Evaluace environmentální výchovy: Metody a postupy v České republice

V České republice se ekologické, nebo chcete-li environmentální výchově, věnuje řada organizací a institucí, které nabízejí různé služby mnoha cílovým skupinám. V letech po roce 1990 bylo hlavním cílem rozšířit síť středisek ekologické výchovy (SEV), vytvářet nová střediska a budovat zázemí pro environmentální výchovu. V posledních několika letech se hlavním cílem středisek stává hodnocení a zvyšování kvality environmentální výchovy.

Ekologické výukové programy (EVP)

Co jsou ekologické výukové programy? Jedná se o výchovně vzdělávací lekce, jejichž smyslem je obohatit vzdělávání na všech stupních škol o ekologický a environmentální rozměr. Společným cílem ekologických výukových programů (EVP) je zřetelný důraz na ekologické myšlení a jednání, nekonzumní hodnotovou orientaci a na spoluzodpovědnost člověka za stav životního prostředí.

Děje se tak prostřednictvím interaktivních, tvořivých a kooperativních metod úměrně příslušné věkové kategorii žáků a jejich zkušenostem. EVP zahrnují obsah ekologický (v odborném smyslu slova), environmentální, biologický nebo ochranářský (zabývající se ochranou přírody a krajiny). Probíhají zpravidla mimo školu, tj. v přírodě, přírodní učebně, zahradě, ve středisku ekologické výchovy apod.

Ti, kdo EVP nabízejí a realizují, dbají při jejich sestavování na návaznost na školní osnovy, resp. školní vzdělávací programy, odbornou správnost a názornost. Ekologické výukové programy zároveň inspirují pedagogické pracovníky k širšímu využívání aktivizujících metod výchovy a vzdělávání, zejména projektového a kooperativního vyučování, výchovy prožitkem, terénní výuky a rozvíjení mezipředmětových vztahů. V programech jsou využívány specializované pomůcky a metodické materiály vyvinuté středisky. EVP často probíhají v terénu.

V nabídce jsou denní a pobytové výukové programy. Denní programy zaměřené k určitému tématu se orientují na praktické činnosti, rozvíjejí a doplňují základní environmentální vzdělávání a výchovu v rámci školního učiva. Pobytové programy umožňují rozsáhlejší a intenzivnější působení, činnosti používané i v krátkodobých programech je možno spojit do většího logického celku. Školy zařazují tyto pobyty do pravidelné výuky jako speciální ekologický kurz (zpravidla se jedná o tzv. projektový týden) ve spojení s turisticko-sportovními kurzy, případně jako školní výlet a exkurze.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Veletrh ekologických výukových programů

Největší akcí v ČR zaměřenou na EVP je každoroční Veletrh ekologických výukových programů. V minulosti ho většinou organizovalo některé ze středisek ekologické výchovy, v posledních dvou letech pak Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina (SSEV Pavučina) ve spolupráci se svými členy.

Veletrh EVP je zaměřen na zvyšování kompetencí pracovníků působících v oblasti ekologické/environmentální výchovy, především na metodiku práce s dětmi a mládeží, získání aktuálních informací z předmětné oblasti, výměnu nápadů a námětů pro EVP, posílení sounáležitosti, ale také na kvalitu EVP (úzce související s jejich efektivitou). Účastníci absolvují čtyřdenní program. První dva dny jsou zaměřené na činnosti pro děti předškolního a mladšího školního věku, zbývající dny na činnosti pro děti staršího školního věku a mládež. Paralelně budou realizovány dvě ukázky EVP s vyhodnocováním kvality prezentovaných programů, jedna pracovní či diskusní dílna a jedna terénní exkurze.

Veletrh je otevřen všem zájemcům, většinou se ho účastní pracovníci středisek ekologické výchovy, pracovníci správ CHKO, ZOO, učitelé, vychovatelé a vedoucí kroužků z celé ČR.

Ekopedagogovo osmero - metodická doporučení pro přípravu a vedení EVP

Ekopedagogovo osmero vzniklo jako pokus stručně a jasně zformulovat nejdůležitější zásady, jimiž by si mohl každý poměřit kvalitu EVP. Reaguje na nejčastější rizika, prohřešky a slabiny, které se mohou v takových programech objevit. Osmero před lety zformuloval Aleš Máchal (Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání, Brno) a poté prošlo diskusí na nejrůznějších setkáních - veletrzích EVP, seminářích pracovníků středisek ekologické výchovy apod. Poslední výraznou změnu prodělalo v roce 2007, kdy reagovalo na probíhající školskou reformu.

Principy Ekopedagogova osmera:

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

1. EVP je nejenom hezký, ale i smysluplný - cíle a smysl EVP v širších souvislostech.
2. EVP není ostrůvek v moři výchovy a vzdělávání - návaznost EVP na rámcový vzdělávací program a další dokumenty.
3. EVP má hlavu i patu - struktura programu podle některého z modelů učení.
4. EVP je pečlivě připravený - důležitost a flexibilita přípravy.
5. Součástí EVP je také hodnocení - možnosti a potřebnost evaluace.
6. Ekopedagog v akci - smysl vzájemné komunikace.
7. Ekopedagog na sobě pracuje - osobní rozvoj, další vzdělávání ekopedagogů.
8. Ekopedagog se přírody ani TURa nebojí - podmínky a prostředí pro výuku.

Hodnocení kvality a účinnosti environmentální výchovy

Termínem kvalita environmentální výchovy je chápán jako hodnocení toho, zda konkrétní program environmentální výchovy naplňuje cíle vytčené autorem tohoto programu, a jestli tyto cíle korespondují s cíli obecnými. Problémem hodnocení kvality environmentální výchovy je skutečnost, že její kvalita nezaručuje reálný efekt - změnu postojů, myšlení a chování účastníků programu. Hodnocení účinnosti environmentální výchovy je mnohem složitější.

Hodnocení kvality environmentální výchovy může být uskutečněno:

1. Hodnocením programu environmentální výchovy odbornými recenzenty.
2. Autoevaluací - sebehodnocením autora resp. lektora okamžitě po návštěvě třídy, které vede k vylepšování programu, resp. formy jeho realizace.
3. Jinou osobou přítomnou na programu - toto hodnocení může mít samozřejmě různé formy - náslech, po kterém si oba kolegové o programu přátelsky popovídají a společně hledají možná vylepšení, hodnocení snažící se o objektivitu.

V posledních letech vznikají další nástroje hodnocení osobnostních rysů (postojů, hodnot, názorů), které by bylo teoreticky možné využít i pro hodnocení účinnosti environmentální výchovy na prvním stupni. Jednou z těchto progresivních metod je metoda implicitních asociací (IAT).

Evaluační výzkumy

Programy environmentální výchovy a vzdělávání musí často doložit svou efektivitu - základním prostředkem k tomu jsou evaluační výzkumy. Evaluační výzkumy si zadávají zpravidla realizátoři či sponzoři programů a na jejich základě pak získávají informace o efektivitě použitých vzdělávacích metod. Výsledky pak může využít realizátor programu pro zkvalitňování svého programu i externí posuzovatel - například donor pro rozhodování o dalším rozdělování finančních prostředků. Dlouhodobě je pak zisk z evaluačních výzkumů oboustranný: realizátoři připravují kvalitnější programy a program lze obhájit jako přínosný.

Předložená metodika má sloužit oběma těmto účelům; může být využita i pracovníky veřejné správy, kteří formální i neformální programy environmentální výchovy z různých důvodů posuzují. Cílem prezentované metodiky je vymezit základní terminologii pro evaluaci programů environmentální výchovy, popsat základní fáze evaluačního cyklu, dále charakterizovat základní alternativní postupy při evaluaci programů, a nakonec identifikovat základní požadavky na evaluační výzkum. Zpracování metodiky vychází z předpokladu, že se ve střednědobém horizontu stanou evaluační výzkumy běžnou součástí environmentální výchovy.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Každý rok vydávají orgány veřejné správy a samosprávy finanční prostředky na podporu formální i neformální environmentální výchovy. Protože zájem o dotaci je vždy vyšší, než dostupné zdroje, musí odpovědní pracovníci vybírat projekty, které podpoří. Jak ale ukázal výzkum mezi krajskými úřady a magistráty, používané metody výběru nezaručují, že budou skutečně podpořeny nejefektivnější programy. Odpovědní pracovníci zpravidla nevědí, jakým způsobem lze vyhodnocovat efektivitu programů či jak z projektové žádosti poznat, zda je zde předpoklad, že program naplní své výchovně vzdělávací cíle. V řadě zemí je přitom běžné, že donoři vyžadují po příjemci finanční podpory doložení efektivity podpořeného programu. Základním prostředkem k tomu jsou evaluační výzkumy. Evaluační výzkumy si zadávají realizátoři či sponzoři programů zpravidla u externích organizací či subjektů. Na jejich základě pak lze získat informace o efektivitě použitých strategií. Ty pak může využít realizátor pro zkvalitňování svého programu i donor pro rozhodování o dalším rozdělování finančních prostředků.

tags: #evaluace #environmentální #výchovy #metody

Oblíbené příspěvky:

• Zimní kompostování
• Vandalismus odpadkových košů
• Praktický doplněk: koš na deštníky
• Vzdělávací hra Zázraky přírody
• Důsledky klimatických změn