Environmentální výchova: Cíle a metody

Environmentální výchova představuje klíčový prvek moderního vzdělávání, který má za cíl formovat u studentů odpovědný přístup k životnímu prostředí a podpořit jejich aktivní zapojení do ochrany přírody.

Cíle environmentální výchovy

Hlavní cíle environmentální výchovy formulované v roce 1977 v Tbilisi jsou (Činčera, 2007: str. Stanovení samotných cílů je tak ponecháno na pedagogovi, popř. Rámcový vzdělávací program, v 6. kapitole věnované průřezovému tématu Environmentální výchova, nevytyčuje cíle environmentální výchovy, ale tzv. „přínosy a tématické okruhy“.

J. Palmerová (2003) uvádí cíle v kognitivní rovině, např. znát následky chování, které umožňují kritické zhodnocení situace, v etické rovině, které vedou k chování pro blaho společnosti, a v rovině estetické, např. Obdobně G. de Haan (1993: str. 52) vidí tři okruhy cílů environmentální výchovy: kognitivní - poznatky z předmětné oblasti (tzn.

Hlavním cílem environmentální výchovy je rozvíjet u žáků a studentů:

• Porozumění environmentálním problémům: Získávání znalostí o příčinách a důsledcích negativních vlivů lidské činnosti na životní prostředí.
• Kritické myšlení: Schopnost analyzovat informace a zaujímat vlastní stanoviska k environmentálním otázkám.
• Odpovědné chování: Motivace k aktivnímu zapojení do ochrany životního prostředí a udržitelným praktikám v každodenním životě.
• Environmentální cítění: Vytváření pozitivního vztahu k přírodě a úcty k živým organismům.

Environmentální senzitivita

Environmentální senzitivita byla mnohými odborníky určena jako hlavní cíl environmentální výchovy a stává se proto také předmětem vzrůstajícího výzkumného zájmu. Vzniká složitou interakcí mezi množstvím životních zážitků a jejich interpretací daným jednotlivcem. Environmentální senzitivita nevzniká jako reakce na určitý ojedinělý prožitek, ale vytváří se jako odpověď na větší množství více či méně důležitých zážitků, které se během života objevují.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Pro rozvoj environmentální senzitivity je nezbytné i kritické myšlení, kreativita a především, jak opakovaně dokázaly výzkumy z různých zemí (Wilke, 1993), rozvoj environmentální senzitivity není možný bez venkovních aktivit (volného i organizovaného pobytu v přírodě). Výzkum potvrdil důležitost kontaktu s přírodním prostředím v dětství a vybudování emocionální spřízněnosti s přírodou.

Stejné metody nevedou u všech jedinců ke stejnému cíli. Environmentální výchova environmentální senzitivitu ovlivňuje nejen pozitivně, ale také negativně, např. z důvodu nevhodných metod prosazování „správného názoru“ či „správného chování“. Jeho závěr je, že proces rozvoje environmentální senzitivity je složité a individuální. Problematiku budování environmentální senzitivity studoval v zahraniční literatuře M. Franěk (2000).

Pokud akceptujeme názor, že je lidem vrozená různá míra afinity k přírodě, bude nutné adekvátně (podle míry individuálního vrozeného zájmu o přírodu) transformovat cíle (a následně prostředky) environmentální výchovy. To, co je vhodným cílem pro jedince s vyšší vrozenou dispozicí, nemusí být vhodným cílem pro jedince s nižší vrozenou dispozicí, a naopak.

Vysokou míru environmentální senzitivity mohou mít také výtvarníci, hudebníci nebo spisovatelé. Environmentální senzitivita, na rozdíl od přírodovědných znalostí, není vázána jen na přírodovědné vzdělání a nemají ji vyšší pouze biologové. Modelovým příkladem může být známá spisovatelka A. Lindgrenová, z jejíhož díla „je cítit láska k přírodě … ke stromům, rostlinám jako živým nositelům magie a zázraků. … v knize Ronja, dcera loupežníka je láska k přírodě přímo hnací silou děje. … když Pipi rozláme bič muži, který bije koně, je to přirozená reakce venkovské dívky Astrid. Emil mezi koňskými handlíři dokáže, že mírností lze zkrotit kopajícího koně.” (Strömstedtová, 2006: str. 35)

Odcizení přírodě

Odcizení (resp. odcizování) přírodě je typickým fenoménem euroamerické kultury přelomu 20. a 21. století. Jedním z prvních, kdo na problém odcizování přírodě upozornil, byl K. Lorenz, který si všiml, že většina lidí se odnaučila zacházet s živými systémy, protože zachází většinou s předměty umělými, které nebudí úctu. K. Lorenz vypozoroval, že proces odcizování vede ke změnám sociálního chování i ke změnám osobnosti (Mündel, 1992, Lorenz, 1992), např. k rozpadu rodin, nárůstu kriminality a civilizačních chorob, jakými je obezita (např. Málková, 1988) nebo deprese atd.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Odcizení přírodě definuje E. Kohák jako 'otupení schopnosti soucitu i vůle chránit (Kohák, 2000, str. Řadu příkladů odcizení přírodě v rovině chování i postojů dokumentuje např. E. Strejčková (1998). Odcizování může zpomalit dostatek „prožitků přírody“, které pomáhají člověku cítit a chránit, učí soucitu a vytváří motivaci pro ekologický aktivismus(Kohák, 2000: str. 162).

Obdobně v kontextu odcizení a boji proti němu považují R. Hanuš a I. Jirásek (1996) za cíle environmentální výchovy „zážitek“. Zde opět narážíme na terminologickou nejednotu - nejednotu používání pojmů zážitek a prožitek. Pobyt v přírodě a záměrné umožňování prožitků v přírodě, jejich zvnitřnění v zážitky a nabytí životních zkušeností s přírodou, přírodním prostředím apod.

Koncept ekologické stopy

Koncept ekologické stopy vyvinuli W. Rees a M. Ekologická stopa je definována jako plocha (země a vodních ekosystémů), které je třeba k souvislému zajišťování všech zdrojů potřebných pro realizaci životního stylu (výroby potravin a používaných materiálů) a k zneškodnění všech odpadů, které jsou při tom produkovány. Různé kategorie lidské spotřeby jsou převedeny na plochy biologicky produktivních ploch nezbytných k zajištění zdrojů a asimilaci odpadních produktů.

Koncept upozorňuje, že lidé žijící v různých koutech Země vytváří rozdílné ekologické stopy. Tomu odpovídá i velmi nerovnovážné tempo čerpání přírodních zdrojů v různých zemích světa (Rázgová, 1999). Složitý koncept ekologické stopy vysvětluje metafora W. Reedse: "Představte si ekonomiku jako velké zvíře. Globální hektar je uměle vytvořená jednotka vyjadřující celou řadu proměnných (kvalitu půdy, množství srážek atd.), která podle autorů ekologické stopy odpovídá průměrnému (týká se kvality půdy, klimatu apod.

Koncept ekologické stopy (opět) souvisí s etickými aspekty a je založen na předpokladu ekologické spravedlnosti jako reálně dosažitelného cíle, což je velmi odvážné.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Metody environmentální výchovy

Pro efektivní naplňování cílů environmentální výchovy se ve slovenských školách využívá široká škála metod a forem výuky:

1. Integrovaná výuka

   Environmentální témata jsou začleňována do různých předmětů, jako jsou přírodopis, zeměpis, chemie, fyzika a dokonce i humanitní obory. Tato metoda umožňuje studentům vidět environmentální problémy v širším kontextu a pochopit jejich propojenost s různými aspekty života.

2. Projektová výuka

   Studenti pracují na konkrétních environmentálních projektech, které jim umožňují prakticky aplikovat získané znalosti a rozvíjet své dovednosti.

3. Terénní výuka

   Exkurze do přírody, návštěvy národních parků, chráněných území a environmentálních center umožňují studentům bezprostřední kontakt s přírodou a poznávání environmentálních problémů v reálném prostředí. Terénní výuka je důležitá pro rozvoj environmentálního cítění a motivace k ochraně přírody.

4. Interaktivní metody

   Diskuse, hry, simulace, workshopy a další interaktivní metody výuky aktivně zapojují studenty do procesu učení a umožňují jim sdílet své názory a zkušenosti. Tyto metody podporují kritické myšlení, kreativitu a schopnost řešit problémy.

5. Využití moderních technologií

   Informační a komunikační technologie (ICT) se stále více využívají v environmentální výchově. Studenti mohou využívat internet k vyhledávání informací, tvorbě prezentací, modelování environmentálních procesů a komunikaci s odborníky. ICT také umožňují interaktivní výuku a distanční vzdělávání v oblasti životního prostředí.

Příklady konkrétních aktivit

• Sběr a recyklace odpadu.
• Výsadba stromů a údržba zeleně.
• Úspora energie a vody.
• Podpora ekologického zemědělství a lokálních produktů.
• Účast na environmentálních kampaních a akcích.

Význam environmentální výchovy

Environmentální výchova hraje klíčovou roli v utváření budoucí generace, která bude schopna čelit environmentálním výzvám a aktivně se podílet na ochraně životního prostředí.

tags: #environmentální #výchova #cíle #a #metody

Oblíbené příspěvky:

• Německé ekologické daně na vozidla
• Informace o škole v přírodě
• Velkoobjemový odpad v Přerově
• Udržitelné lesní hospodářství a recyklace dřeva
• Elegantní koš do koupelny