Zásady přírodě blízkého pěstování lesů

Přírodě blízké způsoby hospodaření v lese se v posledních desetiletích dostaly opět do centra pozornosti lesnické veřejnosti. Jejich aktuálnost vyplývá z celkového stavu lesů i z posunu celospolečenské poptávky (nízká ekologická stabilita a časté kalamity monokulturních stejnověkých lesů, zvyšující se důraz na mimoprodukční funkce lesů, aktuální nebo očekávaný pokles ekonomické efektivnosti lesní výroby atd.).

Uplatnění principů přírodě blízkého pěstování lesů v kulturních stejnověkých porostech vede k jejich postupné přestavbě. Tento problém se ovšem netýká pouze České republiky. Trend přestaveb monokulturních lesních porostů na porosty více strukturně a druhově diverzifikované se stal důležitým tématem lesního hospodářství i v jiných státech Evropy a také například v Severní Americe.

Změna přístupu k hospodaření v lesích s sebou ovšem přináší řadu otázek a problémů, které souvisí především s definováním cílového stavu lesa a způsobu jeho obhospodařování (struktury a výstavby lesních porostů, uplatňovaných obnovních postupů). Zároveň je třeba stanovit, jakým způsobem a v jakém časovém horizontu se k cílovému stavu dostat a také objektivně vyhodnotit i plnění funkcí lesa.

Neopomenutelnou součástí je také posouzení ekonomického přínosu, nebo naopak ekonomické náročnosti procesu přestavby.

Představení projektu

Z výše uvedených důvodů je od roku 2005 na Fakultě lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity řešen výzkumný projekt Národní agentury pro zemědělský výzkum s názvem Význam přírodě blízkých způsobů pěstování lesů pro jejich stabilitu, produkční a mimoprodukční funkce. Projekt je řešen ve třech lokalitách Středních Čech, které zahrnují lesnický úsek Klokočná (LZ Konopiště, LČR, s.p.), ŠLP Kostelec nad Černými lesy a lesnický úsek Hetlín (Městské lesy a rybníky Kutná Hora).

Čtěte také: Více o ekologické logistice

Hlavním cílem projektu, jak již vyplývá z jeho názvu, je snaha o co nejkomplexnější vyhodnocení tzv. přírodě blízkých postupů při pěstování lesů, a to z pohledu všech základních funkcí lesů. Projekt byl proto již od počátku řešení rozdělený na několik dílčích cílů, které se soustředí na jednotlivé aspekty lesnického hospodaření. Hlavní pozornost je pochopitelně věnována pěstební problematice.

V tomto příspěvku jsou shrnuté některé výsledky projektu z LÚ Klokočná a ze ŠLP Kostelec n. Č. l.

Struktura porostů v přestavbě na různověký les

Na lesnickém úseku Klokočná se výzkum zaměřil především na hodnocení struktury a produkčního potenciálu lesních porostů a také na posouzení reálnosti a možné důsledky vytvoření trvale diferencovaného lesa. Počátek strukturální diferenciace zdejších porostů byl přitom přirozený, kdy specifické půdní podmínky daného úseku (pseudoglejové formy kambizemí a pseudogleje) za spolupůsobení klimatických faktorů (mokrý sníh, vítr) přispěly k prolamování porostního zápoje smrkových a borových stejnověkých porostů a k vytvoření plošně i věkově rozrůzněné přirozené obnovy.

To se posléze stalo východiskem pro aktivní pěstební postup směřující k větší porostní diferencovanosti. V první fázi aktivního pěstebního managementu tu byla především snaha o široké uplatnění výběrných principů a zásadní omezení plošných prvků obnovy lesa (mýtní těžba prostřednictvím výběru jednotlivých stromů). Tento postup přináší některé nesporné výhody, které spočívají především v omezení vstupů dodatkové energie do ekosystému a v rozsáhlém uplatnění prvků biologické automatizace (procesy diferenciace a auto-redukce).

Jako modelový, eventuálně cílový je možné pro tento přístup považovat rovnovážný stav výběrné struktury.

Čtěte také: Výchova v přírodě: aktuální zásady

Výsledky analýz

Analýzy trvalých výzkumných ploch napovídají, že struktura lesních porostů v zájmovém území je značně heterogenní a nachází se v různé fázi přestavby. V zásadě je možné zkoumané porosty zařadit do dvou skupin:

• První skupinu tvoří porosty, které jsou dosud málo rozrůzněné, vyznačují se víceméně typickou tloušťkovou strukturou stejnověkých porostů (graf 1), spodní etáž je sice rozvinutá na významné části plochy, autoregulace však dosud neprobíhá. Dalším společným znakem těchto porostů je poměrně vysoký věk horní etáže (většinou více než 100 let).
• Druhou skupinu tvoří porosty, ve kterých je přestavba v pokročilejší fázi. Tloušťková struktura již má určité znaky typického frekvenčního polygonu výběrných lesů (graf 2). Přítomny jsou zpravidla více než dvě porostní etáže, které jsou věkově značně odlišné. Obnova porostů je kontinuální a vykazuje již znaky autoregulace.

Přirozená obnova

Podpora přirozeného vývoje lesa, tj. i přirozené obnovy a dalších autoregulačních prvků je jedním ze základních atributů přírodě blízkého hospodaření v lesích.

Klokočná

Celkové počty zjištěné obnovy na sledovaných plochách LÚ Klokočná byly velmi variabilní a kolísaly cca od dvou do deseti tisíc jedinců na hektar plochy. Ve většině případů se jedná o dostatečné počty pro zajištění kontinuální obnovy. Na obnově hodnocených porostů se podílí poměrně pestré spektrum dřevin (SM, JD, BO, MD, DB, JR, VEJ, BK, BR, OS, JV).

Ve všech analyzovaných porostech však v přirozené obnově dominoval smrk, jehož podíl byl ve většině případů výrazně vyšší, než by odpovídalo jeho zastoupení v horní etáži porostu. Jeho podíl se také zpravidla zvyšuje s rostoucí výškou nárostů. Z těchto výsledků je možné dedukovat, že na daném území probíhající strukturální diferenciace významně zvýhodňuje v druhové skladbě smrk na úkor ostatních zastoupených dřevin (viz graf 1 a 2).

To je způsobeno jednak přirozenými příčinami (současná druhová skladba porostů, výrazně větší tolerance smrku k zástinu v porovnání s na světlo náročnějšími dřevinami) a jednak trvale vysokým tlakem zvěře. Tento faktor je hlavní příčinou neúspěchu individuálních výsadeb stinných melioračních a zpevňujících dřevin (buku a jedle).

Čtěte také: Tipy pro ohleduplný turismus

Kostelec n. Č. l.

V jiných stanovištních podmínkách (ŠLP Kostelec n. Č. l.) byl zaznamenán v průběhu deseti let sledování poněkud odlišný vývoj v přirozené obnově (tabulka 1). V tomto období zde došlo naopak k poklesu zastoupení smrku a vesměs k nárůstu podílu cílových dřevin (BK, DB, JD). Zároveň došlo k výrazné autoredukci, počet jedinců nárostů se snížil o 35-38 000 ks.ha-1, což znamenalo celkovou mortalitu v rozmezí 44-51 %.

Důvodem odlišného vývoje druhové skladby nárostů jsou výrazně příznivější stanovištní (půdní) podmínky a také větší zastoupení ostatních dřevin v okolních porostech. Na všech sledovaných lokalitách se nicméně potvrdil pozitivní vliv pomalého obnovního postupu, který se realizuje jednotlivým výběrem stromů, na přirozenou obnovu porostů.

Také dlouhodobý zástin nárostů pozitivně ovlivňuje jejich autoredukci při zachování jejich dostatečné vitality a stability. Vývoj druhového složení však logicky směřuje k převaze stinných dřevin.

Produkční potenciál

Problematika zásob a přírůstů lesních porostů je pro lesní hospodářství stěžejní otázkou, protože na přírůstu lesních stromů a porostů závisejí těžební možnosti a celý efekt lesního hospodářství. Na výzkumných plochách na LÚ Klokočná byla zjištěna porostní zásoba v rozmezí od 253 m3 do 395 m3 na hektar plochy. Na většině sledovaných ploch přitom došlo za inventarizované období k nárůstu zásoby.

Běžný roční objemový přírůst na hektar plochy se pohyboval na úrovni 6,5-9,5 m3. Vzhledem k nízkým bonitám těchto chudých stanovišť to jsou srovnatelné hodnoty s tabulkovými údaji pro stejnověké porosty. Dá se tedy předpokládat, že porosty v této fázi přestavby při uplatnění přírodě blízkých pěstebních postupů nejsou produkčně ztrátové. Otevřenou otázkou zatím zůstává hodnotová produkce.

Vysoký produkční potenciál porostů s uplatněním přírodě blízkých pěstebních postupů byl doložen i ze ŠLP Kostelec. Zde se v rámci projektu hodnotí metoda individuálního výběru stromů k mýtní těžbě na základě kulminace průměrného objemového ročního přírůstu. Přírůstové analýzy potvrdily vysoký produkční potenciál jednotlivých stromů i ve věku vyšším než 115 let.

Doložena byla výrazná závislost na druhu dřeviny a na cenotickém postavení stromů v porostu, resp. na rozvoji a uvolnění koruny (graf 3). Tyto výsledky jasně dokládají pozitivní význam pozvolného uvolňování korun jednotlivých stromů a uplatnění světlostního přírůstu i v jejich relativně vysokém věku. Tyto vztahy však byly plně potvrzeny jen pro stinnější dřeviny (SM, JD).

Návrh dalšího postupu hospodaření

Vzhledem k rozdílnému stavu porostů je nutné navrhnout variantní způsoby porostní přestavby:

• V případech výraznější porostní diferenciace, příznivého zdravotního stavu a vitality dostatečného počtu stromů horní etáže bylo navrženo pokračovat v přímé přestavbě s cílem dosáhnout maximální výškové, tloušťkové a věkové diferenciace (výběrná struktura). Tento cíl je sice obtížně dosažitelný, na druhé straně však umožňuje v maximální míře využít všech autoregulačních procesů a na minimum snížit vstupy a tím i náklady na hospodaření. Jeho dosažení však není přes značnou strukturální diferenciaci některých porostů na LÚ Klokočná jisté. K dokončení celého procesu je totiž ještě nutná poměrně dlouhá doba. Klíčovým problémem se stává schopnost smrku, který je zde nositelem porostní diferenciace, dožít se v těchto podmínkách výrazně vyššího věku, než odpovídá klasickému obmýtí. K tomu je nutné vzít také v úvahu, že tento proces je doprovázen postupným poklesem diverzity v druhové skladbě dřevin a v případě LÚ Klokočná zřejmě i zvýšením zastoupení smrku. Z pohledu provozní realizovatelnosti je také třeba zajistit odpovídající zpřístupnění porostů, což není vzhledem k málo únosným terénním poměrům jednoduché.
• V případech porostů s malou rozrůzněností struktury byla navržena postupná přestavba porostů přes následnou generaci, která spočívá v první řadě na zabezpečení plošně a časově diferencované hloučkovité až skupinovité obnovy (0,02-0,05 ha). Tyto skupiny (vytvořené clonnou nebo holou sečí) by se však neměly dále rozšiřovat. Cílem tohoto postupu nemusí nutně být maximální strukturální diferenciace. Větší důraz je kladen na úpravu druhové skladby a perspektivní vytvoření smíšených porostů, jejichž uspořádání bude spíše skupinovité (plošné), než vertikální. Intenzivnější vnášení dalších dřevin do smrkových porostů nejen zvyšuje jejich diverzitu, ale přispívá také k jejich stabilizaci a zároveň snižuje rizika pěstování nesmíšených smrkových porostů. Zde v nižších polohách ohrožuje smrk hlavně sucho (je třeba dbát zvýšené opatrnosti v souvislosti s nejistotou ve vývoji klimatu), hniloby (zvláště václavka) a abiotické poruchy (zejména vítr).

Uplatnění obou navržených postupů by mělo vycházet z konkrétních porostních podmínek. Výsledkem by tedy měla být pestrá mozaikovitá textura lesa, jehož cílovým stavem nebude výběrný les, pro jehož existenci nejsou v této oblasti ideální půdní ani klimatické podmínky. Pravděpodobně účelnější budou lesní porosty obhospodařované převážně skupinovitě clonnými sečemi, s poměrně dlouhou obnovní dobou. Uplatňovat se přitom bude kombinovaná obnova.

Porosty budou mít méně komplikovanou porostní výstavbu, která bude snáze dosažitelná a udržitelná. Vytvořením struktury porostů se zastoupením výrazně odlišených dvou nebo tří věkových tříd se dosáhne většiny ekologických i ekonomických výhod spojených s pěstováním různověkých porostů, a to při zachování provozní realizovatelnosti.

Příspěvek vznikl v rámci řešení projektu NAZV 1G58031 - Význam přírodě blízkých způsobů pěstování lesů pro jejich stabilitu, produkční a mimoprodukční funkce.

tags: #zasady #tzv #prirode #blizkeho #pestovani #lesu

Oblíbené příspěvky:

• Emise a 100 oktanový benzín
• Interpretace stavebních prvků v Domech Přírody
• Neštěmice - svoz odpadu
• Kariéra Jana Hlouška
• Čerpadlo pro odčerpávání vody