Časy, kdy se psalo na pergamen nebo papyrus, už dávno pominuly. V současné době existuje mnoho druhů papíru. Ruku na srdce, kdo z nás si cestou ke kontejneru už někdy nepoložil otázku, zda tenhle obal od bonboniéry vůbec patří vytřídit do modrého kontejneru na papír?
Pojďme si ukázat recyklační symboly papíru a budeme mít jasno! Znáte takové ty tři šipky na obalech, co se v podstatě neustále dokola nahánějí? Jistěže ano! A teď schválně - popadněte nejbližší papírový obal a prohlédněte si etiketu.
Pozorný třídič si už určitě všiml, že v případě papírového obalu se pod šipkami nachází zkratka „PAP“.
Ale pozor! Když už si to míříme s vytříděným papírem ke kontejneru, nemusíme si lámat hlavu, zda jsme nezapomněli odstranit všechny svorky, sponky nebo fóliová okénka. Tyto drobnosti můžeme do kontejneru hodit spolu s papírem.
Zdaleka ne všechny obaly jsou vyrobeny jen z papíru. Obaly složené z více druhů materiálu nazýváme kompozitní. Recyklační značky C/PAP 81 a C/PAP/ALU 84 se používají pro nápojové kartony.
Čtěte také: Co znamenají ekologické etikety na textilu?
Věděli jste, že nápojové kartony jsou kombinovaným obalem, který tvoří z cca 75 % velmi kvalitní papír? Nápojové kartony proto třídíme do oranžových kontejnerů - kvalitní papír s dlouhými vlákny může projít recyklací ještě 5-7krát!
Tříděním papíru šetříme primární suroviny, které jsou pro jeho výrobu nezbytné - stromy.
Účtenky (nebo třeba i jízdenky) z termopapíru nepatří do modrých kontejnerů! Obsahují totiž bisfenol. Uvolněné látky znečišťují vodu v papírnách a dostávají se také do papíroviny.
Klíčová pro udržitelnost plastových obalů je jejich recyklovatelnost, tedy opětovné využití i poté, co se stanou odpadem. To však nemůže fungovat bez těch, kteří obal správně vytřídí a nasměrují k recyklaci. Způsob třídění mohou usnadnit informace na obalech a tzv. recyklační symboly. Poznáte je?
Obal, zejména potravin, neplní jen přepravní a ochrannou funkci, ale je i významným nosičem informací směrem ke spotřebitelům jeho obsahu. Z pohledu aktuálně platného Zákona o obalech není povinné informovat o způsobu nakládání s obaly. Tato povinnost se týká jen obalů, které jsou zmíněny v legislativě o odpadech, o chemických látkách či léčivech. Přesto většina výrobců materiál a tzv. recyklační symboly na obalech uvádí.
Čtěte také: Materiály pro samolepící etikety
Povinnost značit součásti spotřebitelských, skupinových i přepravních obalů zhotovených z jakéhokoliv materiálu byla zrušena novelou Zákona o odpadech v roce 2006. Český Zákon o obalech i Zákon o odpadech právě procházejí novelizací. Jedním z uvažovaných směrů je i odpovědnost výrobců plastových obalů šířit osvětu o jejich environmentálních dopadech.
V případě materiálu, ze kterého je obal vyrobený, se nejčastěji setkáváme s grafickým symbolem recyklačního trojúhelníku doplněného buď číslem nebo zkratkou materiálu nebo obojím. Obrazec sestávající ze tří plných šipek ve tvaru rovnostranného trojúhelníku je tzv.
V případě, že naleznete označení např. C/PET, jedná se o obal z kompozitního materiálu. Za písmenem C a lomítkem je identifikační kód materiálu, který ve složení převažuje, zde PET. Tyto obaly však nepatří do žlutého kontejneru, ale do směsného odpadu.
Ale pozor, i v případě jednodruhových kódů bývá vyznačen jen materiál, ze kterého je vyrobená jeho nosná část. Právě v těchto případech přichází na řadu uvědomělost spotřebitelů, jak s takovým obalem naložit. Ideální je oddělit etiketu nebo přebal a vyhodit je do žlutého (resp. modrého v případě papírového přebalu) kontejneru.
Ideálně by měli využívat jen jeden materiál pro celý výrobek. Z hlediska udržitelnosti ale může být ku prospěchu i vhodně zvolená kombinace materiálů. Při designu udržitelného obalu třeba právě kombinace plastu s papírovým přebalem umožňuje snížit množství plastu na minimum a přesto zachovat jeho ochrannou funkci. Např. inovativní tear-off systém papírového přebalu K3® firmy greiner packaging maximálně zjednodušuje jeho oddělení od plastového kelímku.
Čtěte také: Kritéria pro ekologické etikety
Problém je kombinace materiálů i tzv. Použití materiálů z různých skupin je problémem, pokud od sebe nejdou ručně oddělit. Nemusí se přitom jednat jen o jiný druh plastu použitý na nosnou část a třeba na víčko, ale i o vrstvený materiál.
Typickým příkladem je tzv. sleeve, tedy smršťovací fólie vyrobená třeba z PVC na PET lahvi (např. V tomto případě, nejen že výrobce kvůli menšímu než 95% hmotnostnímu podílu etikety použije recyklační značku nosného obalu, tedy např. I když takový obal hodíte do žlutého kontejneru, běžnou mechanickou recyklací se nezužitkuje a skončí spíše na skládce komunálního odpadu.
Smršťovací fólii neoddělují totiž ani třídící linky. Podle Josefa Hejla ze společnosti Petka není ideální ani PET rukávek, protože fólie se chová jinak než lahev a může zkazit barvu recyklátu. Podobně jsou na tom třeba výrobky z papíru potažené plastovou vrstvou (např. papírové kelímky na kávu) nebo plast s nástřikem nebo lakem vypadajícím jako hliníková folie. Do budoucna by k jejich dalšímu zpracování mohla přispět chemická recyklace.
Typickým příkladem kompozitního obalu jsou také nápojové kartóny například zn. Tetrapak, které jsou vytvořeny z vrstev papíru, plastu a v případě trvanlivých výrobků ještě tenkou hliníkovou fólií, popřípadě ještě plastovým uzávěrem.
Třídíte-li odpad a chcete maximálně přispět k jeho recyklaci, oddělte sami etiketu nebo fólii plastového obalu před vhozením do žlutého kontejneru. Výrobci se vám k tomu snaží čím dál více napomoci.
Dalším důležitým krokem je vybírat produkty nejen podle obsahu, ale také podle obalu. K tomu je nutné sledovat informace na výrobku a zároveň je dokázat kritickým okem vyhodnotit. Kromě recyklovatelnosti berte v úvahu další prvky udržitelnosti obalu - třeba jeho váhu, která čím je lehčí, tím zanechá nižší uhlíkovou stopu při přepravě, vzhled v podobě barvy materiálu i tvaru tak, aby šel co nejlépe vyprázdnit, nebo další na první pohled neviditelné souvislosti.
Recyklační symboly (značky) na obalech mají důležitou informační hodnotu. Právě díky nim můžeme jednoduše identifikovat materiál nebo materiály, z nichž jsou obaly vyrobeny. Tyto důležité informace nám říkají např. to, jak můžeme s produkty manipulovat, jak a kde je můžeme skladovat, ale také to, jak naložit s prázdnými obaly po spotřebování jejich obsahu.
Někteří možná nostalgicky vzpomínají na dobu, kdy byly věci jednoduše zabaleny např. jen v obyčejném kousku papíru. Dnes jsou obaly velmi odolné a mohou obsahovat škodlivé a toxické látky. Jejich správné třídění hraje velmi důležitou roli.
Chceme-li mít přehled, nezbývá nám než se zastavit a prozkoumat, jaké informace jsou na obalu uvedeny. Na spotřebitele pamatuje v České republice zákon č. 634/1992 Sb. Prodávající je povinen zajistit přímo viditelné a srozumitelné značení na obalech.
Název produktu, návod k použití, složení, původ, varování, čárové kódy… To vše, a často mnohem víc, dnes najdeme na obalu nebo na etiketě výrobku. Informacemi, které chtějí výrobci spotřebiteli poskytnout, obaly často doslova překypují. Jenže ne vždy se v nich vyznáme. A proč bychom taky měli? Většinou si přece bohatě vystačíme s názvem, návodem k použití a datem spotřeby! Často tak přehlížíme velmi užitečná sdělení a rady, ukryté pod neznámými symboly. Ovšem znalost symbolů se rozhodně vyplatí! Obzvláště, pokud doma třídíte odpad, nebo byste s tím chtěli začít.
Některé údaje uvádějí výrobci na svých produktech dobrovolně, mnohé jim však předepisuje zákon. A není jich zrovna málo! Leckdy tak obal budí dojem, že na takové množství informací, jeho plocha skoro nestačí. Texty se tak kombinují se symboly. Většina z toho se vztahuje především ke zboží - jeho složení, místě původu, kvalitě atd. Část symbolů nám pak nabízí užitečné informace o obalu výrobku - např. z čeho je vyroben, jak je šetrný k životnímu prostředí nebo jak s použitým obalem naložit, jakmile obsah spotřebujeme.
Část povinných údajů předepisuje zákon o ochraně spotřebitele, část pak zákon o obalech.
Vezměme to tedy popořádku. + podle povahy výrobku případně dalšími údaji potřebnými k jeho identifikaci nebo užití. V souladu se zákonem o obalech musí být informace a značení dobře viditelné, odolné a trvanlivé i po otevření obalu. Pro výrobky prodávané na českém trhu musí být všechny tyto údaje v českém jazyce.
I když to vypadá jako velká věda, nebojte, vše na obalu má svoje vysvětlení. Každý symbol a značka nese konkrétní informaci, která má spotřebiteli pomoci zorientovat se např. V souvislosti s tříděním odpadu nás nejvíce zajímají ty symboly, které se vztahují k obalu. Ty mají za úkol podporovat především jeho správné vytřídění. Některé značky jsou známé díky mediálním kampaním a mají specifický účel. Jiné značky zase potkáváme tak často a dlouho, že už je ani nevnímáme, nebo vůbec nevíme, co znamenají.
tags: #etikety #tříděný #odpad #informace #a #symboly