Kompenzační opatření v oblasti ovzduší: Příklady a legislativa v České republice

07.12.2025

Kompenzační opatření by mělo být uloženo tehdy, kdy je již jasné, že se významnému negativnímu vlivu stavby nedá předejít jiným způsobem. Hodnocení by mělo být zaměřeno hlavně na jeho dopad, tedy zda toto opatření skutečně funguje.

Zahraniční inspirace: Německý model

Poměrně jasný systém pro kompenzace mají vyzkoušený v Německu. Funguje tam oceňování dopadu stavby, tedy v jaké hodnotě bude poškozena příroda. Na úrovni krajů jsou zpracovány připravené možnosti kompenzací v různých „cenách“.

Příklady kompenzačních opatření

Například investor, který má zájem o stavbu velkokapacitního zařízení pro ustájení dobytka, touto stavbou poškodí krajinný ráz a zdroj pitné vody. Jako kompenzační opatření je mu uloženo zrevitalizovat úsek potoka podle připravené dokumentace. Jiný příklad: nedaleko Hamburku vyrostla uhelná elektrárna. Investor se zavázal vybudovat moderní rybí přechod na blízkém jezu. Díky tomuto kompenzačnímu opatření ryby lépe migrují i do české části Labe.

Situace v České republice

V tomto směru nemáme zatím v České republice žádné zkušenosti. Uzavřené dohody již sice existují, ale teprve v průběhu let se ukáže, jestli k něčemu opravdu přispěly. Dohoda, která dnes působí jako velký posun k lepšímu, se za pět let může změnit v nevymahatelný cár papíru.

Naštěstí i české firmy si již uvědomují, že punc „dusiče města“ nebo „pravidelného traviče ryb“ nepatří k pracně budovanému dobrému jménu firmy. S různými investory lze samozřejmě zažít různé zkušenosti. Některá firma pracuje vůči veřejnosti otevřeně a jedná jako z učebnic občanské nauky. Technici komunikují s biology, snaží se zpracovat takovou variantu záměru, která bude mít na životní prostředí minimální dopad. Jiné firmy, a není jich málo, volí opačný postup. Tak jak je vedení každého podniku jiné, liší se i přístupy. Žádný podnik ale sám od sebe neudělá navíc nic než právě to, co musí. V tom vidím přínos účasti aktivních občanů v procesu EIA. Nikdo nezná podmínky lépe než místní lidé.

Čtěte také: Program rozvoje venkova a klima

Veřejné projednání v procesu EIA

Veřejné projednání. To je nejtěžší moment pro všechny zúčastněné - investora, zpracovatele dokumentace i posudku, pro úředníky, kteří proces EIA vedou, nebo pro dotčené orgány a samozřejmě hlavně pro občany. Někdy jsou jednání velmi emotivní, projednávání některých záměrů trvá velmi dlouho.

K něčemu podobnému je přístup českých investorů i úřadů zatím rozpačitý, ani jedni nemají zcela jasno. Chybí zde vhodné normy. Pomohla by výměna zkušeností z dnes již ne tak vzdáleného zahraničí. Podle české legislativy nejsou podmínky, které stanoví EIA, závazné, pouze doporučující. Je velmi důležité, aby se staly součástí dalších povolovacích procesů, zejména stavebního povolení. Tam již závazné a tedy i realizovatelné jsou.

Přehled povinností stanovených legislativou o ovzduší

Níže je uveden přehled povinností, které stanovuje legislativa o ovzduší:

bod	povinnost	předpis
d1	Provozovatel je povinen zařadit zdroj znečišťování.	§ 4 odst. 7 a 8, § 17 odst. 1 písm. e) zákona, příloha č. 2 zákona
d2	Provozovatel je povinen uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroj v souladu s podmínkami stanovenými zákonem o ovzduší, jeho prováděcími právními předpisy, výrobcem a dodavatelem.	§ 17 odst. 1 písm. a) zákona
d3	Provozovatel stacionárního zdroje je povinen dodržovat emisní limity, emisní stropy, technické podmínky provozu a přípustnou tmavost kouře.	§ 17 odst. 1 písm. b), § 4 zákona, vyhl. 415/2012 Sb.
d4	Provozovatel je povinen spalovat ve stacionárním zdroji pouze stanovená a povolená paliva.	§ 16 odst. 1, § 17 odst. 1 písm. c) zákona, vyhl. 312/2012 Sb., vyhl. 415/2012 Sb.
d5	Provozovatel stacionárního zdroje je povinen provést kompenzační opatření uložená krajským úřadem.	§ 11 odst. 5 - 7, § 17 odst. 1 písm. f) zákona
d6	Provozovatel stacionárního "malého" spalovacího zdroje je povinen dodržovat minimální emisní požadavky a provádět pravidelné kontroly zdroje.	§ 17 odst. 1 písm. g) a h), § 17 odst. 5, § 41 odst. 15-16 zákona
d7	Provozovat vyjmenovaný zdroj pouze na základě povolení k provozu.	§ 11 - § 13 zákona, § 17 odst. 3 písm. a), § 41 odst. 4 - 7 zákona, vyhl. 415/2012 Sb.
d8	Provozovatel vyjmenovaného zdroje je povinen zjišťovat množství emisí.	§ 6, § 17 odst. 3 písm. b), h), i), j), § 41 odst. 8 zákona, vyhl. 415/2012 Sb.
d9	Provozovatel vyjmenovaného stacionárního zdroje je povinen vést provozní evidenci, každoročně ohlašovat údaje souhrnné provozní evidence prostřednictvím ISPOP a platit poplatky za znečišťování ovzduší.	§ 15, § 17 odst. 3 písm. a) zákona, vyhl. 415/2012 Sb.
d10	Provozovatel vyjmenovaného stacionárního zdroje je povinen odvádět ZL komínem, odstraňovat poruchy a ve stanovených případech podávat zprávy KÚ a omezit či zastavit provoz zdroje.	§ 17 odst. 3 písm. d), e), f), g) zákona
d11	Provozovatel stacionárního zdroje, ve kterém je tepelně zpracován odpad, je povinen plnit další stanovené povinnosti.	§ 17 odst. 6 zákona
d12	Dovozce či prodejce je povinen zajistit ve stanovených výrobcích dodržování limitního obsahu VOC, omezení prodeje nadlimitních výrobků, vedení evidence a označování údaji o obsahu VOC.	§ 18, § 41 odst. 14 zákona, § 23 vyhl. 415/2012 Sb.
d13	Osoba uvádějící motorové benziny nebo motorovou naftu do volného daňového oběhu ČR pro dopravní účely, je povinna zajistit, aby v těchto pohonných hmotách bylo obsaženo i minimální množství biopaliv.	§ 19 - 21 zákona, NV 189/2018 Sb.
d14	Obec může na svém území stanovit zónu s omezením provozu motorových vozidel.	§ 14 zákona, 56/2013 Sb.
d15	Osoba, která přede nabude regulované látky, jejichž použití je v rozporu s nařízením 1005/2009, je povinna zajistit zneškodnění.	§ 3 zákona 73/2012 Sb., nařízení EU 517/2014, nařízení EU 1005/2009
d16	Provádět kontroly zařízení s nadlimitním obsahem regulovaných látek či fluorovaných skleníkových plynů certifikovanou osobou.	§ 4 zákona 73/2012 Sb., čl. 4 517/2014, čl.23 1005/2009, vyhl. č. 257/2012 Sb.
d17	Dovozce a vývozce výrobků nebo zařízení, které obsahují regulované látky nebo fluorované skleníkové plyny, je povinen zajistit stanovené označení.	§ 5,§ 7 zákona 73/2012 Sb., nařízení EU 517/2014
d18	Výrobce a dovozce regulovaných látek a zařízení, které je obsahují, je povinen platit poplatek.	§ 6 zákona 73/2012 Sb.
d19	Stanovené činnosti v oblasti regulovaných látek nebo fluorovaných skleníkových plynů smi provádět pouze certifikovaná osoba.	§ 10,§ 12, § 13 zákona 73/2012 Sb., nařízení 517/2014, nařízení 1005/2009
d20	Osoba, která nakládá s více než 100 kg fluorovaných skleníkových plynů ročně, je povinna zaslat informovat MŽP zasláním zprávy.	§ 11 zákona 73/2012 Sb., vyhl. č.