Předmět environmentálních problémů se zabývá přehledem současných globálních problémů, které jsou zaměřeny do oblasti životního prostředí. Tento předmět bude zaměřen především na antropogenní/průmyslové zdroje znečištění a dopady lidské činnosti na klíčové ekosystémy. Předmět se zabývá vlivem jednotlivých průmyslových odvětví na životním prostředí v lokálním i globálním měřítku. Cílem předmětu je uvést studenty do problematiky aktuálního stavu poškozování životního prostředí a zároveň je seznámit s možnostmi nápravných opatření v podobě udržitelných a tzv. Hlavním cílem předmětu bude studenty uceleným způsobem seznámit s problematikou vlivu lidské činnosti na okolní prostředí, a zároveň jakým způsobem mohou některé problémy narůstat až do globálního měřítka. Absolvování tohoto předmětu má za cíl především osvojení si myšlenky „myslet globálně, ale umět jednat lokálně“ (z angl.
Globální environmentální problémy
Mezi hlavní globální problémy se jednoznačně řadí klimatické změny, známé také jako globální oteplování. Podle většiny vědců za to může vypouštění skleníkových plynů (především oxidu uhličitého neboli CO2) do atmosféry. K dalším těžkostem se řadí degradace půdy způsobená těžkými stroji a chemickým hnojením v masivní míře. Znečišťující látky kvůli průmyslové výrobě, zemědělství a dopravě zaplavují svět. Asi nejhůře je na tom východní a jihovýchodní Asie a Latinská Amerika. Nemalý vliv na životní prostředí má i spotřeba energie. Při její výrobě se do ovzduší vypouští skleníkové plyny a je z valné části zajišťována spalováním fosilních paliv. A bohužel ani energie z jiných, než fosilních zdrojů, není bez problémů. Nové výstavby například větrných či vodních elektráren zabírají mnohdy ornou půdu, musí se kvůli nim stěhovat část obyvatelstva z jejich obydlí a likvidují se původní porosty. Výroba energie z obnovitelných zdrojů je i přesto v globálním měřítku lepší variantou.
Odlesňování a jeho dopady
Mezi další palčivé globální environmentální problémy se řadí odlesňování. Mizí lesy i velké deštné pralesy. Nahrazovány jsou infrastrukturou, novou výstavbou či masivním průmyslovým zemědělstvím.
Typickým projevem působení člověka na Zemi je trvalý úbytek lesů. V současné době jsou jím postiženy rozlehlé oblasti evropského severu, Sibiře a nejvíce je postižena oblast tropických deštných lesů v Amazonii. Každý den jsou odlesňovány stovky milionů km2 deštného pralesa. Při vypalování se zvyšuje obsah CO2 v atmosféře, což má vliv na změnu klimatu. Odstraňování stromů a přeměna lesní půdy pro jiné využití se nazývá odlesňování, např. kvůli zemědělství. Např. mezi roky 2000 - 2005 došlo ke každoročnímu úbytku zhruba kolem 7,3 mil. hektarů lesa, což je velikost skoro jako Panama.
Stromy poskytují zdroje na živobytí pro místní obyvatelstvo - dřevo, prostě materiály pro stavební nebo energetické účely. Lesy poskytují potravu lidem i zvířatům. Jsou biotopem mnoha různých druhů rostlin a živočichů, což napomáhá udržovat rozmanitost života na Zemi.
Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy
Environmentální problémy v České republice
Mezi nejpalčivější environmentální problémy ČR označují ekologové sucho, boj s jednorázovými plasty či stav českého průmyslového zemědělství. Pozitivní je, že se přístup Čechů k životnímu prostředí za posledních roky výrazně změnil k lepšímu. O environmentálních problémech se mluví víc a víc.
Sucho a jeho důsledky
Mezi hlavní problémy životního prostředí v ČR se podle ekologů řadí sucho. Postupné oteplování zemské atmosféry vlivem spalování fosilních paliv tady způsobila taková sucha, která tady ještě nebyla. V posledních letech je situace nejhorší. Suchem vyvolaná neúroda s sebou pak přinesla i zdražování základních potravin, jako je pečivo, zelenina či brambory. Navíc hrozí i další zhoršení stavu lesů. Především smrky kvůli jejich vysychání napadají kůrovci. Lesníci také varují, že se rozsah kůrovcové kalamity (i vlivem nešetrného lesního hospodaření) může brzy i zdvojnásobit. Když k tomu všemu přidáme odlesňování kvůli například nové výstavbě, není to zrovna hezký obrázek.
Znečištění ovzduší
Obrovský problém je pro Česko i znečištění vzduchu spalováním ropy a uhlí. Mezi největší znečišťovatele se řadí tepelné elektrárny a průmysl, automobilová doprava, vytápění uhlím nebo spalování odpadu. Podle evropských statistik u nás špinavý vzduch předčasně zabije až jedenáct tisíc lidí za rok. A podílí se i na celé řadě zdravotních problémů. Od plicních onemocnění přes poškození mozku, rakovinu či cukrovku.
Přemíra plastů
V neposlední řadě ekologové varují před přemírou plastů (a mikroplastů), hlavně těch jednorázových, nerecyklovatelných. Chybí totiž opravdu ekologická náhrada, mezi kterou se dřevěné a papírové nádobí neřadí. Naopak se znovu vracíme k výše zmíněné přemíře odlesňování. Vědci proto apelují na změnu celého systému, který by v dokonalém ekologickém světě vypadal v podtatě tak, že by neexistovaly jednorázové plasty. Vše by bylo udržitelné a znovupoužitelné. Vznikla by uzavřená smyčka, do které by vstupovalo minimum nových zdrojů.
Postoj české populace k životnímu prostředí
Většina české populace vidí stav životního prostředí u nás jako dobrý. Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (z r. 2021), kde uvedlo 69 % dotázaných, že jsou životním prostředím v Česku spokojeni. S podobnými výsledky přišel v roce 2018 i neziskový výzkum STEM. Jako dobrý označila stav životního prostředí v ČR nadpoloviční většina dotázaných (57 %). U obou průzkumů odpověděla zhruba čtvrtina lidí, že se o environmentální problémy v Česku aktivně zajímá. Zajímavostí je, jak jsou výsledky průzkumů odlišné ve srovnání s rokem 1997. V té době životní prostředí v ČR hodnotilo pozitivně pouhých 13 procent respondentů.
Čtěte také: Starbucks a udržitelnost
Řešení a prevence
U všech výše zmíněných environmentálních problémů platí, že by pomohlo prosazení účinných řešení, jako je snížení fosilních paliv a systémová změna, která by vedla k šetrnějšímu hospodaření v lesích a zemědělství, zákazu pesticidů či dbání na znovuvyužití obalů. V neposlední řadě se ale musíme chovat zodpovědně vůči životnímu prostředí především my sami. Třídit a minimalizovat odpad, zodpovědně zahradničit, nahradit jednorázové obaly za ty znovuvyužitelné či méně jezdit auty se spalovacími motory.
Environmentální bezpečnost
Environmentální bezpečnost je stav, při kterém je pravděpodobnost vzniku krizové situace vyvolané narušením životního prostředí ještě přijatelná. Základním dokumentem, který vymezuje environmentální bezpečnost je Koncepce environmentální bezpečnosti 2021-2030 s výhledem do roku 2050. Gestorem za oblast environmentální bezpečnosti je samostatné oddělení bezpečnosti a krizového řízení. Zajišťuje pravidelnou aktualizaci Koncepce environmentální bezpečnosti a přípravu a aktualizaci krizové dokumentace, včetně Databáze zdrojů rizik v oblasti krizového řízení.
Snižování rizika katastrof
Od konce 20. století je stále častěji pozorován zvýšený výskyt přírodních katastrof jak geologického, tak hydrometeorologického původu (např. extrémní srážky, bouře, extrémní vítr, extrémně vysoké teploty, povodně, sesuvy půdy) a došlo v důsledku toho k řadě závažných havárií průmyslových podniků. Za jednu z příčin vzrůstající frekvence katastrof je považována změna klimatu.
Definice environmentálních hazardů
K. Smith (2002, 6) se spíše než přírodními katastrofami zabývá otázkami hazardů (hazards) a rizik (risks). Hazard je přírodní nebo člověkem podmíněný proces, který představuje možné ohrožení pro lidskou společnost. Riziko je potom pravděpodobnost, že nastane událost, kterou hazard představuje. Jde tedy o přímé vystavení společenských hodnot hazardu a velikost takového je závislá na součinnosti dalších podmínek. Pro lepší představu uvedeme příklad. Pro dvě lodě, parník a člun, je hazard (vysoké vlny a velká hloubka) na oceánu shodný. Riziko, kterému čelí člun (možnost potopení) je ale mnohonásobně vyšší než u parníku. Katastrofa je vlastní uskutečnění rizika, při kterém je usmrcena, zraněna nebo negativně ovlivněna velká část obyvatelstva.
Environmentální hazardy můžeme klasifikovat do tří hlavních skupin (SMITH, K., 2002, 8). Přestože životní prostředí jistě patří mezi lidské hodnoty, při posuzování účinků hazardů jsou škody na něm méně významné oproti ztrátám na životech a škodách na majetku.
Čtěte také: Ochrana životního prostředí
Podle Z. Kukala (1983, 13) je za riziko považována pravděpodobnost negativních účinků katastrofy. V odborné literatuře často splývají pojmy přírodní a environmentální hazardy. Čistě přírodní hazardy by byly takové, které by měly pouze přirozenou příčinu a nebyly ovlivněny činností člověka. V současné době je ovšem možné říci, že zcela přírodní hazardy vůbec neexistují, neboť většina hazardů má hybridní povahu. Rozsah povodně je sice podmíněn klimatickými podmínkami, na jeho velikost má ale vliv i charakter využívání krajiny, odlesňování apod. Stejně tak rozsah škod způsobených tropickou cyklónou bude záležet nejen na její síle, ale rovněž na včasné informovanosti a na účinnosti preventivních opatření.
Technologické hazardy
Poměrně novým konceptem, se kterým se můžeme setkat při studiu environmentálních hazardů, je pojem technologický hazard. Tento nový koncept zřetelně souvisí s rozvojem průmyslu a rozšířením nových technologií. Jde tedy o čistě antropogenně generovaný hazard, kterým je především riziko různých průmyslových nehod, jako například únik toxických látek, požáry rafinerií apod. Zastřešujícím pojmem pro všechny předchozí je termín environmentální hazard. Tento koncept v nejširším smyslu zahrnuje všechny typy hazardů od přírodních, přes technologické až po sociální; tedy od rizika zemětřesení, přes průmyslové nehody až po kriminalitu. Zároveň by sem patřily jak rychlé události jako je sopečná erupce, tak i dlouhodobé procesy jako například acidifikace sladkých vod.
V užším pohledu jsou za environmentální hazardy považovány rychlé události, které přímo ohrožují lidské životy, majetek a životní prostředí. Jejich původ můžeme hledat jak v přirozených procesech (zemětřesení, tsunami apod.) tak i v procesech podmíněných činností člověka (únik toxických látek). Důležitým společným znakem je, že vystavení riziku, které hazard představuje, je zcela nedobrovolné (na rozdíl od sociálních hazardů jako je např. kouření nebo jízda autem).
Koncept zranitelnosti
Koncept zranitelnosti (SMITH, K. 2002, 12) odráží sociální a ekonomickou toleranci populace vůči hazardům. Hlavní úlohu proto hrají socioekonomické faktory společnosti. Šířka šedého pásu grafu, která představuje míru tolerance vůči danému procesu, je dána souborem socioekonomických faktorů společnosti. Pro vyspělou zemi nepředstavují sucha takové riziko jako pro zemi rozvojovou, jejíž obyvatelstvo je přímo závislé na úrodě daného roku. Toleranci mohou zvýšit i preventivní opatření (např. budovy konstruované pro případ zemětřesení). Z tohoto důvodu je koncept zranitelnosti hlavní otázkou v rozvojových (LDCs), kde chudoba, zaostalost hospodářství a ostatní socioekonomické problémy znamenají vysokou míru zranitelnosti obyvatelstva vůči extrémním procesům.
Klasifikace environmentálních hazardů
Při klasifikaci environmentálních hazardů musíme, vzhledem k jejich komplexnější definici, použít i odlišnou klasifikaci. K. Technologické hazardy - průmyslové nehody, nukleární hrozba, atd.
Hodnotíme-li následky environmentálních hazardů, bereme v úvahu nejen přímé oběti na životech, ale celé spektrum dalších dopadů (SMITH, K., 2002, 20). Přímé efekty jsou následky, které je možno určit ihned po dané události, nepřímé efekty se projevují až po určité době. Přímé ztráty jsou negativní dopady, které jsou nejvíce zřejmé a které jsou nejsnadněji měřitelné. Jsou to hlavně okamžité ztráty na životech a majetku. Přímé zisky představují pozitivní přínos katastrofy v dané oblasti. Může to být například uložení úrodných nánosů řek v říční nivě po předešlých záplavách. Přímé zisky bývají ovšem znatelně menší v porovnání s negativními dopady katastrofy. Jako nepřímé ztráty můžeme označit následky katastrofy, které se projevují v delším časovém horizontu. Patří sem především ekonomické ztráty postižené oblasti.
Předpověď a ochrana
Předpověď a ochrana před negativními účinky katastrof je jednou z hlavních priorit studia environmentálních hazardů. Důležitým předpokladem obrany člověka proti přírodním katastrofám je poznání příčin procesů, které vedou ke vzniku hazardu. Jen při jejich znalosti je možná včasná předpověď, jež je prerekvizitou účinné ochrany. Zároveň je ovšem nutno dodat, že znalost příčin a včasná předpověď není vždy zárukou dostatečné ochrany. Znalost procesů, které vedou ke vzniku zemětřesení je poměrně značná, přesto jejich predikce je velice obtížná. Stejně tak předpověď tropických cyklón je téměř stoprocentní, přesto ochrana před nimi spolu s odhadem škod je mnohem méně spolehlivá.
Ochrana před účinky přírodních hazardů a katastrof může mít podobu aktivní nebo pasivní (KUKAL, Z., 1983, 21). Aktivní ochrana zahrnuje stavbu protipovodňových hrází, zemětřesení odolných staveb, zpevňování svahů proti sesuvům apod. Pasivní ochranou může být evakuace obyvatelstva nebo využití ochranných krytů.
V současné době hrají při ochraně před přírodními katastrofami velkou roli informační technologie, především geografické informační systémy (GIS), dálkový průzkum Země (DPZ) a technologie GPS. Využití GIS spočívá především v krajinném plánování. Je to jednak využívání krajiny jako celku, jednak plánování výstavby preventivních opatření (např. povodňové hráze). Pomocí GIS lze dále modelovat různé katastrofy a díky tomu hodnotit možné dopady hazardů. Dálkový průzkum Země hraje hlavní úlohu při předpovědi katastrof. Díky meteorologickým družicím a radarům je možno determinovat vznik tropické cyklóny nebo nebezpečí povodní.
tags: #environmentalni #problemy #definice
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]