Environmentální výchova: Nové trendy v České republice

Text poskytuje ucelený přehled o současném stavu vzdělávání pro udržitelný rozvoj v České republice. Zabývá se historickým vývojem, strukturou vzdělávacího systému a příslušnými politikami, přičemž klade důraz na integraci VUR do formálního i neformálního vzdělávání.

Rámcové vzdělávací programy (RVP)

Hlavními dokumenty pokrývajícími předškolní až vyšší sekundární vzdělávání jsou Rámcové vzdělávací programy (RVP). Nedávno revidovaný dokument RVP nastiňuje kurikulární zásady zaměřené na integraci kompetencí (především kompetence pro občanství a udržitelnost) a průřezových témat (téma společnost pro všechny a téma udržitelné životní prostředí).

Tyto zásady byly navrženy tak, aby řešily klíčové problémy minulosti, včetně nedostatečného důrazu na aktivní a participativní metody učení, což často vedlo k pasivnímu vzdělávání, v němž převládala frontální výuka, a bránilo tak rozvoji kritických dovedností, jako je samostatné rozhodování, kritické myšlení a účinná komunikace.

V novém kurikulu by měly být inovativní pedagogické metody systematicky zaváděny transdisciplinárně, napříč kurikulem. V této souvislosti je klíčová úloha nevládních organizací a jejich spolupráce se školami a univerzitami prostřednictvím inovativních programů a partnerství.

Výzvy a problémy

V environmentální výchově však existují problémy s dostupností a spravedlností, neboť mnoho neformálních programů v oblasti EVVO a UR je dobrovolných, a proto je navštěvují spíše děti ze středních a vyšších socioekonomických vrstev, což vylučuje děti ze znevýhodněného prostředí.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Trendy v environmentálním vzdělávání v ČR

Environmentální vzdělávání má v ČR dlouhou tradici, výrazný rozvoj však v Česku zaznamenalo až koncem 90. let. Tehdy jsme začali častěji slýchávat o nově otevřených ekologických centrech, s nimi o ekologických stavbách a o ekologických produktech v ekologických obchůdcích. Se vstupem ČR do Evropské unie se otevřela možnost čerpání nemalých dotací - již nejen z tuzemských ministerstev (zejména MŠMT a MŽP), ale velkorysé částky z EU a norských fondů určené mimo jiné na podporu environmentálního vzdělávání. Tento vítr do zad cítíme dodnes, a přestože postupně slábne, stále stojí za spoustou projektů, které by jinak nevznikly.

Klimatické vzdělávání

Davové nadšení z BIO produktů jakoby pominulo, to hlavní však dotace do environmentálního vzdělávání splnily. Vytvořila se minimálně jedna generace, která se zajímá, jaký vliv na životní prostředí má to, v čem chodí, co jí, čím jezdí a podobně. Tedy jsou u ní často skloňované pojmy jako zero waste, lokální produkty, CO2 neutralita, fair trade, FSC a další certifikace. Což je zásadní, neboť pro tuto generaci nekončí hranice pojmu „životní prostředí“ na hranicích Česka či střední Evropy, ale vnímají ho globálně, protože jen tak mohou ohleduplnost k budoucím generacím myslet vážně.

Důkazem, že v environmentálním vzdělávání ČR je globální pohled aktuální, může být mnoho nových publikací a projektů podpořených MŽP anebo MŠMT, které se zabývají závažným globálním problémem, a tím je změna klimatu. Trendem již naštěstí dávno není jen klimatickou změnu definovat, měřit a adaptovat se na ni, ale také o ní umět vyučovat srozumitelně a v souvislostech.

S problémem klimatické změny se pojí i rozvoj činnosti člověka. Dříve se mluvilo o trvale udržitelném rozvoji, poté spíše jen o dlouhodobě udržitelném rozvoji, neboť se nemůžeme trvale rozvíjet na planetě s omezenými zdroji. Nyní se začíná objevovat názor, že než zdroje planety jsou spíše omezení lidé, kteří ji obývají. Že se přece můžeme rozvíjet v rovině nejen ekonomické a technické, ale především v rovině sociální a environmentální.

Odpadové hospodářství

Činnost člověka obvykle následuje vznik nebezpečného, nebo alespoň obtížně rozložitelného, odpadu. V tom je tento živočišný druh specifický. Člověk je však rozumný a tak mu začíná docházet, že údolí se nemohou donekonečna zavážet směsným a nebezpečným odpadem. A tak přichází s recyklací. V recyklaci jsme jedni z nejlepších v Evropě. Materiály však recyklací postupně ztrácejí na kvalitě a celé to stojí nemalé energetické nároky na třídění a samotnou recyklaci.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Vyšší úrovní odpadového hospodářství je odpad upcyklovat - využít ještě k hodnotnějšímu účelu, než byl předtím, kdy jsme ho nazvali odpadem. Nejvyšší úrovní je vzniku odpadu předcházet, žádný nevytvářet nebo-li zerowaste.

Precizní zemědělství

Již zde bylo zmíněno o ekologických potravinách. Jejich předpokladem je ekologické zemědělství. Často ho lidé zaměňují s dalším trendem - precizním zemědělstvím, což není totéž. Precizní zemědělství je přístup, ve kterém přistupujeme k poli nejen jako celku, ale jako k celku z mnoha částí, z nichž každé přizpůsobujeme množství hnojiva, osiva či ochranných prostředků a podobně. A ideálně to vše s individuálním načasováním. Již mnoho let je tento přístup praxí i v Česku. Jeho rozvoj způsobilo zejména využití dat z přesných polohových systémů (například RTK s přesností 2 cm), bezpilotních letounů, nejnovějších satelitů s multispektrálním snímkováním a zemědělské techniky, která dokáže tyto vstupy bezdrátově přijímat a automaticky zpracovávat. V některých případech dokonce sama jezdí po poli bez potřeby posádky.

Přes dotace, precizní zemědělství a srozumitelné informace o klimatické změně či o využití odpadů stále nalezneme mnoho šedých skladů a domů, které se staví na úrodné půdě. Okolo těchto domů často jezdí po rovném golfovém trávníku robotické sekačky, které majitelé sledují online ze svých jachet kdesi v oceánu. Naštěstí trendem začínají být i přírodní zahrady, které se objevují nejen okolo ekocenter, ale i u rodinných domů.

Role Hany Librové v environmentální výchově

Životní dílo Hany Librové nesestává jen z originálních sociologických výzkumů, množství publikovaných článků, řady pozoruhodných knih, přednášek a besed. Byť její vrcholný profesní počin bezesporu představuje ustavení oboru a Katedry environmentálních studií (1999), další z mnoha oblastí cílevědomého působení profesorky Librové je dlouhodobá soustavná podpora environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty (EVVO).

Její blahodárný vliv se mimo jiné projevil v silných inspiracích k dalšímu vzdělávání pedagogů základních a středních škol, zejména v rámci specializačních studií pro školní koordinátory EVVO, ale i k sebevzdělávání ekopedagogů středisek environmentální výchovy z celé České republiky. Zásadní význam pro tyto účely měly a dosud mají především knihy Hany Librové v trilogii Pestří a zelení, Vlažní a váhaví a Věrní a rozumní, které se staly vyhledávaným a oceňovaným studijním materiálem a inspiračním zdrojem pro pracovnice a pracovníky těchto vzdělavatelských profesí.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Pokud jde o poskytnutí opory v nejasnostech kolem správného názvu našeho poměrně mladého oboru, byly velmi užitečné argumenty Hany Librové vztahující se k pojmenování jí vytvořeného oboru humanitní environmentalistika.

Environmentální výchova, respektive environmentální vzdělávání, výchova a osvěta, jsou proto mnohem příhodnějšími pojmy, neboť přesněji vystihují cílevědomou snahu o zlepšování vztahů a přístupů lidí k přírodě a životnímu prostředí, a to i na základě zvýšené citlivosti i ohleduplnosti a vnímání jejich nenahraditelných hodnot i stupňujícího se poškozování.

Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty

Usnesením číslo 699 ze dne 3. září 2025 byl vládou schválen v pořadí již třetí Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty na léta 2026-2035. Státní program stanovuje východiska, vizi, ukazatele úspěšnosti a navrhuje opatření (zejména pro MŽP a MŠMT) pro následující dekádu (2026-2035). Realizace opatření pak bude probíhat prostřednictvím akčních plánů.

Dokument se v dílčích oblastech zaměřuje mj. na témata jako je spravedlivá transformace, cirkulární ekonomika, klimatická a energetická bezpečnost, zdraví a wellbeing, biodiverzita a péče o přírodu, propojování se sociálními a ekonomickými tématy, kompetence pro udržitelnost a enviromentální témata v RVP, rozvoj zelených dovedností pro trh práce, podpora dobrovolnictví a občanského zapojení, důraz na standardy kvality a certifikace v EVVO.

Specificky v kontextu aktuálních celospolečenských výzev (změna klimatu, bezpečnostní nejistoty aj.) klade nový Státní program EVVO důraz na budování odolnosti a schopnosti pružných reakcí (resilienci) na individuální i celospolečenské úrovni a jejich promítnutí do obsahu EVVO.

Nový SP EVVO má 2 části, strategickou návrhovou část Státního programu EVVO a analytickou část Státního programu EVVO, která obsahuje Závěrečnou zprávou o realizaci Státního programu EVVO za léta 2016-2025 a PESTEL analýzu.

Plnění Státního programu EVVO koordinuje MŽP, ve spolupráci s MŠMT a Pracovní skupinou EVVO při Výboru pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj Rady vlády pro udržitelný rozvoj.

První Státní program EVVO byl vládou ČR schválen v roce 2000 (usnesení č. 1048 z 23. října 2000) a druhý Státní program EVVO na léta 2016-2025 byl schválen usnesením vlády č. 652 ze dne 20. července 2016.

tags: #environmentalni #vychova #nove #trendy

Oblíbené příspěvky:

• Letní přírodní poezie
• Ekologická Nobelovka
• Popis lokomotivy řady 742
• Výzkum v oblasti termomechaniky
• Hydroxid sodný a ucpané odpady