Ekonomika a životní prostředí jsou neodmyslitelně spojené. Otázky životního prostředí v ekonomické teorii vyžadují rozlišení normativní a deskriptivní (pozitivní) ekonomie, pochopení funkce trhu a selhání trhu a vymezení environmentální ekonomie a ekologické ekonomie.
Životní prostředí plní pro ekonomiku několik klíčových funkcí: slouží jako zdroj surovin, prostor pro propady (odpad) a poskytuje životadárné služby. Znehodnocení životního prostředí a konkurenční vztah funkcí (čas, prostor, kvantita) vyžadují uplatňování principů udržitelnosti.
Environmentální etika je významná pro přemýšlení o přírodě. Zahrnuje antropocentrismus, etiku úcty k životu, biocentrismus, ekocentrismus a hlubinnou ekologii. Důležitá je podstata, zdůvodnění a příklady.
Ekologická a environmentální ekonomie byly první, které v 70. letech 20. století vznikly. Šlo o reakci společnosti na ropnou krizi, která tehdy probíhala a na zprávu Římského klubu „Meze růstu“. Celkově byla sedmdesátá léta minulého století takovým ekologickým kvasem ve společnosti - začalo se mluvit o životním prostředí. Vysoké ceny ropy upozornily ekonomy na závislost na přírodě a jejích zdrojích, především pokud jde o energii. Bylo potřeba reagovat na to, že je ekonomika propojena s přírodou, což se musí zohlednit v ekonomické teorii i praxi.
Environmentální ekonomie a ekonomie přírodních zdrojů jsou víceméně na pozici neoklasické ekonomie s tím, že přibraly do svého teoretického a praktického rámce životní prostředí jako jeden z faktorů ekonomiky, jako její podmnožinu. Oproti tomu ekologická ekonomie bere životní prostředí jako své východisko a limit. Tento přístup vychází z toho, že ekonomika je závislá na planetě a životním prostředí, jeho zdrojích a funkcích.
Čtěte také: Definice environmentální ekonomie
Environmentální ekonomie se zabývá environmentálními souvislostmi ekonomické činnosti (produkce a spotřeby). Často se přitom svými předpoklady ohledně pojetí ekonomiky jako celku, ale i chování jednotlivých aktérů v ní, vymezuje vůči středoproudé environmentální ekonomii, vycházející z neoklasické ekonomie. Jedná se o ideologicky a metodologicky značně různorodý obor.
Environmentální ekonomie operuje s termínem optimální znečištění životního prostředí, přičemž toto optimální znečištění není nulové, nýbrž takové, které si společnost může ekonomicky dovolit.
Hodnotová řešení environmentálních problémů zahrnují tradicionalizmus, konzervativizmus, liberalizmus a ekologickou diktaturu.
Ekologická ekonomie je specifický směr v rámci heterodoxní ekonomie. Ekonomika podle ekologické ekonomie funguje také v kontextu vlastnických práv a dalších sociálních institucí (v tomto ohledu má ekologická ekonomie blízko k určitým proudům institucionální ekonomie), které ovlivňují využívání ekosystémů lidmi.
Cílem ekologické ekonomie je znečištění nulové. Jde vlastně o takové ekonomické jádro udržitelného rozvoje, které se s environmentální ekonomikou potkává v praxi, používaných nástrojích, jako jsou zelené daně, obchodovatelné povolenky, dobrovolné dohody.
Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy
Bioekonomika vychází ze zelené ekonomiky, která se zaměřuje na využívání všech obnovitelných zdrojů, tedy sluneční, větrné, termální energie apod. Bioekonomika se také zabývá obnovitelnými zdroji, ale specializuje se na biomasu a na to, jak využít biologické procesy ve výrobě. Biomasa se nějak využívala vždy, ale dnešní biotechnologie umožňují úplně nové postupy a možnosti využití.
Docentka Ing. Eva Cudlínová, CSc. patří k prvním osobnostem, které se v České republice začaly zabývat bioekonomikou. Je spoluzakladatelkou Platformy pro bioekonomiku ČR a Jihočeského spolku pro bioekonomiku. V roce 2013 se stala členkou prvního Bioekonomického panelu EU za ČR.
Bioekonomika je poměrně nový ekonomický směr založený na využívání biologických obnovitelných zdrojů, jakými jsou například dřevo, sláma, sladkovodní nebo mořské řasy, ale i biologické potravinové odpady a exkrementy. Cílem je nahradit neobnovitelné zdroje energie a průmyslu, tedy především uhlí a ropu, zdroji obnovitelnými.
Politika životního prostředí využívá regulační, ekonomické a morální nástroje. Ekonomické nástroje lze klasifikovat podle různých kritérií, jako je účinnost a efektivita (statická/dynamická), náklady čištění a rozdělení mezi soukromý a veřejný sektor.
Ekologická daňová reforma (EDR) je nástroj, který se snaží o lepší hospodaření s materiály a je průvodcem na cestě k efektivní, šetrné a prosperující ekonomice.
Čtěte také: Starbucks a udržitelnost
Principy a význam trvale udržitelného rozvoje a zdravého životního stylu jsou klíčové. Idea rovnice "ekonomicky + ekologicky = navždycky" je zásadní. Je důležité usilovat o udržitelný rozvoj.
Pojem NERŮST poukazuje na sociální a ekologické škody způsobené snahou o nekonečný ekonomický růst. Nerůst zdůrazňuje potřebu snížit globální spotřebu a výrobu a prosazuje sociálně spravedlivou a ekologicky udržitelnou společnost, v níž sociální a environmentální blahobyt nahradí hrubý domácí produkt jako ukazatel prosperity. Zahrnuje ideu environmentální spravedlnosti, která kriticky upozorňuje na nerovné dělení dopadů ekologické krize mezi globální Sever a Jih nebo chudé a bohaté obecně.
V současné době existuje mnoho projektů a iniciativ zaměřených na environmentální ekonomii, ekologickou ekonomii a udržitelný rozvoj. Některé z nich zahrnují:
| Kritérium | Environmentální Ekonomie | Ekologická Ekonomie |
|---|---|---|
| Východiska | Neoklasická ekonomie | Životní prostředí jako limit |
| Cíl | Optimální znečištění | Nulové znečištění |
| Přístup | Ekonomika jako nadřazená | Ekonomika jako podmnožina biosféry |
| Nástroje | Zelené daně, obchodovatelné povolenky | Zelené daně, obchodovatelné povolenky, repolitizace témat |
tags: #environmentální #ekonomie #vs #ekologická #ekonomie