Environmentální výchova ve výuce občanské výchovy: metody a přístupy

Ekologická nebo také environmentální výchova je v současné době zařazena v Rámcovém vzdělávacím programu.

Historie environmentální výchovy v českém školství

I když se může zdát, že výchova k ekologii a ochraně životního prostředí jsou novodobými tématy ve výukových osnovách, v českých školách se s touto tematikou seznamovaly děti již za první republiky (1918-1938).

Děti byly vybízeny k láskyplnému chování ke zvířatům a ochraně lesů.

Na začátku sedmdesátých let se pojetí ekologické výchovy rozšiřuje - tím, že si lidé začali uvědomovat, že vlastním působením ohrožují nejen přírodu a zvířata, ale i sami sebe.

Proto je ekologická výchova pojímána jako výchova k péči o životní prostředí, přičemž do životního je zahrnována složka přírodní, kulturní i sociální a jejich vzájemné působení.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Environmentální výchova jako průřezové téma

Environmentalistika zkoumá působení člověka a ekosystémů - její náplní je ochrana životního prostředí, prevence znečišťování životního prostředí nebo napravování škod vzniklých působením lidí.

Díky tomu, že environmentalistika zasahuje do několika oborů, řadí se ve školských osnovách do takzvaných průřezových témat, která procházejí napříč vzdělávacími oblastmi a umožňují propojení vyučovacích předmětů. Tím přispívají ke kompletnosti vzdělání.

Metody výuky environmentální výchovy

Při výuce environmentální výchovy učitelé využívají metody a postupy založené na prožitcích a zkušenostech žáků (skupinové řešení problémů, diskuze, simulace, hraní rolí, projekty).

Příkladem může být například celoškolní projekt, který bude zahrnovat několik tematických okruhů - například Vliv člověka na životní prostředí.

Měla by žákům nastínit zdravý způsob života - od správného životního stylu po otázky vztahu k životnímu prostředí (ochrana přírody).

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Ve výuce by měla bát zahrnuta spolupráce s organizacemi, které působí v místě školy či v regionu (Lesy ČR, ekologická centra, Klub českých turistů apod.).

Jedním z vyučovacích předmětů, které environmentální výchova doplňuje, je tělesná výchova. Pohybové aktivity patří ke zdravému životnímu stylu, navíc příroda je ideálním místem pro sport a pohyb.

Proto je v rámci výukových programů a programů kladen velký důraz i na zapojení pohybových aktivit.

Výchova v rodině

Nejpřirozenější cestou, jak si osvojit zdravý životní styl a přístup k životnímu prostředí, je výchova v rodině. Rodina je prostředím, ze kterého dítě přejímá modely chování a jednání, ideály a hodnoty svých rodičů.

Pokud půjdete svým dětem odmalička příkladem - budete svědomitě třídit odpad, šetřit vodu, na výletech v přírodě dávat důkladný pozor na to, abyste všechny papírky a sáčky uklidili zpátky do batohu, děti převezmou vaše pravidla.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Děti se ve školce a škole dozvědí mnoho informací a detailů, ale mnohdy jim chybí čas na pochopení vzájemných souvislostí.

Pomozte jim vytvořit si ke svému prostředí kladný vztah.

Společné pokusy a vycházky do přírody, pojmenovávání zvířat a rostlin - všechny podobné aktivity povzbuzují dětskou zvědavost a napomáhají učení se.

Environmentální výchova ve výuce zeměpisu

Tematické okruhy zeměpisu a EV

• Geografické informace, zdroje dat, kartografie a topografie: Prostupuje celým kurzem zeměpisu a žáci si osvojují geografický a kartografický jazyk.
• Přírodní obraz Země: Představuje základy planetárního a fyzického zeměpisu.
• Regiony světa: Opírá se o srovnávací metodu a rozvoj aktivních činností při práci s informacemi.
• Společenské a hospodářské prostředí: Tvoří nosný vzdělávací obsah společenského a hospodářského zeměpisu.
• Životní prostředí: Představuje podstatné elementární základy environmentální geografie.
• Česká republika: Regionální zeměpis vlasti a místního regionu.
• Terénní geografická výuka: Podporuje dovednostní a činnostní charakter zeměpisu.

Vyučovací předmět Zeměpis má tedy v základním vzdělávání stejný cíl, jako environmentalistika: naučit žáky porozumět vztahům mezi přírodní a společenskou složkou prostředí a vysvětlit jejich interakce.

Realizace EV ve výuce zeměpisu

Realizace EV ve vyučovacím předmětu Zeměpis (Geografie) ve školní praxi nabízí uplatnění širokého spektra tradičních, méně tradičních i inovačních metod, forem, technik, technologií a postupů ve výuce.

Kromě frontální výuky s použitím tradičních zeměpisných pomůcek (glóbus, kompas, buzola, nástěnné a atlasové mapy, atlasy, modely, katalogy, videosnímky, animované počítačové sekvence a jiné prvky audiovizuální techniky apod.) se uplatňují další kooperační formy výuky v odděleních, ve dvojicích (partnerská činnost), skupinová (týmová) výuka i různé individuální formy výuky.

Koncepce učebních osnov Zeměpisu v ŠVP ZV poskytuje veškeré předpoklady pro uplatnění netradičních vyučovacích metod, forem a postupů: integrované (mezipředmětové) postupy, problémové pojetí výuky, studia (dílny), kolegium (týmové vyučování - team teaching), školní diskuze, debaty, školní zeměpisný scénář, školní zeměpisná konference, plánovací hry, tisková kancelář, modelování - imitace krajinných přírodních i kulturních prvků v písku, vyhodnocování leteckých snímků místní krajiny a regionu, schematické nákresy krajiny na balicí papír, volné asociace při řešení problémových úloh (brainstorming), vyučující experti, školní zeměpisné projekty (projektová výuka) atd.

Potřebná data a další geografické informace žáci vyhledávají samostatně v tisku, na internetu, v odborných příručkách, encyklopediích a v dalších zdrojích.

Jejich následné vyhodnocování a zpracování formou referátů, rešerší a dalších prací a výstupů určených pro osobní portfolio, vede žáky k propojování získaných vědomostí, hledání možných řešení a k vyjádření vlastního stanoviska.

Využívání moderních vyučovacích technik a technologií, zvláště pak interaktivní tabule, napomáhá k upevnění a systematizaci vědomostí.

Veškerý soubor didaktických technik ve vyučovacím předmětu Zeměpis usiluje motivovat žáky pro další učení a směřuje ke kritickému přístupu k různým zdrojům informací.

Žáci jsou vedeni k jasnému, zřetelnému a srozumitelnému vyjadřování svých vědomostí, názorů a postojů.

Obecně lze říci, že vhodně volenými metodami, formami a postupy pro uplatnění EV ve výuce zeměpisu jsou ty, které značně rozvíjejí postojovou a hodnotovou složku osobnosti žáka.

tags: #environmentální #výchova #ve #výuce #občanské #výchovy

Oblíbené příspěvky:

• Rozměry HTB kolena DN 50
• Více o indikačních hodnotách
• Principy JIN a JANG
• Ke stažení: dokumenty o přírodě
• Mini Koš Simplehuman: Detalní pohled