Environmentální výchova: Cíle a metody

Environmentální výchova (EVVO) představuje nezastupitelný významný předpoklad udržitelného rozvoje. Vytváření podmínek pro jeho realizaci patří i mezi prvořadé zájmy Evropské unie. Tato nová legislativa zdůrazňuje význam EVVO.

Cíle environmentální výchovy

Ekologická výchova si klade za cíl probouzet v lidech zájem o přírodu a vše živé. Měli bychom se chovat odpovědně ke světu, lidem a přírodě. Ekologická výchova si klade za cíl probouzet v lidech zájem o přírodu a vše živé. Měli bychom vnímat v souvislostech, ve vzájemné harmonii používat cit i rozum, a chovat se odpovědně ke světu, lidem a přírodě a aktivně ji chránit.

Hlavní cíle environmentální výchovy formulované v roce 1977 v Tbilisi jsou:

• poznatky z předmětné oblasti (tzn. o prostředí kolem nás, ale i pochopení vzájemné provázanosti oblastí sociální, ekonomické a kulturní).

E. Kohák uvádí, že snad nejdůležitějším úkolem základních škol je učit děti soucitu a porozumění pro svět mimo ně samé, pro ostatní děti, zvířata, rostliny. J. Palmerová uvádí cíle v kognitivní rovině, např. znát následky chování, které umožňují kritické zhodnocení situace, v etické rovině, které vedou k chování pro blaho společnosti, a v rovině estetické.

Zatímco tzv. pozitivistické pojetí chápe cíle environmentální výchovy jako dané externími autoritami, pojetí tzv. interpretivistické o cílech připouští debatu, která může cíle transformovat a pojetí kritické environmentální výchovy externí vytyčování cílů kritizuje jako ideologii.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Environmentální senzitivita

Environmentální senzitivita byla mnohými odborníky určena jako hlavní cíl environmentální výchovy a stává se proto také předmětem vzrůstajícího výzkumného zájmu. Environmentální senzitivita nevzniká jako reakce na určitý ojedinělý prožitek, ale vytváří se jako odpověď na větší množství více či méně důležitých zážitků, které se během života objevují. Vzniká složitou interakcí mezi množstvím životních zážitků a jejich interpretací daným jednotlivcem.

Pro rozvoj environmentální senzitivity je nezbytné i kritické myšlení, kreativita a především, jak opakovaně dokázaly výzkumy z různých zemí, rozvoj environmentální senzitivity není možný bez venkovních aktivit (volného i organizovaného pobytu v přírodě). Výzkum potvrdil důležitost kontaktu s přírodním prostředím v dětství a vybudování emocionální spřízněnosti s přírodou.

Hyperstudie M. Fraňka se kloní k názoru, že afinita k přírodě (biofilie) je vrozená všem, jak tvrdí Kahn, Kellert a Wilson. Významná skupina odborníků usuzuje, že je některým lidem afinita k přírodě vrozená ve vyšší míře a jiným v míře nižší, respektive žádné.

Odcizení přírodě definuje E. Kohák jako 'otupění schopnosti soucitu i vůle chránit. Odcizování může zpomalit dostatek „prožitků přírody“, které pomáhají člověku cítit a chránit, učí soucitu a vytváří motivaci pro ekologický aktivismus.

Metody environmentální výchovy

Vzdělávání, které je realizováno ve vzdělávacích institucích, zpravidla ve školách. Formy EVVO - např. vyučovacích předmětů, kurzů, projektů, tematických dnů, apod. Je důležité propojit jednotlivé tematické okruhy průřezového tématu Environmentální výchova (RVP ZV a RVP G), resp. zvážit možnosti komplexní evaluace EVVO např. formou školního programu EVVO.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Spolupráce školy s okolím (s rodinou, s obcí, s neziskovými organizacemi, s podnikatelskou sférou a dalšími subjekty), s dalšími školami (vytváření sítí škol k vzájemnému předávání zkušeností, spolupráce s pedagogicky zaměřenými vysokými školami atd.), se středisky ekologické výchovy, se školami vyšších stupňů (např. SŠ). Je nutné vyhodnocovat a na základě získaných zkušeností upravovat pro následující školní rok.

Hlubšímu uvědomění prožitku (jeho celkovosti, zacílení a obsahu) pomáhají takové metody zážitkové pedagogiky, které převádějí neuvědoměle prožívaný prožitek do modu vědomého zážitku. Teprve takto zpracovaný zážitek formuje životní zkušenost (= cíl zážitkové pedagogiky), jež je nepřenosná.

Legislativní rámec a implementace EVVO

Základní legislativní rámec pro EVVO v ČR tvoří zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů). Dále zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (školský zákon), za obecné cíle vzdělávání považuje mj. myšlení v evropských a globálních souvislostech, podpora postojů vedoucích k trvale udržitelnému způsobu života.

Rámcové vzdělávací programy (dále RVP), kde je Environmentální výchova (RVP ZV a RVP G), resp. nový průřezový dokument, který zejména rozšiřuje zavedenou oblast environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty o nové přístupy, témata a ekonomické a sociální souvislosti rozvoje. Konkrétní cíle environmentální výchovy si stanovuje pedagog.

V současné době provádí procesem EIA (posuzování záměrů) a procesem SEA (posuzování koncepcí).

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

EVVO je dále integrována do další dokumentace školy (např. školního vzdělávacího programu EVVO).

Koordinací EVVO mohou ředitelé škol pověřit jednoho (případně více) pedagogického pracovníka - tzv. koordinátora EVVO. Za další vzdělávání řídících pracovníků a ostatních pedagogických pracovníků zodpovídá ředitel školy, a to i v oblasti EVVO. Vzdělávání probíhá formou akreditovaných seminářů v rámci DVPP minimálně v rozsahu a obsahu, který je vymezen Standardem DVPP v oblasti EVVO. Školy a školská zařízení se účastní dalšího vzdělávání dle potřeb a nabídky tak, aby byly kontinuálně rozvíjeny jejich kompetence a aktualizovány informace pro oblast EVVO.

Škola zajišťuje prostorové a materiální podmínky podporující EVVO. Ředitel školy může iniciovat opatření přispívající k ekologizaci provozu školy, školského zařízení.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy zřizuje Poradní sbor pro EVVO. Skupina je složena ze zástupců MŠMT a jeho přímo řízených organizací a partnerů (zejména škol a školských zařízení, MŽP, neziskových organizací a středisek ekologické výchovy).

Vzdělávání pro udržitelný rozvoj

V současnosti formuje tzv. vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Čerpá z oblasti environmentálního vzdělávání. Na mezinárodní úrovni je aktuálním rámcem pro rozvoj VUR Strategie EHK OSN (Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů) pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj, přijatá v roce 2005 ve Vilniusu.

EVVO představuje nezastupitelný významný předpoklad udržitelného rozvoje. Vytváření podmínek pro jeho realizaci patří i mezi prvořadé zájmy Evropské unie.

tags: #environmentální #výchova #cíle #a #metody

Oblíbené příspěvky:

• Globální klimatické ukazatele
• Výskyt sodíku
• Příroda u Sokolova
• Legislativa pro výkup elektřiny z OZE
• Poškozený strom v krajině