Evropa bez emisí: Dopady studie a uhlíková daň

13.03.2026

Odborníci se shodují na tom, že kvůli špatné kvalitě vzduchu umírají lidé předčasně. Evropská agentura pro životní prostředí uvádí, že ročně způsobí znečištěné ovzduší v zemích EU a Británii přibližně 400 tisíc předčasných úmrtí.

Díky omezením spojeným s koronavirem se zlepšila kvalita ovzduší v Evropě a pozitivní dopad na zdraví za jeden měsíc je podle studie helsinského Centra pro výzkum energetiky a čistého ovzduší (CREA) tak velký, že počet předčasných úmrtí by se mohl snížit o 11 300. Zlepšení ovzduší by mohlo také předejít vzniku asi šesti tisíc nových případů astmatu u dětí.

Vzduch se výrazně pročistil díky tomu, že poslední měsíc lidé zůstávali doma. Autoři studie zkoumali 21 evropských zemí a vycházeli z toho, jaký by byl pravděpodobný dopad na vznik nemocí nebo jejich zhoršení, kdyby bylo znečištění vzduchu stejně velké jako obvykle.

„Změna je srovnatelná s tím, jako kdyby všichni v Evropě přestali na jeden měsíc kouřit,“ říká Lauri Myllyvirta, hlavní analytik helsinského centra. „Naše studie podtrhuje výhody pro zdraví lidí a pozitivní vliv na kvalitu života, čehož lze dosáhnout při dlouhodobém snížení spotřeby fosilních paliv,“ dodává.

Evropané byli podle studie za poslední měsíc (od 26. března do 24. dubna) vystaveni v průměru o 37 procent menšímu množství oxidu dusičitého, který se do vzduchu dostává zejména kvůli silniční dopravě.

Čtěte také: Tipy pro kempování v Evropě

Vystavení pevným a kapalným částicím, které vznikají kvůli dopravě, průmyslu nebo vytápění budov uhlím, bylo o 12 procent nižší než obvykle. Česká republika zaznamenala podle tohoto výzkumu jen minimální změnu - ta představovala zlepšení asi o pět procent oproti běžnému stavu.

Autoři studie připomněli, že dlouhodobý pobyt v oblastech se znečištěným ovzduším může způsobovat nebo zhoršovat onemocnění plic, srdce, rakovinu nebo cukrovku. Všechna tato onemocnění zároveň zvyšují riziko úmrtí při onemocnění COVID-19.

Ještě výraznější zlepšení zaznamenal stejný institut v Asii. Vedle Evropského systému obchodování s emisemi (EU ETS) hledá nyní Evropská komise další způsoby, jak ještě více snížit emise skleníkových plynů. Do hry se dostávají daňové a celní nástroje. V letošním roce plánuje Unie představit návrhy uhlíkového zdanění či zavedení uhlíkového cla na hranicích EU.

Uhlíková daň v Evropě v roce 2020 fungovala již v jedenácti státech, a to vedle v roce 2005 zavedeného systému EU ETS. V roce 2021 ji zavedlo například i Nizozemsko a Německo. Uhlíkové clo na hranicích, které by zvýšilo cenu paliv a výrobků s velkou uhlíkovou stopou, je pak novinkou.

O možnosti zavedení nového nástroje, který by Evropu posunul k cíli uhlíkové neutrality do roku 2050, informoval server Euractiv, který, mimo jiné, cituje českého europoslance Luďka Niedermayera. Ten web informoval, že Evropská komise by mohla plány na revizi směrnice o zdanění energie, která by podobný mechanismus mohla implementovat, představit v první polovině tohoto roku.

Čtěte také: Evropa bez turistů

Uhlíková daň by však mohla být pro evropské zákonodárce oříškem. Obecně totiž platí, že veškerou daňovou legislativu, která by mohla být přijata na úrovni EU, musí odsouhlasit všechny státy Unie. Lze přitom očekávat opozici některých unijních členů.

Doposud uhlíkové zdanění funguje na úrovni států, které ji přijaly v rámci národní legislativy. Například ve Švédsku uhlíková daň, která zvyšuje především cenu motorových a topných paliv, funguje již třicet let.

Daň může pomoci vyrovnat rozdíly mezi sektory pokrytými EU ETS a těmi, které do systému nespadají, a náklady na emise skleníkových plynů tak prakticky nemají. Zároveň má daň pozitivní vliv na státní ekonomiku. Ve Švédsku bylo například při zavedení daně z uhlíků dále snížena daň z příjmu. Tím byly vyrovnány zvýšené náklady na nákup paliv v domácnostech, které jsou často značným zdrojem lokálního znečištění při pálení uhlí v domácích kotlích.

Při zavedení uhlíkového cla by Komise mířila na ochránění domácího průmyslu. Ten je díky levnější konkurenci ze zahraničí, kde jsou často nastaveny měkčí environmentální standardy, ohrožen takzvaným únikem uhlíku. Zpoplatněny by prvotně byla energie, tedy nejen samotné formy energie, ale například i dovážené energetické suroviny, následně pak i jiné importované produkty.

Negativní dopady připravovaného systému emisních povolenek EU ETS 2 lze snížit efektivním zastropováním ceny povolenky. Domácnosti tak zatíží měsíčně v průměru nižšími stovkami korun. Vyplývá to z analýzy společnosti PwC, kterou si nechalo vypracovat ministerstvo životního prostředí. Nový systém emisních povolenek se má rozšířit na silniční dopravu a vytápění, fungovat má od roku 2027.

Čtěte také: Charakteristika Severní Evropy

Po zastropování cen povolenky se jejich dopady na domácnosti podle analýzy projeví v nižších stovkách korun měsíčně. Nastavit horní limit ceny povolenky a zajistit tak její průměrnou cenu 45 eur požaduje česká iniciativa, kterou podpořilo dalších 19 členských států. Podle analýzy se absolutní nárůst výdajů po zavedení EU ETS 2 více dotkne vysokopříjmových domácností, které mají nejvyšší výdaje na vytápění uhlím a na pohonné hmoty.

"Nižší příjmové skupiny domácností pocítí navýšení absolutních výdajů na vytápění uhlím a pohonné hmoty méně než domácnosti s vyššími příjmy," řekl Jan Brázda ze společnosti PwC. Pro nízkopříjmové domácnosti, které topí uhlím nebo zemním plynem, vzniká Sociální klimatický fond. Cílem je mírnit dopady a pomoc s přechodem na úspornější a čistší technologie. Česko z něj plánuje využít do roku 2032 zhruba 52 miliard korun. Samotné výnosy z emisních povolenek mají sloužit také na investice do opatření na ochranu klimatu.

V systému emisních povolenek umožňuje jedna povolenka vypustit do ovzduší jednu tunu oxidu uhličitého, případně ekvivalentní množství jiného plynu. V současné době se systém EU ETS vztahuje na elektrárny a průmyslové podniky produkující skleníkové plyny.

Pouze o 0,8 procenta loni meziročně klesly emise oxidu uhličitého v zemích Evropské unie. Tak zní odhad finského Centra pro výzkum energetiky a ovzduší (CREA). Za „normálních“ podmínek by byl pokles vyšší. Výraznější pokles emisí se loni oproti roku 2024 odehrál pouze v Litvě (o 8,4 procenta) a Finsku (o 6,2 procenta). Následují Maďarsko a Nizozemsko s poklesem o 2,4 procenta. Naopak Bulharsko podle CREA navýšilo emise o 5 procent a Španělsko o 2,5 procenta.

Tempo poklesu emisí tak podle studie CREA zaostává za plány Evropské unie na svižný odklon od fosilních paliv. Současně platí, že přírůstek výkonu nových větrných elektráren, prodeje elektromobilů a instalace tepelných čerpadel nedosahují očekávaných hodnot. Evropská komise ve svých modelech počítá s instalací 25 gigawattů nového výkonu větrných elektráren za rok. Tedy pokud má být naplněno očekávané snížení emisí skleníkových plynů o 42,5 procenta mezi lety 1990 a 2030. Jenže loňský přírůstek byl podle odhadu CREA jen 16,5 gigawattu.

Také vytoužených 7 milionů nových tepelných čerpadel za rok zůstává nedosažitelných; reálný výsledek roku 2024 je plus 2,3 milionu kusů.

Důvodem k radosti není ani fakt, že největší pokles emisí se odehrál v průmyslu (o 3 procenta). Souvisí to s klesající konkurenceschopností evropských hutí, chemických závodů a dalších energeticky náročných odvětví. Emise z elektráren klesly o dvě procenta, v sektoru dopravy stagnovaly.

Celkové emise oxidu uhličitého v zemích Evropské unie tak meziročně klesly o pouhých 17,8 milionu tun (tedy o 0,8 procenta). Když autoři týmu CREA očistili výsledek o vliv počasí, vyšel jim hypotetický pokles emisí o 81,5 milionu tun. Tedy o 3,8 procenta oproti roku 2024.

Stejně tak si lze už teď vsadit na to, že chladné počasí navýší také statistiky emisí skleníkových plynů za letošní rok. CREA také ve své studii srovnává očekávané tempo rozvoje obnovitelných zdrojů s dosaženou realitou. Česko spolu s Rumunskem a Lucemburskem z něj vycházejí jako tři země, které nejvíce zaostávají za vlastním energeticko-klimatickým plánem.