Environmentální Procesy a Parametry Definice

Od přijetí různých norem a specifikací systémů environmentálního řízení existuje problém, jak posuzovat, a zejména měřit a hodnotit jejich výsledky. Hodnocení environmentálního profilu je pojato jako výše uvedený proces, tedy sled činností, kterými zajišťujeme dosažení požadovaného výsledku - znalosti aktuálního profilu a jeho trendů - při využití dostupných prostředků a zdrojů.

Podávání zpráv a sdělování informací o environmentálním profilu je přirozeným a logickým výstupem procesu hodnocení environmentálního profilu, neboť může být nástrojem, který poskytuje užitečné informace popisující environmentální profil organizace. V hodnocení environmentálního profilu organizace jde o dlouhodobý, živý proces. Tento proces a jeho výsledky se proto musí pravidelně přezkoumávat s cílem identifikovat příležitosti ke zlepšení.

Informace přenášená uživateli pomocí indikátorů pro EPE může mít různou formu. Ze získaných dat vyhodnocujeme pro management či jiné uživatele nějakým způsobem zajímavou informaci. Tyto informace porovnáváme s kriterii environmentálního profilu organizace (např.

Environmentální stopa produktu (PEF) je multikriteriální vyčíslení environmentálního profilu zboží nebo služby během celého životního cyklu. Informace o environmentální stopě produktu se vytvářejí pro zastřešovací účel hledání možností, jak omezit environmentální dopady způsobené zbožím a službami, a zohledňují činnosti dodavatelského řetězce (1) (od těžby surovin přes výrobu a použití až po konečné nakládání s odpady).

Tento dokument obsahuje pokyny, jak vypočítat environmentální stopu produktu a rovněž jak vytvořit metodické požadavky pro konkrétní produktovou kategorii, které se použijí v pravidlech produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy (Product Environmental Footprint Category Rules - PEFCR). Tato příručka pro stanovení environmentální stopy produktu vznikla v kontextu jednoho ze stavebních prvků stěžejní iniciativy strategie Evropa 2020 - „Evropa účinněji využívající zdroje“ (2).

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

„Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje“ (3) vypracovaný Evropskou komisí navrhuje způsoby, jak zvýšit produktivitu zdrojů a oddělit hospodářský růst od využívání zdrojů a jeho environmentálních dopadů s přihlédnutím k životnímu cyklu produktů. Proto byl zahájen projekt stanovení environmentální stopy produktů a environmentální stopy organizací (OEF) s cílem vytvořit harmonizovanou evropskou metodiku pro studie environmentální stopy (EF), která se může přizpůsobit širší řadě relevantních kritérií environmentálního profilu pomocí přístupu založeného na životním cyklu (4).

Přístupem založeným na životním cyklu se rozumí zohlednění spektra toků zdrojů a environmentálních intervencí v souvislosti s produktem nebo organizací z hlediska dodavatelského řetězce. Zahrnuje všechny fáze od pořízení surovin přes zpracování, distribuci, používání až po procesy na konci životnosti a všechny relevantní související environmentální dopady, účinky na zdraví, hrozby související se zdroji a společenské zátěže. Tento přístup je také nezbytný pro odhalení všech možných kompromisů mezi různými typy environmentálních dopadů v souvislosti se specifickou politikou a rozhodnutími v oblasti řízení.

Cílem tohoto dokumentu je poskytnout podrobné a komplexní technické pokyny k tomu, jak provádět studii ke stanovení environmentální stopy produktu. Studie ke stanovení environmentální stopy produktů lze využít k řadě účelů, včetně interního řízení a účasti v dobrovolných a povinných programech. Je určena především technickým odborníkům, kteří potřebují vytvořit studii ke stanovení environmentální stopy produktu, například inženýrům a environmentálním manažerům ve společnostech a jiných institucích.

Tato příručka pro stanovení environmentální stopy produktu není určena k přímé podpoře srovnávání nebo porovnávacích tvrzení (tj. prohlášení o celkové nadřazenosti nebo rovnosti environmentálního profilu jednoho produktu v porovnání s jiným (na základě ISO 14040:2006)). Taková srovnání vyžadují vytvoření dodatečných pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy, která by doplnila obecnější pokyny uvedené v tomto dokumentu, aby se dále zvýšila harmonizace, specifičnost, relevantnost a reprodukovatelnost metod pro daný typ produktu. Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy dále usnadní zaměření pozornosti na nejdůležitější parametry, a tím zkrátí čas a sníží úsilí a náklady při provádění studie ke stanovení environmentální stopy produktu.

Každý požadavek v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu byl zvolen tak, aby zohledňoval doporučení podobných široce uznávaných metod a pokynů environmentálního účetnictví. Výsledek této analýzy je shrnut v příloze X. Podrobnější popis lze nalézt v publikaci „Analysis of Existing Environmental Footprint Methodologies for Products and Organizations: Recommendations, Rationale, and Alignment (Analýza stávajících metodik pro environmentální stopu produktů a organizací - doporučení, účel a další směřování)“ (EC-JRC-IES 2011b) (11).

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Vzhledem k tomu, že stávající metody mohou uvádět několik alternativ pro dané metodické rozhodnutí, je záměrem této příručky pro stanovení environmentální stopy produktu (kdykoli je to možné) určit jediný požadavek pro každé rozhodnutí, nebo poskytnout dodatečné pokyny, které podpoří konzistentnější, podrobnější a reprodukovatelnější studie ke stanovení environmentální stopy produktu. Jak už jsme uvedli, pravidla produktových kategorií ke stanovení environmentální stopy jsou nezbytným rozšířením a doplňkem obecnějších pokynů pro studie ke stanovení environmentální stopy produktu uvedeným v tomto dokumentu (tj. z hlediska srovnatelnosti mezi různými studiemi ke stanovení environmentální stopy produktu).

Environmentální stopa organizace i environmentální stopa produktu využívají ke kvantifikaci environmentálního profilu přístup založený na životním cyklu. Zatímco metoda stanovení environmentální stopy produktu je specifická pro jednotlivé produkty nebo služby, metoda stanovení environmentální stopy organizace platí pro činnosti organizace jako celku - jinými slovy pro všechny činnosti související se zbožím a/nebo službami, které organizace zajišťuje z pohledu dodavatelského řetězce (od těžby surovin přes použití až po možnosti konečného nakládání s odpady).

Výpočet environmentální stopy organizace nevyžaduje vícečetné analýzy produktů. Naopak environmentální stopa organizace se vypočítá pomocí souhrnných údajů zastupujících toky zdrojů a odpadů, které překračují definovanou hranici organizace. Po výpočtu lze však environmentální stopu organizace rozložit pomocí vhodných alokačních klíčů až na úroveň produktů. Teoreticky by se měl souhrn environmentálních stop jednotlivých produktů, které zajišťuje organizace během konkrétního sledovaného období (např. 1 roku), blížit její environmentální stopě organizace za stejné sledované období (12). Metodiky v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu byly účelově vytvořeny s tímto záměrem.

Výraz „mělo by se“ se používá k označení doporučení místo požadavku. Environmentální stopa produktu je multikriteriální vyčíslení environmentálního profilu zboží nebo služby během celého životního cyklu (13). Tento dokument obsahuje pokyny, jak vypočítat environmentální stopu produktu a rovněž jak vytvořit metodické požadavky pro konkrétní produktovou kategorii, které se použijí v pravidlech produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy.

Pravidla jsou nezbytným rozšířením a doplňkem obecných pokynů pro studie ke stanovení environmentální stopy produktu. S tím, jak budou vytvářeny, budou pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy hrát důležitou roli při zvyšování reprodukovatelnosti, konzistentnosti a relevantnosti studií ke stanovení environmentální stopy produktu.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Na základě přístupu založeného na životním cyklu (14) poskytuje příručka pro stanovení environmentální stopy produktu metodu modelování environmentálních dopadů u materiálových/energetických toků a výsledných emisí a toků odpadů (15) souvisejících s produktem (16) z pohledu dodavatelského řetězce (17) (od těžby surovin (18) přes použití až po konečné nakládání s odpady). Přístupem založeným na životním cyklu se rozumí zohlednění spektra toků zdrojů a environmentálních intervencí v souvislosti s produktem nebo organizací z hlediska dodavatelského řetězce.

Je určena především technickým odborníkům, kteří potřebují vytvořit studii ke stanovení environmentální stopy produktu, například inženýrům a environmentálním manažerům. Metoda stanovení environmentální stopy produktu vychází z přístupu založeného na životním cyklu. Přístup k řízení z hlediska ochrany životního prostředí založený na životním cyklu, a zohledňování životního cyklu obecně, bere v úvahu všechny relevantní interakce s životním prostředím v souvislosti se zbožím, službou, činností nebo subjektem z pohledu dodavatelského řetězce.

Každý požadavek v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu byl zvolen tak, aby zohledňoval doporučení podobných široce uznávaných metod a pokynů environmentálního účetnictví produktů. Příloha X uvádí přehled některých vybraných klíčových požadavků obsažených v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu ve srovnání s požadavky/specifikacemi obsaženými ve výše uvedených metodických pokynech. Podrobnější popis analyzovaných metod a výsledku analýzy lze nalézt v publikaci „Analysis of Existing Environmental Footprint Methodologies for Products and Organizations: Recommendations, Rationale, and Alignment (Analýza stávajících metodik pro environmentální stopu produktů a organizací - doporučení, účel a další směřování)“ (25). externí použití (např.

Tato příručka uvádí informace nezbytné pro provádění studie ke stanovení environmentální stopy produktu. Materiál v příručce pro stanovení environmentální stopy produktu je uveden postupně, v pořadí metodických fází, které se musí při výpočtu environmentální stopy produktu provádět. Každý oddíl začíná obecným popisem metodické fáze společně s přehledem nutných kritérií a příslušných příkladů.

„Požadavky“ specifikují metodické normy, které „musí / měly by“ být splněny, aby se dosáhlo vyhovující studie environmentální stopy produktu. Nacházejí se v textových rámečcích s jednoduchým ohraničením a po nich následují oddíly s obecným popisem. „Tipy“ popisují nepovinné, ale doporučené osvědčené postupy. Nacházejí se ve stínovaných textových rámečcích, rovněž s pevným ohraničením.

Aby vznikly konzistentní, podrobné a reprodukovatelné studie ke stanovení environmentální stopy produktu, je nutno důsledně dodržovat hlavní soubor analytických zásad. Tyto zásady uvádějí zastřešovací pokyny při používání metody stanovení environmentální stopy produktu. Kromě požadavků v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu je nutno u studií ke stanovení environmentální stopy produktu rovněž použít metodické požadavky uvedené v pravidlech produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy.

Proces vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí být otevřený a transparentní a musí zahrnovat konzultaci s relevantními zúčastněnými stranami. Vyvine se přiměřené úsilí, aby bylo v průběhu procesu dosaženo shody (převzato z ISO 14020:2000, 4.9.1, zásada 8).

Výsledky studií ke stanovení environmentální stopy produktu, které byly prováděny v souladu s touto příručkou pro stanovení environmentální stopy produktu a relevantními pravidly produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy je možno využít k podpoře srovnání environmentálního profilu produktů ze stejné produktové kategorie na základě životního cyklu i k podpoře porovnávacích tvrzení (28) (určených ke zveřejnění). Proto má srovnatelnost výsledků klíčový význam. Při provádění studie ke stanovení environmentální stopy produktu v souladu s touto příručkou se musí provést řada fází - tj.

Kromě všeobecných pokynů a požadavků na studie ke stanovení environmentální stopy produktu tato příručka pro stanovení environmentální stopy produktu rovněž uvádí požadavky na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy. Hraj...

Definice

Dle ze dne 9. dubna 2013, o používání společných metod pro měření a sdělování environmentálního profilu životního cyklu produktů a organizací s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 191 a článek 292 této smlouvy:

1. ÚČEL A PŮSOBNOST
2. DEFINICE
   • a) metodou stanovení environmentální stopy produktu (product environmental footprint, PEF): obecná metoda pro měření a sdělování možného environmentálního dopadu životního cyklu produktu, jak je stanoveno v příloze II;
   • b) metodou stanovení environmentální stopy organizace (organisation environmental footprint, OEF): obecná metoda pro měření a sdělování možného environmentálního dopadu životního cyklu organizace, jak je stanoveno v příloze III;
   • c) environmentální stopou produktu: výsledek studie ke stanovení environmentální stopy produktu založené na metodě stanovení environmentální stopy produktu;
   • d) environmentální stopou organizace: výsledek studie ke stanovení environmentální stopy organizace založené na metodě stanovení environmentální stopy organizace;
   • e) environmentálním profilem životního cyklu: kvantifikované měření možného environmentálního profilu zohledňující veškeré příslušné fáze životního cyklu produktu nebo organizace z pohledu dodavatelského řetězce;
   • f) sdělováním environmentálního profilu životního cyklu: jakékoli poskytnutí informací o environmentálním profilu životního cyklu, a to rovněž obchodním partnerům, investorům, veřejným subjektům nebo spotřebitelům;
   • g) organizací: společnost, korporace, firma, podnik, orgán nebo instituce, jejich část nebo kombinace, která je či není právnickou osobou, veřejná nebo soukromá, která má svou vlastní funkční strukturu a správu;
   • h) systémem: zisková nebo nezisková iniciativa soukromých společností nebo jejich sdružení, partnerství veřejného a soukromého sektoru nebo nevládních organizací, která vyžaduje měření nebo sdělování environmentálního profilu životního cyklu;
   • i) průmyslovým sdružením: organizace zastupující soukromé společnosti, které jsou členy této organizace, nebo soukromé společnosti patřící do odvětví na místní, regionální, vnitrostátní nebo mezinárodní úrovni;
   • j) finančním odvětvím: všechny subjekty poskytující finanční služby (jakož i finanční poradenství), včetně bank, investorů a pojišťoven;
   • k) údaji o životním cyklu: informace o životním cyklu konkrétního produktu, organizace nebo jiné údaje. Zahrnuje popisná metadata a kvantitativní údaje inventarizace životního cyklu, jakož i údaje posuzování dopadu životního cyklu;
   • l) údaji inventarizace životního cyklu: kvantifikované vstupy a výstupy pro produkt nebo organizaci v průběhu jejich životního cyklu, buď konkrétní (přímo měřené nebo shromažďované) nebo obecné (nepřímo měřené nebo shromažďované, průměrné) údaje.
3. POUŽÍVÁNÍ METOD STANOVENÍ PEF A OEF V OBLASTI POLITIK ČLENSKÝCH STÁTŮ
4. POUŽÍVÁNÍ METOD STANOVENÍ PEF A OEF SPOLEČNOSTMI A JINÝMI SOUKROMÝMI ORGANIZACEMI Společnosti a jiné soukromé organizace, které se rozhodnou měřit nebo sdělovat environmentální profil životního cyklu svých produktů nebo organizace, by měly:
5. POUŽÍVÁNÍ METOD STANOVENÍ PEF A OEF V SYSTÉMECH PRO MĚŘENÍ NEBO SDĚLOVÁNÍ ENVIRONMENTÁLNÍHO PROFILU ŽIVOTNÍHO CYKLU Systémy pro měření nebo sdělování environmentálního profilu životního cyklu by měly:
6. POUŽÍVÁNÍ METOD STANOVENÍ PEF A OEF VE FINANČNÍM ODVĚTVÍ
7. OVĚŘOVÁNÍ
8. PODÁVÁNÍ ZPRÁV O PROVÁDĚNÍ DOPORUČENÍ

tags: #environmentální #procesy #a #parametry #definice

Oblíbené příspěvky:

• Dopad environmentální citlivosti
• Kompletní průvodce sběratelstvím lahví
• Příklady suchozemských ekosystémů
• Čištění odpadů octem a horkou vodou
• Svoz odpadu v ČR