V průměrné české popelnici zabírají nejvíce místa ze všech odpadů, proto je důležité nejenom jejich samotné třídění, ale hlavně sešlápnutí či zmačkání před vyhozením do kontejneru. Je přece zbytečné třídit vzduch.
Jaká je cesta přečteného časopisu, který vytřídíte do modrého kontejneru? Ze všech tříděných odpadů právě papíru vyprodukuje průměrná česká domácnost za rok hmotnostně nejvíc. Modré nádoby na papír bývají nejsnazším způsobem, jak se ho správně zbavit. Obálky s fóliovými okénky sem můžete také vhazovat. Nevadí ani papír s kancelářskými sponkami. Zpracovatelé si s nimi umí poradit. Kontejner s papírem se vyprázdní do svozového vozu. Naplněný svozový vůz pak míří na dotřiďovací linku.
Tam se papír vyklopí na běžící pás a pracovníci ho ručně dotřiďují: vybírají případné nečistoty a rozdělují sebraný papír na jednotlivé druhy (noviny, časopisy, kartony, atd.). Způsob dotřídění odpadu se může na jednotlivých třídících linkách třídit. Sběrový papír se při výrobě papíru běžně používá už desítky let. Prakticky v každém papíru, který dnes používáme, je nějaký podíl recyklované suroviny. Sebraný papír z kontejneru slouží jako surovina pro další výrobu.
Papír, stejně jako ostatní druhy tříděného odpadu, se sváží vozidly určenými pouze pro svoz tříděného odpadu, mohou jej však svážet také klasická popelářská auta. Jen jsou označena cedulí, která uvádí, jaký druh odpadu právě sváží. Před svozem tříděného odpadu je vždy svozové auto řádně vyčištěno, aby bylo nedošlo ke znehodnocení sváženého odpadu.
Papír z modrých kontejnerů je svážen na dotřiďovací linku, kde se dotřídí podle druhů papíru a slisuje se do velkých balíků. Před samotným zpracováním je nutné papír ručně dotřídit podle požadavků jednotlivých odběratelů na jednotlivé druhy (noviny, časopisy, karton-lepenka a ostatní papír) a také odstranit nežádoucí příměsi (špatně vytříděné odpadky). Takto dotříděný papír se pak odváží slisovaný v balících k recyklaci do papíren a dalších zařízení.
Čtěte také: Vše o hnědých popelnicích na bioodpad
Nejběžnější formou recyklace papíru je jeho opětovná výroba v papírnách. V nich se papír nasype do velké nádrže s vodou, kde se rozmixuje na řídkou kaši obsahující papírová vlákna. Ta se postupně zbaví nečistot, jako jsou kancelářské sponky, okénka z obálek a další nežádoucí příměsi. Výroba papíru pak spočívá v nanášení této směsi na papírenské síto, kde se již tvoří tenká vrstvička papíru, dále následuje její lisování. Nejdůležitějším procesem je pak sušení papíru, protože při nanášení na síto obsahuje papírovina až 99% vody.
Papír se dá v průměru recyklovat 5 až 7krát, každou recyklací se papírenské vlákno zkracuje, ve výjimečných případech je možná recyklace až 20x. Další možností recyklace papírových odpadů je výroba tepelných izolací a příměsí do stavebních hmot, energetické využití, nebo i výroba kompostu a bioplynu.
Recyklovaný papír je asi nejznámějším recyklovaným materiálem neboť se historicky začal sbírat už v 50. letech minulého století - pravdou je, že většina papíru (i tam, kde to není uvedeno) je recyklovaná. Z typických recyklovaných výrobků každodenního využití můžeme jmenovat toaletní papír, noviny, kancelářský papír a různé krabice z lepenky. Ve škole děti píší do recyklovaných sešitů a ve výtvarné výchově s papírem také často pracují. Méně známými výrobky jsou pak papírové brikety nebo papírové stavební izolace. Nejméně kvalitním papírem je tzv. nasávaná kartonáž, což jsou například obaly od vajíček.
Jaká je cesta plastového obalu, který vytřídíte do žlutého kontejneru? V kontejnerech je pestrá směs různých druhů plastů, z nichž každý má trochu jiné složení, vlastnosti i použití. Vytříděný plast putuje ze žlutých kontejnerů na třídící linku, kde se ručně třídí podle jednotlivých druhů. Způsob dotřídění odpadu se může na jednotlivých třídících linkách lišit. Z dotříděných plastů recyklací vznikají další užitečné produkty, jako např. dlažba, zahradní nábytek nebo protihlukové stěny u dálnic. Rozemleté PET jsou přeměňovány na vlákna, ze kterých se pak vyrábějí koberce, textilie nebo teplé výplně spacáků a zimních bund. Takto dostává odpad druhou šanci.
Ke svozu plastů se využívají obvykle stejné svozové vozy, jako pro ostatní druhy tříděného odpadu, v některých městech mají vozidla vyhrazena pouze pro sběr jednoho druhu tříděného odpadu. Vždy však musí být na straně označeny nápisem, který druh odpadu zrovna sváží, aby nedocházelo k pochybnostem. Pokud je tento popelářský vůz vybaven lisem, je možné jeho pomocí snížit objem plastů až 6x.
Čtěte také: Systém nakládání s odpady v Chýni
Vytříděné plasty z kontejnerů a pytlů se, stejně jako všechny ostatní tříděné materiály, musí dotřídit a zbavit příměsi, což se děje na dotřiďovací lince. Dotřídění plastů (stejně jako u ostatních komodit) je velmi významná fáze celého cyklu, neboť zde je možné odstranit nežádoucí příměsi. Neméně významnou funkcí dotřiďovací linky je pak roztřídění plastů podle materiálu na základní skupiny (PET, fólie, duté plastové obaly, polystyren a směsný plast). Každý z těchto druhů se pak zpracovává samostatně. Nejrozšířenější a zároveň nejžádanější plastový odpad - PET lahve, se dotřiďují obvykle ještě podle barev.
Podle druhů roztříděné a slisované plasty se až ve dvousetkilových balících odvezou z třídicí linky ke zpracovatelům, kde se dále drtí, perou a přetvářejí na suroviny pro výrobu finálních produktů. Nejběžnějším produktem recyklace plastů je tzv. regranulát, což je vstupní surovina pro výrobu nových plastů v podobě malých peciček. Regranulované odpadní plasty najdete ve většině nových plastových výrobků.
Z vytříděných PET lahví se vyrábějí technická či textilní vlákna a z nich pak koberce nebo oděvy případně nové láhve, vázací pásky apod. Také fleecové oblečení nebo deky jsou původně PET lahve. Plastové sáčky, fólie nebo tašky se převážně regranulují a následně slouží k výrobě nových fólií. Recyklované plasty mají široké použití. Pěnový polystyren se zpracovává do izolačních tvárnic případně lehčeného betonu a dalších tepelných izolací. Druhově neroztříděné směsné plasty se zpracovávají například na stavební a zahradní prvky jakou jsou ploty, zatravňovací dlažba, protihlukové zábrany či zahradní kompostéry.
Chybně vytříděné odpady a znečištěné plasty mohou sloužit jako alternativní palivo v cementárnách a jiných provozech.
Jaká je cesta skleněné lahve, kterou vytřídíte do kontejneru na sklo? Pro sběr a třídění skla jsou připraveny kontejnery dvou barev - zelený a bílý. Zelený slouží pro barevné sklo - nejčastěji zelené, hnědé nebo modré. Bílý kontejner je určen pouze pro sklo bezbarvé, čiré. Tabulové sklo z oken se třídí do zeleného kontejneru, přestože je vlastně „čiré“ - je to dáno dalším způsobem zpracování. Kontejner se spodním výsypem má na boku dlouhý úzký otvor, kudy se dá okenní sklo vhodit dovnitř. Sklo se na rozdíl od jiných složek dotřiďuje ručně pouze v první fázi a v dalších krocích se využívají stroje. Důvodem je potřeba vysoké čistoty suroviny.
Čtěte také: Podmínky pro skládkování zeminy
Používají se poloautomatické linky, kde se sklad téměř nemusí dotknout lidská ruka. Pro dotřídění je výhodné, když je sklo co nejméně rozbité. Moderní dotřiďovací linky dokážou vytřídit nečistoty od skleněných střepů a roztřídit sklo podle barev. Barvu rozpozná laserové čidlo a přesně mířený paprsek vzduchu pak příměs „odfoukne“ pryč. Jednodušší a méně nákladné je však rovnou třídit sklo do zeleného a bílého kontejneru.
Sklo lze recyklovat stále znova, jeho kvalita se recyklací nemění. Proto se většina skla vytříděného z komunálního odpadu vrací do skláren, kde se přidává do sklářského kmene. O dalším využití skla rozhoduje hlavně míra jeho znečištění a barevnost. Výrobci skleněných obalů potřebují, aby znečištění skleněných střepů bylo co nejmenší. Odpadní sklo však nejsou jen sklenice od marmelády.
Záleží velmi na konkrétní svozové firmě a použitých kontejnerech. Pokud jsou použity kontejnery zvonové, pak je ke svozu potřeba automobil s otevřenou korbou. Výhoda těchto automobilů spočívá v tom, že pokud mají korbu přepaženu, tak mohou zároveň svážet jak sklo barevné tak čiré. Sklo se sveze většinou do areálu svozové firmy, nebo na jiné překladiště, odkud je následně ve větším množství převáženo na speciální dotřiďovací linku. Protože je třídění skla před jeho dalším zpracováním vysoce náročné na kvalitu, je dotřiďovacích linek na sklo v ČR jen několik. Proto se převozy na dlouhé vzdálenosti často řeší pomocí kamionů nebo vlaků.
Dotřiďovací linky na sklo mohou být samostatné nebo součástí skláren. Jejich úkolem je bezchybně odstranit vše, co není ze skla a tudíž nelze nadále recyklovat. Toto dotřídění musí být velmi důkladné, aby nedošlo ke znehodnocení celé várky skleněných výrobků. V první fázi se ručně vyberou velké nečistoty, jako je keramika, porcelán, kovy a další pevné částice. Následně se sklo nadrtí a pomocí dopravníků a vibračních sít se upravuje. Nakonec se na požadovanou vysokou kvalitu čistí pomocí optoelektrických čidel. Nečistoty by se mohly dramaticky projevit na zhoršených vlastnostech nových skleněných výrobků. Běžnými nástrahami, se kterými si dotřiďovací linka na sklo snadno poradí, jsou etikety a kovové části.
Používání tříděného skleněného odpadu představuje ve sklárnách obrovské úspory energií a také náhradu primárních surovin. Do vsádky může přijít podle technologie 60 - 85 % tříděného skla. Z roztavené hmoty je možné vyfouknout nebo odlít nové výrobky. Velkou výhodou recyklace skla je fakt, že ho lze recyklovat neomezeně stále dokola.
Z vytříděného skla se vyrábí nejčastěji obalové sklo - lahve na minerálky, alkohol a pivo a jiné skleněné výrobky. Sklo se dále používá pro výrobu tepelných izolací - skelné vaty a pěnového skla nebo jako přísada do speciálních druhů betonů a do brusných hmot.
Mnohem později než ostatní složky komunálního odpadu se začaly třídit nápojové kartony od mléka, vína a dalších výrobků. Ročně se na světě vyrobí desítky miliard nápojových kartonů, takže rozhodně stojí za to je třídit. *Nádoby určené pro sběr nápojového kartonu jsou označeny oranžovou samolepkou. Vytříděné nápojové kartony směřují k recyklaci. Jejich papírová vrstva je vyrobena z kvalitního papíru s dlouhými vlákny. O ten mají papírny velký zájem. Kartony se rozemelou a ze směsi se oddělují papírová vlákna, která putují dále do papírny jako surovina.
Dalším, velmi moderním způsobem využití je zpracování kartonů na stavební desky. Rozemleté kartony se pod velkým tlakem a teplotou slisují - obsažený plast při tom funguje jako lepidlo. Desky jsou pevné, lehké a dobře se obrábějí. Dají se použít například na výrobu přepážek nebo třeba lehkého nábytku.
Nápojových kartonů je podstatně méně než jiných tříděných druhů odpadu, proto se můžeme setkat s tím, že nápojové kartony sváží menší auto a že intervaly svozu jsou delší. Někde se třídí společně s jiným druhem odpadu jako jsou plasty, papír, nebo kovy a následně se teprve dotřiďují na dotřiďovacích linkách.
Dotřiďovací linky určené pro úpravu nápojových kartonů jsou ve většině případů ty samé, na kterých se dotřiďuje papír nebo plasty. Jejich úkolem je odstranit z vytříděného nápojového kartonu nežádoucí příměsi a vytvořit tak požadovanou surovinu pro zpracovatele. Tam, kde se nápojové kartony sbírají společně s jiným tříděným odpadem (plastem, papírem, nebo kovem), má dotřiďovací linka za úkol jednotlivé materiály takto tříděného odpadu oddělit. Z třídící linky jsou slisované balíky nápojových kartonů dopravovány k finálnímu zpracování.
V České republice se využívají dva způsoby zpracování nápojových kartonů. První z nich je v papírnách, protože nápojové kartony obsahují vysoce kvalitní papírová vlákna. Papírny zpracovávají nápojové kartony stejně jako sběrový papír, tedy rozmixují jej ve vodní lázni. Papírová vlákna se pak použijí na výrobu nových papírových výrobků. Zbylý polyetylén a hliník se použije například jako palivo do cementáren nebo se zpracovává na další výrobky.
Druhou možností recyklace nápojových kartonů je výroba stavebních a izolačních desek. V tomto případě se nápojové kartony rozdrtí, vyperou, usuší a pak se při teplotách okolo 200°C lisují do desek. Tyto desky mají mnoho vlastností podobných sádrokartonu a mají i podobné využití.
Z nápojových kartonů se vyrábí buď papír, který má vysokou kvalitu, nebo se z nápojových kartonů lisují stavební desky, které slouží jako podlahová krytina, či pro stavbu celých domů. Menší rodinný domek vyžaduje přes pět tun těchto desek.
Kovový odpad se u nás desítky let sbírá ve výkupnách. Sběr kovových odpadů stále více organizují ve větší míře obce. Mělo by to do jisté míry odradit nenechavce od ničení veřejného i soukromého majetku. U NÁS NA TŘEBÍČSKU SE KOVOVÝ ODPAD SBÍRÁ SAMOSTATNĚ DO ŠEDÝCH NÁDOB NEBO TAKÉ S PLASTEM DO ŽLUTÉ NÁDOBY. Železárny šrot nutně potřebují, protože tím šetří energii i suroviny. Výhodou je, že železo i ostatní kovy je možno recyklovat prakticky neomezeně. Kovy se dají velmi dobře recyklovat. Jejich správným vytříděním jim dáte šanci znovu posloužit.
Na sběr všech těchto odpadů slouží sběrné dvory. Sběrné dvory bývají pro občany k dispozici v obcích s více obyvateli. V případě menších obcí bývá zřízen společný sběrný dvůr ve středu oblasti nebo tzv. Sběrná místa se liší od sběrných dvorů zpravidla jednodušším administrativním režimem, neboť zde obce přijímají pouze omezené množství druhů odpadů a slouží výhradně pro obyvatele příslušné obce.
Tyto odpady, nebo obaly jimi znečištěné mají nebezpečné vlastnosti, které mohou ohrozit zdraví lidí a životní prostředí. Proto musí být využity, či odstraněny ve speciálních zařízeních. Nebezpečné odpady můžete odkládat do sběrného dvora, nebo využít mobilního sběru, pokud je obcí organizován. Tento typ odpadu putuje na skládky nebezpečných odpadů nebo do spaloven nebezpečných odpadů. Jsou to specializovaná zařízení, která se v mnoha parametrech liší od skládek a spaloven komunálních odpadů (neplést!).
Staré a nefunkční elektrické spotřebiče podléhají tzv. „zpětnému odběru„, který zajišťují specializované firmy. Jde o systém, jehož financování je zajištěno podobně jako u obalového odpadu. Každý, kdo uvede na trh nějaký výrobek, musí odvést určitý poplatek. Místa, kde můžete zdarma odkládat takové vysloužilé výrobky, jsou označována jako „místa zpětného odběru„. Nejčastěji jsou zřízená ve sběrných dvorech, nebo v prodejnách elektro. Další variantou je třídění do červených kontejnerů, avšak tam patří pouze drobná zařízení.
Doma se naše koše plní hlavně při vaření, když vyhazujeme slupky od brambor, ořezané kousky zeleniny, ale také odřezky masa nebo zbytky hotových jídel. Odborně řečeno jde o biologicky rozložitelný komunální odpad. Na rozdíl od plastů nebo skla se tyto zbytky rozkládají biologickou cestou, tedy pomocí mikroorganismů. Nemůžeme je recyklovat na nějaký výrobek, jako je tomu třeba u skla.
Speciální kontejner na sběr bioodpadu je provětrávaný. Někde vlastně ani není sběr bioodpadů nutný. Platí to pro vesnice nebo městské čtvrti s rodinnými domky - prostě všude tam, kde nemají lidé zahrady. Obce se snaží tento způsob podporovat například tím, že lidem zapůjčí nebo levně prodají moderní kompostér. Tento způsob zpracování odpadu je něco jako domácí kompostování, ale ve větším rozměru. Komunitní kompostér slouží pro několik domů, menší sídliště nebo ulici rodinných domků. Lidé, kteří se ke kompostování chtějí připojit, sem nosí zelené zbytky ze svých domácností a zahrádek. O pořádek kolem kompostéru a jeho „provoz“ se starají podle vzájemné dohody všichni zúčastnění.
Zařízení bylo vybudováno ke zpracování biologicky rozložitelného odpadu vyprodukovaného občany na území svazku. Jedná se zejména o bioodpady z údržby městské zeleně, zahrad a z domácností - posečená tráva, listí, dřevní štěpka, kůra, zbytky ovoce a zeleniny. Cílem zavedení svozu biologicky rozložitelného odpadu bylo snížit jeho podíl ukládaný na skládku a zároveň z něj vyrobit kvalitní produkt, který by obohatil půdu o aktivní humus, mikroorganismy a základní živiny. Od roku 2017 máme Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským registrovaný náš kompost pod názvem ESKOMPOST, organické hnojivo. ESKOMPOST lze využít ke hnojení zemědělských pozemků, k údržbě městských a zelených ploch, při výsadbě zeleně a k hnojení rekreační i sportovních ploch.