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu, která povinnost posouzení variant reflektuje. Navrhovatelé citují závěry z rozsudků Nejvyššího správního soudu, přičemž tyto rozsudky tematicky zařadili do několika dílčích oblastí, a to: 1) obecně otázka posuzování variant v ZÚR, 2) povinnost zabývat se variantami vyplývající ze zásady subsidiarity a minimalizace zásahu posuzované v rámci pátého kroku algoritmu soudního přezkumu opatření obecné povahy, 3) důvody a situace, za nichž musí k posouzení variant dojít a 4) zastupitelstvo územně samosprávného celku nemůže svým postupem omezit nebo vyloučit posuzování těch variant, kde je povinnost posoudit varianty dána z jiného právního titulu.

Na základě uvedené judikatury mají navrhovatelé za to, že v případě pořizování AZÚR JMK vyplynula povinnost na posouzení rozumných variant mj. Navrhovatelé dále uvádějí, že naplnění povinnosti variantního posouzení nesmí být pouze formálním postupem bez reálného vlivu posouzení variant na výsledek celého postupu. Do procesu musí být zahrnuty varianty daného záměru, které mohou vést k naplnění daného cíle, které jsou podle dostupných informací realizovatelné a které mohou mít odlišné dopady na chráněné veřejné zájmy a do ústavně zaručených práv fyzických a právnických osob. Nesmí jít o varianty na první pohled nesmyslné. V opačném případě by požadavky na posouzení variant nebyly splněny.

Tento požadavek závazně stanovuje hierarchicky nejvyšší právní úprava dané problematiky. Jedná se o čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/42/ES, o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí („směrnice SEA“). Navrhovatelé doplňují, že termín „rozumná náhradní řešení“ v českém překladu směrnice SEA, neodpovídá anglické a dalším jazykovým verzím. Nejedná se totiž o nějaké „náhrady“.

Za těchto skutečností mají navrhovatelé za to, že termín „náhradní řešení“ významově odpovídá termínům „alternativně“ či „variantně“. Jedná se tedy o „rozumné“ varianty. Ze směrnice SEA pak vyplývá povinnost při pořizování AZÚR JMK posuzovat všechny tyto „rozumné“ varianty na stejné úrovni detailnosti.

Navrhovatelé dále poukazují na to, že v procesu novelizace zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury (liniový zákon), bylo konstatováno, že čl. 5 odst. 1 směrnice SEA není doposud řádně transponován do národní legislativy. K nápravě tohoto stavu byl novelizován § 19 odst. 2 stavebního zákona, kde je nyní správně formulována povinnost posuzovat na stejné úrovni detailnosti jak variantu doporučenou v návrhu územně plánovací dokumentace, tak i všechny její alternativy.

Z výše uvedeného plyne, že stavební zákon a zákon č. 101/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí („zákon o posuzování vlivů na životní prostředí“) ve zněních platných v době pořizovaní AZÚR JMK trpěly vadou neúplné transpozice směrnice SEA. Je nepochybné, že ke stejnému výsledku se dospěje jak eurokonformním výkladem, tak oprávněnou přímou aplikací jednoznačných ustanovení autentického znění závazné směrnice SEA.

Navrhovatelé zdůrazňují, že v případě komunikace 43 existuje dlouhodobě navrhované a následně i částečně prověřované řešení variantní k řešení, které bylo jako jediné uvažováno při pořizování AZÚR JMK. Vedle trasování ve stopě Bystrcké/Německé je možné komunikaci 43 trasovat ve stopě varianty Optimalizované, tj. plnohodnotný obchvat celého města Brna v Boskovické brázdě tvořící současně i severní obchvat Kuřimi. Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že se v případě Optimalizované varianty jedná o rozumnou variantu ve smyslu požadavků judikatury a směrnice SEA.

Navrhovatelé následně popisují genezi problematiky trasování komunikace 43 od roku 2004. Tuto část uzavírají závěrem, že existenci dvou základních variant řešení komunikace 43 akceptoval i Krajský soud v Brně, který při přezkumu ZÚR JMK z roku 2016 v rozsudku ze dne 20. 12. 2017, č. j. 65 A 3/2017 - 931, konstatoval, že zvažované varianty dálnice D43, pro které ZÚR JMK vymezily koridory územních rezerv, budou řádně posouzeny při přeřazení záměru z územní rezervy do koridoru pro samotnou liniovou stavbu, tj.

Závěr, že Optimalizovaná varianta naplňuje definici „rozumné varianty“ podporují navrhovatelé těmito skutečnostmi. Optimalizovaná varianta byla vyhledána v rámci zakázky MŽP z roku 2009. Od tohoto roku na ni MŽP v některých svých vyjádřeních odkazovalo. Optimalizovaná varianta byla při pořizování ZÚR JMK 2011 zahrnuta mezi posuzované varianty. V tehdy prováděném vyhodnocení SEA byla Optimalizovaná varianta vyhodnocena jako varianta výhodnější než varianta Bystrcká/Německá. V ZÚR JMK 2011 to však bylo pominuto a protiprávně byla vymezena varianta Bystrcká/Německá.

Ostatně tato skutečnost byla jedním ze dvou důvodů pro zrušení ZÚR JMK 2011 rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011 - 526. V ZÚR JMK 2011 byl vybrán a schválen severní obchvat Kuřimi jako samostatná komunikace vedená severně od Kuřimi za průmyslovou zónou. Odmítnut byl přitom jižní obchvat Kuřimi vedený těsně u nově budované obytné zóny „Díly za sv. Severní obchvat Kuřimi prochází oblastí bez jediné obytné budovy, z velké části za průmyslovou zónou a za kopcem Zborov. Obchvat je z Kuřimi viditelný pouze v úseku několika set metrů, ale i zde je to ve vzdálenosti 500 až 1000 m.

Navrhovatelé upozorňují na to, že v ZÚR JMK bylo uvedeno, že „Za základní varianty, rozhodující pro posuzování, vzájemné porovnávání a výběr výsledné varianty, lze považovat dálnici D43 ve dvou základních polohách, a to Bystrcké a Boskovickou brázdou." Optimalizovaná varianta byla tedy v ZÚR JMK zakotvena ve formě jednoho ze dvou základních systému úz…

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozhodl o stanovení zadávacích podmínek částí 1, 2, 3, 4, 5, 6 a 7 veřejné zakázky „Monitoring jakosti podzemních vod 2023 - 2024“ zadávané v otevřeném řízení v rozporu se zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.

Konkrétně se jednalo o:

• Porušení § 73 odst. 4 zákona ve spojení s § 79 odst. 2 písm. b) citovaného zákona v bodě 11.3.4. zadávací dokumentace.
• Porušení § 36 odst. 1 zákona ve spojení s § 73 odst. 6 písm. b) citovaného zákona a zásadou přiměřenosti zakotvenou v § 6 odst. 1 citovaného zákona tím, že nestanovil minimální úroveň pro splnění kritérií technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. b) citovaného zákona přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu citované veřejné zakázky.

Úřad zrušil zadávací řízení na části 1, 2, 3, 4, 5, 6 a 7 veřejné zakázky „Monitoring jakosti podzemních vod 2023 - 2024“. Zadavateli byl uložen zákaz uzavřít smlouvu na dotčené části veřejné zakázky až do pravomocného skončení správního řízení.

Průběh zadávacího řízení

1. Zadavatel - Český hydrometeorologický ústav - zahájil dne 9. 2. 2023 otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Monitoring jakosti podzemních vod 2023 - 2024“.
2. Předmětem veřejné zakázky je provádění odběru vzorků a analýz podzemních vod v jarním a podzimním vzorkovacím období v letech 2023 a 2024 v rámci České republiky v 7 oblastech.
3. Konec lhůty pro podání nabídek byl stanoven na 13. 3. 2023.
4. Navrhovatel (GEOtest, a.s.) podal dne 20. 3. 2023 návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

Námitky navrhovatele

Navrhovatel v návrhu upozorňuje na požadavek zadavatele uvedený v čl. 11.3.1.3. zadávací dokumentace (tj. „Účastník splní tento technický kvalifikační předpoklad, pokud v seznamu významných zakázek obdobného charakteru realizovaných v posledních třech letech uvede cenu za poskytnuté zakázky na služby, které byly zaměřeny na vzorkování a analýzu čistých podzemních vod a které v součtu zahrnuly minimálně 300 odebraných vzorků čistých podzemních vod a 300 analytických stanovení ve vodách pro jednotlivé ukazatele uvedené v Příloze č. 8 této ZD“), jež zadavatel spojuje s obsahem ustanovení § 79 odst. 2 písm. b) zákona a dále požadavek uvedený v čl. 11.3.4. zadávací dokumentace (tj. „Zadavatel požaduje, aby účastník prokázal zajištění kvality zkušenostmi s provedením obdobných služeb v rozsahu minimálně 300 odebraných vzorků čistých podzemních vod a 300 analytických stanovení ve vodách pro jednotlivé ukazatele v rozsahu Přílohy č. 8 této ZD, a to předložením výčtu služeb podobné povahy s uvedením počtu vzorků a potvrzením o řádném provedení díla od účastníkových odběratelů.“), který je navázán na ustanovení § 79 odst. 2 písm. e) zákona. Ve výše uvedeném spojení článků zadávací dokumentace a příslušných dvou zákonných ustanovení navrhovatel spatřuje problém, neboť dle jeho názoru zadavatel spojuje „fakticky jediný (…) technický kvalifikační předpoklad se dvěma (z hlediska účelu odlišnými) zákonnými ustanoveními k prokázání kritérií technické kvalifikace.“.

Navrhovatel se táže, proč zadavatel při definici technického kvalifikačního předpokladu nevyužil odkaz na vyhlášku č. 5/2011 Sb., o vymezení hydrogeologických rajónů a útvarů podzemních vod, způsobu hodnocení stavu podzemních vod a náležitostech programů zjišťování a hodnocení stavu podzemních vod.

Navrhovatel upozorňuje, že splnění požadavků na kvalitu v souladu s normou EN ISO/IEC 17025:2018 ze strany akreditované laboratoře je Českým institutem pro akreditaci pravidelně kontrolováno prostřednictvím dozorových auditů.

Navrhovatel konstatuje, že opatření pro zajištění kvality ve smyslu § 79 odst. 2 písm. e) zákona je pro daný obor nutné spojit s postupem předjímaným obsahem vyhlášky a normy EN ISO/IEC 17025:2018, což však zadavatel neučinil.

Navrhovatel poukazuje na fakt, že předmětná veřejná zakázka je zadávána pravidelně každé dva roky, a tudíž je dodavatel předchozí veřejné zakázky z hlediska vymezení technických kvalifikačních předpokladů zvýhodněn oproti jakémukoliv jinému možnému tuzemskému či zahraničnímu dodavateli.

Navrhovatel dále uvádí, že požadovaný objem počtu měření v rozsahu 300 analýz pro jeden každý parametr uvedený v příloze č. 8 (při existenci celkem 166 parametrů) nemá opodstatnění v předmětu veřejné zakázky. Nadto navrhovatel akcentuje, že v některých oblastech (veřejná zakázka je rozdělena celkem do 7 částí neboli oblastí) se určité parametry neměří (např. parametry C 10 - C 40) nebo se stanovují nanejvýše v jednotkách (např.

Časovou podmínku stanovenou zadavatelem v příloze č. 1 zadávací dokumentace a týkající se zahájení analýz organických látek do 48 hodin od odebrání vzorku (doručení vzorku do laboratoře musí být realizováno do 24 hodin od jeho odběru a jeho analýza musí být zahájena do 24 hodin od doručení) navrhovatel považuje za neopodstatněnou a diskriminující potencionální zahraniční dodavatele.

Navrhovatel zmiňuje i rozsudek Krajského soudu v Brně č. j.

tags: #environmentalni #pripad #lopez #ostra #podrobnosti

Oblíbené příspěvky:

• Celkové informace o emisi dluhopisů
• Výživa skotu v bio zemědělství
• Kempování u pískových jezer
• Využití CNG v ČR
• Historie a současnost indiánů