Environmentální problémy a jejich dopad na psychiku

V posledních letech se objevuje čím dál více zpráv o nárůstu přírodních katastrof, snižování biodiverzity a klimatické změně. Čím dál více jsme svědky toho, že tyto události se nedějí někde daleko, ale jejich dopady vnímáme v našem bezprostředním okolí - kůrovcová kalamita, tornádo, vlny veder a sucha, požáry, nebo naopak přívalové deště a povodně.

Environmentální žal a úzkost

Není divu, a je přirozené a legitimní, že ve vztahu ke změně, které čelíme a jsme součástí, cítíme smutek, strach, vztek, vinu či bezmoc. Některé jedince mohou změny zasahovat hlouběji než jiné. Děti a dospívající jsou právě takovou zranitelnou skupinou.

Emocím ve vztahu k proměně životního prostředí říkáme souhrnně environmentální žal nebo šířeji environmentální úzkost, distres či ekologická nebo klimatická úzkost. Ve své podstatě se jedná o totéž, projevy u jednotlivců ale mohou být rozdílné. Nejsrozumitelnější je svou šíří asi pojem ekologická úzkost.

Můžeme cítit:

• Smutek: Jde o přirozený proces truchlení nad ztrátou něčeho pro nás významného. Jsme smutní z vymírání částí přírodního světa, z chování druhých lidí k přírodě, cítíme zármutek nad ztracenou budoucností, svou, nebo příštích generací.
• Strach či úzkost: Nejistota ohledně směřování a důsledků environmentální krize nás znepokojuje.
• Vztek: Vztek je reakcí na pocit ohrožení nebo nebezpečí v momentě, kdy někdo překračuje naše hranice. Můžeme mít vztek na společnost, že na celou situaci nereaguje adekvátně, na své okolí, že celou situaci nebere dostatečně vážně.
• Vina: Vina ukazuje na to, zda (ne)jednáme v souladu se svými morálními hodnotami.
• Bezmoc: Bezmoc pramení z toho, že není v moci jednotlivce situaci významně ovlivnit nebo zvrátit. Tento obzvláště silný pocit může vést až ke ztrátě smyslu.

Můžeme cítit jednu ze zmíněných emocí, můžeme jich cítit více najednou, nebo se mohou různě a s různou intenzitou střídat.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Fáze smíření se s environmentálním žalem

Model pěti fází, který byl popsán pro smíření se s osobním žalem ze ztráty blízkého člověka, lze zároveň aplikovat i na oblast environmentálního žalu.

1. V první fází danou skutečnost vědomě či nevědomě popíráme. Děláme, že není, že daný problém se nás netýká, nebo není tak velký, jak vypadá.
2. Následuje fáze vzteku na celou situaci a nároky, které na nás klade. Typickými výroky v této fázi mohou být: „Přece se nevrátíme na stromy!“ nebo „Ať to řeší ti, co za to můžou!“
3. Poté se přesouváme do oblasti smlouvání: „Bude tepleji, ušetříme za topení.“ „Alespoň budeme pěstovat pomeranče a olivy.“
4. Po předposlední fázi deprese, která je hodně o vnímání bezmoci a bezvýchodností situace, přichází fáze smíření.

Nejde o smíření se s tím, že jsem „malý pán“, který nic nezmění. Takový projev pocitu bezmoci by patřil do některé z předchozích fází. Ve stavu opravdového smíření lidé v klidu přijímají realitu a hledají řešení na základě dostupných faktů. Přijímají současný stav věci společně s nejistotou plynoucí z budoucnosti. Budoucnost naší existence je vždy nejistá a nikdy ji nebudeme mít plně pod kontrolou. A nejlepší způsob, jak ji ovlivnit, je začít něco aktivně dělat, podílet se na jejím spoluutváření.

Dopad na děti a mládež

Děti a mladiství mohou být obzvláště citlivou, a tím pádem i rizikovou skupinou. Klimatická změna a proměna životního prostředí v okolí, kde se pohybují od malička, se jich může bezprostředně dotýkat. Budou jí čelit naplno a právě na nich bude v budoucnu záviset, jak se s ní vypořádají (pokud to my nestihneme). Dostali do rukou problém, který nezpůsobili. Vnímají, že ještě nemají kompetence nebo důvěru cokoliv s touto situací dělat. Mohou získat pocit, že ji neumí a nemohou změnit.

Důležitost problému je jedna strana mince. Tou druhou je fakt, že emoční stabilita a odolnost, stejně jako schopnost čelit problému a účinně jej vyřešit, se u dětí teprve vyvíjí. Zvláště v dospívání, kdy si mladiství tvoří svoji vlastní identitu a přináležení ke světu, jsou emočně labilnější a potřebují podporu, důvěru a možnosti ovlivňovat věci kolem sebe. Potkává se zde závažnost problému s nejistotou v jeho řešení. To může způsobovat velký tlak na vnitřní prožívání a psychiku i u nás dospělých, natož u dětí a dospívajících.

Klíčové je brát emoce dětí a dospívajících v potaz, nezlehčovat je a nebrat je na lehkou váhu. Sami se emocí často bojíme, protože nevíme, co s nimi. Raději jim proto nevěnujeme pozornost a doufáme, že přejdou nebo že jejich zdroj sám zmizí. Zkusme dělat opak. Bude to pro nás pravděpodobně výzva, protože budeme čelit i svým vlastním emocím. Také to ale může být příležitost učit se s nimi pracovat společně s dětmi. Potlačené a nezpracované emoce mohou mít negativní vliv na dlouhodobý psychický i fyzický stav dítěte, ale mohou také bránit hledání zdravé reakce a vhodných řešení.

Čtěte také: Ekologické problémy Francie

Jak už jsem zmínila, na děti a mladé lidi doléhají emoce ve vztahu ke klimatické změně ve větší míře. Není divu. Oni budou na změněné planetě žít. Předáváme jim do rukou nelehký úkol vypořádat se s celou klimatickou situací. Podle české studie[1] z roku 2021 si 67 % mladých ve věku 15-20 let myslí, že budou žít v horším světě, než žijeme nyní.

S informacemi, které se děti o tématu dozvídají, roste s velkou pravděpodobností i ekologická úzkost, zvlášť u vnímavějších a citlivějších jedinců. Je tedy správné děti a mladistvé informovat o tématech, které s environmentálními tématy a změnou klimatu souvisí? Není lepší je těchto negativních zpráv ušetřit?

Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Pokud bychom chtěli vychovávat takzvané „skleníkové děti“, děti odtržené od přírody a od toho, co se kolem nás děje, mohlo by to být řešení. Povede ale k tomu, že až budou dospělé a bude třeba, aby tomuto, nebo jakémukoliv jinému problému čelily, nebudou vědět jak.

Světoznámý environmentální pedagog David Sobel říká: „Žádné katastrofy před čtvrtou třídou.“ Jednoduchá poučka ukazuje na to, že nejdříve bychom měli děti vést k vnímání světa a rozvoji senzitivity. K pochopení zákonitostí, na kterých je jeho fungování postaveno. Naučit je pracovat s vlastními emocemi a získat základní motor pro všechny následné činnosti - pocit, že svět je bezpečné místo pro život a příroda je jeho důležitou součástí. Neznamená to, že když dítě přijde s otázkou, proč někde vymírají některé živočišné druhy, budeme tvrdit, že to není pravda. Neznamená to uchránit je před informacemi za každou cenu. Znamená to, že je cíleně takovýmto situacím nevystavujeme. Pokud ale dítě s něčím takovým přijde, můžeme s ním celou situaci probrat způsobem, díky kterému jí porozumí.

Klíčové je, aby dítě mohlo sdílet své pocity a abyste jeho pocity brali vážně. V ideálním případě zkuste společně najít něco, co můžete udělat pro to, abyste dopad probírané skutečnosti snížili. Důležité je také učit děti a mladistvé pracovat s informacemi - informace správně třídit a vyhodnocovat, dávat si je do souvislostí. Na emoční rovině umět pracovat se svými emocemi - pojmenovat, jaké pocity ve mně daná situace vyvolává, a dovolit si je projevit. Získat schopnost nenechat se zahltit, ale dát jim potřebný prostor a využít je jako motor pro následnou změnu. A v neposlední řadě rozvíjet kompetence v oblasti chování - přesvědčení o tom, že i já sám (dítě či dospívající) mohu něco změnit, mohu danou situaci ovlivnit a mám svůj život ve vlastních rukou.

Čtěte také: Česká environmentální výchova

Zvláště u dospívajících pomáhá být součástí skupiny vrstevníků, kteří mají podobné zájmy a mohou se vzájemně podpořit. Znamená to pro ně místo, kde jsou jejich pocity přijímány a pochopeny. Velký vliv hraje osobní nastavení a psychická odolnost dítěte či mladistvého. Základem je vytvořit bezpečný prostor pro pojmenování emocí a ukázat dětem, jak emoce zpracovat. V naší kultuře se o těžkých situacích spojených se strachem nebo ztrátou příliš nemluví. Blokování této komunikace ale zavdává příčinu pro apatii - otupuje naši schopnost s emocemi pracovat a na danou situaci adekvátně reagovat. Nedostatečný prostor a nepochopení mohou vést k pocitu osamělosti a izolace, tím pádem i k prohloubení pociťovaných emocí. Děti a mladiství potřebují pochopení a přijetí. Potřebují cítit, že jejich pocity jsou legitimní, a že v tom nejsou sami. Potřebují rozvinout své vnitřní zdroje a hledat odpovídající řešení.

Vytvořte prostor pro emoce a nabídněte dítěti možnost sdílet nebo vypustit emoce jakoukoliv možnou a přijatelnou formou. Dávkujte informace postupně. Hledejte příběhy s dobrým koncem. Sdílejte příklady dobré praxe, které mohou motivovat k akci. Vytvořte si smysluplnou vizi a naplánujte kroky, které povedou k akci. Zapojte děti do hledání řešení problému i do samotného řešení. Pracujte s vlastní odolností dítěte, s jeho vnitřními zdroji. Může pomoci psychoterapie či krizová linka.

Pokud se nám podaří s dítětem touto cestou projít, odměnou nám i jemu může být větší uvědomění si krás života a hodnoty přírody, uvědomění si vlastní síly a možností, spirituální přesah. Dítě se naučí vnímat svoje emoce a pracovat s nimi, analyzovat problém, vyhodnocovat informace a postupně budovat přesvědčení, že je schopné poradit si s problémem, kterému je vystaveno.

Environmentální problémy ve světě

Etiopie se potýká s velkými environmentálními problémy, které jsou přímými důsledky klimatické změny, jako je zvýšení průměrné teploty nebo změna v pravidelnosti srážek. Společně s rozsáhlým odlesňováním a erozí půdy je klimatická změna pro Etiopii velkou environmentální hrozbou a ohrožuje místní komunity. Více než 70 % populace v Etiopii je závislá na zemědělství.

Tyto problémy způsobené klimatickou změnou nejen, že snižují kvalitu půdy, ale mají také přímý vliv na životy místních lidí. Způsobují podvýživu a další sociální problémy, jako je například environmentální migrace. Člověk v tísni pomáhá tyto dopady zmírnit.

Na základě zkušeností z dlouholeté spolupráce mezi Českou republikou a Etiopií pomáháme posílit etiopskou environmentální odolnost, a to prostřednictvím rozvojových projektů zaměřených na nakládání s přírodními zdroji. Takto můžeme pomáhat také díky podpoře České rozvojové agentury. Využíváme k tomu především moderní zemědělské metody. Zároveň usilujeme o rozvoj venkovských oblastí a udržitelné nakládání s přírodními zdroji. Nejen, že mají tyto projekty pozitivní vliv na etiopskou přírodu a životní prostředí, ale zlepšují také životy místních komunit.

Obnova krajiny v Etiopii

Ochrana vody a půdy je jedna z největších výzev, které v Etiopii pomáháme čelit. Místní komunity musí často hospodařit v lesích, na polích a pastvinách, které jsou zničené odlesňováním, nešetrnými zemědělskými postupy, rozsáhlým pastevectvím nebo stále se vracejícími suchy. Mezi další problémy patří například nejasnosti ve vlastnictví půdy a nedostatek prostředků k efektivnímu hospodaření s půdou v rámci komunity. Proto navrhujeme místním komunitám komplexní a ucelená řešení těchto problémů.

Tím, že navrátíme vodu na místa, kde se dříve vyskytovala. Zdravá krajina udrží velké množství vody a poskytuje tak mnoho přirozených vodních zdrojů. Proto musíme aktivně obnovovat tuto kapacitu a navrátit vodní zdroje tam, kde dříve bývaly. Za pomoci Člověka v tísni vytvářejí lidé v jižních částech Etiopie různé nádrže, přehrady, bazénky, příkopy a jiné struktury na zadržení vody, aby bylo možné obnovit zdevastovanou krajinu a podpořit biodiverzitu.

Harer Dudga z Člověka v tísni vysvětluje, jak tento systém funguje: „Tyto struktury sbírají vodu a zároveň ji dlouhodobě zadržují. Voda se tak dostane do půdy a rostliny si vezmou vodu přímo z těchto nádrží. Tím pádem se původní druhy rostlin obnoví, protože voda zůstane tam, kde má.“ Právě to dává poškozené půdě šanci na znovuoživení. Protože je většina Etiopanů závislá na zemědělství, kvalitní půda je jedním ze základů pro jejich bezpečný život.

Znovuzalesňování Etiopie

Rozsáhlé odlesňování v Etiopii výrazně vzrostlo mezi 60. a 80. lety minulého století. Kvůli němu přišla země o 60-70 % lesů. V posledních letech podporuje etiopská vláda jejich znovuobnovení. Nicméně i přesto stojí v účinné výsadbě stromů překážky, a to především v oblasti produkce sazenic. Mezi největší problémy patří nedostatečné školení pracovníků, špatná kvalita sazenic, zastaralá infrastruktura nebo mezery v plánování zalesňování, kvůli kterým je proces obnovení lesů neefektivní.

Čeští experti proto poskytují odborné znalosti v oblasti výstavby efektivnějších lesních školek a vytvoření zalesňovacích a územních plánů. Člověk v tísni podporuje lesní školky zajištěním sazenic stromů, včetně původních druhů a variant odolných proti suchům a extrémnímu počasí, které je spojeno s klimatickou změnou.

Kromě sazenic na obnovení lesů poskytuje Člověk v tísni agrolesnickým farmám také ovocné a víceúčelové stromky. Podporuje především jejich odolnější varianty a využívá metody, jako je třeba roubování. Mesfin Kassa z Člověka v tísni vysvětluje, jak takové roubování odolnější varianty funguje: „Máme mateřský stromek a jeho variantu, která se přizpůsobila určitému prostředí. Když spojíme tyto dvě varianty, vznikne nová, naroubovaná sazenice.“ Za použití těchto metod jsme v Etiopii vysázeli přes 10 milionů stromů a obnovili 10 tisíc hektarů zničené půdy.

Důležitým faktorem je ale také zapojení místních komunit do těchto aktivit, aby mohly i nadále chránit své životní prostředí a posunout se k udržitelnější budoucnosti.

Další environmentální problémy

Světelné znečištění

Světelné znečištění je nově vznikající environmentální problém, který přichází spolu s intenzivnější urbanizací a industrializací. V posledních několika letech byl uznán jako vážný problém znečištění s negativními důsledky na životní prostředí a lidské zdraví. Ohrožení lidského zdraví světelným znečištěním se v posledních desetiletích dramaticky zvýšilo a odhaduje se, že dnes je více než 80 % světové populace zasaženo prevalencí světelného znečištění v různých formách.

Hlavními producenty světelného znečištění jsou velká města a průmyslové komplexy, pouliční a reklamní osvětlení. Většina vyzařovaného světla je směrována nebo odrážena nahoru, což vytváří takzvané světelné kopule nad sídly. V noční obloze se v předměstském prostředí výrazně projevují změny jasu, zatímco na venkovské krajině jsou tyto změny méně patrné.

Znečištění olovem

Otrava olovem patří k největším, a přesto nejméně viditelným globálním zdravotním krizím současnosti. Olovo je toxický kov, který nemá žádnou chuť ani zápach a ohrožuje především děti, které ho mohou vstřebat až pětkrát více než dospělí. I to nejmenší množství u nich může způsobit trvalé následky - přetrvává v těle a způsobuje nenapravitelné poškození, které může trvat celý život.

Jeho některé zdroje jsou přitom zřejmé, například hračky, vodovodní potrubí, kuchyňské nádobí, barvy nebo staré baterie. Jiné jsou však méně viditelné - kontaminovaná půda, některé druhy koření a kosmetiky, nebezpečná recyklace autobaterií nebo prach v samotných domovech, kde děti žijí.

Znečištění půdy

Půda je důležitou součástí ekosystému a působí na ni rovněž řada negativních vlivů, velmi často antropogenního původu. Půda může být degradována různými formami, jednou z nich je i její kontaminace potenciálně rizikovými prvky a sloučeninami.

Rizikové sloučeniny zahrnují především skupinu perzistentních organických polutantů, které v prostředí mohou působit řadou negativních efektů od ovlivnění půdní mikrobiální aktivity, ale i mezo- a makroedafonu až po zdraví člověka. Jedním ze způsobů, jak omezit vstup nežádoucích prvků a sloučenin do půdy i jejich obsah v ní, jsou legislativní předpisy.

Všechny tyto vstupy má Česká republika ošetřené legislativně. V roce 2016 došlo i k významné novelizaci vyhlášky MŽP č. 13/1994 Sb., která stanovila tzv. maximálně přípustné hodnoty rizikových prvků a látek v zemědělské půdě. Na základě moderních přístupů a dlouhodobých experimentů vznikla moderní legislativa, která obsahuje preventivní a indikační limity, jejichž účelem je eliminovat výše uvedená rizika a zároveň minimálně omezit hospodaření na zemědělských půdách. Využito bylo stanovení mobilních podílů rizikových prvků v půdě i výpočtů karcinogenního rizika zootoxicky působících prvků a sloučenin.

tags: #environmentalni #problemy #Java

Oblíbené příspěvky:

• Redukce rozměrů odpadu
• Aplikace pro třídění odpadu
• Více o tygru ussurijském
• Risk for Czech bank
• Postupy ekologického mytí