Ekologická nebo také environmentální výchova je v současné době zařazena v Rámcovém vzdělávacím programu.
I když se může zdát, že výchova k ekologii a ochraně životního prostředí jsou novodobými tématy ve výukových osnovách, v českých školách se s touto tematikou seznamovaly děti již za první republiky (1918-1938).
Děti byly vybízeny k láskyplnému chování ke zvířatům a ochraně lesů.
Na začátku sedmdesátých let se pojetí ekologické výchovy rozšiřuje - tím, že si lidé začali uvědomovat, že vlastním působením ohrožují nejen přírodu a zvířata, ale i sami sebe.
Proto je ekologická výchova pojímána jako výchova k péči o životní prostředí, přičemž do životního je zahrnována složka přírodní, kulturní i sociální a jejich vzájemné působení.
Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy
Environmentalistika zkoumá působení člověka a ekosystémů - její náplní je ochrana životního prostředí, prevence znečišťování životního prostředí nebo napravování škod vzniklých působením lidí.
Díky tomu, že environmentalistika zasahuje do několika oborů, řadí se ve školských osnovách do takzvaných průřezových témat, která procházejí napříč vzdělávacími oblastmi a umožňují propojení vyučovacích předmětů. Tím přispívají ke kompletnosti vzdělání.
Při výuce environmentální výchovy učitelé využívají metody a postupy založené na prožitcích a zkušenostech žáků (skupinové řešení problémů, diskuze, simulace, hraní rolí, projekty).
Příkladem může být například celoškolní projekt, který bude zahrnovat několik tematických okruhů - například Vliv člověka na životní prostředí.
Měla by žákům nastínit zdravý způsob života - od správného životního stylu po otázky vztahu k životnímu prostředí (ochrana přírody).
Čtěte také: Starbucks a udržitelnost
Ve výuce by měla bát zahrnuta spolupráce s organizacemi, které působí v místě školy či v regionu (Lesy ČR, ekologická centra, Klub českých turistů apod.).
Jedním z vyučovacích předmětů, které environmentální výchova doplňuje, je tělesná výchova. Pohybové aktivity patří ke zdravému životnímu stylu, navíc příroda je ideálním místem pro sport a pohyb.
Proto je v rámci výukových programů a programů kladen velký důraz i na zapojení pohybových aktivit.
Nejpřirozenější cestou, jak si osvojit zdravý životní styl a přístup k životnímu prostředí, je výchova v rodině. Rodina je prostředím, ze kterého dítě přejímá modely chování a jednání, ideály a hodnoty svých rodičů.
Pokud půjdete svým dětem odmalička příkladem - budete svědomitě třídit odpad, šetřit vodu, na výletech v přírodě dávat důkladný pozor na to, abyste všechny papírky a sáčky uklidili zpátky do batohu, děti převezmou vaše pravidla.
Čtěte také: Ochrana životního prostředí
Děti se ve školce a škole dozvědí mnoho informací a detailů, ale mnohdy jim chybí čas na pochopení vzájemných souvislostí.
Pomozte jim vytvořit si ke svému prostředí kladný vztah.
Společné pokusy a vycházky do přírody, pojmenovávání zvířat a rostlin - všechny podobné aktivity povzbuzují dětskou zvědavost a napomáhají učení se.
Vyučovací předmět Zeměpis má tedy v základním vzdělávání stejný cíl, jako environmentalistika: naučit žáky porozumět vztahům mezi přírodní a společenskou složkou prostředí a vysvětlit jejich interakce.
Realizace EV ve vyučovacím předmětu Zeměpis (Geografie) ve školní praxi nabízí uplatnění širokého spektra tradičních, méně tradičních i inovačních metod, forem, technik, technologií a postupů ve výuce.
Kromě frontální výuky s použitím tradičních zeměpisných pomůcek (glóbus, kompas, buzola, nástěnné a atlasové mapy, atlasy, modely, katalogy, videosnímky, animované počítačové sekvence a jiné prvky audiovizuální techniky apod.) se uplatňují další kooperační formy výuky v odděleních, ve dvojicích (partnerská činnost), skupinová (týmová) výuka i různé individuální formy výuky.
Koncepce učebních osnov Zeměpisu v ŠVP ZV poskytuje veškeré předpoklady pro uplatnění netradičních vyučovacích metod, forem a postupů: integrované (mezipředmětové) postupy, problémové pojetí výuky, studia (dílny), kolegium (týmové vyučování - team teaching), školní diskuze, debaty, školní zeměpisný scénář, školní zeměpisná konference, plánovací hry, tisková kancelář, modelování - imitace krajinných přírodních i kulturních prvků v písku, vyhodnocování leteckých snímků místní krajiny a regionu, schematické nákresy krajiny na balicí papír, volné asociace při řešení problémových úloh (brainstorming), vyučující experti, školní zeměpisné projekty (projektová výuka) atd.
Potřebná data a další geografické informace žáci vyhledávají samostatně v tisku, na internetu, v odborných příručkách, encyklopediích a v dalších zdrojích.
Jejich následné vyhodnocování a zpracování formou referátů, rešerší a dalších prací a výstupů určených pro osobní portfolio, vede žáky k propojování získaných vědomostí, hledání možných řešení a k vyjádření vlastního stanoviska.
Využívání moderních vyučovacích technik a technologií, zvláště pak interaktivní tabule, napomáhá k upevnění a systematizaci vědomostí.
Veškerý soubor didaktických technik ve vyučovacím předmětu Zeměpis usiluje motivovat žáky pro další učení a směřuje ke kritickému přístupu k různým zdrojům informací.
Žáci jsou vedeni k jasnému, zřetelnému a srozumitelnému vyjadřování svých vědomostí, názorů a postojů.
Obecně lze říci, že vhodně volenými metodami, formami a postupy pro uplatnění EV ve výuce zeměpisu jsou ty, které značně rozvíjejí postojovou a hodnotovou složku osobnosti žáka.
tags: #environmentální #výchova #ve #výuce #občanské #výchovy